|
|
|
Jak jsem hlídala dvojčata |
Teta Radka, maminka dvojčat stejně starých jako naše Karolínka, je pro mě vzorem kliďase. Často mi pohlídá Káju, když nestíhám zařídit všechno, co potřebuju. Nenabídnout jí pomoc, když sama potřebovala chvilku pohlídat svoje děti, to jsem nedokázala. |
|
| Autor: Petra, 2 děti , 19.2.2003 | |
| A tak se dnes kolem půl desáté přihasil Čenda, ve dveřích mi předal děti, batoh s jejich bačkorkami a převlečením pro případnou nehodu, poreferoval, kdo kdy co jedl, čůral a kakal, a byl pryč. Naštěstí jsem právě dávala Libušku spinkat, takže jsem měla dost času se jim věnovat. Celé dopoledne probíhalo dost klidně, sice poměrně brzy se tu Ondra začal nudit a vymýšlel různé lumpárny, ale byl velmi poslušný, dal si říct, když jsem mu chtěla něco zakázat. Ke svačině si vymysleli přesnídávku, ta byla bez práce, což bylo fajn.
Brzo se vzbudila i Libuška, asi by byla ještě spala dál, ale všichni se šli podívat do ložnice, jak jí dávám dudlík a všichni hulákali, že mají „být pššš“, což byla velká legrace, a tak Libuška už neusnula.
Miminko Libuška je velká atrakce pro všechny děti, se kterými se známe a samy nemají mimčo doma. Panenky v našem okolí se jmenují jednotně Libuška, dvojčata se navzájem kojí a vykříkují „Jsem miminko Libuška“, přičemž se dožadují stejné pozornosti a roztomilosti, jako výše jmenovaná. Takže probuzení Libušky uvítali. Sedli si na gauč a chtěli Libušku pochovat. Položila jsem ji hlavičkou Klárce do klína, chvilku jim nevěnovala pozornost a už ležela Libuška hlavičkou na klíně Ondrovi. Lekla jsem se, jak to asi udělali, ale smála se na ně a byla evidentně spokojená, tak jsem si jen s povzdechem vzpomněla, jaká květinka opečovávaná byla Karolínka v tomto věku a nechala je být. Když je Libuška omrzela, vysoukal se Ondra z pod ní a šli si po svých. Pak vymysleli, že budou Libušce nosit hračky a snažili se jí vnutit do ručiček knížky, pastelky, dřevěný vláček apod.
Ještě stále probíhalo dopoledne klidně, ale před podáváním oběda mi tu bylo docela krušno. Děti už byly dost mrzuté, asi je trochu trápil hlad, tak jsem vyměkla a pustila jim z videa písničky pánů Svěráka a Uhlíře Hodina zpěvu. Seděly jak přikované a já makala s přípravou oběda. Naštěstí to nebylo nic složitého, jen přihřát rajskou omáčku od rána, nakrájet knedlík a hodit ho na pařák. Libuška už se taky začala dožadovat svých práv na kojení a její pláč neustále zesiloval. Ještě chviličku, beruško, neustále jsem ji chlácholila a rychle krájela na talířky knedlíky na malé kousky. Konečně jsem zavolala děti ke stolu, všichni přiběhli, ověnčila jsem je bryndáky, rozdělila jídlo, popadla ječící Libušku a oddechla si, že bude chvilku klid. Libuška ještě u mě v náručí dovzlykávala tu křivdu a tulila se blaženě ke mně, když Karolínka zahlásila, že chce čůrat. Ještě to bez mojí asistence moc nedokáže, navíc byla uvězněná ve vysoké židličce a jde o vteřiny, dlouho to nevydrží. Znovu jsem pohodila Libušku na gauč a šla se věnovat čůraní, ale Libuška to teda fakt nepochopila a já myslela, že zboří panelák. Vřískala naprosto šíleně, až jsem se bála, že se z toho pozvrací. A Kájino čůrání inspirovalo i Klárku a Ondru... Zkrátka, než jsem je všechny obsloužila, mohla si Libuška vyřvat hlasivky a mě už slušně bušilo ve spáncích. Konečně jsem ji popadla, přiložila k prsu a vychutnala si klid.
Děti ještě ani nedojedly oběd, a už si pro ně přišla Radka. Už dlouho se mi nestalo, že jsem ze setkání s někým měla takovou radost. :-) Ale přesto jí dvojčata ráda zase pohlídám. Mám jí totiž co vracet.
|
|
Zobrazeno doposud 188 x.
|
|
