V Jilemnici naprosto chybějí hospody, kde se dá naobědvat - samozřejmě nejlépe s dětmi. Nakonec jsme skončili na náměsti v jakémsi baru, kde je rychlovývařovna - párek v rohlíku, hamburger, hranolky, řízek atd.. nekouřilo se tam, bylo to rychlé, sice pro děti nic moc, ale aspoň něco - byly tři hodiny odpoledne a šilhali jsme hlady všichni. Andulka tam potřebovala na záchod, bohužel šel před námi takový prapodivný chlápek. Krom toho, že se nezamkl - měli tam jen jedno WC - a my jsme tam vtrhly, když zrovna močil, tak si to pak zřejmě rozmyslela a rozhodl se vytvořit i nějakou tu hodnotu. Jak ten záchod po něm vypadal, to si nepřejte vidět.. Fakt humus - smrad, neumytá mísa a ještě tam plaval pozdrav. Málem jsem se poblila.
Andulka z toho měla oči navrch hlavy a když vyběhla ze záchodu, na celý bar svým jasným, nepřeslechnutelným hláskem volala - Babi, babi, ten pán tam nechal HOVNO! A to si pište, že si to nesmírně užila, že to může takhle pěkně říct na veřejnosti :-)))
*****
Lukajda měl slíbenou jízdu na čtyřkolkách. Bohužel ale v noci pršel a terén byl rozbahněný, takže obsluha mu řekla, že má jíst víc špenátu, ať ještě vyroste a zesílí. Mamka pak nad tím přemýšlela, proč teda jí nenabídli, ať jede s ním, já jsem vyslovila názor, že to asi chtělo fakt chlapa, aby to utáhl. Andulka se nad tím zamyslela a povídá - No jo, to určitě chtělo chlapa! Skaly by to zvládnul, on totiž zvládne všechno!
Petr byl samozřejmě pak rád, když jsem mu to vyprávěla po telefonu, že má jeho dcerunka o něm tak vysoké mínění. Snad jí to vydrží co nejdéle :-))) |
