Deník **Skaláci 2007

Andulka si domluvila s mamkou, že k nim pojede zas do služby a že se v neděli sejdeme všichni na Staromáku, když jsme to nestihli před Vánocema. Renda totiž psala, že tam byli snad 26.12. nebo kdy a že tam skoro nikdo nebyl, takže klídek a pohodička. Ehm.. jaksi mi nedošlo, že druhý den je Silvestr a že jsem četla na netu, že do ČR přijelo 250.000 turistů. Tak všichni byli zrovna ten den taky na Staromáku! A do toho my, takže nás tam celkem bylo 250.006! S mamkou a Andulkou přijela totiž i babička, která tam nebyla strašně let a toužila to vidět. Byla děsně statečná, holky jí předtím ještě protáhly Mekáčem a Carrefourem, pak to od metra taky není zrovna kousek.. Prý byla hodně unavená, ale moc se jí to líbilo a že už to vidět nemusí :-).

Stihli jsme akorát i orloj, tak to bylo moc fajn. Adélka poprvé v kočárku seděla, tak z toho byla na větvi, že vidí na svět a je okolo ní tolik lidí. Jak byla vykulená, tak byla moc roztomilá a každou chvíli na ní někdo reagoval. :-)

Přelom roku jsme strávili v kruhu rodinném. Na Silvestra jsme vyrazili na rodinnou procházku a večer byl mejdan :-). Andulka je evidentně mejdanový typ, děsně jí to baví. Musíme bouchnout šampáňo, dát si něco dobrého a pak jsme i trsali - Adélka chtěla taky, tak jsme blbli všichni.

Holčičky konečně usnuli, my jsme jen tak klábosili a čekali na půlnoc. Pak se rozpoutal naprostý Bagdád, práskalo to ze všech stran, ale s ani jednou princeznou to nehlo! Nejlepší bylo, že nad Prahou kroužilo nějaké malé motorové letadlo, tak jsme si říkali, že to musí být naprosto úchvatný pohled na všechny ty ohňostroje a rachejtle a přemýšleli jsme, jestli to má pronajaté nějaký televizní štáb nebo jestli je to soukromá aktivita. Tak jsem říkala, že za pět let, když budeme chtít, tak budeme lítat taky :-).

Na Nový rok jsme se šli projít s Dráčkovejma, protože bylo opravdu nádherně ač velmi frišno. A jako cíl jsme zvolili blázinec, tak doufám, že nebude platit známé rčení jak na Nový rok... :-D:-D:-D

Zvířátka byla venku - Andulka s Emičkou si hladily kozy, oslíka, poníka i velké koně a venku byly i lamy. Pak už nám bylo fakt hooodně zima, tak jsme zamířili domů. Trochu jsme se zahřáli a vyrazili jsme znovu ven, tentokrát na Novoroční ohňostroj. Nechtěli jsme do centra, to nám přišlo s holčičkama až nebezpečné kvůli tomu množství lidí, usoudili jsme proto, že to bude vidět i z naší strany dost dobře. Ten nápad mělo poměrně hodně lidí a už jak jsme přijížděli, viděli jsme ty davy. Povedlo se nám celkem dobře zaparkovat, pak už to lidi brutálně nechávali stát v jízdním pruhu. Jaké však bylo překvapení, když úderem 18 hodiny ohňostroj začal, 90 % lidí bylo překvapených, že lítá úplně odjinud než jsme všichni čekali. Prostě Pražáci jak vyšití! :-)

Nakonec jsme ho jakž takž viděli, akorát jsem nechala Petrovi Adélku, abych se s ní netahala - měli jsme jí na ruce ve fusaku, aby viděla, takže ve finále jsem těch 16 minut držela Andulku.. to jsem to teda fakt překombinovala :-D. Adélka taky koukala a asi se jí to líbilo, protože každou chvíli volala jéééééé.. tata tata.. A Andulku zas děsně rozčilovalo, že ty lidi okolo se baví, protože ona pak neslyší ten ohňostroj práskat! Podotýkám, že to byly fakt děsný perdy :-). A zase létalo to letadlo.

