Deník **Skaláci 2007

V sobotu jsme jeli pro stromky k Mladé Boleslavi. Pojali jsme to jako výlet, byli jsme v končinách, kde končí silnice a nejen lišky tam dávají dobrou noc :-). Ale cesta se nám vyplatila, protože habry, pro které jsme jeli, vyšli na desetinu ceny ze zahradnictví. Odtamtud jsme to vzali rovnou do Skalice, převlékli se do pracovního a hurá na zahradu.

Skaly má fakt fortel a k práci se umí postavit, takže měl všech 25 stromků za chvilku zasázených a ještě mi pomohl se spoustou dalších věcí. Také jsme rovnou popřáli mamce k svátku a zas jsme frčeli domů, protože děda Jenda měl angínu a nechtěla jsem, aby holčičky něco chytly.

Podle předpovědi měl být krásný slunečný víkend, to až tak úplně nevyšlo, trochu se to posunulo do dalšího týdne, ale nepršelo ani nefoukalo, tak jsme vyrazili do Botanické zahrady. Mám jí slíbenou fakt dlouho a když jsem tam byla poprvé a naposledy, bylo to v noci :-D. Bylo tam fakt nádherně. Spousta rozkvetlých květin, barvící se listí stromů a Ema s Andulkou lítaly jak splašené po cestičkách a děsně si to užívaly.

Jedinou vadou na kráse byl ukradený Křemílek. Míša kojila Jáchymka na lavičce, pak mu vyklepávala fusak, Křemílka položila na lavičku a zapomněla ho tam. Když se vrátila po 10 minutách, tak už tam nebyl. :-( Je to fakt děsné, co jsme za národ :-(. Nevím, proč mě to vůbec překvapuje, když byl někdo schopný ukrást můj fotosešit z dovolené.

Mamka mi ho po měsíci urgování vyzvedla a pak zřejmě zapomněla v pekárně. Když se během chvilky vrátila, obálka tam samozřejmě nebyla. Nechápu k čemu je někomu naše dokumentace dovolené.. ach jo..

Z názvu by mohlo vyznít, že mám zas na testu dvě čárky. Nemám a už ani mít nebudu, mám splněno :-). Takže se co se vlastně ten prodloužený víkend všechno událo.

Ve čtvrtek jsme měli odjet. Neodjeli. Bylo tááák strašně hnusně, že se nám fakt nechtělo. Navíc byly hlášeny všude kolony a trávit čas zbytečně v autě není náš šálek kávy ani čaje :-). Odjeli jsme proto v pátek a rovnou na oslavu Týnčiných 4. narozenin. Byli jsme zvědaví, jestli Dana na oslavě ještě bude anebo bude už pařit v porodnici :-). Byla na oslavě.

Tak nějak ale poposedávala a ukazovala, jak mrně vyšpuluje břicho. Ujistila jsem jí, že jsou to pořádný kontrakce :-). Přesně tohle jsem měla s Andulkou. Tvrdila jsem doktorce, že nemám žádné kontrakce, protože mě nic nebolelo a paní doktorka mě tenkrát vyvedla z omylu, že kontrakce mám a pořádně :-).

A taky že jo. V noci ve dvě Daně praskla plodovka a Tomáš jí odvezl do Benešova. V sobotu, 29.9.2007 v 11:15 se narodila Natálka. Takže další holka do party, což je paráda! Měla 3.053 g a 48 cm. Týnka z toho byla tak na nervy, že dostala angínu :-(. Ale bere Natálku jako ten nejhezčí dárek k narozeninám a už se jí nemůže dočkat. To bylo vidět už jak byla fascinovaná Adélkou. Je to docela legrace, zas budou holčičky od sebe 7 měsíců, stejně jako Týnka s Andulkou, ale tentokrát naopak.

My jsme na oslavu vyrazili do lesa. Byli jsme na 4hodinové procházce a Andulka šlapala po svých a ani jednou nezakňourala. Fakt je dobrá! Zaslouží si pochvalu před nastoupenou jednotkou. Je fakt, že motivace byla veliká - mraky hub. A to jí bavilo :-). Hub je fakt tolik, že jsme si vybírali, pro co se vůbec sehneme. Nicméně dneska mám pocit, že jsem udělala asi milion dřepů :-). Večer jsme padli za vlast komplet všichni.

