Během prosince jsme paní sociálku pořád otravovali, jestli už přišly opisy trestních rejstříků a ona žádost poslala, ale marně. Prý na soudě na Pavlův zapomněli a ještě nedorazil. Prý se ale nemáme bát, zařazení do roku 2004 vůbec nevadí, protože stejně vybírají rodiče podle vhodnosti a ne podle nějakých pořadníků. Moc nadšení jsme z toho samozřejmě nebyli.
O to více překvapení jsme byli, když nám hned v půli ledna pošťačka doručila pozvánku na psychologické vyšetření! Termín byl o měsíc později, v půlce února, s možností individuální domluvy, ale „vzhledem k vysokému počtu žadatelů o NRP však není možný termín dřívější.“
Psychologické vyšetření sestávalo z ujištění, že jsme si to nerozmysleli, z dalších papírových dotazníků (jaké jste měli dětství, na co neradi vzpomínáte, jak často spolu souložíte a jak často byste chtěli, vzrušuje vás násilí, nejste náhodou pedofil?), z osobnostního testu na počítači a z kresby stromu. Námitky, že osobnostní test i interpretaci kresby jako psycholožka sama zadávám, mi nepomohly a obojí jsem musela absolvovat jako každý jiný. Zvlášť kresba stromu byla pro mě skoro utrpením, když jsem si při každém tahu tužkou říkala „ježiš nebude si to vykládat tak a tak“? Moc spontánní kresba z toho myslím nevylezla. Naštěstí při následném ústním pohovoru se paní magistra zmínila, že stromy stejně neinterpretuje, že kouká hlavně na to ostatní. Během asi tříhodinového snažení stihl Matýsek polámat všechny tužky, nacpat plyšáky do odpadkového koše, prohledat zásuvky, vypnout počítač s testem, pokreslit omítku, polít koberec ovocnou šťávou a prázdnou lahvičku následně uklidit tak dobře, že se dodnes nenašla.
Druhá část vyšetření už byla individuální, asi půlhodinový rozhovor s každým z nás. Matýsek naštěstí usnul vzápětí poté, co jsem pozdravila, takže jsme s paní psycholožkou jen stručně probrali, že se na naší žádosti stále nic nemění a že nás tedy doporučí. Pavel přišel domů taky spokojený. Máme se těšit na přípravné kurzy a přeje nám hodně štěstí.
Celkově to všechno probíhalo v klidné a vstřícné atmosféře, žádné dokazování, že jsme zcela nschopní vychovat byť i zakrsklého králíka, a přejeme všem, které vyšetření čeká, aby bylo i pro ně takhle pohodové. Rozhodně se, myslím, nemusíte bát J |