Po skončení ohňostroje nastal šrumec jak na magistrále a měli jsme co dělat, abysme vůbec vyjeli s autem přes ty davy lidí a kolony aut. Holky, které byly v centru, psaly, že to bylo fakt hustý, že jim trvalo 15 minut než se dostali ven z metra a že vždycky přijelo metro a ty lidi nemohli vystoupit, protože byl narvaný perón, do toho se pořád sekaly přetížené schody.. no síla.. Jsem ráda, že tohle jsme absolvovat nemuseli.

Předvánoční čas jsme zvládli celkem v klidu a v pohodě, dárky jsem pořizovala průběžně, nijak zvlášť jsme to nehrotili. V úterý jsem si ještě vyšvihla marketingové školení na Euroně a bylo to naprosto super. I z toho důvodu, že jsem mohla vypadnout od ječící Adélky :-). Odešla jsem po čtvrté hodině a vrátila se domů v půl desáté. Holčičky prý byly v pohodě a Adélka poprvé usínala bez kojení. Vzbudila se až klasicky kolem půl páté.

Já jsem přišla domů nabitá informacemi a ve velmi dobré náladě, jak moc užitečné mi to školení bylo a že ten můj vykojený mozeček musí kapánek makat.

Vzhledem k dosavadním úspěchům jsem si zařizovala Živnostenský list. Ač jsem před 4 lety tvrdila, že nikdy více, projevilo se staré dobře - Nikdy neříkej nikdy a stálo mě to zbytečnou tisícovku. Mohla jsem ŽL jen pozastavit a teď by všechno bylo jednodušší. Tak jsem si holt udělala pěkné kolečko po úřadech a ještě nejsem u konce. Jako matka pobírající rodičovský příspěvek budu mít ten ŽL na vedlejšák a potřebuju potvrzení pro sociálku, že pobírám RP. Zkusím se tam vypravit v pondělí - na Silvestra - určitě budou nadšené, ale doufám, že tam nebudou lidi a vyřídím to raz dva. Petr bude doma hlídat holčičky, fakt je nerada tahám k těm svým specialistům úžasným.

Ve středu měla Andulka ve školce Vánoční besídku, připravili pro nás program, zazpívali jsme si společně koledy, pohráli si s novými hračkami. Bylo to takové krásně dojemné.

V pátek jsem jí už nechala doma - na poledne jsme byly objednané na kožní - na ručice se Andulce udělal takový malý pupínek - jako ztuhlá kapka krve a ona z toho byla celkem nervózní. Paní doktorka to obhlídla a zkonstatovala, že se jedná o shluk cévek a že to samo nezmizí a buď se to dá vypálit - ale to by musel Aňule vydržet ležet na uzemňovací destičce, ale pak jí jiná paní doktorka, která přišla na konzultaci, navrhla, že by to šlo laserem. Ale to prý nehradí pojišťovna. Samozřejmě mi je jedno, že to pojišťovna nehradí a je jasné, že to zaplatíme a bude to bezbolestné než to vypalování. Sama jsem to zažila, ono to vysloveně nebolí, ale je to takové nepříjemné.Takže na jaře máme přijít.

Na neděli jsme měli domluvenou nadílku u našich s tím, že se tam sejdeme všichni - teda kromě ségry, která nemohla. Andulka byla už hrozně nervózní, nemohla se dočkat dárečků. Navíc je všechny už viděla nachystané pod stromečkem, tak to pořád oblejzala a ptala se čí je tenhle a támhleten až zjistila, že jeden velký je její a jeden Lukajdy. Pořád špekulovala, jestli je tam ten vysněný kočárek nebo není. Mamka jí ale nasadila brouka do hlavy, že na kočárek je to příliš malá krabice, že by tam přece nemohl mít kolečka!

Nakonec děti rozdávaly takovým fofrem, že jsme ani nestačili stíhat sledovat ostatní :-). Prostě se už chtěly dostat k těm velkým balíkům. Adélka byla taky nadšená, že úplně zapomněla prudit :-)

Všichni toho dostali strašně moc a Andulka zkonstatovala na dárky! :-) "Teda, já jsem asi byla strašně hodná! Sice jsem tohle všechno nechtěla, ale líbí se mi to, tak si to teda nechám".

