V těhotenství by měla být provedena čtyři základních UZ vyšetření:
1/ Prvé vyšetření v 6. až 8. týdnu, počítáno od prvého dne posledních měsíčků (PM). Je obvykle prováděno pochvou (vaginální sondou). Cílem je určit stáří těhotenství a počet zárodků (jednočetné, dvojčata, trojčata…), ale hlavně prokázat umístění zárodku v děloze a vyloučit nebezpečí mimoděložního těhotenství. Od 6. týdne normálního těhotenství je vidět v děloze dutina, ve které se postupně objevuje tzv. žloutkový váček a plodová ploténka s viditelnou srdeční činností.
2/ Další vyšetření se provádí je ve stáří plodu 11 týdnů + 3 dny až 13 týdnů + 6 dní kdy lze přesně určit stáří těhotenství změřením vzdálenosti mezi temenem a kostrčí plodu (CRL). Důležitým znakem je výška prosáknutí podkoží na šíji (šíjové projasnění - NT), která by měla být nižší než 3 milimetry. Výrazné zvětšení NT znamená riziko vrozené vady nebo hrozící potrat. Pokud je plod otočen příznivě, lze změřit i velikost nosní kosti (NB). Chybějící nebo krátká nosní kost zvyšuje riziko vrozené vady. Kromě těchto standardních známek (markerů) vrozených vad je možno vyšetřit stavbu těla plodu a určit umístění tvořící se placenty. U vícečetného těhotenství se určuje zda se jedná o jednovaječné nebo vícevaječné sourozence.
3/ Vyšetření mezi 20 a 22. týdnem těhotenství ("genetický ultrazvuk"). V tomto stádiu lze podrobně vyšetřit stavbu těla plodu, umístění, tvar a velikost většiny vnitřních orgánů. V případě srdce a ledvin se lze vyjádřit i k jejich funkci. Proměřuje se velikost jednotlivých oddílů plodu – standardně průměr a obvod hlavičky (BPD, HC), obvod bříška (AC) a délka stehenní kosti (FL). V odůvodněných případech se pátrá po malých (soft) markerech vrozených vad. To jsou takové změny normálního UZ obrazu, které neznamenají postižení anatomické či funkční, ale vyskytují se častěji u plodů postižených vrozenou vadou nežli u plodů zdravých. Jde především o sílu kožní řasy v zátylku (NSF), jasně světlý bod v levé srdeční komoře (ICLV), mírné rozšíření pánviček ledvinných (pyelectasia) , světlejší (hyperechogenní) ohraničení stěn střev plodu a kratší stehenní kost (FL). Opět lze změřit přítomnost a délku nosní kosti (NB). Hodnotí se též stav a uložení placenty a množství plodové vody.
4/ Vyšetření ve 30. – 32. týdnu těhotenství. V tomto období je základem vyšetření biometrie – proměření plodu s určitým omezením vzhledem k velikosti plodu. Hodnotí se opět velikost, tvar a uložení vnitřních orgánů, stav a uložení placenty a množství plodové vody. Je možno také stanovit tzv. biofyzikální profil, což je odhad aktivitu plodu a podmínek, které v děloze má.
Bezpečnost: Ultrazvukové vlny mají jen velmi nízkou energii a biologickou aktivitu a proto je UZ bezpečná vyšetřovací metoda. |