Ráno jel Petr na ryby a přijel už za asi dvě hodiny, naprosto uspokojen. Přivezl dvě štiky - jedna měla 60 cm a druhá 73 cm. Takže spokojenost veliká. Kdyby ale měl někdo přepočítat, na kolik vlastně příjde kilo takové rybičky.. Je to zatraceně drahá dobrota :-D.

Dostala jsem se do jakéhosi časového presu. Potřebovala bych tak nějak delší dny :-). Zamilovalal jsem se do produktů Eurony, takže teď hodně času trávím právě v této oblasti.

Andulce byly postupně zvyšovány dávky pobytu ve školce, takže týdnu a půl chození už tam mohla konečně i obědvat! A příští týden snad bude moct ve školce i spát. Už se na to strašně těší :-)

Minulý týden jsme byly v Toulcáku na bio jarmarku, měly jsme tam zároveň sraz s holkama. Nakoupila jsem Adélce biopotraviny na první baštění :-). Andulce se nejvíc líbila pohádka - nemohla jsem jí vůbec odtrhnout a samozřejmě zvířátka. Adélka byla celé odpoledne v šátku a ani jednou nezakvíkla. Fakt je to nošenec jak vyšitej! Stavily jsme se pak ještě za Irčou v práci a pak objely půl Prahy, abychom se vyhnuly páteční  špičce.

Petr odjel opět na závody (skončil 12. a vyhrál pytel mulčovací kůry :-)) a my jsme se v sobotu přesunuly k našim na megaoslavu. Narozeniny slavil nepřítomný Petr a přítomná babička (85) a Lukajda a svátek navíc Adélka, Andrejka, babička a teta. Adélka k tomu všemu měla půlročniny :-D. No byl to klasicky rachot až na půdu! :-) Andulka nakonec u našich zůstala, protože tam spal i Lukajda a Andrejka a v neděli je jela odvézt domů autobusem a Petr jí pak vyzvedl v Kostelci.

V pátek jsme se jely podívat na svatbu Renči na zámeček ke Kolínu. Bylo nádherné počasí, tak jsme si tam ty dvě hodinky krásně užily. Obřad jsme klasicky nestihly, Andulka nutně musela po cestě kakat a pak nás provázely samé objížďky, kombajny a jiné radůstky :-). Ale princeznu - nevěstu jsme viděly aspoň vycházet :-).

Ze svatby jsme pokračovaly do Kostelce, vyzvednout Lukajdu na trénink a pak do Skalice. V sobotu jsem si dopřála naprostý luxus - skoro 3 hodiny bez holčiček. Měla jsem v Kostelci školení Eurony a protože bylo opět krásně, měli jsme to venku a bylo to moc příjemné. Lenka měla jít se mnou, ale Lukajda si na tréninku pochroumal prst na noze, takže místo na školení, jeli na chirurgii. Naštěstí to zlomené nemá, ale má klidový režim. Tak aspoň že mohl dnes na tu Bohemku. Prý ho snad i vyhlašovali jako oslavence, mají totiž s bráchou permice. Navíc Bohemka porazila překvapivě Slávii, tak si Lukajda ty svoje dnešní narozeniny užil dosytosti :-).

My jsme sobotní odpoledne strávily v lese, našli jsme i nějaké ty houby a než jsme se vrátili, Skaly už točil na grilu kuřátka. Večer už se u ohně moc sedět nedá a já se navíc bojím, abych zas nenastydla.

Dobrala jsem antibiotika, Andulka se vrátila spokojená ze Skalice a mohla jsem začít balit na náš jediný rodinný týden za celý rok. V pátek ráno jsem se ale opět probudila s pálením v močových cestách, prostě lahoda. Konzultovala jsem to se svým praktickým lékařem a ten mi řekl, že je škoda, že jsem mu nedala echo dřív, protože nemocnice natolik šetřila, až ušetřila.. Dali mi šetrná ATB kvůli kojení, ale jen na 6 dnů a já potřebovala doléčit, takže správná dávka měla být 10 dnů.

Začínat s novou várkou těch samých nelze, tak mi poradil odjet zpátky na Bulovku, nechat si udělat testy a předepsat další ATB, tentokrát na plnou dávku 10 dnů. Představa, jak odjíždím s ATB na dovolenou mě skutečně nenadchla. Naordinovala jsem si tedy léčebnou kůru - prolévání teplým čajem a nevytahování pat z domu. Říkala jsem si, že v případě, že mě to nepřejde, na tu Bulovku dojedu. No a zabralo to. Ťuk, ťuk, ťuk.. od té doby je klid.