Štědrý den doma jsme zahájili tradičně - pod stromečkem byly od Ježíška první dva dárečky. Sice ještě nebyl velký stromeček, ale i ten malý udělal hlavně Andulce radost. Adélka na něj taky už krásně reaguje a celkově na výzdobu. Hned si všimla hvězdiček v okně a ukazuje nám je pořád dokola :-). Dělá u toho takové "žšžšžšš" asi jako Ježíšek nebo co! :-D

Andulka našla v balíčku princeznovskou korunku a Adélka dekorační dřevěné samolepky.

Společně jsme pak nazdobily naší krásnou jedličku, udělaly výzdobu celého bytu - mezitím jsem stihla potvrdit pověst silných Skálovic žen a rozdrtila jsem jedno světýlko ze světelného řetězu v domnění, že ho jen lehounce povolím, aby to přestalo svítit a pak jsem otevřela dvířka u skříně, až jsem je vysadila. Prostě klasika :-).

Když se trochu smráklo vyrazili jsme na chvíli na procházku s Dráčkovejma. Vzhledem k inverzi byla pekelná zima, ale Skaly měl naprosto vynikající nápad a udělal do termosky svařáček. Hned nám bylo všem příjemněji - Andulka s Emádou se zahřály samy poskakováním a pobíháním. Koukali jsme lidem do oken na zářící stromečky a bylo to moc fajn. Největší starost měla Andulína, aby táta nezapomněl otevřít okno a Ježíšek mohl přinést dárečky. A opravdu se tak stalo! Andulka se letěla ještě v botech podívat a byla nadšená, že tam Ježíšek opravdu BYL!

Pak jsme se šli načinčat - Andulka nutně musela mít na hlavičce tu svou krásnou korunku s diamanty - a usedli jsem ke štědrovečerní tabuli. Bouchli jsme tradičně dětské šampáňo a i Adélka si s námi užívala slavnostní chvílku.

Po večeři chtěl Petr zacinkat, abychom si mohli rozdat dárky, ale ouha, zvoneček nebyl na svém místě! Naštěstí u nás v rodině ví o všem Andulka, která okamžitě pochopila, co táta hledá a povídá mu - Hledáš zvoneček?? Tak ten mám v kuchyňce, ale teď ho fakt nenajdeš. A bylo vymalováno.. Přemýšleli jsme, čím teda zazvonit, když Andulku napadlo, že Adélka má míček s rolničkou a tím zacinkáme :-). Cink cink a mohla se vrhnout

Nejdřív měla smůlu, tahala jeden dárek za druhým a ani jeden nebyl pro ní. Tak se rozhodla, že bude losovat. Seděla zády k té hromadě a podávala dárečky a kupodivu už to bylo lepší :-). Ze všeho byla unešená, ale asi nejvíc mi záviděla můj dárek. Prostě obrovský balík, který nebyl pro ní. S Adélkou mi to pomohly rozbalit a našla jsem tam vytoužený vozík na balíky od Eurony! :-) Přemýšlela jsem i o rudlíku, ale zkoušela jsem to s ním a nebylo to pohodlné. Tohle je ideální varianta - snadno ho složím do auta, nosnost má taky velkou a dobře se s ním manipuluje. Teď už jen aby nám jezdil výtah. :-)

Andulka z něj byla natolik unešená, že si s ním pořád dokola hraje, vozí na něm hračky, sebe - je to jako metro, případně vláček a jezdíme do Berouna.

Adélce se nejvíc líbily klasicky papíry a to, že se něco dělo. Docela jsem byla překvapená, že jí neláká až tak stromeček. Možná jí vadilo, že píchá :-D.

V úterý jsme se přesunuli do Skalice, kde byla další hromada dárečků a tím skončily vánoční oslavy :-). Ještě jsme zvládli návštěvu u Nováků v jejich novém domečku a zas jsme se vrátili na základnu domů.

V každém případě jsme si s Petrem notovali jak je krásné být rodičem a pomáhat Ježíškovi chystat tu velikou radost pro děti.

