Debordelizace se úspěšně chýlí ke konci. Je to paráda, když máme takhle uklizeno, knížky srovnané, povlečení, šanony... prostě všechno. Teď ještě zbývá probrat nepopsané kazety a v podstatě budu mít konečně snad čas na praní těch pidivěciček.
O víkendu tu budu mít Lenku s dětma, tak jsem slíbila, že na ně počkám, abysme ty věcičky probraly spolu, aby mohla švagruška zavzpomínat co měl Lukajda a co Andrejka. No.. pro Lukajdu budu muset vymyslet náhradní program, přece jenom je to chlap, tak ho nějaké prohlížení hadrů asi moc nebere :-)).
Ráno mně vzbudila taková prazvláštní bolest v břiše. Trvalo to naštěstí jen chvíli, ale říkala jsem si, jestli teda už jsou to poslíčci anebo ta brokolicová polévka, co jsem včera vařila... :-))
To "vařila" bych měla si nějak zdůraznit, protože v podstatě na "starý" natlučený kolena se učím vařit.... Nejhorší je vždycky vymyslet, co budeme jíst. Pak mi Peťa řekne technologický postup a já se jakž takž snažím udělat nějakej ten žvanec než přijde z práce... Nějak nemám žádnou výmluvu proč bych neměla nachystat večeři, když jsem celý den doma... Na rozdíl od Peti nevařím s takovou láskou a trvá mi to mnohem déle než jemu a většinou i něco zvorám, ale on je statečnej a ještě mi to pochválí :-)))
|