O dovolené bude speciální deníček, každopádně to bylo skutečně velmi vypečené...

Mezitím pustili taťku z nemocnice, tak si oddychl a je mnohem spokojenější. V nemocnici mu předepsali jakési injekce do břicha s tím, že na recept jich měl 6 a na zbývajících 6 týdnů mu je měl napsat obvoďák, který to odmítl, že je to drahé a nemá na to limity..

Nakonec se to nějak vyřešilo a mamka mu to měla píchnout. Jenomže moje maminka tohle dost nezvládá, takže ve finále, čapla kůži na břiše, vrazila tam injekci a hned jí zas vytáhla,aby ho to nebolelo.. jaksi zapomněla zmáčknout ten píst.. Musím se přiznat, že ač to není k smíchu, chlámu se ještě teď :-).

Nicméně zásadní novinkou je, že máme doma školkařku. V pondělí Andulka nastoupila do vytoužené školky a už nás tam čekalo pár překvapení.. Striktně se musí dodržovat vyzvedávání v 10 hod., příští týden snad do 11 a ke konci týdne už tam bude možná i obědvat! Chápala bych tu u dítěte, které pláče a nechce tam být, ale Andulína mi sotva řekne nazdar a mizí ve třídě a naopak mi pak dělá scény, proč tam už nemůže býýýýt????

Včera měli ovocný den - rodiče měli donést nějaké ovoce nebo zeleninu. Nějak mi není úplně jasné, kdy to ty děti konzumovaly, když jsou tam dvě hodiny.. Sice lze něco uchovat na další dny, ale zrovna u ovoce a zeleniny se asi cení ta čerstvost nebo se mýlím??

A Adélka je na střídačku sladká a na střídačku brutálně prudí, že jsem pak jak zombie :-)

K datu 23.8. se upírala veškerá naděje našeho taťky.Konečně se měl dočkat nástupu do nemocnice na totální endoprotézu kyčle. Už to měl v katastrofickém stavu, navíc několikrát upadl, takže vychýlení o 4 cm. Skoro stříhal metr, trpěl jak pes. A konečně se dočkal.

Na operaci šel hned v pátek, byl na sále 6 hodin, musel dostat 3 litry transfúzí, ale odpoledne s ním mamka mluvila, že ho to strašně bolí, ale má chuť na pivo. Ve finále mu doktor jedno povolil. Aby v tom lazaretování nebyl sám, jela jsem i já v pátek do nemocnice, ale na Bulovku. Opět mě chytl močák a ledviny. Dostala jsem antibiotika - kupodivu už se nevyrábějí. Paní lékárnice to musela s doktorem prokonzultovat, protože jako kojící a ještě alergická na penicilinové složky jsem fakt za exota.

V sobotu k nám dorazili Američani :-) Carol se Sidem, Tomáškem a Lízinkou. Samozřejmě taky babička a mamka. Andulka se nemohla vůbec dočkat a pak se samozřejmě předváděla až z toho rozbila lustr :-). Škoda, že jsou děti tak daleko, určitě by to byli super parťáci. Adélka byla taky spokojená, velkej rachot, spousta lidí, kteří se jí věnovali a pak spokojeně chrupala, i když tu lítaly dveře z pantů :-).

Taťka měl v sobotu taky dobrý den, mamka si vzala s sebou Andulku, aby mi odlehčila a prý taťka neměl nijak velké bolesti a celkově byl v pohodě.

Neděle přinesla zvrat. Já byla na odpis, sotva jsem se ploužila a taťka evidentně taky. Dokonce mu museli dávat plazmu, jak ztratil hodně té krve při operaci. Nebyl na tom moc dobře ani psychicky a tímpádem byla vyšťavená i mamka. Vůbec po nocích nespí, protože přemýšlí co on, ale i co já. :-(

Mně se pomalu dělá lépěji a doufám, že i tentokrát se taťka nenechá zahanbit a začne pořádně srůstat. Jenomže mu to začalo hnisat a prý se dokonce chvíli uvažovalo o nové operaci :-(. Ach jo.. Ať už to má bez komplikací a hlavně ať už mu je jen a jen líp..