Přejeme všem krásné Vánoce, hlavně plné pohody, lásky, štěstí a klidu a v roce 2008 jen samé dobré zprávy!

http://www.elfyourself.com/?id=1460080235

Aby toho všeho nebylo málo, přijel Petr v úterý z práce něco málo po obědě. Nepřijel sám, přivezl si zimnici a přitom žhavil víc než oba naše diesely dohromady - měl přes 39C.

Vysloveně pak konkuroval teplárnám a vodárnám, protože z něj lilo jak z konvičky. Peg mi navíc poradila, že když se nacpe hrachem a fazolema, tak bychom mohli ušetřit i za plyn.. :-)

V pátek si konečně došel k doktorce a dostal silná ATB a poukázku na rentgen plic. Takže i celý následující týden bude doma. Výhodou je, že aspoň pohlídá Adélku, když vodím Andulku do školky a ze školky. Nevýhodou bude chybějící příjem, ale ten zas snad dorazí z Eurony.

Whoops - oslí můstek na mého nového miláčka Euronu - tenhle měsíc jsem přeskočila dokonce dvě úrovně a fakt mám radost, protože už věřím, že se tím uživit dá a velmi slušně. Sice si teď musím oběhat úřady kvůli živnostenskému listu, ale je to příjemná starost. Už mám pod sebou pár lidí a je to hrozně znát, tlačej mě k vyšším pozicím, ale o to víc musím já makat, aby mi z provizí něco zbylo, protože se vyplácí odspodu. A kdo nemaká, nic nemá :-). Takhle jsem vlastně "sežrala" provizi lidem, kteří jsou o dvě úrovně nade mnou :-).

Další žhavou novinkou je, že se naše rodina rozrostla o další holčičku. Jmenuje se Zeithun, je jí 13 a je z Keni. Adoptovaly jsme jí společně s holkama z FL a v plánu máme ještě jednu. V lednu jim začíná školní rok, tak jsem rády, že jsme to stihly jen tak tak, aby mohla naše nová dcerunka jít do školy. I když v té organizaci, která adopci zajišťuje, to vypadalo, že ty naše peníze ani nechtějí. Přístup byl poměrně hooodně vlažný. :-(

Píšu-li o rodině, nesmím opomenout jedno důležité datum. Každý rok kolem Mikuláše tu zmiňuju, že je to tolik a tolik let, co mi Skaly v 6 ráno, 6.12. řekl - že mě má plnou hlavu a plné zuby. No a letos to bylo už let dvacet. Uff. To je fakt nářez! Nicméně mám pocit, že i tak je ten náš vztah taky pořád ještě žhavý, i když někdy míň, někdy víc :-)

Na pátek jsem tedy zamluvila restauraci, ségra mi nabídla, že pohlídá holčičky, tak jsem s předstihem pozvala svého miláčka na romantické rande po milionu let. Sami jsme už nebyli na večeři ani nepamatuju.. Jenomže choroba naše plány zhatila a mně to včera bylo táááák líííto!!! Nicméně mám slíbené nějaké překvapení, tak se moc těším. Skaly se ptal, co bych chtěla k svátku a k výročí, ale já prostě dávám přednost spíš zážitkům než věcem, protože s tím si člověk fakt musí dát práci a musí o tom přemýšlet a to si na tom cením nejvíc. Nejdřív brblal, že jako co má vymýšlet, jen jsem ho poprosila, aby mi nekupoval povolenku na ryby. To by sice byl opravdu nezapomenutelný zážitek, ale ne pro mě :-D :-D :-D Stejně tak víkend pod širákem či týden na vodě.. :-D

To třeba od mamky jsem dostala vstupenky do Gold Class Village Cinemas. Tak se těším, až vyrazíme, platnost mají až do ledna 2009.

Před prvním adventním víkendem jsme se šly s Andulkou naučit zdobení perníčků. Aspoň tak to bylo prezentované v inzerátu. Nakonec jsme dorazily do DDM a tam bylo strašně moc rodičů s malými dětmi, každý proti drobné úplatě obdržel kus perníkového těsta, urval si nějaké to místo, vykrajovátka a pak jsme si počkaly na upečení. O ukázkách zdobení to fakt nebylo.. Andulka to ozdobila dle svého systému prskni kam prskni, ale nejvíc jí bavilo na to sypat barevná cukrová "hovínka".

