Historicky první samostatná výstava z děl romských sochařů z Česka, Slovenska a Rakouska.
21 autorů, kteří pracují se dřevem, kamenem, kovem, hlínou, ale i dalšími netradičními sochařskými materiály jako je třeba siporex nebo chlebová střídka.
Volba nezvyklých materiálů dokládá touhu tvořit, která prorazí i tam, kde chybí finance na kvalitní výtvarný materiál.
Většina autorů není poznamenána žádným výtvarným školením, někteří sami sebe ani za výtvarníky nepovažují, jejich díla vznikala pro dekoraci vlastního interiéru (např. T. Danko, A. Pešta). Jiní tvoří dnes už zcela záměrně, ale pouze pro svoji zábavu a ze své potřeby, aniž by širší okolí o jejich tvorbě vědělo nebo se o ni zajímalo (J. Brand, J. Biskup, I. Berky, D. Kováč a mnozí další). Někteří se dokážou svojí tvorbou i uživit (např. J. Cicko, R. Dzurko, A. Šarközy, R. Rigó, poslední dva však nikoliv volnou tvorbou, ale luxusním kovaným nábytkem a doplňky). Takových je však mezi Romy stále jen poskrovnu; naopak pro nezanedbatelnou část z vystavujících autorů byla impulsem k tvorbě ztráta zaměstnání po roce 1990. Kdysi těžce dennodenně fyzicky pracující kopáči a dělníci najednou nevěděli, co s volným časem, a napadlo je vrátit se k dětské zálibě, která jim přinášela radost a smysluplný pocit. Tento pocit zůstává našim tvůrcům i dnes, přestože někteří z nich práci od té doby už nenašli.
Muzeum romské kultury začalo s prezentací tvorby romských výtvarně činných autorů už v roce 1997 zahájením putovní výstavy E luma romane jakhenca – Svět očima Romů. Výstava se od té zastavila na více než 20 místech Evropy a Ameriky. Prezentovala existenci do té doby neznámého fenoménu – romského výtvarnictví, přičemž sochařská práce včetně řezbářské zde byla zastoupena jen okrajově. Tvůrčí vývoj v romských komunitách se za těch 11 let hodně posunul, také proto se muzeum rozhodlo k samostatné výstavě s názvem Romská socha 2008.
Skulptury a plastiky, sošky, figurky a objekty nejen způsobem zpracování, ale také výběrem námětů naznačují stav duše svých autorů; myšlenky, které se vnucují a je třeba je aspoň částečně odložit tvorbou. Objevují se díla inspirovaná vírou svých autorů. Ta však není nijak rigidní, protože vystavené exponáty plynule přecházejí od svatých námětů k zemitě světským, až po fascinaci krásami „obyčejného“ života a bytí. Romství autorů se neprojevuje nijak prvoplánově, zcela přirozeně se ukáže v tradičních romských motivech, tu a tam i reflexí tíživé sociální situace Romů dnes či smutné dějinné etapy – genocidy Romů v době druhé světové války.
Každý z autorů je vedle své originální tvorby představen i samostatným medailonem, který vedle portrétu autora přináší i snímky jejich děl, která pro výstavu nebylo možné získat buďto z důvodu jejich trvalého umístění jinde nebo nedostatku místa právě na této výstavě. Medailony ukazují, že specifikem prezentovaných tvůrců je jejich činorodost. Někteří z autorů vedle sochařské tvorby i úspěšně malují, kreslí či tvoří z jiných materiálů (např. R. Dzurko, I. Berky, A. Pešta, M-Kaleja) někteří patří i k úspěšným literátům (např. A. Pešta, J. Hejkrlíková). Výstavu provázejí videoprojekce o životě a díle autorů.
Výstava je instalována jednak ve výstavních prostorách 2. patra, jednak na dvoře muzea a ve vstupních prostorách.
Vernisáž výstavy se uskuteční za účasti některých autorů. Jako doprovodná akce k výstavě proběhlo od 23. do 27. června na dvoře muzea veřejné Sochařské sympózium, při kterém mohli návštěvníci výstavy pozorovat autory přímo při práci. |
