On ten můj porod byl fakt pohodovej. Každý mamině bych ze srdce přála, aby to šlo jako mně. Byl to fofr. Ráno... no teda spíš dopoledne mi šoupli toho psa. (teda jmenuje se to Propess a je to nějakej preparát drahej (jako pes :-DD), co se dává právě při KP). Tak jsem to přejmenovala na psa, to aby byla legrace, páč ono to doktorovi nějak moc nešlo to tak šópnout. Ona je to taková tkanička od tenisek napuštěná nějakým sajrajtem, takže pěkně zrcadla a hezky zašunout až dovnitř. Tak jsem mu říkala, ať to pěkně přiváže, háby to mimčo mohlo jít pěkně ven vytáhnout.... Zastrčíme Alíka, vytáhneme mimčo :-))
No, dr říkal, že je rád, že to zaved, páč to se rozpouští celej den, takže rodit to nebude (si mi tam taky přehazovali jak horkej brambor). Komu by se chtělo do KP, když odhad byl 3,6kg že? Tak mi přestěhovali na pokoj za sálama, ale tam zrovna byla holčina už druhej den na tabletě a přišel za ní i její mužskej, tak jsem je nechala o samotě (i když on byl sympaťák, teda :-D) a vzhledem k tomu, že mi vůbec nic nebylo, tak jsem krafala s porodníma asistentkama. Někdy po třetí zajel Radek, když šel z práce a tak jsem si vymohla, že s ním půjdu pokecat na chodbu před sály. Tak prej jo a přijďte říct, až vám praskne voda (a děsnej smích). Tam jsme chvíli kecali a když jsme chtěli zajít před barák na cígo, tak zvedajíc z lavice mi praskla voda. A byla legranda. Natočili mi monitor. Nic. Oetvřená pořád na 2 prsty. Takže klídek maminko. Teď budeme 12 hodin čekat, pak ATB a pak zase čekat…..
Tak jsem Radka poslala dom. Stejně se nemělo nic dít. Ještě jsem zavolala naší mamče, která už nespala tejden, že budu rodit. O vodě jsem jí nic neříkala, jen, ať je v klidu, že rodit se nebude.
Takže Radek mi odjel, tak jsem chodila po drbech po oddělení (dyk mi znáte jak su zakřiknutá). Cítila jsem se v poho, jen občas mi braly bolesti v kříži. Ale to sem měla celou dobu v nemocnici. Pořád mě nutili ležet a to moje záda teda nesnáší… ještě tak vysedávat u netu :-D . V šest se měnily PA, tak sem jim říkala, ať mi nakážou porodit do 10 minut a že poslechnu…. No ještě mi oholily, prej aby je ty po nich nepomlouvaly a že prej.. to by se vám líbilo, porodit do 10 minut, aspoň hodinku by to mělo trvat, ne?? Holeního bylo dost. Jednak jsem chlupatá po tatínkovi (:-DD) a jednak to vzaly od břicha až po zadek….. prostě pro každej případ. A taky pro každej případ už sem si neměla dávat večeři, jestli vydržím. No hlad jsem neměla, tak proč ne.
Po výměně služeb nás zavolaly na natočení monitoru. Teda tam sem myslela, že mi záda upadnou. A jako na potvoru ho natáčely nějak dlouho. Děsně jsem tam sebou mlela, páč se mi vůbec nelíbilo ležet na zádech. Když nám to sundaly, tak si mě vzaly na kozu a prej už jsme na 4 prstech. Kde se to vzalo???? No a tak, že mi dají klystýr a že mám zavolat Radka, estli ho chci mít u sebe. No tak sem mu zavolala, že jestli chce, ať vyrazí. Odpoledne, když byl u mě, tak jsme se dohodli, že když by to vypuklo někdy v noci nebo tak, že ho volat nebudu. Nechtěla sem, aby někde plašil napůl spící a jel jako pošuk. Ale tohle bylo v sedm večer, tak jsem to nechala na ňom. Mně daly klystýrek a přenesli mi věci na hekárnu. Jenom věci, páč já zůstala z pochopitelných důvodů u záchoda. A tam jsem poznala zač je toho loket. Když sem si sedla (hádejte proč), tak začaly bolesti, když jsem si stoupla a chtěla rozfunět bolesti, tak sem se bála, že si něco pustím do kalhot. No, prostě legranda. Do toho přišel primář a že mi odrodí, že to bude v pohodě. Jen, že se nemám zlobit, když bude říkat, že nemám tlačit a mám pořádně zatlačit, až to bude. Musím se přiznat, že v tuhle chvíli mě teda humor krapet přešel. Bála sem se, že jeho poučení neustojím a pustím cosi na zem… No, ustála sem to. Ale musím uznat, že už při tomhle „pohovoru“ se mi primář zalíbil. Tak klidnou osobu už jsem dlouuuho neviděla. Prostě z něj vyzařoval klid a pohoda. Přesně to, co ženská na porodním sále (jak jsem zaslechla od jiných mamin) potřebuje. |
