Poprvé si spideři jeli zaplácati smeče poslední antukové do obce Zvíkov kousíček za Hlincovku. Počas již podzimním dechem se připomněl a ráno teplo již věru nebylo. Během dne se však slušně vyjasnilo a přes vítr stále neustávající jsme maratón zápasů celodenní absolovovali. Ten byl předlouhý, neb ze skupin šestičlených vždy do play of čtyři teamy postoupeny byly. Nevíme, zdali pořadatel záměrně a již tradičně skupinu smrti sestavil a druhá, lehce turistickou pojmenovati by se dala. Začali jsme tradičně s nejsilnějším soupeřem – Sporťáky! Letos nám los věru celosezónně nakloněn nebyl. Po bitvě líté a sportu kvalitním jsme sic slehli, ale jen těsným výsledkem. Však každý z hráčů musel ocenit kvalitu hry obecnou. Ze skupiny nakonec postoupili jsme coby třetí a pavoukem se až k medaili bronzové probili! To však už za osvětlení umělého a podmínek sic stejných všem, ale zajisté nestandartních. Ferry s třísly zanícenými ze hry se vytratil a ani Milli v závěru nezářila, leč duch kolektivní nás na bednu opět postavil.
Turnaj tento pamatovati budem zajisté jako větrný, až převětrný a to celodenně. Pořadatel však toto ovlivniti nemohl a přesto se o skvělé podmínky ostatní postaral, včetně výborně připravené krkovičky na kamenném plátu. Záviděti cestu zpáteční, noční, ekvipě naší cyklistické věru nebylo proč, ale i Ferry odjížděl s Yaroušem ověšeným svými trikoty i šprndou zádovou do noci, aniž by si toto uvědomil. Po odstranění těchto schnoucích ozdob si ještě na půlicesty do ČB vzpomněl, že ještě jeden trikot vlaje mu na anténě střešní! Blb! Návrat nakonec dopadl jak měl a ošplouch vanový a sprchový si dozajista užil spider kdejaký s chutí a rád. A pak už jen spát a na bednu vzpomínat…
Tak tedy adieu antuková spideří sezóno… |
