Dětí v našem English campu nakonec nebylo ani 60, ani 23, ale 11. Kromě nás tu ovšem pobýval ruský tábor. Jeho osazenstvo každou chvíli tvořilo vojenské formace, sborově skandovalo nesrozumitelná hesla, cvičilo kliky a provádělo jiná cvičení. Přijel také Slunce v duši s mnoha dobrovolníky na vybudování zbrusu nového basketbalového hřiště. Kromě betonování se rovněž intenzivně školili, zřejmě o rovnováze ve světě. Při práci si zpívali a vesele halasili, tvrdě dřeli až do půlnoci a byli stále v dobré náladě. Naši táborníci vstávali každé ráno v šest a vyráželi k nedalekému prameni zaspívat si mongolskou hymnu. My vstávali díky klukům až v půl osmé a vyráželi rovnou na snídani. Obvykle bylo něco jako slaná rýžová polévka a sušenky. Po jídle jsme měly čas, seděly jsme před chatkou a připravovaly se na naši výuku, kluci lítali okolo, někdy kolem nás přešlo několik telat, jindy procválali koně a neustále na nás z desítek děr jukali syslové. V deset hodin jsem buď já nebo Lucie převzaly děti té druhé a spolu s vlastními je odvlekly pryč. Abych byla přesnější, prvních pár dní chodili kluci dobrovolně, ale poté zřejmě dospěli k názoru, že té "hlídací tety" už bylo dost a museli být odtáhnuti od vlastní matky násilím.
Když byl můj hlídací den poprvé, šla jsem s dětmi k řece. Nechodící Šimon mi seděl v krosně na zádech a ostatní se drželi za ruce a ťapkali vedle mě. U vody se jim moc líbilo. Házeli kameny a když vykouklo sluníčko, sundala jsem jim boty a tepláky a oni se nadšeně brouzdali na mělčině. Najednou kde se vzalo, tu se vzalo, přiloudalo se stádo krav a jaků, za nimi dva kluci na koni a jedna pasačka s fialovou hlavou. Děvčeti se líbili naši bloňďáčci, sedla si k nám a zřejmě se divila, jaktože jsou čtyři. Rukama nohama jsem ji vysvětlila, že nejsou všichni moji. Hezky jsme si pokecaly... Vašík dokonce prokázal jistou odvahu, když se nechal vysadit na jejího koně a povozit se. Jíra sice začal okamžitě řvát, že on "taky!", ale když přišlo na věc, změnil názor. Řeka se stala naším osudem i po další dny. Každé odpoledne jsme tam chodívali a kluci se koupali. Svlékly jsme je do nahata a oni se cachtali u břehu. Řeka byla mělká maximálně ke kolenům, ale na některých místech jsme našli i hlubší tůňky. Tam jsme kluky vždycky vymáchaly a omyly. Bylo to opravdu potřeba, tak špinavé děti jste jakživy neviděly. S vervou se popelily v hlíně, byly olepené vším možným, ale nadšené a usměvavé.V táboře sice údajně byly i sprchy, ale nikdy jsme je nenašli, takže odpolední koupel v řece se stala pravidlem.
Jindy jsme chodili do lesa, opřela jsem pár ulámaných větví o strom a kluci klacíky "opravovali raketu". Vašík šel ve své fantazii dokonce ještě dál. "Maminko tohle je generál a my můžeme vlézt do něj. Tady má srdíčko," ukazoval mi pěkný suk na borové haluzi. Ke konci týdne se nám naskytla možnost vzít si čerstvý jogurt od domorodců sídlících u řeky v dřevěném sroubku. Stáda jaků, krav, koní, koz a ovcí, která nám zanechávala všude po táboře následky svého zažívání, patřila právě této rodině. V jejich chalupě bylo přítmí, čisto a takový zvláštní dobytčí puch, kupodivu nijak nepříjemný. Člověk si připadal trochu jako ve stáji. Na posteli zrovna někdo spal a na zemi pokryté linoleem si hrálo batole. Přinesly jsme mu knížku Polámal se mraveneček ilustrovanou Zdeňkem Milerem a dítě z ní mělo opravdu radost. To by otec Krtečka koukal, kam se až jeho tvorba dostala! Dostaly jsme do misek bílý voňavý jogurt a kluci každý do hrníčku. Měla jsem s sebou oba, což v tomto případě znamenalo, že musím sníst i jejich porce, neboť mongolská pohostinnost se neodmítá, ať vám předloží cokoliv. Naštěstí jogurt byl opravdu vynikající, takže mi to nečinilo sebemenší potíže. Kluci taky nepohrdli nabízeným občerstvením a každý si odnesl dvě lízátka. |
