Jsem moc ráda, když trávíme čas společně jako rodina. Ale mám taky moc ráda, když si to můžu pěkně naplánovat, aby všechno klaplo jak má. A pak najednou Skaly přijde v úterý s tím, že mají do konce týdne volno. Kapánek čára přes rozpočet a je potřeba změnit kompletně timing. Takže místo toho, aby holčičky jely k mamce ve středu, protože jsem měla domluvené dvě schůzky ohledně Eurony v Chýni a v Rudné, byly doma s tatínkem. Také jsem chtěla jet ve čtvrtek s mamkou do Drážďan na výstavu o Popelce, ale Skaly naplánoval výlov rybníku v Jevanech páč potřeboval rybičky. Do toho se Andulka domluvila s Andrejkou, že budou společně u babičky a já už měla domluvenou na sobotu přednášku, no prostě najednou zmatek nad zmatek a logistika nám dala zabrat.
Nakonec ve středu byl Petr s Áčkama doma a k mamce jsem je vezla až ve čtvrtek. Andrejku přivezl brácha už brzo ráno a my jsme se nemohly proboxovat přes Prahu, jely jsme to hodinu a 20 minut, což je snad nový rekord. Aspoń jsem si tam pak nakoupila a i vybrala nové záclony a po zanechání ratolestí u babičky, jsem se přesunula do autorizovaného servisu, abych reklamovala věž. Pravda.. máme jí už skoro rok a od začátku nám nefunguje dálkové ovládání, ale jaksi nebyli lidi, aby dojeli do Modřan. V servisu jsem ze sebe udělala totální blondýnu, protože to není tím, že by nefungovala věž, ale bylo to tím, že jsem si správně nepřepínala dálkové ovládání.. No nic.. :-)
Přijela jsem tedy domů, zapojila jí a ejhle.. chybka opravdu nebyla v přijímači, ale ve způsobu použití.. Do večera jsem pak makala na našem novém pracovním webu a večer jsem tradičně zaplula do Chýše.
Na pátek jsem vybrala návštěvu muzea v Roztokách, kde je výstava o pohádkových kostýmech http://www.muzeum-roztoky.cz/Odkazy/Pohadka.htm. Od 20.11. bude navíc rozšířena o další část, takže to určitě stojí za to navštívit. S mamkou a všemi třemi Áčky jsme měly sraz na Masaryčce, že pojedeme vlakem. Sice na Roztoky koukám téměř z okna, ale cestovat tam autem je na dlouhé lokte. V muzeu v podstatě nikdo nebyl, i když paní průvodkyně říkala, že na státní svátek to bylo maso. Mohlo se i fotit, což bylo moc fajn a celkově je ta výstava moc příjemná. Mimo jiné jsou tu kostýmy z Kočičího prince, z Pyšné princezny, Kouzelného měšce, Nejkrásnější hádanky, ale nejvíc zaujal holčičky kostým Leontýnky z Ať žijí duchové a samozřejmě šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane :-). Ano.. Popelčiny plesové šaty. Mají tam i její plášť a kuš a samozřejmě i tři oříšky :-). Ale skoro bych řekla, že kamera byla k těm šatům víc než milosrdná, takhle na živo vypadaly dost obyčejně. Jiná paní průvodkyně, když viděla, že Adélka začala hrát svou oblíbenou hru Jak nejrychleji zprudit matku, nás vzala do svatební síně a ukázala spoustu rarit včetně původního záchodu :-). Celkově tam byl personál abnormálně příjemný. Prošly jsme se i po parku, prohlédly jsme si plastiky a já jsem si zavzpomínala, jak jsme tu byli na svatbě Gabrušky, když mi akorát končilo šestinedělí s Andulkou. :-)
V místním hotelu jsme zasytily bříška a holčičky se pak vyblbly na přilehlém hřišti. Vlak nám jel až za nějakou dobu, tak jsme se ještě vypravily mrknout k Vltavě. Nakonec jsme zkejsly na místní dráze pro crossová kola, kde si Andrejka a Andulka hrály na tuhle outdoorovou zábavu a Adélka se tam krásně vyválela v bahně.. Zpátky jsme jely Elefantem, tak to byl zážitek! Samozřejmě jsme musely až nahoru a všechny jsme si tu jízdu parádně užily :-). Ani mě pak nemrzelo, že jsme nejeli do těch Drážďan, Vergelka tam byla a přijela celkem zklamaná, že je jezero vypuštěné, zámek pod lešením a výstava ve 4 místnostech. Večer jsem šla opět do Chýše, tentokrát s holkama z Eurony.
V sobotu holčičky s mamkou odvezly Andrejku na Chobot, jak tvrdila Adélka, nebo-li na Chodov, kde si jí vyzvedla Lenka a šly ještě nakupovat. Mamka jela s Áčkama do divadýlka, tématicky dávali pohádku o Popelce :-). Adélce se prý nelíbil kašpárek. Po divadýlku se tam konal Halloweenský program - vyřezávání dýní, nějaké soutěže a následoval lampionový průvod a ohňostroj. Holčičky si to krásně užily, mamka už to sotva odpajdala, nějakou chvíli už jí bolí noha :-(.
Já jsem měla domluvenou návštěvu Ezoterického festivalu Miluj svůj život a hlavně přednášku Zdeňky Jordánové Spratek v nás a pak bubínky. Docela jsem se těšila, ale dopadlo to úúúplně jinak. Hned u vstupu jsem se jaksi nepohodla s paní pokladní a moje býčí povaha se projevila v té nejlepší a nejvyšší formě, takže jsem odmítala sdělit své osobní údaje, aby mi prodala lístek. Požadovali totiž vyplnit jakýsi canc, kde chtěli jméno, adresu, datum narození, mobil, mail. Přišlo mi to na hlavu postavené a argument té pipiny byl, že je tam spousta drahého vybavení, tak kdyby se něco ztratilo, aby nás mohla kontaktovat.
To už jsem se fakt vytočila jak klíšťák Eda, protože jsem byla v podstatě označená za zloděje, aniž bych tam vůbec vešla. Navíc nikde ani zmínka, co budou s těmi údaji dělat - prý nic a musí mi stačit, že to řekla ona. Tak jsem zas já řekla, že tímpádem tady nemíním nechat ani svoje údaje ani svoje dvě stovky, vyzvedla jsem si opět bundu ze šatny a odkráčela středem. A celou cestu domů jsem se tlemila, jakej jsem magor.
Měla jet i Míša, ale nakonec kvůli práci nemohla a když mě viděla na ICQ, tak se divila, co už dělám doma.. popsala jsem jí svou příhodu a uklidnila mě, že bysme odjely dvě a že tohle by si v Americe fakt nikdo nedovolil bo by z toho byl takovej průser, že by se mohli s celým svým Milovaným životem jít zahrabat..
Fakt nevím, proč mi tak ruplo v kouli, možná tím, jak ta ženská byla tak arogantní a nesympatická, kdo ví.. Prostě jsem se projela na Kubáň a zpátky a aspoň jsem si pak dojela k mamce pro holčičky, aby si konečně odpočinula. |
