Po snídani jsme si s Cecel počkaly na paní delegátku, jak jako míní řešit naše vyplavené pokoje a kdy pojedeme na zrušený výlet. Ohledně debaty nad potopou to bylo jako když mluvíme fakt jinou řečí. Ve finále nám paní delegátka poradila, ať už do Řecka nejezdíme, že evidentně nebudeme spokojení nikde, protože očekáváme nesplnitelný komfort.
No nevím. Chceme tak moc v 3 a1/2 * hotelu, abysme neměli zatuchlé pokoje, abysme se v nich nebrodili po kotníky ve vodě a očekáváme vstřícný přístup v smyslu "náš zákazník, náš pán"? Když jsme chtěli vyměnit pokoje, hotel nám sdělil, že žádné jiné nemá, že jsou plně obsazení a že to má řešit naše delegátka. Ta nám sdělila, že náhradní pokoje dostaneme tehdy, pokud nám je ona zaplatí ze svého. A pořád dokola omílala, že jí taky napršelo dveřmi do pokoje, akorát, že nám ta voda protékala z jedné strany na druhou a nebylo to jen dveřmi.
Je docela smutné vidět, jak jsou Češi vycvičení, že se neremcá, ale sklapnou se podpatky i huba. Paní z pokoje vedle nás, když jsme se ptali, jestli se přidá k naší stížnosti, odvětila, že ne, že jen máme delegátce říct, ať varuje další hosty v těhle pokojích, ať si nic nenechávají na zemi!!!! Jenže ve skříních nejsou police, takže je to poměrně složité s uskladňováním věcí, zvlášť, když zde bydlí víc jak dva lidi.
Nicméně paní delegátce evidentně připadá normální a řecké brodit se po kotníky ve vodě, nehledě na to, že jí ani nezajímalo, že máme zničené nějaké věci. Odvětila, že na to se stejně pojistky nevztahují. Naštěstí měl Martin zrovna notebook na posteli, jinak by byl fakt asi pořádnej malér.
No nic. Sepíšeme rekleamační protokol a počkáme, jak se k tomu CK Alex postaví. Ale obávám se, že dostaneme odpověď ve smyslu, že občas prší. To sice chápeme, ale následný přístup bych si opravdu představovala jinak. Na druhou stranu by nás mělo těšit, že jsme na Zakynthos konečně přivezli déšť :-D.
Protože nebylo zrovna vedro, vypravili jsme se opět do "města". Zašli jsem až na konec Kalamaki, viděli jsme hotel, kde bydleli Dráčkovci a opět se porozhlédli po kraji od hlásky. Oběd jsme si dali v jedné taverně, ale zatím toho bylo nejmíň a děti nedostaly žádnou dobrůtku.
Po cestě zpět jsme se stavili v oblíbeném SM - už tam naše útrata přesáhla 40 E, tak jsme měli nárok na láhev vínka :-). |
