Romské děti se učí česky. Co o romštině vědí ty české? Praha, 29.7.2008 11:34, (Lidové noviny)
Latina a koptština jsou možná mrtvé jazyky, ale řadit k nim romštinu by nebylo zrovna vizionářské. Je sice pravda, že nepatří mezi nejoblíbenější dorozumívací prostředky, ale rodilí mluvčí jsou rozptýleni téměř po celém světě. Navíc na romská slova dnes nenarazíte jen při poslechu Kale, ale i populární perly české muziky Gipsy.cz, která hraje „romano hip hop style“ kombinující hip hop, rap, romskou tradiční hudbu i popové a R'n'B prvky. Nakonec romština může klidně překvapit podobně, jako by jazyk, kterým je napsaný tento článek, překvapil německy mluvící obyvatelstvo během národního obrození. Romové se totiž dokážou o své kulturní dědictví starat minimálně stejně úzkostně a se stejným nadšením jako kdysi Češi o svoji řeč. Dokazuje to i fakt, že si v jejich jazyce můžete přečíst informace v otevřené encyklopedii Wikipedia.
Odkud jsi, romštino?
Pro nezasvěceného člověka je celkem problémové romštinu zařadit do nějaké jazykové skupiny. Možná by nás to lákalo ji zařadit mezi románské jazyky, ale to bychom nepochodili. Romština v první řadě patří mezi jazyky indoevropské, takže je příbuzná s evropskými jazyky včetně češtiny. Konkrétně se ale jedná o novoindický jazyk a to už zavání exotickými dálkami. Poté co se Romové v době mezi 9. a 11. stoletím rozhodli, že budou hledat štěstí mimo Indii, stal se z romštiny, do té doby jenom místní řeči, specifický jazyk. Ostatní indické dialekty se vyvíjely svou cestou a romština také. Romové se usídlili v byzantské říši a po tuto dobu se jejich jazyk vyvíjel jednotně. Po rozpadu Byzance se romské kmeny rozešly do různých částí světa. Bez možnosti komunikace mezi jednotlivými kmeny se jazyky začaly lišit. Romové na svých cestách totiž navíc vstřebávají jazyky ostatních národů. Aby to s romštinou nebylo už vůbec jednoduché, osud některých dialektů je natolik pestrý, že se ani nekryje se zemí, kde jej Romové používají. Jako hlavní dvojice skupin dialektů se uvádí vlašský a nevlašský dialekt. Jazykovědcům ale takovéto dělení zdaleka nestačí. Právě romské jazyky používané v Česku a na Slovensku patří do odlišných dialektních skupin. Nejrozšířenější dialekt nazývaný většinou ne příliš správným názvem „slovenská romština“ patří do nevlašské větve, konkrétně do severocentrálních dialektů. Nejpříbuznější je mu takzvaná „maďarská romština“ patřící do jihocentrální skupiny. Naproti tomu lovárština, kterou nejčastěji mluví Romové u nás a je známá i jako „olaština“, je dialekt severovlašský z vlašské skupiny. Tedy z úplně jiné větve. I když to vypadá, že romština je umělý pojem, za který se schovává spousta různých jazyků, Romové se s trochou snahy mezi sebou dokážou domluvit. Potřebují k tomu jen dobrou vůli a chuť komunikovat. Zejména u vzdálenějších nářečí je dobré přizpůsobení konverzačnímu partnerovi, například když Rom z Albánie hovoří s českým Romem, vypustí přejímky z albánštiny a češtiny a snaží se pojem vyjádřit romsky nebo mezinárodním slovem. Že se ale Romové nepřesností nebojí a klidně si spolu popovídají dialekt nedialekt, krásně ilustruje sjezd Mezinárodní romské unie. Ten proběhl v Praze v roce 2000 a mluvilo se samozřejmě jedině romsky. Každý z delegátů mluvil hezky „po svém“. Prý docházelo k nedorozuměním nebo jen částečnému pochopení, ale vše se prodiskutovalo a vyřešilo. Je třeba ale také přiznat, že tam nehovořili mluvčí nejspecifičtějších dialektů, jako je například finská romština.
PhDr. Jan Červenka, Ph. D. vede seminář romistiky na FF UK |