V pátek nešel Petr do práce, potřeboval se nutně podívat na rybářskou výstavu :-). Moc ho nenadchla, nicméně během této výstavy mají rybářské prodejny většinou speciální nabídky, takže tento jeho výlet nás přišel na dva navijáky, které můj drahý rovněž naprosto nutně potřeboval :-). Zkrátka a dobře, už mu připadá, že je ta zima příliš dlouhá a táhne ho to k vodě. Pobalil tedy navijáky, červíky a Andulku a vyrazili do Skalice. Jen spolu, sami dva, na takové prodloužené rande.
U řeky se byli podívat, nicméně voda byla celkem divoká, jak všechno taje, tak se radši moc dlouho nezdrželi. A v sobotu si zašli Na radnici na pohár, ráno se povalovali v posteli, prostě si to užili měrou vrchovatou.
Já zas měla víkendové rande s Adélkou :-). V sobotu si přijeli kupci pro jídelní židličku, kterou naše holčičky používaly už jen jako trenažér na horolezeckou stěnu. Posloužila nám výborně, tak snad bude sloužit dál i malému Románkovi. Nám aspoň ubyl doma jeden krám. A na neděli nás mamka pozvala na oběd, že se pak půjdeme podívat se ségrou a Vakisem po Praze. Původně jsem si chtěla s nima dát spicha až někde v centru, aby se Adéla vyspala, ale rodička zapojila smutné oči (to vím zprostředkovaně, páč mi to tlumočila ségra přes ICQ), tak jsem tedy podlehla. Půl cesty jsem si pak nadávala do družek Býka, protože přesně dle očekávání Adélka byla unavená a nemohla v kočárku zabrat. A ječela a ječela.. Samozřejmě klasicky chtěla hajat a nechtěla, chtěla hačat a nechtěla, chtěla napít a nechtěla.. Fakt se mi ten žvanec vyplatil.. jenže zapečené kotletky se šlehačkou byla hooodne silná návnada.. Ve finále jsem si v metru vyslechla přednášku od jedné nejchytřejší paní, že toho chlapečka týrám a že jsem děsná matka (Adélu jsem připoutala, protože mi schválně prolejzala z kočáru) a že ona tomu rozumí, protože vychovala tři děti.. Podotýkám, že Adél je naprosto typický chlapeček v červeném kočárku, s červeným dudlíkem, růžové čepičce a hnědorůžové bundičce.. Radila mi, že mu mám dát napít, najíst, vypustit z kočáru, no pindy největší! Fakt jsem byla strašně ráda, že mi někdo tak moudrý radí..
Jediné Adélčino štěstí bylo, že za chvíli opravdu usnula. Jinak mohla být svědkem nepříjemné scénky Jak maminka hrála hrnec pana Pappina..
Pak už to bylo celkem v poho, počkaly jsme, až se všichni vykoupou, načešou, namalujou, navoní a konečně jsme mohli vyrazit :-). (Adélka se nejdřív Vakise styděla, ale pak si vzali bublifuk a výborně se oba pobavili :-). Vůbec jim nevadila jazyková bariéra, prostě se domluvili na stejné úrovni. Ségra si dělala srandu, že by mohli dabovat kreslené filmy.)
Vakis se chopil kočárku a v podstatě mi ho nechtěl ani dát. Přece jen mají ti Kypeřani jiný vztah k dětem než je tady běžným standardem. Jako cíl jsme vybrali Petřín s tím, že pojedeme lanovkou. Lanovka byla celkem našláplá, ale dalo se to zvládnout. Přešli jsme k rozhledně, mamka že pohlídá Adélku dole a my si to vyšlápneme nahoru. 299 schodů. Vakis to komentoval, že je to poprvé, co platí peníze za to, aby mohl jít pěšky po schodech :-). Nahoře ho děsně nadchl stroj na výrobu památečních plíšků. Vhodí se tam dvacka a žeton a zatočí kolem a vypadne plíšek, na kterém je nějaký motiv. Tady byly k dispozici motivy 4. Takže jsme hrabali po kapsách a hledali dvacky, aby měl komplet sbírku na památku :-D. Doporučovala jsem mu, ať si zaběhne dolů rozměnit, ale nějak se mu nechtělo :-). Z vyhlídky jsme mu se ségrou ukázaly pár pamětihodnosti a i když výhled nebyl nic moc kvůli počasí, byl to i tak dobrý zážitek.
Po rozhledně jsme se přesunuli do bludiště, tam s námi šla už i Adélka a mamka. Adél se to děsně líbilo a u těch křivých zrcadel se výborně pobavila. No my teda taky. Dokonce jsme tam byli chvíli i sami, bez cizích lidí, takže jsme se vyblbli do sytosti. A i tady byl úžasný automat - tentokrát za 80,- Kč vypadla medaile s vyobrazením bludiště. Pokud člověk chtěl nasbírat medailí víc, byl zde i plánek, kde všude jsou k dostání další kousky ze série :-). I tuhle medailičku musel Vakis mít :-). Trošku nás dostalo, když za ty prachy vypadla krabička od sirek. Naštěstí v ní byl kýžený suvenýr.
Nakonec jsme se svezli lanovkou zas zpátky, protože den se nachýlil a my s Adél už musely pomýšlet na návrat domů. Ještě jsme to vzali pěšky přes Karlův most - v Mostecké zas svorně jásala Adélka i Vakis nad všemi těmi přenádhernými suvenýry ve výlohách :-D. Oni prý na Kypru nic takového nemají, navíc nemají ani žádná obchodní centra, tak z toho byl totálně u vytržení. Miluje totiž nákupy, hadry apod. :-)
Na druhé straně řeky jsme se rozdělili - my s Adél jely domů (opět za příšerného řevu, jak jinak) a mamka, Jana a Vakis šli ještě někam na kávičku.
V pondělí nešla Andulka do školky - slíbila jsem jí, že až zas pojedeme na srazík do Kika, tak jí vezmu s sebou. Setkali jsme se tam tedy s Barčou a Adámkem a děti se pěkně vyblbly. A v úterý byl zas sraz s dubňáčkama v pizzošce na Palmovce, ale to už Andulka ve školce byla a my šly jen s Adélkou. |
