Vstáváme brzo, jedeme na trh do Taviry. Dokonce se nám povedlo odchytit bus v 8.30. Měl zase 20 minut zpoždění a my už byli na zastávce v 8:15 L. Trh nebyl. Průvodce (knížka) má špatné informace. Tak jsme zašli do naší oblíbené pasterie na snídani – kávička, piškotový trojhránek s krémem, šunka v lístkovém těstě a hlavně džusík z čerstvých pomerančů. Byla to lahoda, ba přímo mana!
Takto posilněni jsme se vydali nakupovat suvenýry. No nic moc. Tady prostě nejsou takové krámy jako ve Španělsku. Když už jsme konečně jakž takž nakoupili a prošli jsme Taviru horem i dolem zašli jsme ještě na jednu kávičku s džusíčkem. Kafe tady dělají maličký, ale silný a hlavně do toho náprstku ještě sypou hromady cukru.
Po návratu domů jsme popadli plavky, slunečník, rákosku a prut a honem na pláž chytat konečně bronz a snad i ryby J. Začal ale foukat hrozně nepříjemný studený vítr, tak jsme to kolem 4 zabalili. Ryby taky nešly chytat, protože v tom vichru by mi to olůvko asi umlátilo mého manžela… Na pláži si ze mě Petr dělal srandu, ž se opaluju nahá a nohy mám zabalené v ručníku, ale když mně byla taková zimááááá! J
Večer jsme řešili „problém“, jestli ochutnáme cataplanu (místní specialita) dnes anebo zítra. Padla druhá varianta. Dnes mají většinou zavírací den a stejně musíme dojíst zbytky. Zbytky – to znamená, že dojdem pro naše stále oblíbenější vinho verde a Peťa vykouzlí nějakou baštu.
Po cestě do sámošky jsme se stavili na recepci a v „naší“ informační knize Fischer bylo napsáno, že letíme domů ve 23:10, odjezd z Pedras da Rainha je v 19:50 a v Praze budeme cca v 5:05 SEČ. To je hrozné… to už pozítří pofrčíme domů..
| 
