|
|
|
Slovní zásoba |
Zatímco moje slovní zásoba ubývá, Karolínčina výřečnost je skvělá. |
|
| Autor: Petra, 2 děti , 7.9.2003 | |
| Na mateřské mi trochu ubývá slovní zásoba. Uplynulý týden jsme byly Kája a já nemocné (rýma, bolení v krku, kašel, vše bez horeček), snažily jsme se být víc doma a mně z toho dost hrabalo. Bylo mi fakt hodně blbě, asi 3. den nemoci dokonce musel přijet Adr po obědě z práce, protože já jsem fakt nemohla, usnula jsem okamžitě po jeho příjezdu. Celkově mi asi bylo nejhůř, ale děti to odmítaly akceptovat, chtěly jíst a hrát si, jako normálně. Vlastně Kája byla taky trochu nastydlá, takže vyžadovala ještě větší pozornost a citlivější přístup. Čtvrtý den doma už jsem nemohla, dopoledne jsem si nalila malinko Becherovky (s ohledem na kojení :-) ). Příští den už jsme byly venku, tak jsem Radce vyprávěla: Včera už jsem jich měla tak plný zuby, že jsem si musela cvaknout to, jak se to jmenuje, takový, bylinky, sakra, no, jak to pije Zeman. – Becherovku? vyprskla Radka, zlomená v pase. Prosím tě, ty budeš ještě dva roky doma a budeš komunikovat se světem jen pomocí obrázkové encyklopedie. .. To už jsme řvaly smíchy obě.
Během této nemoci mě hodně bolela hlava, dutiny ucpané, krk přeleželý, hrůza. A Kája prostě od rána do večera neustále mluví. A když už náhodou nemá co říkat, aspoň si dokola zpívá nebo mele dvě věty z nějaké pohádky. Navíc mi připadá jako mentál, protože hrozně huláká (asi se mi to spíš zdá vlivem mého zdravotního stavu, ještě minulý týden se mi jevila poměrně duševně zdravá). Takže ji v těchto dnech neustále okřikuju: Nehuč, prosím tě, buď potichu, mluv tišeji, jo, tohle už jsi mi říkala, teda sotva 20x, ale stačí mi to. Postupně nasazuji drsnější výrazy a neberu si servítky. Jednou ve výtahu na ni křičím: Prosím tě, buď už chvíli zticha, vždyť se to nedá poslouchat, jak ty pořád hučíš!!! Ale maminko, někdy přece taky musím mluvit. – Zlomilo mě to v pase. No, můžu se na ni zlobit?
|
|
Zobrazeno doposud 304 x.
|
|
