Dnes chceme jet vlakem do Sintry. Taky jsme tam byli při naší poslední návštěvě, i když trochu neplánovaně, když jsme nemohli najít ubytování a parkování, až jsme nakonec spali v autě na parkovišti. Ráno jsme byli celkem brzo vzhůru a užili si tak těžkou romantiku na hradě "Mourov" a zámek Palácio Nacional viděli jen zpoza vrat.
Doufáme, že na nás, po náletu důchodců, něco zbyde k snídani, ale jak jsem viděla z okna, nastupovali do autobusu i s kuframa, tak třeba odjeli a my se konečně nasnídáme aniž bysme museli někde něco lovit. :-) Naštěstí opravdu personál stihl doplnit zásoby, takže krom chybějícího nádobí, o které si opět musíme říkat, je to celkem OK až jsme byli překvapení,co všechno se k snídani nabízí :-).
Po snídani jsem se zavřela na záchod s průvodcem (samozřejmě knižním!) a jak jsem tak pročítala informace o Sintře, narazila jsem na větu - pro pěší krásná vycházka plná krkolomných výšlapů.. Ehm.. Tak na to fakt momentálně nemám! Přece jen jsme tam minule byli autem a to člověku ty kopečky nepřipadají až tak děsné.. Zvolili jsme tedy náhradní plán - vyrazili jsme směr výstaviště EXPO 98
Chtěli jsme se tam projít, omrknout zas Oceanárium a most Vasco de Gamma, jestli je všechno v pořádku na svém místě :-). Ráno navíc počasí nevypadalo úplně ideálně, tak jsme si ani nebrali sluneční brýle. Kapánek se ale vyčasilo, takže jsme pak už jen mžourali a měla jsem to celou dobu na talíři :-).
Po výstavišti jsme se projeli lanovkou za 4 E, ale bylo to moc pěkné. Vidět to takhle z výšky a navíc lanovka vede nad vodou.. prostě zajímavý zážitek, který byl navíc velmi přátelský k našim bolavým oudům. Celkově je to moc příjemné místo, naprosto ideální pro děti. Portugalci jsou asi jediní, kdo dokázal takhle suprácky využít výstaviště po Expu. Udělali z toho centrum zábavy, sportu, obchodu. Pro děti tu jsou růné blbůstky jako třeba vodní zahrada, kde točením jedné části se dá přivést voda do části druhé a ta zas rozpohybuje část třetí nebo hudební koutek, kde můžou děti různě mlátit a bouchat a vyluzovat zvuky apod.
Na chvíli jsme si odpočinuli u kafíčka, pivka a sandwichů a pak jsme zapadli do jednoho z obchodních center - no hlavně kvůli WC. Na dámském bylo tradičně plno a fronta, tím spíš, že se ten den běžel nějaký lisabonský maratón. Nicméně mě tu zaujalo prkýnku, v kterém byly zatavené mušle a pak umyvadla, která jsou spíš jako korýtko bez oddělených jednotlivých umyvadel a zase je to také zvláštní, protože jsou tu zapuštěné rtěnky, řasenky, pudry apod. :-)
Klasicky jsme se trošku zamotali na terminálu - schválně jsme chtěli jet autobusem, protože jede přes letiště až k nám a my budeme mít platnou jízdenku na socku i ráno pro transport s kuframa. Tak abysme si tu trasu vyzkoušeli. Jen teda najít stanoviště bylo fakt oříškem, odjíždí odsud jak socka, tak meziměstské autobusy, taxíky i vlaky a značení veškeré žádné anebo jsme ho nepochopili :-).
Před hotelem jsme se zastavili na osvěžení - Peťa si dal chobotničkový salát, já čokoládovou pěnu a hlavně džbánek vinho verde. Po občerstvení jsme ještě vyrazili do města pro nějaké ty suvenýry. Kapánek nás zaskočilo, že mají většinou zavřeno, ale ve finále jsme něco pořídili.
V centru byla legrace. Každý se snaží vydělat nějaké to éčko. Seděl tam třeba tak osmiletý klučina a teskně hrál 2 akordy na harmoniku a "zpíval" pravděpodobně fado. U sebe měl čivavu kříženou s mopslem, ta držela v hubě košíček na peníze a občas teskně zavyla. Místo srdcetrhající to bylo spíš ušitrhající. Sranda musí bejt :-D.
Obhlíželi jsme i restaurace, resp. výlohy s mořskými plody a já žasla nad treskou, že je velká jako kráva :-). Jenže jsem se přeřekla a místo kráva řekla tráva a v tu chvíli k nám přiskočil mladík s vytřeštěnýma očima a cpal nám balíček trávy. :-D Hned jsem Skalymu říkala, jak jsem kouzelná! Vyslovím přání a je v mžiku splněné :-D.
Prošli jsme až k další stanici metra a bylo mi tak nějak neuvěřitelně smutno, že už jedeme domů. Škoda, že nejde otočit prstenem a mít tu holčičky. Ale už dlouho se mi nestalo, abych odněkud takhle nerada odjížděla.
Zašli jsme si na poslední večeři - tentokrát naproti k Číňanům - já opět neodolala krevetám a Petr hovězímu. Ale na vínko jsme si zašli zas k "nám". Tam jsme se rozloučili s "naším" číšníkem a šli na hotel dobalit.
| 