Nicméně si domů hrdě odnesla pár kousků, které po cestě zdatně ochutnávala :-)

Kvůli zdravotnímu stavu holčiček byl stále na vážkách náš plánovaný odjezd na Šumavu. Jejich stav byl ale lepší a lepší a i když nebyl úplně 100% mohli jsme nakonec po střechu naložit Otylku a vyrazit na jih. Klasicky jsme chtěli odjet po o a zdrželo se to "jen" o nějaké tři hodiny.. :-D. Pak jsme se ještě stavovali na Zličíně pro zásoby, zasekli se v zácpě u Rudné, minuli sjezd z dálnice a po asi 4 hodinách jsme byli konečně na místě :-D. Prostě jsme opravdu jeli přes hory a doly!

Andulka měla největší strach, jestli bude dostatek pokojů a budeme mít kde spát. Viděla, v kterých oknech se nesvítí, tak konstatovala, že "snad na nás nějaký byt zbyde" :-). Zbyl. Dokonce jsme si tak dlouho vybírali, až jsme přebrali. Chtěla jsem místnost, kde nebude hluk, tak jsem nechala děti udělat zátěžový test - měly co nejvíc dupat a křičet :-).

Ale bohužel tam pak v noci byla pekelná kosa a přikrývky byly velmi frivolní - spíš taková varianta do rozpáleného panelákového bytu. A hlavně postele - Záhořovo lože bylo určitě luxusním kusem nábytku!

První večer děti pařily do půl jedenácté - většina se totiž vyspala v autech :-). My jsme šli spát k ránu, dost se nám diskuse po celý víkend zvrtávala na Euronu :-). Andulka ráno nemohla dospat, protože už venku slyšela děti, tak se oblékla a zeptala, jestli může jít za nimi. S klidem jsme jí poslali a pak nám nahlásila, že snídani dostala :-D

Dopoledne vyrazily děti s některými rodiči bobovat a sáňkovat z nedaleké meze a chlapi stavěli sněhuláka. Kikušák ve finále prohlásil, že už nikdy nebude stavět sněhuláka s designerem, protože Martin musel udělat i výložky, dvouřadé sako, prostě lpěl na detailech :-D

Některé rodiny šly na oběd do hospody, my jsme vyrazili na obhlídku Hojsovy Stráže, protože jsme si jídlo přivezli. Andulka ale už byla celkem vyvětraná a utahaná, takže se chtěla vrátit zpátky. Adélka ale spinkala, tak jsme si u chaty ještě zablbli, navzájem jsme se házeli do sněhu a dělali obtisky, což se Andulíně moooc líbilo.

Po obědě nastal vytoužený klid. Jen mrňata měla mejdan :-). Adélka okukovala u Venušky lezení a u Matouška krůčky a Nicolka to taky sledovala s bohorovým klidem.

Po spaní šly děti ještě na krátkou procházku a už se vše chystalo na to nejdůležitější - návštěvu Mikuláše a čerta. Děti byly celkem nervózní - teda aspoň většina. A když konečně přišli a čert kapánek zaburácel, začala Andulka strašně plakat, jak se bála. Málem mě uškrtila, jak mi seděla na klíně. Chůďátko moje maličký! A to jsme jí pořád vysvětlovali, že je moc hodná, tak se nemusí bát!

Statečně odříkala Mikuláši básničku, ale čert na ní působil evidentně natolik strašně, že to odříkala  plačící :-(. Dostala balíček i pro Adélku, hlasitě poděkovala a bylo to konečně za námi! Když všechny děti vyslechly své pochvaly a hříchy, mohly si konečně rozbalit balíček a kupodivu tam každé mělo i bramboru a uhlí :-).

Pro uklidnění jsme jim pustili dětské písničky a byla zas pořádná dýza. Bylo naprosto fascinující sledovat, jak ti naši malí miláčkové už jsou samostatné osobnosti a jak se dokážou zabavit a spolupracovat. Vymýšleli si taneční kreace, tančili v párech, v kruhu.. Fakt nádhera!