Adélka jako by tušila, že se něco děje a je v poslední době strašně hodná. Tím myslím, že neřve většinu dne :-). Už se taky hodně zabaví a teď jí děsně baví se přetáčet na bříško - začala pořádně ve čtvrtek, kdy taťka zrovna nastupoval do té nemocnice.

Dneska měla úžasnou příhodu - před kojením dostává kapičky - vitamín D a SabSimplex a pak si vždycky vezme lžičku a ještě jí ožužlává. Usadila jsem se s ní k svému Večerníčku Step by Step, vyndala prso v domnění, že budu kojit, ale Adél spustila řev. Nechtěla prso, chtěla lžičku. Tak jsem jí vrátila lžičku a zakoukala se do seriálu. Po chvíli vydala Adélka bojový pokřik a "zahryzla" se mi do prsa :-). Lžičku si položila pěkně nad bradavku, aby jí měla po ruce. Chtěla jsem to vyfotit, ale jak jsem namířila foťák, přestala baštit a koukala,co to dělám :-).

Andulka odjela do Skalice, já kvůli ATB nemůžu ven a nechci, aby tu se mnou byla celý týden zavřená. Navíc sí to domlouvala už dlouho dopředu, aniž bysme tušili, že k tomu budou tyhle nepříjemné okolnosti.

Nějak mi teď nezbýval čas psát podrobnější deníček. Pořád někde cestujeme a navíc, rodina.cz stále nepracuje tak jak má. Zvládli jsme sraz v ZOO s diskusí Flyladies. To bylo moc příjemné setkání, jen to chvíli vypadalo jako na nějakém blízkovýchodním bazaru. Já předávala balíčky s HITEKem a Euronou, přebírala balíčky s ponožkami, prohlížely jsme látkové plínky, očuchávaly vonné olejíčky... Skaly to okomentoval, že by na nás poslal ČOI :-).

Dva dny na to přijela Renda s Anetkou a Nicolkou pro nějaké věci do Dráčka, takže jsme šly s holčičkama Dráčkovi taky vybydlet. No byl to totální rachot, ty tři malé grácie - Anetka, Emička a Andulka - byly jak totální puberťačky, chvíli se "přirozeně" chechtaly, pak zas na přeskáčku ječely a chodily na sebe žalovat, no čoro moro.. Nicolka v klidu spinkala a Adélka s Jáchymkem na sebe doráželi :-).

S Rendou jsme se ten týden viděly znovu - tentokrát na srazu u Pendulky. Přijeli totiž Vergelkovci a když už jeli takovou dálku z Beskyd, chtěly jsme se s nimi také vidět. U Pendulků bylo moc příjemně, super grilovačka, děti se vyřádily a Andulka zkonstatovala, že se jí tam začíná natolik líbit, že tam musíme jet brzo zase :-).

Pár dnů jsme strávily i u Pavlindy na chalupě u Nepomuku a tam zas měla Andulka asi největší zážitek - jela na opravdovém závodním koni! Tradičně se holky střídavě rasily a krásně si hrály, prostě klasika. Ale bylo tam nááádherně. Mají svůj vlastní rybník plný velkých ochočených kaprů, ale bohužel taky spoustu velmi ochočených much a hovad všude okolo. :-)

Já jsem si po návratu dopřála po milionu let kosmetiku a moooc se mi to líbilo!

Pak také u nás byla Lenka s dětma, tak si to Andulka užila vrchovatě :-).

Jediným lehkým zákalem těhle dnů je ztracená dvoutisícovka. :-( Nechtěla jsem, aby mi jí někdo ukradl s peněženkou, tak jsem si jí dala mimo a zřejmě se mi jí povedlo vytrousit. Ptala jsem se v lékárně i na poště, jestli náááhodou někdo ten dvoulitr nenašel a kupodivu nenašel.. No jo no.. Naštve to kardinálně, ale na druhou stranu, když nejde o nic vážnějšího.. Holt teď budu muset prodat víc úžasné Eurony :-)).

Místní server kapánek nespolupracoval, takže jsem párkrát něco napsala a neuložilo se to a to mě fakt neba. Od posledního příspěvku jsme zvládli dovolenou v Krkonoších - to dám postupně do samostatného deníčku a Andulka byla skoro týden v Kostelci u bráchy.

