4.-8.9.2007
Tak dneska jsem zažil spoustu nových věcí. S našima jsme totiž odletěli do Řecka, na ostrov Lefkáda, na naši první společnou dovolenou ve třech. Naši měli trochu obavy, jak zvládnu cestu letadlem. Já je ale překvapil, protože jsem se vůbec nebál, ba naopak se mi v letadle moc líbilo. Zabavil jsem se časopisem a taky mi dělalo společnost moje plyšové prasátko. Zpočátku jsem se taky zabavil oblíbenými kukuřičnými křupkami. Dokonce jsem chvílemi pištěl radostí a culil se na cestující kolem sebe. Na letišti na nás už čekal delegát, který hlavně tátu mile překvapil, když mu předal klíčky od auta, že nás má do hotelu odvézt sám. Původně jsme totiž počítali s tím, že pojedeme hromadně autobusem. Poprvé ve svém životě jsem taky viděl moře. Bylo to ale už navečer. Těším se, že si ho v příštích dnech užiju víc. Řekové jsou moc přátelští a to zvlášť k malým dětem jako jsem já, takže se mi líbí. Naše paní recepční si mě hned po příjezdu chtěla chovat a smála se na mě.
Naše dovolená se celkově nesla v duchu neustálého zapomínání a ztrácení věcí. Ještě, že naši někde neztratili mě :-) Hned v letadle se nám podařilo ztratit dudlík. Největší ztrátou byl ale foťák. Naši to zjistili hned druhý den ráno. Ztratil se při přenášení věcí z auta do hotelu. Druhý den ráno jsme hned po probuzení zjistili, že prší :-( Na Lefkádě prý před naším příletem nepršelo tři měsíce :-( Naštěstí pršelo jen dopoledne, a tak jsme mohli s rodiči odpoledne vyrazit na procházku po okolí. Byli jsme se podívat na pláži Kathisma, která je od Agios Nikitas, kde bydlíme, vzdálená asi 3 kilometry. I když nepršelo, tak foukal nepříjemný vítr a chvílemi se mi klepaly zuby. Navečer jsme si zašli do jedné příjemné taverničky. I tady jsem se panu majiteli moc líbil. Dostal jsem od něho hroznové víno. Na Lefkádě je všude spousta koček. Motají se hlavně kolem taveren, takže mi dělají společnost při večeřích.
Třetí den, ve čtvrtek, jsem se konečně seznámil s mořem. V Agios Nikitas to ale není žádný poklidný rybníček. Teda alespoň pro tento den nebylo. Viděl jsem na vlastní oči pořádné vlny. Nakonec jsme s rodiči dali přednost poklidnému bazénu, ve kterém jsem se neuvěřitelně vyblbnul. Odpoledne jsme se byli opět projít po okolí. Tentokrát jsme se vydali druhým směrem než minule, k pláži Pefkoulia, která je od Agios Nikitas vzdálená také 3 kilometry. Počasí se konečně umoudřilo a je zase krásně, příjemných 28 stupňů. Opět pokračuje naše zapomínání. Po procházce jsme se totiž byli vykoupat v moři, kde jsme zapomněli slunečník. Zjistili jsme to až těsně u hotelu.
Čtrtý den, pátek, opět prší. Prý tu běžně zase tak moc neprší. Nevím, jestli se dá domorodcům věřit :-) Není to rozhodně žadný májový deštík, ale pořádná průtrž mračen. A my jsme si na dnešek zrovna půjčili auto (půjčení auta stojí v Agios Nikitas kolem 40 EUR + pokud máte prcka jako jsem já, tak počítejte 4 EUR za dětskou autosedačku - na výletě ve Vassiliki jsme zjistili, že tam se dá auto půjčit na den za poloviční cenu!). Naštěstí kolem oběda déšť ustává a objevuje se na obloze sluníčko. Nakonec se z ošklivého dne vyloupl hezký a my můžeme vyrazit poznávat krásy ostrova. Náš výlet začal v klášteře Faneromeni, kde máma dostala takovou legrační zástěru, aby si zahalila kolena a ramena :-) Mniši tady mají takovou malou ZOO se pštrosy, papoušky a srnkami. Zvířátka se mi moc líbila. Taky je odtud pěkný výhled na hlavní město Lefkas, kam pokračovala naše cesta. Zašli jsme se projít po pěšší zóně, kde je spousta taverniček a obchůdků se suvenýry a potom jsme se podívali i do příštavu. Tam vám bylo lodí. Na lodičky jsme se zajeli podívat i do městečka Nidri. Do Nidri se jede přes hory, až jsme se chvilkami báli, že ty velké kopce naše malé autíčko nevyjede. Naštěstí se to povedlo :-) Projížděli jsme mimo jiné i horskou vesničkou Karya, která je vyhlášená ručně tkanými koberci. V Nidri to opravdu žije. Rodiče si tu pochutnali na gyrosu a já poprvé v životě ochutnal hranolky :-) Kousek od Nidry měl svůj ostrov Scorpios Onasis. Na jeho památku je v příštavu v Nidri jeho socha. Bohužel se na tento ostrov dá dostat pouze organizovanou plavbou spojenou spolu s dalšími místy. Je to celodenní výlet který se mnou naši ještě nechtěli riskovat. Dále jsme pokračovali k vodopádům Rachi (jsou asi 3 kilometry od Nidri, dobře značené). Kdysi sem prý chodila i Jackie Kennedyová. Jenže ta se vezla na oslíku. Já měl místo oslíka mámu a tátu, takže jsem na tom zase tak špatně taky nebyl :-) Škoda, že jsme tu nebyli na jaře. To teče hodně vody. V tuto dobu jsou vodopády téměř vyschlé (to se divím po tom lijáku ráno). Přesto je to hezká procházka a určitě tohle místo stojí za vidění. Od vodopádu jsme se vrátili "domů". Musím se ještě zmínit, že jsme opět v našem půjčeném vozítku málem zapomněli mého dudlíka a kachničku. Naštěstí na to naši včas přišli a dudlík i kachnička byli zachráněni :-)
Pátý den, v sobotu jsme si konečně užili pořádně moře. Byli jsme na pláži celé dopoledne. S tátou jsme hloubili rybníček, dával jsem si do kýlíku kamínky a máma mi dělala bábovky, které jsem s oblibou zase boural :-) Občas jsem chtěl písek a kamínky taky ochutnávat. Zpočátku jsem měl z moře trošku strach, ale velmi rychle jsem se otrkal a vlny se mi zalíbily. Naši měli co dělat, aby mě uhlídali, abych tam pořád nelezl. Taky jsem se hezky projel po moři ve svém nafukovacím autě s volantem. Na pláži jsem se seznámil s řeckou holčičkou Marií. Byla trošku starší, než já, ale moc se jí líbil náš rybníček a chtěla nám taky pomáhat. Jmenovala se shodou okolností stejně jako naše hotelová uklízečka, se kterou jsem taky velký kamarád. Smějeme se na sebe jako sluníčka a musím se vám svěřit, že se mi hodně líbí :-) |