Noc byla zase kapánek peklíčko - jo.. kdyby peklíčko! Tam je aspoň teploučko! Nicméně ráno se opět, po dovolení, odebrala Andulka za dětma a pak nám přišla referovat, že dostala k snídani kakajíčko, dvojitej rohlík, ale jogurt, ten jí teda nedali! :-D. Pak nám vyprávěli, že tam přišla a rovnou vybalila, že jim maminka vzkazuje, že jí mají dát snídani :-D:-D:-D

Po snídani vyklidila mužská a dětská část pole a my jsme balily. Kupodivu nejdřív všichni hlásali, jak zůstanou do odpoledne a v poledne jsme tam už byli jen my a Trollíkovic. Cesta domů uběhla mnohem rychleji - kupodivu jsme nikde nekufrovali :-)

Moc pěkně jsme si to užili, Adélka byla taky nadšená, že se kolem ní děje tolik věcí, takže ani moc neprudila, navíc jsme jí stejně na střídačku pořád nosili, tak se nám teď pěkně odvděčuje kvičením, když jí položíme na zem..

Takže ještě jednou - Uli, děkujeme!!!

V úterý byla ve školce stávka a ve středu měl také dorazit Mikuláš. To byli pozvaní i rodiče. Děti přivolávali Mikuláše básničkami a písničkami, pak dostaly další balíčky a za 20 minut bylo po všem :-).

Ve čtvrtek pak jely ještě na Mikuláše do divadýlka. Myslím, že má vymikulášováno!

Adélka už je trochu lepší, ale pořád pokašlává a Andulce se to nějak víc rozjelo. Včera večer dokonce měla problém s čůráním - chtělo se jí, ale nic nešlo.. Byla jsem z toho celkem vyplesklá, nejdřív jsme jí totiž s Petrem podezírali, že si vymýšlí, aby nemusela spinkat, ale pak jsem si vzpomněla na svoje začátky s močovým měchýřem a doufala jsem, že z toho nic nebude.

Ráno měla navíc úplně zalepená očíčka hnisem. Do toho pokašlává, posmrkává, fakt radost.. Vyrazily jsem proto k paní doktorce a Adélka má doznívající virózu a Andulka propukající a každá jinou. Tak jen doufám, že nebudou takové kámošky a nepředají si ty viry vzájemně. Chceme na víkend odjet na Šumavu, což prý můžeme, pokud tam nebude čerstvě někdo nastydlý a neohrozí tak oslabené holčičky. Ach jo..

V pátek měla Andulka ve školce policajty, tak mi tu pak vyprávěla jak nemají chodit s nikým cizím, že nemají hladit pejsky a celkově to byla přednáška o bezpečnosti, což je super. Jen na nástěnce o tom nebyla ani zmínka, tak jsem netušila, že se bude něco takového konat.

Ale je i jedna velmi pozitivní zpráva dnešní noci - Adélka spala poprvé až do 5!  Nakojila jsem a spala dál, ale pro změnu jsem byla vzhůru s Andulkou, která pořád chtěla kašlat a smrkat a čůrat.. No tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál..

Ono to teda byla spíš horečka pondělního dne. Adélka se vzbudila kolem půl šesté na kojení a pak už jen pobrekávala a nechtěla spát. A kolem deváté jsem jí naměřila 39C :-( Byla z té horečky, chudinka, celá zmordovaná, tak mi tu ležela na břiše a poklimbávala, do toho jsem jí pořád kojila, aby měla dostatek tekutin. V poledne jsem musela pro Andulku do školky - měly jsme jet na sraz s právničkou kvůli žalobě na zaměstnavatele - kupodivu nereagoval na výzvu k zaplacení dlužné výplaty, takže žaloba je nevyhnutelná :-(. Sraz jsem musela zrušit a když jsme se vrátily ze školky, naměřila jsem Adélce 39,6C :-(

Ale určitě se tam podepsalo i to, že jsem měřila chvíli po návratu a navíc byla v šátku, protože výtah nám teď několik dnů nejezdil. Později měla "jen" 38,8 C. Říká se, že na posílení imunity je horečka dobrá, tak jsem jí nechala bojovat a jen jsem dohlížela na tekutiny.

