Jak ses dozvěděl, že jsi adoptovaný?
Nepamatuji si, asi když jsem chodil do školky, kolem čtyř let. Máma řekla: vzali jsme si tě, protože ta paní, co tě porodila, studovala a nemohla si tě nechat.

Jaký jsi měl pocit?
Řekl jsem si: tak jo, vůbec mi to nevadilo.

Přemýšlíš někdy o své biologické matce?
Napadne mě někdy, jak asi vypadá, bylo by zajímavý jí potkat, popovídat si s ní o životě, ale přijde mi to nefér vůči rodičům. Vůbec nic k ní necítím, necítím se ukřivděný, měla asi své důvody.

Nikdy ses adopcí netrápil?
Jednou, když jsem byl malý, jsem měl vztek na rodiče a myslel jsem, že si mě vzali, aby mě mohli týrat, ale nikdy jsem jim to neřekl.

Ptali se někdy spolužáci, odkud jsi nebo proč nejsi bílý?
Říkám, že jsem adoptovaný, nedělá mi problém o tom mluvit. Reakce jsou různé, ale negativní ne. Někdo opěvuje rodiče, někdo mě lituje, někdo řekne: jo, fajn. Spíš jsem tím atraktivní.

Adoptoval bys děti?
Určitě ano, proč ne?

Co je podle Tebe důležitější? Geny, nebo výchova a prostředí?
Obojí.

Věříš v něco?
Jako malý jsem chodil do nedělní školy, nejdřív mi to vadilo kvůli vstávání, nic mi to neříkalo. Pak jsem přišel na to, že nevěřím v boha, že je to imaginární kámoš pro slabý lidi. Nevěřím na duši, všechno má fyzikální opodstatnění. Nevěřím na zázraky. Za X let se přijde na to, proč se něco tajemného stalo.

Jaký je podle tebe smysl života?
Aby lidstvo nevymřelo. Ale samo se jednou zahubí.

Co bys chtěl v životě a čím bys chtěl být?
Dřív jsem měl peníze na prvním místě, teď už ne. Vím, že by byly k ničemu, kdybych neměl přátele, rodinu, zdraví. Chci být doktorem, ale neznamená to pro mě ideální život. Chtěl bych se bavit a užívat si, posedávat v kavárnách, pozorovat, povídat si s přáteli. Rád cestuju.

Změnil bys něco ve své rodině?
Ne, nic.

Jaké to je být adoptovaná?
Přijdu si, jako kdybych se jim narodila. Dozvěděla jsem se to kolem sedmi let, sama jsem se ptala.

Zajímá tě tvůj původ?
Svojí biologickou matku nepotřebuji znát, je to zbytečný. Spíš by mě zajímala země původu.

Jak vycházíš s rodiči?
Nic bych neměnila. Vychovávají nás k zodpovědnosti, žádné zarachy a nucení, chtějí, abychom si sami uvědomili a nesli důsledky.

Co je důležitější: geny, nebo výchova?
Myslím, že výchova. Když jsem byla malá a trpěla občas pocitem nespravedlnosti, připadala jsem si míň vlastní. Ale teď ne. Žádné rozdíly mezi námi sourozenci nejsou. Nejvíc se hádám s Deborou, protože je paličatá.

Vážíš si tatínka jako umělce a architekta?
Jo. I mým spolužačkám se to líbí. Jednou bych chtěla bydlet v domě od táty.