Měla se tam samozřejmě výborně, i když bylo nepředstavitelné vedro. Já jsem mezitím stihla doma vyčistit koberec a vyřídit si ukončení mateřské dovolené :-(( a předat papíry z úřadu na úřad. Jen taková perlička - mám novou dávkovou specialistku. Za tu dobu, co s nimi komunikuji, je to už čtvrtý člověk.. o čem to asi svědčí?? Nicméně mi dnes přišel oficiální papír, že budu pobírat rodičák a dostanu ho už za červenec, což byl účel :-) Aspoň koupíme Andulce skříň, na účet se přikulí i poslední mateřská.

V souvislosti s ukončením mateřské jsem poslala do práce žádost o rodičovskou dovolenou a i o dovolenou na zotavenou :-))) a taky výhružku, že když mi nezaplatí dlužnou částku ještě za minulou dovolenou, už to, bohužel, budu muset řešit soudně. Nemám ráda hrocení situací, radši všechno řeším klidnou cestou, ale tohle je už fakt dlouho - 3 roky a asi nejvíc mi dodalo, jak jsem musela řešit tu zmršenou mateřskou.. Mrzí mě to, ale nedá se nic dělat.

Prodloužený víkend měl pro nás nádech nostalgie - před rokem jsme oznamovali nejbližším příbuzným, že se rozrosteme o nového člena rodiny. Rok se s rokem sešel a mrňousek je na světě už skoro 4 měsíce :-).

Petr byl oslavovat opět na závodech - tentokrát na Grand Prix, odkud si minule přivezl pohár. Asi jim tenkrát přálo začátečnické štěstí, protože tentokrát skončili 19. Zas byl kapánek zklamaný, ale já si myslím, že je to super umístění na to, že chytají pralesní ligu. :-) Měl tam i spát, bral si s sebou stan, ale nakonec se rozhodl, že přijede za námi do Skalice a ráno brzo vstane a pojede zas zpátky. Myslela jsem si, že bude ve stanu spát s klukama, ale prý, kupodivu, s ním nechtěli spát :-))) Jo jo, kde neslyšel chrápat našeho miláčka, tak nepochopí :-)). Na minulých závodech si ho prý Boban dokonce nahrával do mobilu s hláškou - Je jedna hodina v noci a já stále nemůžu spát. A do toho je slyšet "dřevorubecká práce" mého drahého manžela :-))

My jsme vyrazily s mamkou a holčičkama na Prokopskou pouť do Sázavy, tentokrát ale ne parní mašinkou, ale pěkně autem :-). Adélku jsem si hodila do šátku a celé ty dvě hodiny, co jsme tam byly, tak v klidu prospala, rachot nerachot. Andulka si užila atrakcí a nutně musela utratit co nejvíc penízků, které dostala, takže si nakonec i vybrala úžasnou hračku - magnetické rybičky. Prý budou hrát Rybičky, rybičky, rybáři jedou :-) Měla radost, že si za svoje prašule nesla velikánskou věc - ono to je na obrovském kartonu, aby to vypadalo větší :-) Doufám, že se do těch ryb zblázní jako její tatínek...

Jinak k té hře - to jsem holky naučila nedávno a děsně je to baví. Jen Týnka odmítá být rybář, protože nechce běhat, což zas Andulínu baví. Tak to mají holky pěkně rozdělené :-). Taky jsme hrály Cukr, káva, limonáda a ty malé "trubičky" běžely vždycky, když jsem řekla bum, místo, aby stály :-)

Na čtvrtek byl naplánován dubňáčkovský výjezd na Pohádkový Točník. Tento týden je tam program hlavně pro mateřské školy. My v podstatě taková malá mateřská školka už jsme - Anna spočítala, že nás bylo 9 maminek a 15 dětí. My jsme přijely klasicky pozdě, naštěstí byla ještě na parkovišti Pavlinda s Venuškou, tak si přebrala Andulku a já ještě mohla nakrmit Adélku a vyrazit za nimi. Vyrazila jsem poměrně svižně, ale po chvíli jsem musela výrazně zvolnit tempo, fakt je to krpál jak blázen a ještě v tom parnu.. Fujftajbl..

