Dneska jsme vyrazili na pláž už kolem poledne. Moc nefoukalo, azurové nebe – vypadalo to slibně. Voda byla ale příšerně studená, tak se koupal akorát Petr. Zase jsme se opalovali nazí a výsledkem jsou lehce připálené zadky J. Ale bylo to příjemné, pofukovalo, tak akorát, nikde žádní lidé.
Peťa je už nervózní, že 14 dnů nemůže nic kopat, rýt, bourat nebo stavět, tak se rozhodl, že mi vytvoří kopii z písku. Dopadlo to vskutku nádherně. Hlavně místo nohou rybí ocas. Nevzala já jsem si náhodou rybáře??? Doufám, že vyjde foto, protože to fakt stojí za to!
Kolem páté jsme se sebrali a šli domů s nákladem mušlí a mušliček jakožto suvenýrů. Po očistě – písek je opravdu všude – jsme konečně vyrazili na tu stále odkládanou večeři. Trochu je tu problém najít nějakou příjemnou hospůdku, všechno je tu dost vyumělkované a hlavně převládá pizza. To jsou barbaři!
Nakonec jsme šli do Copacabana (s), která byla zase zařízena ve stylu amerického fotbalu a amerických hvězd 60. let. V nabídce opět převládala pizza, lasagne a curry, ale měli alespoň sardinky. Objednali jsme si je s vařenýma bramborama, jinak samozřejmě ke všemu cpou hranolky. Bylo to výborné, akorát vybírat ty kosti – to je fakt hrůza! K tomu 2 litránky vinho verde – to tam čepují z pípy jako pivo J. Jako zákusek jsem si dala typicky „portugalský“ banana split a Peťa místní kořalku Medroňhu. To je fakt dost síla. Ale je pravda, že poté, co jsem jí ochutnala, už mi bylo teplo celou noc J. Peťa dal dvě a pak si už ani nepamatoval kolik platila a jak se dostal domů J. Číšník ho poplácaval po ramenou, že jako je dobrej, že hodně vydrží, protože Medroňha se nedá pít ve větším množství bez následků na zdraví.
Objednávali jsme si jí španělsky a ten číšník, když jsme odcházeli, tak si z něj dělal srandu a mluvil taky španělsky s přehnaným přízvukem. Je vidět, že Španěly opravdu moc nemusejí a angličtina je pro ně mnohem přijatelnější. |
