|
|
|
Můj návrat do „starých kolejí“ po mateřské |
Jsem máma dvou malých dětí, které před třemi měsíci skončila mateřská a upřímně řečeno si tak nějak nevím rady. Už nějakou dobu bojuji s únavou a nespavostí. A když už jsme u toho – mateřská dovolená? Upřímně řečeno netuším, proč se tomu říká dovolená. |
|
| Autor: JohankaStraka , 16.4.2019 | |
| Mít dvě malé dětí předškolního věku totiž rozhodně není žádný med. Je to právě tři měsíce, co jsem se vrátila do práce a není to pro mne zrovna jednoduché.
Když jsem byla na mateřské, měla jsem samozřejmě co dělat. Jak už jsem zmínila v úvodu – dovolená to není ani omylem. Pořád bylo co dělat. Když jsem starší Janičku nachystala že půjdeme ven, oblékla ji, z poloviny oblečený mladší Honzík chtěl kakat. A tak pořád dokola. Bylo to náročné, ale bavilo mne to. S dětmi jsem zkoušela různé aktivity, blbli jsme, chodili a chodí na keramiku, učí se první anglická slovíčka, zkouší sportovat, prostě pořád bylo a je co dělat a mne to s nimi hrozně baví. Bláznivý kolotoč, plný spousty činností, po kterém jsem večer padala do postele jako podťatá a ráno se budila až se zazvoněním budíku. Jenže s předzvěstí konce mateřské se to začalo měnit.
Začala jsem si klást otázku, zda to vůbec zvládnu. Před mateřskou jsem pracovala
jako asistentka a administrativní pracovnice v jedné středně velké firmě a byla jsem v tom šikovná. Chválili mne, byla jsem oblíbená. Přijali tam za mne záskok, studentku, která zůstala i o dva roky déle, protože po Janičce přišel i Honzík. Nechtěla ale moje místo, plánovala odletět do Ameriky a tam si nastartovat kariéru. Neměla jsem tedy pocit ohrožení z ní, z toho, že by usilovala o moji pracovní pozici. Věděla jsem, že ji mám připravenou. Ale přesto se mi honila hlavou spousta věcí. Zvládnu to? Je vůbec možné pracovat se dvěma malými dětmi? Nebyla jsem si jistá. Bylo to prostě úplně jiné., než když jsem byla svobodná nebo čerstvě vdaná holka bez dětí.
Jsem zvyklá dělat všechno na 100 %, tedy být mámou i sekretářkou. Obojí dohromady ale nějak nejde. Už s tím, jak se blížil můj nástup do práce jsem špatně jsem usínala a brzy se budila. Docela brzy jsem si naštěstí uvědomila, že to takhle nemohu dělat. Jsem nesoustředěná, v práci, moje pozornost odbíhá jinam, nedokážu podávat takový pracovní výkon, jaký bych chtěla. U dětí je to podobné. Nedokážu se věnovat jenom jim, myšlenky mi odbíhají, zapomínám. Pochopila jsem, že když se nesoustředím sama na sebe, na svoje potřeby, mohu brzy mít velké problémy. Musím fungovat jako máma i v práci, a proto můj spánek je prvořadý. Jinak by na to doplatila rodina a v práci bych si nejspíš brzy vykoledovala výpověď. Takže jsem začala hledat řešení.
|
|
Zobrazeno doposud 1786 x.
|
|