Na hradě byly pro děti připravené soutěže a každou třídu školky provázela jiná pohádková postavička. My jsme se provázeli sami, postavičky jsme taky poměrně pitoreskní, zvlášť po tom výstupu :-)

Andulka byla dost výživná, jak byla unavená a odmítala jakkoliv spolupracovat. Naštěstí Adélka spala. Ony to mají holčičky na střídačku a nejhorší je varianta, když prudí obě dvě. :-)

Dětem se moc líbilo střílení ze středověkého praku - naštěstí nebyly po ruce šutry, ale balóny. Pak taky procházeli bludištěm - nataženými provázky, které měli překračovat tak, aby nezacinkala rolnička. No.. byly jsme rády, že jim tam vůbec to bludiště zůstalo, protože se nám do toho děti trošilinku motaly :-). Taky se tam hrálo divadýlko, vždycky jen krátká pohádka, aby se děti vystřídaly. Další atrakce bylo házení míčků do otvorů, do kýblů, chození na chůdách-kostkách, malování, tkaní a určitě i něco dalšího, na co si momentálně nevzpomínám.

Zážitkem bylo i sokolničení. Pán, převlečený za prince, nám udělal přednášku o dravcích. Jen ten výklad prošpikoval oslovením "děti" za každým druhým slovem. Takže to vypadalo asi následovně: "Děti, víte, co loví nejvíc výři? Děti, loví nejvíc v noci a, děti, loví zvířátko, které funí a dupe. Děti, víte jaké je to zvířátko? Děti, je to ježek, ano, správně." Asi dřív říkal "vole", tak mu řekli, že by to nebylo vhodné :-))

Nicméně si nás vybral jako objekt zájmu, takže nejdřív vyvolal paní učitelku v zeleném - Hanku, aby jí nechal na ruce přistát výra, pak paní učitelku v červeném - Trolli a nakonec jsem dostala šanci i já, ale se sněžnou sovou :-). Byl to super zážitek, holky fotily, tak snad něco vyjde :-)

A asi jsme natolik oblíbené, že ke mně přišel chlapeček, opřel se o mě zády a já ho chytla za ramínka, pohladila po čele (ne.. fakt neskákal z postele...) a říkám mu - ty jsi přišel ke mně?? no to je fajn.. on přikyvoval, tak mu říkám a nespletl ses??? On se otočil a vyděšeně utekl ke své mamince :-)))). Byl to úplně cizí kluk. No.. po pravdě.. jak měl naraženou tu kšiltovku, tak já jsem si zas myslela, že je to Honzík od Anny a ten je takovej milej, že by mi ani nepřišlo divný, kdyby se přišel takhle přitulit :-)))

Školky pak odjely a my tam v podstatě zůstali sama. Začalo sice mírně poprchávat, ale nějak nám to nevadilo. Na jednom nádvoří hrála muzika, tak si děti udělaly diskotéku a vyblbly se dokud jsme my nesnědly klobásky, polévky a jiné dobroty ze středověké kuchyně.

Kupodivu, jako vždy, jsme odjížděly téměř poslední, po nás už startovala poslední jen Trolli. Než vždycky naložím ten náš cirkus, nakojím, zapnu do sedaček.. prostě nám to trvá dlouho :-).

Začalo se to pěkně mračit a bylo vidět, že nad Prahou je fakt "veselo". Úplně černo, blesky.. Ve finále nám cesta domů trvala "pouhé" dvě hodiny a dvacet minut. Prý ta bouřka zasáhla nejvíc Kobylisy a Čimice, takže nejdřív kolona na Milady Horákové - bouračka - a pak už jsme zas stály od Bulovky. Psychicky jsem nevydržela, odbočila na jednu objízdnou trasu - no.. takovejch chytrejch nás bylo víc - nicméně to bylo pořád lepší než Zenklovka. Ale byly tam popadané obrovské větve, v jedné ulici dokonce zasahovali hasiči a řezali strom.

A ve finále nás zablokovala tramvaj, protože se jí nějak blbě přehodila výhybka. Tramvaják vylezl a že prý mám couvnout, aby mohl couvnout i on.. Fakt legrace, když za mnou stálo dalších 6 aut a za nimi další tramvaj.. V tom největším slejváku to šel domluvit s každým řidičem, takže jsem to radši otočila a domů už jsme dorazily celkem v pohodě.

