 Každý národ má své zvyky, kterých si váží a ctí. Romské Vánoce se vyznačovaly tím, že nebývalo mnoho jídla. Slavnostní večeře se sestavovala z toho, co bývalo doma. Na sádle se pražily lívance, vařila se fazolová polévka na kyselo s hodně nudlemi, pekly se brambory v troubě a vařila se černá káva z melty. Masa mnoho nebývalo.Tradičními dezerty byly bobalki a pišot.
Když se nachystal stromeček, začal se připravovat slavnostní stůl. Prostřel se červený ubrus, slavnostní talíře a vánoční zdobení. Pod stůl se dávala sláma, jako pokorná připomínka toho, že Ježíšek se narodil na slámě, a na stůl talíře za zemřelé. Na ně se dávalo jídlo od každého chodu a na památku se zapálily svíčky.
Pak se už čekalo, až přijde otec ke stolu. Ten sezval celou rodinu a všem popřál hodně štěstí a zdraví. Nejdůležitější bylo poslední slovo. Bylo to přání, aby se rodina zase za rok celá sešla.
Vinšinav, vinšinav,
pre tumare karačoňa,
kaj aven saste
sar o mačho andro paňi,
o Del tumenge sasťarela
kaj pes amen pr'aver berš
savore pale arakhaha.
Romské rodiny se o Vánocích hodně navštěvovaly, vyprávělo se a zpívaly se romské písničky. Do lavoru se dávaly drobné penízky. V něm se druhý den ráno musel každý umýt. To se opakovalo i na Silvestra, aby se naplnila pověra a peníze byly po celý rok.
|