Nakonec snad boj vyhrála, protože o půlnoci bylo po horečce. Snad to vydrží i nadále.

Ve školce mají momentálně barevný týden - včera byl žlutý den, dneska je hnědý. Ten nám dal dost zabrat - Andulka nemá vysloveně žádné hnědé oblečení, tak jsem jí aspoň namalovala hnědým stínem oči :-D. A nesla kokos a kiwi. Zítra je zelený den, to už bude lepší, stejně tak červený a oranžový.

Mně dneska přivezla paní z jedné mlékárny balík mléka :-). Onehdá  jsem totiž koupila v Lidlu 3 mlíka a po otevření smrděly natolik, že jsem je musela vylít. Nelenila jsem a napsala jsem stížnost i proto, že jsem s tím mlíkem počítala a musela jsem letět do Delvity pro jiné. To mě na tom vytočilo nejvíc. Oni to předali té mlékárně a ta mě odškodnila celým kartónem :-D. Takže máme doma 10 litrů mlíka a spotřebovat se musí do pěti dnů.. :-D:-D:-D

A ještě se musím pochválit :-). V Euroně jsem poskočila na další provizní stupeň, tak mám fakt radost i proto, že jsem měla štěstí na holky, které se taky nadchly a to své nadšení předávají dál a pomáhají mi tak budovat síť.

Adélka je ode dneška řádnou občankou Prahy 8 :-). Byli jsme v Libeňském zámečku na Vítání občánků. Šlo to tam jak na běžícím páse, celá akce trvala snad jen 15 minut. Adélka dostala  pamětní list, stejný přívěsek jako má Andulka - čtyřlístek a já jsem dostala iris. Ten bohužel pravděpodobně pamatoval letošní jaro.

Nicméně paní zástupkyně starosty měla moc pěknou řeč, mluvila to zpatra a bylo to tak hezké, že jsem skoro uronila kroupu. Navíc prostředí zámečku je opravdu reprezentativní a Andulce se taky moc líbilo. Tentokrát ale probíhalo focení jinak než minule, tak jsme se na to vykašlali, bylo to na dlouho, a nakonec jsme se vyfotili doma :-).

O víkendu jsme byli po dlouhé době ve Skalici a konečně jsme viděli náš nejmenší přírůstek do rodiny - Natálku. Vyfotila jsem Adélku s Natálkou stejně jako jsme kdysi fotili Týnku s Andulkou. Holky mají mezi sebou stejné věkové rozdíly - 7 měsíců.

V sobotu dopoledne jsme s Andulkou odfrčely do Strašína na školení Eurony. Minule jsem remcala, že školení od 17 hod. je pro maminky s dětmi v podstatě neslučitelné s rodinným provozem a firma vyslyšela mé remcy a ušila školení na míru právě matkám s dětmi. Bylo to tedy v sobotu od 9 hod., aby mohly děti pěkně po o chrupkat. No a kdo děti hlídal?? Samozřejmě ten, kdo nejvíc remcal :-)))). Ale bylo to fajn, hlídaly jsme 15 dětí, nejčastěji kolem 3 let věku a děti úžasně spolupracovaly a podle ohlasů si to i super užily. Co se dělo ale na školení, fakt nevím :-D. A hluboce smekám před pančelkama ve školce.. Byly jsme na ně tři a bylo toho dost :-D Šly jsme s dětmi i na procházku, ale všude bylo strašné bahno, holčičky vesměs v růžovém, tak jsme je maminkám vrátily kapánek v horším stavu než jsme je přebíraly.. Ale naštěstí máme tu Euronu, tak nás to tak netrápí, ona si s tím poradí :-D

Adélku hlídal Petr, zvládli to celkem v pohodě. Přece jen už je výhoda, že jí nemusím jen kojit.

