Protože Vánoc jsou primárně svátkem spirituálním, a křesťanská tradice spojuje Čechy i Romy, oslavy se u dnešních Romů, žijících v ČR, od českých oslav příliš neliší. Tradičně se vaří vedle bramborové salátu, řízků a kapra typická romská jídla (fazole se švestkami, bobaľki, pišot, šinga apod.). Pod stůl nebo pod stromeček se v mnoha rodinách dává symbolicky sláma, někdy se i na té slámě na zemi prostře ke štědrovečerní večeři (protože Ježíš se narodil v chudém chlévě na slámě). Stromeček se zdobí steně jako v českých rodinách, na tom romském se ale mohou objevit vedle ozob i bankovky. Večeře se prostírá i pro mule (duše mrtvých) - jako vzpomínka na ty, kteří zemřeli. Je zajímavé, že to se v naší české rodině dělávalo také. Romové ale častěji jídlo pro mule dávají za okno nebo do rohu místnosti. O půlnoci se Češi i Romové slavnostně oblečení sejdou na půlnoční mši.
Křesťanský rozměr Vánoc je Romů stejný jako u Čechů, snad jen je ještě více důležité vzájemné odpuštění, scházejí se celé rodiny a všichni, kdo měli během roku nějaké nedořešené sváry, se vzájemně odprosí a odpustí si. Před večeří se rodina společně pomodlí, hlava rodiny přednese přání do nového roku, aby všichni byli zdrávi jako ryby ve vodě a za rok se tu zase všichni sešli.
Nejvíce se asi liší magické úkony, které jak u Čechů (házení střevícem, hledání budoucnosti ve studánce apod.), tak u Romů vycházejí z "pohanských" rituálů a tradic. Mimo jiné jsou to úkony, zajišťující hojnost a dostatek peněz v nadcházejícím roce, a tak zatímco Češi si dávají do peněženky šupinku z vánočního kapra, Romové na štědrý večer házejí do lavoru s vodou (nejlépe z potoka) drobné mince a touto magickou vodou se následujícího dne omyjí, aby se jich penízky držely po celý rok. Dříve se o Štědrém dnu nebo na Boží hod se chodilo vinšovat - přát a hrát nermským sousedům. O romské vinšování vždy býval velký zájem, říkalo se, že komu by Romové nepovinšovali, tomu by v příštím roce štěstí nepřálo.
U nás doma, jako ve správné dvoukulturní rodině, smícháme zvyky české s romskými, a vše ještě dochutíme vlastní podobou. Stůl zdobíme ovocem a slámou, abychom si připomněli chudého Ježíška a nepálilo nás dobré bydlo. U večeře máme prostřeno o jedno místo navíc - to pro naše blízké, kteří již nejsou mezi námi. Věříme, že mohou do našeho domu zavítat i v podobě "poutníka" - nečekaného, nebo i neznámého hosta, který by s námi chtěl posedět a pojíst. Pokud nikdo takový nepřijde, dáme talířky pro mule přes noc za okno. Pod stromečkem máme vzácný, velmi starý šátek po pra(pra)babičce, který je shodou okolností nápadně podobný druhému, který tam přibyl nedávno - velikému černému romskému šátku s třásněmi a květinovým vzorem. Snad z keltské magie pochází ještě jeden zvyk, který u nás doma dodržujeme. Jmelí, které věšíme na Štědrý den do pokoje, po Vánocích nesundaváme - necháváme viset po celý rok. V období mezi Vánoci a Třemi králi pak staré jmelí sundáme a rituálně ho spálíme. Jmelí má totiž podle Keltů moc čistit své okolí od špatné energie, kterou pak v sobě uchovává. Proto se musí spálit, abychom začínali nový rok s "čistým štítem" a nepřenášeli si do něj loňské sváry a potíže.
U stromečku zpíváme nejen české a moravské koledy, ale také jejich romské modifikace, které jsem získala ze starého čísla Romano Džaniben. Letos se děti naučily dvě z nich. Poznáte, o které (původně české) koledy jde?
Avas Roma ko Betlema,
haj-de, haj-de, haj-de džan,
Devloro ciknoro, amen tuke bašavaha,
Devloro ciknoro, dava tuke mro jilo.
***
O Deloro uľiľa, avas bachtale,
e ružica phundriľa, avas lošale.
E žuži Maria les pro svetos diňa,
kaj amen avas bachtale.
(Půjdem spolu do Betléma a Narodil se Kristus Pán) |
