Všechny naše deníky

Opět jen spinkám, ale kručící břuch mě budí co dvě hodiny. Mamince už z toho trochu hrabe, ale nedává to zatím najevo. Je statečná. Prý bude hůř. Co já vím?

Jo, desátý měsíc, to je něco. Vyrostl mi další zub. Tentokrát pravy dolni rezak cislo dve. Takze jsem teď lichozubka. Mam jich sedm. Okolo nábytku lítám jako ďas. Umím dělat dřepy, otočky a občas se i zapomenu a pustím se. Na pár vteřin dokážu stát. Pak se buď chytím nebo žuchnu na plínu. Je to paráda. Už jsem si jistější. Slova baba a mama a taky mamam což znamená mňam, mňam opakuji jak pokažený magneťák. Máma mi však rozumí. Chodíme s mamkou každý čtvrtek na cvíčo s kámošema co se známe z baby masaží. Mamky pak většinou zakotví někde na kafe a oběd. My pak s Vojtíkem, Terezkou a Aničkou v dětském koutku. No, nestěžuji si. Aspoň si v klidu pokecáme my i mamky. Plavání nám skončilo, tak se potápím akorát doma ve vaně.

Od tohoto měsíce se mi daří pravidelně spávat od devíti do cca pěti ráno, kdy si dám mlíčko a pak ještě tak do sedmi s mamkou ležíme. Někdy s spolu jindy zvlášť. Rodiče se tváří spokojeně asi už bylo načase. Ale stejně se mi někdy povede je každou hodinu vzbudit, to když mě bolí bříško nebo se klube zub. Jo, ale to si měli rozmyslet dřív než si mě pořídili, že se nevyspí, že mám pravdu?

Děda mi říká "zoubečku" nebo taky "čvorglíku" nevíte náhodou co to druhé znamená?

Tak mám za sebou 2x 14 hodin cesty do Chorvatska. Bylo to v pohodě. Spal jsem skoro celou cestu tam i zpet. Když bylo potřeba dělali se přestávky. Jeli s námi i strejda s tetou a malou Eliškou (Ti měli svoje fáro, páč by se k nám asi nevešli). Té bylo akorát pět měsíců a mě jedenáct. Koupání v moři bylo perfektní. Měl jsem s sebou na pláži taky stan a malý bazének. Velký jsem měl pak na odpolení cáchání na verandě před apartmánem. Teplo bylo to jo, cupital a lozil jsem jen v plínce nebo v bodyčku. Mamka mě furt něčím mazala a napájela. Chtěl jsem všechno ochutnat, tak v nestřeženém okamžiku jsem na pláži slupnul tu kus šišky, tamle jehličí, hlínu (ale tu už znám z domu, z květináče) nebo taky klacíky a kamínky. No nic moc. Gurmán ze mě asi nebude. Co dodat závěrem? Bylo to prima. Vše se zvládlo a byli jsem šťastní viz foto v albu Chorvatsko.

Asi týden po návratu jsem se odhodlal k prvním samostatným krůčkům bez opory.týden nato už zvládám přejít menší pokoj (což u nás doma jseou všechny). Babičky září, maminka zuří.... Zase nechápu proč. Vždyť je to parádní objev. Dosáhnu na spoustu věcí. Nejvíce mě lákají mobily, ovladače a kalkulačky. Jenže pořád jsem nepochopil jak vlastně fungují. Ta jedna kalkulačka co jsem si půjčil u bábi se po pádu na zem rozlítla a než jsem se stačil okem inženýra kouknout na vnitřnosti byla mi odebrana. Nechápu proč mě brání ve vývinu. Pak má člověk něčeho dosáhnout.