Původně jsme si mysleli, že pojedeme do Skalice v pátek tak nějak dřívěji. Nakonec bylo nechutně dusno, takže místo cestování jsme si radši pěkně schrupli a jeli později. Kupodivu provoz byl dost v pohodě. V sobotu jsme zanechali Áčka svému osudu u Skálů a odjeli na velký nákup do Makra. Jako bonus jsme si přivezli gril, který konečně jakž takž vyhovoval Petrovým představám.
Na odpoledne jsme byli domluvení, že pojedeme do Sázavy na pouť, protože přijel i Lukajda, že zůstane s mamkou na chatě do pondělí, páč Andrejka je na táboře. Babičce jsme to několikrát zopakovali, navíc v tom dusnu by to pro ní bylo víc než náročné a ona sama uznala, že nemá cenu, aby tam jela, protože by to nezvládla. I odjeli jsme. Po příjezdu do Sázavy jsme zaparkovali na louce vyhrazené pro parkování, zaplatili parkovné a přes lávku přešli k pouti. V tu chvíli se prudce ochladilo a začal se zvedat vítr. Honily se černé mraky - no prostě klasické prokopské bouřky. Jsou hodně urputné a rády se vrací. Došli jsme až k prvním stánkům a ty už nám téměř letěly naproti. Trošku nás to vyděsilo, přece jen s dětmi nic moc akce, když hrozí akutní nebezpečí zranění, takže jsme se dohodli s Danou, že u nich tu činu přečkáme. Skaly rychle letěl pro auto, aby ho přeparkoval k Novákům před barák, takže se parkovné víc než vyplatilo :-). Ve finále se to tak nějak přehnalo, téměř bez kapky, ale my se aspoň u nich na chvilku občerstvili a zkusili vyrazit znovu. Jen mamka otevřela dveře, začalo pršet. Ale byl to takový mírný deštík, obloha vypadala, že se vyjasňuje, tak jsme to prubli. Je fakt, že se pak rozpršelo celkem dost, ale když jsme došli k atrakcím, vysvitlo sluníčko a zas děsná prádelna - taková reklama na infarktík.
Ale dětičky (a já) si užily atrakcí docela dost. Nicméně ceny jsou stále příšernější a třeba právě vstupné do strašidelného zámku bylo děsivější než celá přiblblá projížďka. Zlatý Legoland!
Domů jsme přijeli kolem 20.00 hodiny - mamka s Lukajdou jeli o dost dřív, aby tam babička nebyla až tak dlouho sama. Nicméně i to stačilo, aby udělala pěknou scénku. Asi usnula či co, když byla ta bouřka a měla pocit, že už byla tma a najednou je druhý den, takže letěla ke Skálům, že jsme jí ujeli a nechali jí tam a navíc jí někdo ukradl kameny na hroby.. ach jo.. naštěstí zlatej tchán zafungoval a znovu jí řekl, že jsme jen na pouti a vrátíme se a počkal s ní na mamku. Za tu dobu si samozřejmě vyslechl všechny historky možné i nemožné, včetně těch nejnovějších, jak babičku sledují a pravidelně jí chodí někdo prohrabávat věci do bytu. Ach jo..
V neděli jsme chtěli jít s dětma mrknout na Čapík na kešku, ale babička měla zas jeden ze svých stihomanských výstupů, po kterém se sbalila s tím, že jede domů. Po chvíli se ale zas vrátila, protože prý doma nemá nic k jídlu a přivezla přece to uzené, takže se o ní pěkně postaráme a v pondělí si jí pěkně odvezeme. My jsme tedy s dětmi nakonec na ten Čapík odešli, nicméně nic jsme neulovili, jen jsem vyděsila jednoho zajíce a 4 děti :-). Šli jsme po cestě, já zrovna dětem povídala o keškách a o tom, jak "obyčejní lidé", kteří nemají šajna o hledání pokladů pomocí GPS jsou vlastně mudlové a nesmějí nás vidět, aby pak ten poklad třeba nezničili a v tu chvíli si to proti nám začal poskakovat zajíc. Vůbec nechápu proč, ale děsně jsem zaječela, čímž jsem vyděsila děti, které taky zaječely, zajic ztuhnul, chvíli na nás čučel a pak vyděšeně vzal do zaječích :-). Kdybych nebyla blondýna, klidně jsem ho stihla vyfotit, protože byl totálně štronzo :-D. To byl asi nejsilnější zážitek z té procházky, krom klasického příšerného krpálu na zmíněný kopec.
