Nastal den D – vyrážíme na veliký výlet. Plánovaný odjezd byl v 8, odjíždíme v 8:20 – normálka J.
Míříme na západ a první cílem je Lagos – město, kam byli poprvé přivezeni otroci do Evropy (116 km). Dorazili jsme sem v 10 a šli na prohlídku. V plánu jsme měli hlavně regionální muzeum, kde jsou různé kuriozity jako šípy z Konga, osminohé kůzle a česká dvoukoruna J.
Na nábřeží ale byly nabídky na výlety okolo útesů, tak jsme zaplatili 50 Dm za Aquabus a vyrazili na hodinu na moře. Bylo to nádherné, i když tím proskleným dnem bylo vidět míň, než jsem počítala. Pak jsem se pocourali po městě a vyrazili na Sagres (35 km)
Na Ponte de Sagres je pevnost, kde bývala námořní akademie Jindřicha Mořeplavce. Je tam i kamenná růžice o průměru 42 m a nádherné 60 metrové útesy. Z jednoho toho útesu lovil místní rybář ryby. Stál za zábradlím na pokraji skály a nahazoval do té hloubky. Navíc tam poměrně dost fouká, také vypadal hoodně odvážně..
Ze Sagresu jsme popojeli na Cabo de Sao Vincent –čili na nejjihozápadnější bod Evropy. Tady je maják, který je vidět z moře z 95 km . Nádherné místo, kde člověk vidí ty majestátné útesy, o které se rozbíjejí vlny, v dálce jsou vidět lodě a to, že je Země kulatá.
V 15 vyrážíme na sever, směr Lisabon. Chtěli jsme stihnout západ Slunce do moře, ale klasicky nestíhačka. Ve 20 vjíždíme do Setúbalu a jsme asi 30 km od Lisabonu. Musíme natankovat (32,44 l za 5.480,-, 1 l/169,-). Průměrná spotřeba 5 litrů – to není špatné.
Okolo Setúbalu se pak motáme asi 40 minut. Značení na Lisabon je hrozné. Buď je za křižovatkou nebo úplně chybí. Pak se to naštěstí povede a ve 21 hod. nás po 421 km vítá Lisabon sochou Ježíše (je podobná té v Rio de Janeiru). Musíme najít nějakou tu postýlku. Motáme se po Lisabonu a jeho okolí a nikde žádný penzion L.
Projeli jsme okolo většiny pamětihodností včetně avkvaduktu, viděli jsem stadión v Benfice (tam hrál Poborský) a pořád nikde žádný symbol postýlky. Pak jsme konečně objevili penzion někde u Baixy, ale měli obsazeno. Zkoušíme další penzion – jsou to vlastně velké byty, kde se pronajímají pokoje, ale každý má svou vlastní sprchu. Máme štěstí. Za 40 DM můžeme spát v pokojíku jak pro panenky včetně snídaně. Jdeme přeparkovat, protože stojíme na zákazu zastavení, ale všude jsou jednosměrky a když už potřetí projíždíme náměstím Rossio a nemůžeme najít ten penzion a ani žádné místo k parkování, vzdáváme to a odjíždíme směr Sintra.
| 
