Anna Koptová: Černá růže
Bratislava, 28.8.2010 16:02, (Romano voďi)
Anna Koptová se narodila 7. 11. 1953 ve Slovenské Vsi, která se nachází u Kežmaroku v okrese Poprad. Otec Gustav Klempár pocházel z proslulé hudebnické rodiny, v 50. a 60. letech byl kapelníkem folklorního souboru Magura, který vznikl při textilce Tatraľan v Kežmaroku, kde také manuálně pracoval. Když děti odrostly, pracovala jako dělnice i matka. Rodiče podporovali svých devět potomků ve vzdělávání, přáli si, aby prostřednictvím škol dosáhli vyšší životní úrovně. Nejstarší dcera studovala střední školu, což bylo na počátku šedesátých let nezvyklé i na neromské poměry. Anna Koptová věděla už od základní školy, že se chce stát novinářkou. Fascinovala ji práce s informacemi – možnost pozitivně ovlivňovat svět kolem sebe a vztahy mezi lidmi. Vystudovala Střední všeobecněvzdělávací školu v Kežmaroku (dnešní gymnázium), v roce 1977 promovala na Katedře žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. V této době se přes svou starší sestru, učitelku v mateřské škole, seznámila s Milenou Hübschmannovou, která ji uvedla do světa materiální bídy i kulturní bohatosti romských osad, tak odlišného od oficiální doktríny o životě v socialismu.
Krátce po nástupu do prvního zaměstnání, redakce Východoslovenských novin, se účastnila 2. kongresu IRU (Mezinárodní romské unie) konaného v Ženevě v roce 1978. Setkání s romskými aktivisty z celého světa a zážitky spojené s následným nátlakem ze strany Státní bezpečnosti (ona i její blízcí se ocitli pod dohledem StB: zastrašování, nucení ke spolupráci, znemožnění studia bratrovi) ji přiměly zaujmout odmítavý postoj k politice KSČ nejen ve vztahu k Romům. Musela změnit zaměstnání, její názory na národnostní sebeurčení Romů byly považovány za „nepřátelské československému lidu“. Do listopadové revoluce pracovala jako redaktorka v závodních časopise Inženýrských staveb v Košicích, v letech 1990-1992 se stala poslankyní Slovenské národní rady (národního parlamentu). Společně s dalšími 10 romskými zástupci se zasadila o legislativní ukotvení romské národostní menšiny, vznik přípravných (nultých) ročníků, romské konzervatoře, profesionálního romského divadla Romathan se sídlem v Košicích. Koptová byla v letech 1992–1998 také jeho první ředitelkou.
 Společně s Elenou Lackovou a Miroslavem Lackem založili v roce 1991 Kulturní svaz občanů romské národnosti a začali vydávat romské noviny Romano ľil/ Romský list. Je předsedkyní Asociace na podporu vzdělávání Romů na Slovensku, zakladatelkou a ředitelkou Nadace Dobrá romská víla Kesaj (podle pohádkové bytosti, která navrací Romům zrak a učí lidi předávat dobro), jež se zaměřuje na vzdělávání, kulturu, vydavatelskou činnost a právní ochranu etnických menšin. Od roku 2003 je Nadace zřizovatelem a Anna Koptová ředitelkou první romské všeobecně vzdělávací školy – Soukromého romského gymnázia v Galaktické ulici v Košicích, které se stalo pilotní školou uplatňující ve vzdělávání Romů romský jazyk. Věnuje se také standardizaci romského jazyka – je členkou expertní skupiny připravující nová pravidla romského pravopisu, podílela se na prosazení předmětů romský jazyk a literatura a romské reálie do vyučování na základních a středních školách. Sestavila romsko-slovenský slovník – Romčina do vrecka (Košice, 1995). Pro divadlo Romathan přeložila do romštiny klasickou tragédii Federica Garcíi Lorcy Krvavá svatba, muzikál Cigáni jdou do nebe a další. Je vdaná, má dvě dcery, starší z nich dokončuje romistiky a indologie na Filozofické fakultě UK v Praze.
Do poloviny 90. let publikovala své básně v romských periodicích. V současnosti se již poezii nevěnuje. Ve sborníku romské poezie jedenácti autorů Kale ruži/ Černá růže, který k vydání připravila a českými překlady opatřila Milena Hübschmannová, jsou otištěny tři její básně: Dživeha/ Budeš žít (v překladu Anny Žigové), Lungo drom/ Dlouhá cesta a Čučipen/ Prázdnota. V úvodu ke svému debutu napsala: „Romsky jsem začala psát v zimě 1988. Přivedl mě k tomu život. A také to, že se mi dostaly do rukou romské verše a povídky jiných Romů. Užasla jsem, jaká je romština krásná.“ Anna Koptová prokazuje znalost literárního kánonu i pravidel poetiky. Zdatně využívá hromadění slov s příbuzenským významem, a ukazuje tak bohatost romštiny, básnickou figurou opakování dociluje naléhavosti sdělení i rytmického spádu. Báseň Prázdnota obstojí i ve srovnání s moderní poezií, při níž nezáleží, jaké národnosti její autor je - odkazuje totiž k obecně lidským existenciálním prožitkům.
Článek vyšel v Romano voďi 7-8/2010
Lenka Jandáková
|