Večer jsme tedy pokračovali v grilovačce a užívali si pěkný večer. Zabalili jsme to okolo půlnoci a cca v 1 zvonil telefon - volala mamka, že babička upadla a je zaklíněná u schodů do topení a co má dělat. Skaly opět neuvěřitelně zafungoval, babičku podpíral celou dobu, co se čekalo na záchranku a celkově morálně podporoval mamku i babičku. Přijeli dva záchranáři a všichni tři chlapi měli co dělat, aby babičku dostali nějak z té prapodivné pozice, kdy vlastně vůbec přesně nevíme co a jak se jí stalo. Odjeli asi kolem třetí. Přiznám se, že tohle všechno vím pouze z vyprávění. Totálně jsem odpadla a vůbec jsem telefon neslyšela. Petr situaci zhodnotil tak, že bych se tam jen asi motala a rozhodl se mě nebudit. Dozvěděla jsem se to od něj až ráno, co všechno absolvoval. Fakt je úžasnej, jak se umí postavit k problému.
Ráno nám řekli, že babička má zlomené zápěstí a že k ní ještě přijde neurolog, protože se bouchla do hlavy a že jí máme přinést osobní věci a přestože je na ortopedické jipce, můžeme jí na chviličku navštívit, že u takhle starých lidí dělají výjimku. Domluvili jsme se proto s Petrem, že pojedu s mamkou k babičce do bytu pro ty věci, pak odvezeme k mamce auto a pojedeme na Vinohrady sockou, protože mamka a nemocnice - to opravdu nejde moc dohromady a on sbalí Áčka a dorazí do Prahy sólo.
Přijely jsme akorát nějak nevhod či co, takže jsme si počkaly hoďku na chodbě a nakonec nás k ní pustili. Čekala jsem klasicky raněnou laň plnou výčitek a místo toho tam ležela maličká stařenka vypadající jako skřítek a blábolící naprosté nesmysly. Mně ani nepoznala, když jsem jí řekla, že jí pozdravují holčičky, tak netušila kdo to je.. Hodně tristní pohled. Pořád chtěla, abysme jí pomohly vstát, že to na ruce není sádra, ale jen papír a že musí jít uklidit krabici a přenést balíčky.. Byly jsme z toho s mamkou celkem špatné, ale zas jsme si říkaly, že je dobře, že neví, kde je a sestra říkala, že se to stává, protože utrpěla velký šok, navíc v sobě měla prášky a k tomu celkově ta její zmatenost.
Včera za ní byl strejda s mamkou a to už prý i reagovala líp a "jen" chtěla, aby jí odtamtud vzali, ať jí vytáhnou oknem pryč. Doktor tam nebyl, takže jsme se nedozvěděli, co teda zjistil neurolog. Dnes ráno tam strejda volal, konečně mluvil s doktorem a jen tak mimochodem jsme se dozvěděli, proč vlastně je pořád na JIPce, když má "jen" zlomené zápěstí. Má totiž zlomený i krční obratel a řeší se, jestli operovat nebo ne..Nicméně se zas vrátila "k normálu" z posledních pár týdnů a už jí zas všichni všechno kradou, jsou zlí atd. atd.. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet.. ach jo.. Tohle je teda hodně krutá varianta stáří, vím, že už za to snad ani nemůže, ale je to hodně vyčerpávající psychicky hlavně pro mamku, která to má na denním pořádku.. |
