27.10.2005, Roni:
Zdravím všechny navštěvníky. Pravidelně pročítám, ikdyž teď nepřispívám. Je toho na mně nějak moc a tak se s váma podělím.
Jak už jsem psala chtěli jsme, na radu soc. pracovnice, podat v září žádost o A, nebo PP. Nestalo se. Po oznámení našeho záměru celé rodině, přišly reakce. Od našich rodičů.
Naši mi to řekli jednou a teď už si to nechávají pro sebe, ale tchánovci ne. Nejdřív to byly připomínky rasové, potom finanční. A když to nezabralo, tak neustále upozorňují na citlivost, až přecitlivělost našich bio dětí. (Vidíš, jak je Johanka citlivoučká a to jí klidně uděláte, že si přivedete adoptovaný děcko? Koukni jak Štěpánek žárlí? (Je mu jeden rok)Co potom až budete mít to cizí? Svět nezachráníš tím že si vezmete cizí cikánský dítě. apod.) Tak dlouho upozorňovali, že i můj chlap začal pochybovat, jestli tím našim bio dětem neublížíme. A já už si taky nejsem tak jistá,že to zvládnou. (děti i příbuzní)
Přijde mi, že určitá míra žárlivosti je přirozená mezi všemi sourozenci. Citlivě budou reagovat na adoptovaného, i bio sourozence. Tak jsem zmatená jako beruška a pere se to ve mně. Vnitřně moc chci další dítko, a když vidím kolik je nešťastných dětiček v DD a my ty možnosti máme.
28.10.2005, Martina:
Ahoj,
včera jsem Ti psala docela dlouhý příspěvek, jenže pak jsem ho šikovně smazala a už jsem neměla sílu to psát znova. Jen jsem Ti chtěla říct, že se mi čím dál víc zdá, že si tímhle bohužel musí projít skoro všichni žadatelé, kteří mohou mít vlastní děti. My si to taky užíváme, většinou ve vlnách, když už se zdá, že je klid a rodina si to nějak srovnala a pochopila co a proč děláme, tak zase někdo přijde s plašením typu "budou se Matýskovi smát, že má bráchu Cikána", "co až vám začnou krást věci" nebo "ty cizí ošidí vaše děti o čas a péči, na kterou mají právo, protože jsou vaše, a vůbec, proč si radši nepořídíte další svoje, když jich chcete tolik" apod.
A nejen rodina; v létě nás tak naviklala jedna známá, když jsme jí řekli, že usilujeme o konkrétní dva sourozence, že jsme pro klid duše zašli na konzultaci do Natamy. Docela nám to pomohlo získat zpátky sebedůvěru, mimo jiné právě to, co píšeš: ano, Matýsek bude žárlit a přestane být středem vesmíru a bude se muset v mnohém uskrovnit a nebude to pro něj jednoduché (ani pro nás), ale to by musel úplně stejně jako kdyby šlo o biologického sourozence. Záleží především na tom, jak je na to "domácí" dítě připravováno předem a jak se zvládne počáteční období po příchodu nového dítěte do rodiny - bez ohledu na to, jestli je nový "vetřelec" z bříška nebo z domečku. Dokonce prý ani vzájemný věk nehraje až takovou roli.
Mně osobně drží nad hladinou víra, že jednou nám naše bio děti nevyčtou, že jsme jim zkazili dětství, ale naopak uvidíme, že jsme je tím, že byly vpodstatě nuceny řešit složitější situace a životní otázky než jejich vrstevníci, dali určitý vklad do života a že jsme je přeci jen víc obohatili než ošidili. Ovšem je to ošidné a žádný výsledek není dopředu jistý. Čím jsme tomu blíž, tím víc vidíme, že to je asi nejdůležitější a nejzodpovědnější rozhodnutí našeho života. Asi není dobré jít do toho bezhlavě, ale na druhou stranu je důležité poslouchat vlastní srdce a nenechat se zastrašit od lidí, kteří to sice myslí dobře, ale v zásadě o jejich životy nejde, jde o ten náš.
|
