Kdysi kdesi jsem četla zajímavý článek na téma žena po rodičovské dovolené. Všeobecně mají ženy mnohem nižší sebevědomí než muži a úměrně času strávenému na této "dovolené" sebevědomí klesá do závratných hlubin. Přitom je to v podstatě nesmysl, protože pokud se nejedná o vysloveně vymaštěnou členku našeho druhu, stává se s porodem dítěte z každé z nás manažerka. Zkombinovat všechny ty aktivity, kroužky, zájmy, domácnost a ještě aby zbylo něco času na nás, to dá, věru, hodně práce, takže potencionální zaměstnavatelé by naopak měly brát ženy po rodičovské všema deseti.
Znovu jsem si to ujasnila minulý týden, kdy jsem potřebovala naplánovat předávku Áček, abych se mohla jet vzdělávat, tentokrát s Justem. Ve čtvrtek totiž měly děti ve školce rozlučkové odpoledne a ještě dopoledne to vypadalo spíš na stavbu archy Noemovy. Naštěstí si paní ředitelka objednala výrazné zlepšení počasí a akce se uskutečnila. Proběhly zas soutěže, kdo nechtěl, jen si tak pobíhal a zkoušel nové hřiště, kdo chtěl, soutěžil. Odměnu nakonec dostali všichni. Hlavním posláním akce ale bylo rozloučení s dětmi odcházejícími do školy. Už loni jsem psala, že mě to docela rozsekalo a letos to nebylo lepší :-). I Andulka říkala, že plakala, jak jí to dojmulo, navíc se děti rozloučily s jednou z Andulčiných pančelek, která odchází do důchodu. No nevím, jak to přežiju příští rok, až tam tou bránou bude procházet Andulína :-).
Následně jsem holčičky naložila do auta a vezla je do práce Petrovi. Tam jsme si prohodili auta - on s holčičkama jel nach Skalice, já bez holčiček jela zpátky do Prahy, abych stihla pozdně přijít do Chýše (a stejně jsem dorazila první). V pátek dopoledne jsme s Jusťačkama nasedly do autobusu a nechaly se odvézt do Benešova na víkendové školení. Bylo to hodně zajímavé, dost mě to baví a mám to jako doplněk k Euroně. Prostě mě to táhne k té přírodě. Večer jsme popařily - v pátek jsme teda měli večerku chvíli po půlnoci, ale i tak jsme se nachechtaly, že mě druhý den bolelo břicho od smíchu. Sobota byla celá ve znamení vědomostí a večer pak už zas společenský - s tancem, zpěvem a zábavou.. Naše skupinka se na parket vrhla v podstatě hned a vyblbly jsme se neuvěřitelně. Na závěr nás DJ potěšil Poupatama :-). Nicméně jsme se stihly potkat s paní kuchařkou, která přišla připravovat snídani a v půl šesté jsme se odebraly na lože. :-) Některé z nás tímpádem vypustily ranní přednášky..
Domů jsem přijela v neděli odpoledne a bylo tady zvláštně ticho. Holčičky totiž zůstávaly ve Skalici až do úterý, protože já měla v pondělí odpoledne ještě jedno školeníčko a v úterý ráno pak pozvánku na dědické řízení. Psát o tom, jak jsem vytočená, že musíme platit nehorázné poplatky notáři za to, že naši postavili chatu a dokonce i bydlí, snad ani nemá cenu... No je to fakt síla! Z řízení jsem jela rovnou do Skalice, po dlouhé době zas autobusem. Holčičky mě už vyhlížely a já jsem se na ně taky hodně těšila, přece jen nám tahle občasná odloučení dělají vysloveně dobře. Já se zklidním, odpočinu si a pak to jejich ječení zvládám víc v pohodě :-).
A dneska jsme pro změnu navštívily paní kadeřnici a Andulka už nemá dlouhé vlásky :-) Konečně se jí splnilo její téměř dvouleté přání - mít vlásky ostříhané na ramínka.. tak je to přece jen ještě o kousek kratší, ale Aňa je nadšená a my taky, protože skončí ranní dohadování s česáním :-) |
