|
|
|
Když nejde o zpěv - nejde vlasně o nic... |
aneb jak se zfetovat hudbou. |
|
| Autor: Simča, dcery *1988 a 1997 , 28.8.2014 | |
| Byla jsem od 16. do 24. 8. na akci, nazvané CONVIVIUM. Jde o setkání zájemců o aktivní provozování duchovní hudby (pokročilých amatérských i začínajících profesionálních zpěváků). Jak jsem si našla, lze slovo convivium přeložit jako hody, kvas či hostina. A skutečně jsem ten týden strávila s pocitem, že naplňuji své smysly do sytosti. Tedy smysly kromě chuti - jídlo nebylo zrovna špatné, ale nic extra, ale na jídlo nebyla moc ani chuť, ani čas, ani myšlenka - vzhledem k nasycenosti ostatních smyslů....
Za těch 9 dní jsme měli možnost navštívit několik divadel, koncertů a pod. kultrních akcí - to většinou večer od 8 hodin. Jinak se od 9 ráno do 11 večer zpívalo. Chodila jsem do třídy pobaltského baroka dopoledne a do třídy středověké polyfonie od 14 do 16 hodin. Od 16 do 18 byl seminář o Adamu Michnovi z Otradovic, ten končil v 18, kdy byla večeře. Po večeři individuální hodiny, pak zmíněná kultura a po ní večerní kompletář, což byl opět zpěv s motlitbou. Nejsem věřící, ale i pro mne to byla chvíle takového večerního zklidnění a ztišení. Pro zájemce více tady: http://cs.wikipedia.org/wiki/Komplet%C3%A1%C5%99 . Jen my jsme to všechno měli v latině.
Nikdy bych nevěřila, CO se dokážeme za pár zkoušek naučit. Je fakt, že mne až zešokovalo, jak snadno čtou někteří lidé z not. Musím se hodně učit, maminko, hooodně učit!!!
Co mne ale dostalo asi nejvíc, byla celková atmosféra. Celkem cca 150 lidí, 30 dětí od 5 měsíců (dvojčata!!!) po puberty, z celé republiky, ze Slovenska, z Ukrajiny. Lektoři z Argentiny, Anglie, Lotyš žijící ve Švýcarsku, Slovák žijící v Nizozemí.... Za celý týden jsem neslyšela zvýšený hlas (no ano, malé děti občas zaplakaly), neslyšela hrubé slovo, neslyšela pomluvu, kritizování... Celý klášter otevřený, mohli jsme jít, kam jsme chtěli, v každé místnosti někdo hrál, zpíval, všude nástroje k dispozici (včetně šíleně cenných historických cembal či varhan), když jsem si potřebovala něco zopakovat, jen jsem šla po chodbě a nakoukla do pár místností, až jsem našla jednu. kde momentálně nikdo nebyl. Kam člověk co položil, tam to našel. Pokud někdo nechal ležet třeba mobil v kostele, kde se zkoušelo a kam běžně chodili cizí lidi, někdo ho vzal a položil v opatství (tam jsme bydleli) k nástěnce a majitel si ho tam vzal.
Co vám mám psát... dcera mi v neděli, po návratu, řekla, že působím, jako bych byla zkouřená :-). Ne, to byly endorfiny. Létala jsem metr nad zemí a v podstatě létám stále... Zážitek na celý život. A možná (snad) ne poslední.
Pokud by to někoho zajímalo, tak tady: http://www.convivium.cz/2014/index.php?a=15 je nahrávka závěrečného koncertu. Naprosto mne dostalo, když jsem si při poslechu koncertu uvědomila, že všechny sólové party zpívají frekventanti sólových tříd. Všichni, kromě mne :D. Takže jestli se mohu trochu chlubit, tak pokud si koncert někdo stáhnete, je to část 15 - Michna, začínám na 9:43 minutě :-). |
|
Zobrazeno doposud 1117 x.
|
|