Rychle jsme se doma pak zpacifikovaly a už jsme se chystaly na vystoupení bříškotanečnic - bylo to super, Andulka šla ve svém šátku a samozřejmě měla na hlavě čepičku od Hanky (čímžto ještě jednou moc děkuju za dovoz, je strašně nadšená), stejně tak Emáda šla ve svém novém šátku.Pak jsem jí odvedla domů a razila za holkama do hospůdky :-)))

Každopádně to musíme vymyslet, abych už mohla taky tančit, protože mi to strašně chybí. Navíc začaly holky tančit i cikánské tance a to je prostě nářez! Už si sháním kolovou sukni :-))

Minulý týden jsme konečně vyrazily na druhý konec Prahy za Cecelkou a jejíma klukama. Byly jsme tam přesně před rokem a tehdy jsem si říkala, že to je celkem opruz mít roční dítko, které nechodí, že se člověk fakt nezastaví.. Ehm, ehm.. pravděpodobně v tu dobu se už otáčelo oplodněné vajíčko v děloze a štěpením nám vznikala Adélka  :-)

V těhle vedrech bylo strašně příjemné, že mají doma bazén. A když píšu doma, tak opravdu myslím v domě. A není to bazén zrovna maličkej. Andulka se nejdřív bála, držela se mě kolem krku jak klíště a zaboha se nechtěla pustit. Ondrášek tam, pro změnu, dělal neuvěřitelné kraviny, pouštěl protiproud a celkově si to užíval :-). Nakonec se mi jí povedlo přemluvit, že je to ohromná zábava a malá Skalka mi konečně spadla z krku :-). Pro změnu jsem jí nemohla z bazénu dostat, ač drkotala zubama.

V úterý jsme po obědě zvládly kalmetizaci a pak hurá na akci ZOO s Canonem. Zaslintaly jsme si nad objektivama a foťákama a tentokrát to celkově nebylo o zvířátkách a dětech, ale děti prostě musely počkat, až si to prohlídneme na střídačku my :-). Ale rozhodně jsme je neošidily, houpaly se na tučňácích a jezdily tramvají do halelujá. Zase jsme si mohli nechat vytisknout fotky, ale byla tam fakt neuvěřitelná fronta a čas výrazně pokročil. Loni to bylo lepší, protože těch tiskových středisek bylo víc. Nakonec jsme to s Trolli vzdaly a odešly jsme bez foteček, nicméně jsme dostaly tašku s propagačníma předmětama a mimo jiné tam byl nádherný dárek - knížka Odhalení - reality show o gorilách. Chtěla jsem jí v únoru koupit taťkovi k narozeninám, ale byla totálně vyprodaná, tak jí teď dostane aspoň k svátku - pššššt.. mami :-))))

V čekání na fotky jsme se s Trolli střídaly, a když jsem tam stála já, tak mi najednou Trolli říká - Máš tam Andulku? - Já na to, že ne.. Kapánek jsem znejistěla, kam tak rychle mohla odběhnout, když jsme na obě holky pořád střídavě koukaly. Pak jsem uslyšela řev a protože vím, jaká je naše Andulka telefonistka, mrkla jsem k telefonní budce a uvnitř byla uvězněná, uplakaná naše holčička. Zas se jí to telefonování nevyplatilo, zacvakly se totiž za ní dveře :-)

Celkově to ale bylo moc příjemné odpoledne a dalo se tam přežít i v tomhle vedru.

A ještě pokračování kauzy předplatné. Všimla jsem si, že je na tom dokladu napsána platba v hotovosti, mám nastavené limity. Tak jsem do redakce napsala rozezlený mail a paní mi následně volala, že se strašně omlouvají, ale že bohužel nejsem jediná a že mám dojít na poštu a požádat o vyjmutí položky, že to udělají na každé poště. Tak jsem jí řekla, že asi nikdy nebyla na té naší poště, že to je záležitost pevných nervů a neomezených časových možností. Jako kompenzaci budeme dostávat čtvrt roku Rybářství zdarma.

Vyrazila jsem tedy na poštu. Bohužel jsem připadla na tu nejneschopnější bábu, co tu máme. Když jsem to na ní vybalila, vytřeštila oči a bez zaváhání prohlásila, že to nejde. Ujistila jsem jí, že to jde. Pak se to, ještě s druhou, snažily uhrát na to, že musím na naší hlavní poštu, ale já jsem si trvala na svém, že to jde na každé poště. Konečně se do toho vložila i vedoucí a vzpomněla si, že jim "vlastně přišel nějakej papír kvůli Rybářství" a předčítala návod, jak to zaúčtovat. Ale v duchu hesla - Nakupujte u odborníků - jsem je dostala dotazem, jestli teda mi to teď odečtou bezhotovostně z účtu, když to tam na tom náhradním dokladu je napsané. Prý ne. Tak hlídám účet a pak to asi fakt zaplatím, ale 2x bych nerada..