Minulou středu nás do školky pozval Skřítek Podzimníček. Rodiče měli přijít za dětmi a společně jsme vyráběnkovali. Byla to docela legrace vidět Andulku v tomhle prostředí, evidentně to tam hodně vede :-). Děti každou chvíli organizovala a kupodivu jim to asi až tolik zatím nevadí, protože se mě už několikrát některé maminky ptaly, jestli bude Andulka ve školce, protože jejich chlapeček či holčička chce jít do školky jen pokud tam bude naše Andulína.

Děti nám zazpívaly písničku a bylo to takové dojemné.. :-)

Nejvíc jsem se ale musela smát, když jsme si sedly k jednomu malému stolečku a Andulka jednoho skřítka vybarvovala. Přiznám se, že velikost židličky až tak neodpovídá mým požadavkům, takže jsem za chvíli vstala a chystala se fotit. Navíc jsem měla Adélku v šátku, tak to fakt bylo nepohodlné. Mezitím ale přišla jiná holčička - předškolačka a chtěla si sednout na tu mojí židli. Andulka okamžitě zasáhla a poslala jí, ať si sedne jinam, protože tam sedí její maminka! A mě hned volala, ať si jdu sednout, jinak mi tu židli někdo zasedne! :-)

Ve finále Andulku vyráběnkování přestalo bavit, tak si s dalšími dětmi vyndaly klouzačku a řádily na ní.

Po školce jsme šly ještě na oslavu Jáchymka, už je mu rok! Tak jsme s Míšou zavzpomínaly, že to strašně uteklo, a že si pamatuju jak se mě ptala, jak pozná porod :-)))

Nikdy bych nevěřila, že budu šťastná, že je ze mě Seniorka :-). A to ne ledajaká, sice stále nedostanu žádnou slevu na socku ani do muzea, ale dosáhla jsem na titul Senior Advisor a fakt mám radost. Abych se vrátíla k prvopočátku - na netu jsem objevila exkluzivní bytovou kosmetiku Eurona, zaujalo mě tam spousta věcí a protože jsem hamižný Býk, nechtělo se mi platit někomu něco navíc a rovnou jsem si zažádala o svoje zákaznické číslo.

To bylo 13.7. Nakoupila jsem si nějaké výrobky už za velkoobchodní ceny - nutně bych toho potřebovala teda samozřejmě víc, ale musím brát ohled na náš rodinný rozpočet :-) - a zjistila jsem, že kromě toho, že je to ekologické, tak to navíc úžasně funguje! Jak příjemné zjištění! Jen kolik peněz jsem vyházela za čističe na trouby a bezúspěšně! Tohle jsem jen nastříkala a po nějaké chvíli setřela. Navíc jsem akorát dopotřebovávala prášek na praní a Lovelu fakt už nechci ani vidět! Možná píšou, že je vhodná pro děti, ale absolutně nic nevypere. Z prášku od Eurony jsem byla unešená. Nejen, že zmizely skvrny, ale prádlo bylo fakt krásně vyprané, Biostain mi pomáhá odstraňovat pohromy po příkrmech (pamatuju si, jak jsem Andulku vždycky převlékala na krmení do toho nejhoršího oblečení) a aviváž prádlo nezalepí, ale konečně mám zas měkké ručníky.

Celkově je tam spousta výrobků, které mi usnadnily život a ještě nám neotravuju životní prostředí, což je pro mě docela důležité. A když to spočítám kolem a kolem, tak to vyjde i levněji než komerční záležitosti. Jsem moc ráda, že jsem Euronu našla :-).

A jak jsem byla nadšená, tak jsem to vyprávěla kámoškám a ty se taky rozhodly začít používat Euronu a teď už mám najednou pod sebou přes 20 lidí a díky nim jsem dosáhla právě na ten titul Senior Advisor :-). Hodně mě to baví a vidím v tom i velkou příležitost k výdělku a k tomu, abych nemusela po mateřské nastoupit do práce od do a mohla pracovat z domova, což by bylo fakt super.

Mám cíl, že do roka chci jít na direktorský oběd jako právoplatná direktorka. Momentálně jsem v 1. čtvrtině žebříčku.

Tak tohle jsem sem prostě musela zapsat, abych si jednou mohla číst třeba na Maledivách, jak jsem nadšeně začínala :-))