Je ti smutno? Nikdo tě nechce? Nikdo tě nemá rád? Nikdo tě ani nepolíbí.

Nikdo tě nepohladí? Chceš pochovat? Tak nám zavolej! My tě pochováme.
Tvůj pohřební ústav.

Mám životní pointu ubalenou v jointu.

O sex mi nejde. U žen vždy hledám vnitřní krásu. Jakmile jsem uvnitř
- KRÁSA!!!

Chlapeček holčičce na pískovišti říká: "Heč, ty nemáš pinďoura!"
Holčička na to: "Až budu velká, budu jich mít kolik budu chtít!"

"Pane doktore, co mi je?" "To ukáže až pitva."

50% teenagerů vidí svoji budoucnost pozitivně... Druhých 50% na drogy
nemá peníze.

Když jsem byl dítě, celé noci jsem se modlil, aby mi Bůh seslal nové kolo.
Pak jsem pochopil, že takhle Bůh nepracuje. Tak jsem kolo ukradl

a požádal ho o odpuštění.

Zastaví se řidič na dálničním odpočívadle a jde na záchod.

První kabinka je obsazena, tak jde do druhé, posadí se atd. Z vedlejší kukaně se ozve:
"Ahoj..." Náš řidič není zvyklý se bavit na záchodě a tak úplně tiše odpoví:
"Nazdar." "Co tam děláš?" Náš řidič je dost v rozpacích co říct a tak odpoví:

 "No, co bych tak asi dělal!" A odvedle se ozve:

"Víš co, já ti zavolám za chvíli, protože nějakej blbec tady vedle mi odpovídá!"

Muž přijde domů z hospody a žena ho vítá: "Nestydíš se... mít takovou opici?"

 "Ale, Maruš, vždyť já se za tebe nestydím."

Američtí archeologové nalezli v Nevadské poušti v hloubce 10 metrů
měděný drát odpovídající stáří 15 000 let, z čehož usoudili, že již
tehdy byl v Americe zaveden telefon. Jejich ruští kolegové kopali u
Moskvy v hloubce 20 metrů, která odpovídá stáří 30 000 let a nenašli
vůbec nic. A tak došli k závěru, že již před 30 000 lety existovalo v
Rusku bezdrátové spojení.

Potkají se dvě klíšťata a jedno se ptá druhého: "Tak co, jak jde  život?"
A to druhé klíště odpovídá: "Ani se neptej, je teprve poledne a už mě
dvakrát vytočili!"

Nedělej si hlavu s tím, co si o tobě myslí ostatní. Ti mají plnou
hlavu toho, co si o nich myslíš ty.

Já nejsem tlustá, jen tepelně izolovaná.

Babička odchází z krematoria, smutně se otočí, dívá se na černý dým
kouřící se z komínu a povzdychne si: "Tak vidíš dědo... konečně tě
někdo vykouřil až do konce."

Krásná jako

lednička

Pár let po svatbě jsem dosáhla mateřské a manželkovské dokonalosti, mýtu českých žen. Protože jsem se z té Země Dokonalosti vrátila při relativním duševním zdraví, mohu všem, kdož tam míří, poradit, jak se dostat zpět mezi šťastné nedokonalé.

Vstávala jsem tehdy denně mezi pátou a šestou ráno, kdy se budil syn. Odvedla jsem ho do kuchyně, aby nebudil tatínka. Vyčistili jsme si spolu zuby, a zatímco snídal, stihla jsem i rychlý     make-up, takže jsem manžela uchránila pohledu na přirozenou zeleň svého nevyspalého obličeje. Syn dostal kostky nebo pastelky, a protože do půl osmé, kdy vstával můj muž, bývalo dost času, stíhala jsem obvykle připravit pořádnou mužnou snídani s kávou, džusem, vajíčky naměkko a topinkou. Obměnou byly lívance, vrchovatě obložené chleby nebo domácí pomazánky. Budila jsem ho veleněžně, pomohla mu najít košile a ponožky, a když odcházel do práce, mávali jsme mu z okna. Během dne jsem stihla všechno: uklidit, nakoupit a připravit teplou večeři i s moučníkem Jít s malým na procházku, uplést svetr, natřít poličky, posekat zahradu. Byla jsem hodně pyšná na to, že když se vracel odpoledne domů, bylo všechno hotové, včetně vychlazeného piva v ledničce. Z té doby si nepamatuji ani jednu manželskou hádku: neutrácela jsem za zbytečnosti, nechodila odnikud pozdě, a pokud chtěl můj muž o něčem mluvit, trpělivě jsem poslouchala. Vždycky bylo vařeno, postaráno, teplo, útulno. Na nic si nemohl stěžovat – a taky si nestěžoval. „Tak co je dnes nového…“, ptával se a já pyšně oznamovala, že je všechno v nejlepším pořádku. Bylo, až na drobnosti. Jeho někdejší vřelý polibek na přivítanou se nejprve změnil v lehký polibek na tvář, pak jen v symbolický polibek ve vzduchu a nakonec v přátelské poplácání na zádech. Takové, jakým se vítají chlapi, co jdou spolu na fotbal. To už říkával: „nic nového, že…“ a obvykle šel rovnou k ledničce, kde ho s železnou pravidelností čekávala vychlazená desítka.

