Tak jsem zjistila, že jsem už docela dlouho pořádně nic nenapsala.. uff.. Zkusím to alespoň trochu dohnat, ale nějak má den příliš málo hodin..
Po návratu z dovolené jsme jeli stejnou trasu znovu v neděli ráno, naštěstí se počasí umoudřilo a přestalo pršet, i sluníčko vykukovalo. Ještě před odjezdem nám totiž Pavla domluvila soukromou plavbu po Orlíku. Zpunktovala to původně Renda a naše a Hankovic rodina se přidala. Nejdřív jsme se občerstvili u Pavly na hausbótu a pak už jsme vyrazili na výlet. To byla nááádhera!!! Dojeli jsme až k zámku, což bylo hodně zajímavé - takový úhel pohledu je vidět opravdu jen z hladiny přehrady. Tady jsme na chvíli vystoupili a šli obhlédnout místní "muzeum", kde jsou historické fotografie a hlavně živé rybky typické pro české vody. Prostě taková velká akvárka. A taky portské :-).
Odtud jsme zamířili do vyhlášené restaurace na oběd, ale byla zavřená, zkoušeli jsme ještě další, ale se stejným výsledkem. Nakonec jsme museli vzít zavděk šíleným pajzlem, ale nikdo to neodnesl žádnými zdravotními problémy, takže můžu směle prohlásit tuto část výpravy rovněž za úspěšnou.
Kus cesty jsme absolvovali i na střeše, tam jsme se vyblbli a fotili alá Titanic. Trošku adreanlin bylo, že ta střecha jaksi nemá zábradlí.. Každopádně jsme díky Pavle strávili naprosto neuvěřitelný den.
Fotky jsou zde http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_09_06_Vylet_lodi_po_Orlicke_prehrade/
A na Petrovy narozeniny nastoupila Andulka do posledního ročníku školky - do Medvídků. Má jako značku motýlka :-). A hned v úterý byly třídní schůzky. Uvědomila jsem si, že to vlastně byly první třídní schůzky, kde jsem figurovala jako matka :-). Málem jsem vyfásla předsednictví, ale nakonec jsem nepodlehla nátlaku Míši, ať se přihlásím, přece jen na tom s tím časem nejsem úplně ideálně.
Ve středu pak šla Andulka poprvé na dramatický kroužek, tak uvidíme, co se tam všechno naučí, každopádně jí to prý baví. O víkendu jsme zůstaly s Adélkou doma, Adél začala nějak poprskávat, předpověď nebyla zrovna optimistická, tak jsem jí nechtěla dodělat ve Skalici. Odjela jen Andulka s Petrem. Nakonec se udělalo hezky, že jsme s Adélkou vyrazily do Ďáblického háje a ve finále bylo celé odpoledne v háji, protože jsme tu lovily několik kešek najednou :-). Docela jsem byla překvapená, jak to vlastně vypadá u Ďáblické hvězdárny, jaký je odsud krásný výhled a člověk ani nemá pocit, že by byl v Praze.
Následující týden byl zase poměrně dost hektický. V pondělí šla Andulka hned ze školky na mejdan k Adélce Matouškové - má holt velmi bohatý společenský život :-). V úterý zůstal Petr doma, já měla předvolání k soudu s mým úžasným zaměstnavatelem. To byl teda taky zážitek non plus ultra. Přišly jsme s právničkou dřív, abysme si ještě promluvily a když jsme pak už čekaly v předsálí, přišly postupně takové dvě paní, které jsme tipovaly na možná uklízečky? Jaké bylo překvapení, když jsme zjistily, že jsou to přísedící. Zejména ta starší dáma to celé skoro prospala, takže jsem měla co dělat, abych se nerozesmála, když se jí zrovna povedlo utlouct nějakého toho špačka. Naštěstí jsem většinu času zírala doslova a do písmene na pana soudce.. Ten byl naprosto k sežrání! :-) Navíc mu byl celý náš spor naprosto jasný, nebylo mu jasné, proč s tím Qam dělá tolik obštrukcí a proč to vlastně nechává dojít až k soudní žalobě. Navíc jejich právnička přišla poměrně nepřipravená, ani si pořádně nepřečetla poslední návrh, což teda pan soudce nesl poměrně dost nelibě. Vyzval nás opět ke smíru, což jsme my opět podpořily a nakonec šla paní právnička telefonovat, aby se zkusila dohodnout. To se jakž takž podařilo, vyjasnily jsme si navzájem ještě podmínky s tím, že ona rovnou tvrdila, že dohodu chce stále ... ehm.. asi proto v dopisu soudu stálo, že jejího klienta šikanuju, protože pořád chci nějaké peníze.. a že je to těžké, když je klient arogantní.. Tak tím prohlášením nás kapánek šokovala, nějak jsem si myslela, že když mě někdo platí, tak za něj kopu.. Ale asi to mám posunuté jinam :-). Pan soudce byl potěšen naší dohodou a dal termín, do kdy musím dostat peníze, jinak začne opravdu reálný soud. Vzhledem k tomu, že to píšu s takovým zpožděním, můžu rovnou napsat, jak to dopadlo.. Opět měli dost času, že jsme je musely urgovat a schůzka s předáním peněz proběhla v podstatě na poslední chvíli. Nicméně jsem moc ráda, že už to mám za sebou, že už nebudu muset přemýšlet o tak negativní věci jako je nehoráznost zaměstnavatele a že už jen napíšu výpověď a nebudu muset mít nic společného s touto firmou. Mrzí mě to, ale čekat 5 let na peníze je fakt trochu moc.. Tímto moc děkuju Janě, že mi pomohla domoci se toho, co mi patří. Nicméně už se nebudu koukat na emerické filmy a sledovat právníky v akci, protože mám pak hodně zkreslené představy.. Takhle naše právo opravdu nefunguje..Oslavily jsme to u Myšáka, prostě to chtělo něco luxusního!
Odpoledne jsem měla ještě nějaký sraz, zakeškovala jsem a prostě jsem si užívala :-) Andulka se školkou zas absolvovala Kouzelný les, kdy procházeli různá stanoviště jako Jeníček a Mařenka. I počasí se umoudřilo, takže nakonec bylo moc pěkně. Jen já jsem pak večer skuhrala, protože jsem si, frajerka největší, vzala podpatky a to opravdu není moc vhodná obuv na cestování pěšmo po Praze..
Na čtvrteční večer jsem dostala volňásky na Křižíkovu fontánu - měl tam koncert Richard Pachman. Šly jsme s Míšou, byl neuvěřitelně teplý večer a parádně jsme si to užily včetně zakončení v Chýši. A pátek už byl ryze pracovní. S Tiinou jsme měly pronajatý stánek na dožínkách v Toulcově dvoře a prezentovaly jsme Euronu. Stejně tak v sobotu. Bylo to moc fajn, počasí jak vymalované, lidí tak akorát, abysme s nimi stihly probrat, co jsme chtěly, takže náklady se nám ve finále i vrátily a to nejen v kontaktech. Já jsem dokonce prezentovala Euronu i jistému exministrovi a jeho těhotné přítelkyni, která má stejné jméno jako teta Kateřina :-D. Měly jsme i super výhled na dožínkový průvod. Akce tudíž velmi úspěšná, ale byla jsem z toho totálně mimo, takže jsem neděli v podstatě prospala a konečně odpočívala. |
