Pondeli 31.10.2005
V 9:30 vyjezd s Klubem do terenu. Trochu se ochladilo, navlikam se do funkcniho tricka s kratkym rukavem, rukavu, nakoleniku, drezu s kr. rukavem, kratasu a pres to vsechno jeste hodim vestu, to pro jistotu, abych nezmrzla ;o) Po 100m sundavam vestu, po 10 km rukavy a v poledne odhazuji i nakolenky, jenze musim snist svacu, aby se mi to vsechno veslo do kapes.
Jezdime v terenu, koreny, sutry, spis vyjezdy nez sjezdy a to vsechno v docela slusnym tempu. V poledne se vyskrabem na kopec, kde hodime svacu a po svace hura dolu uzkou pesinkou s volnyma sutrama a sem tam s nejakym schodem a zatackou :o( Nejsem z toho nijak nadsena. Jedu predposledni s velkou nejistotou. Necham Christiana – sefa vypravy jet prede mnou, ale prosim ho, aby mi rikal, jak mam jet. “Nesmis moc brzdit, jen lechce pribrzdovat, kdyz zahamtnes predni brzdu, spadnes na cumak a kdyz zadni, dostanes smyk. Nesmis vest kolo, kolo se povede samo a najde si tu nejlepsi cestu.” Uposlechnu jeho rady a sjedu to relativne rychle a mam z toho radost. Jenze sjezd neni u konce. Uzkou cesticku vystridala siroka sterkovita cesta s hromadou zatacek = dalsi skoleni. Jo proc ne.
Domu se vracime kolem 13. hod a pri vjezdu do Beaune prehracujem omezenou rychlost. Radar nam nameril 59 km/hod.
Na dnesni odpoledne mam dohodnute dalsi skoleni a to s Alison a jejim tatinkem. Vyskrabem se na kopec a sjizdime pro me nesjizdne cesty. Ale zvladam to bez vetsich problemu a mam z toho opravdu radost. Kdyz tu se najednou dostanem do dost tehcnickeho useku – schody, volny sutry, zatacka... slezu z kola, projdu si to, koukam, kudy se to da jet. Alison to da na pohodu hned po svym tatovi. Nasedam na kolo a po 1. schodu to vzdavam. Neda mi to a nasedam znovu na kolo, prece na tom nic neni. Ale asi je, vidlice jde na doraz, zase slejzam. Ale porad mi vrta hlavou, jaktoze to ta 13tileta holka da a ja ne. Vyskrabu se na kopec, zamknu vidli a s opravdu velkou opatrnosti a s velkym strachem v ocich sjedu. Brrrr a uf zaroven. Vracime se napohodu domu. Pristi vikend dame opacko.
Utery 1.1.2005
Statni svatek a ja mam zase volno. Dnes vyrasim se starochama. Jsou “handicapovany” neb vcera parili do rana a tak je jakz takz stiham ;o) Objizdime cast nedelni a pondelni trasy v protismeru a sem tam pridame nejakou technickou sjezdovou vlozku. Hugo – 16tilety syn jedne damy, co jezdi velmi dobre na kole, nici predni disk kotoucovek, vim; proc mam v-breaky. Celou noc prselo, tak teren je opravdu suprovej; lokry listi, mokry sutry a mokry koreny – proste mnamka.
Ritim si to takhle klesajici rovinkou a koukam, ze par clenu vypravy stoji;”Pokracuj, ale trochu vic to klesa!” Radej se moc nekoukam co me ceka, hodim zadek za sedlo, pustim brzdy a sjezdik si vychutnam. Nu co, pri nejhozsim spadnu do mokryho listi. Bomba! Fakt super!!! “Ses pojistila?” slysim narazky. Ne jen se min bojim...
Nesjeli to 3 lidi: Hugo, jeho maminka a Gilles (ne soused), ktery si po vcerejsku vyslouzil prezdivku Johny Walker.
Po 35 km okruhu se vracime do Beaune a zase me zvou na obed. Tentokrat odmitnu, umyju kolo, presunu se domu a nalozim do vany. Opravdu jsem si tento prodlouzeny vikend uzila. |