Naštěstí mi tehdy zbyli kamarádi. „Hele, jaký si myslíš, že je rozdíl mezi tou ledničkou a tebou?“ zeptal se mě jeden z nich. Telefonovala jsem mu v noci, téměř potají. „Lednička stojí každý den tam, kde to čekáš. Vždycky ti nabídne něco k jídlu, je tichá, na spotřebu nenáročná. Čistá, bílá, vkusná, ale těžko tomu říkat krásná. Už jsi viděla chlapa, co by vášnivě miloval ledničku? Všimne si jí, až když mu kompletně vyteče na podlahu. Ale to musí po tý louži uklouznout!“ Ten večer jsem vypila dvě vychlazené desítky a probudila se až v půl osmé. Nade mnou stál manžel v jedné ponožce a zmačkané košili. Zatímco na pravé ruce držel křičící dítě, v levé třímal suchý rohlík. Tvářil se překvapeně. Za pár měsíců mě už zase vřele líbal a ptal se, zdali jsem vařila, nebo má po cestě z práce něco koupit.

Nebuďte vždycky tam, kde to ostatní čekají. Buďte náročná na spotřebu. Nabízejte jen tolik, co vám dávají, a pořádně hlučte, když je to potřeba. A už vůbec se nebojte čas od času vytéct na podlahu. Dodnes sice nevím proč, ale je jisté, že jen tak vás budou ti kolem milovat.

Takový je zákon ledničky.

"Milý Bože:  Chodím dkaždý den do práce a  dřu 8 hodin zatímco má

žena si pěkně sedí doma.Chci, aby věděla, co musím vydržet, tak tě prosím, dovol, aby její tělo bylo prohozeno na jeden den s mým. Amen."

Bůh, ve své nekonečné  moudrosti, splnil mužovo přání.

Příštího ráno se muž probudil jako žena.

Vstal, udělal rychle pro svého druha snídani, probudil děti, připravil jim  šaty do školy, dal jim snídani, zabalil obědy a odvezl je autem do školy.

Přišel domů, sebral věci na čištění, vzal je do čistírny a stavil se  v bance,  aby uložil  peníze.

Šel na nákup k zelináři, pak jel domů, vyložil nákup, zaplatil účty a zapsal vše do účetní knihy. Vyčistil bedýnku na  kočičí výkaly a vykoupal psa.

To už byla 1 hodina a on spěchal, aby ustlal postele, vypral, vysál prach,zametl a  vytřel podlahu v kuchyni.

Běžel do školy vyzvednout děti a po cestě  domů se s nimi pohádal.

Připravil jim mléko a sušenky a postaral se,  aby udělaly domácí úkol.

Pak vyndal prkno na žehlení a při  žehlení se  díval  na  televizi.

V 16.30 začal  škrábat brambory a čistit zeleninu na salát, obalil vepřové řízky a nakrájel čerstvou fazoli na večeři.

Po večeři uklidil kuchyň,  pustil myčku na nádobí, poskládal prádlo,vykoupal děti a  uložil je do postele.

Ve 21.00 byl vyčerpán a protože jeho každodenní povinnosti ještě neskončily, šel do postele, kde se od něj očekávala soulož, což zvládl  aniž si postěžoval.

Dalšího rána, sotva se probudil, poklekl u postele a řekl, "Bože, nechápu, co jsem si představoval. Jak jsem se mýlil, když jsem  záviděl  své ženě, že si  může být celý den doma. Prosím,  snažně tě prosím,  mohl bys to vrátit zpátky?"

Bůh ve své  nekonečné moudrosti odpověděl, "Můj synu,vidím, že sis  vzal ponaučení a velmi rád bych všechno změnil jak to bylo, musíš ale počkat devět měsíců.

     Včera v noci jsi totiž otěhotněl."