Deník **Skaláci 2007

O víkendu byl Petr zas na závodech - tentokrát se jednalo o prestižní záležitost Feeder Klubu, takže opět bojoval proti naší špičce a výsledek tímpádem nic moc :-). Ze 113 soutěžících byl 76. Ale taky to není nejhorší umístění :-) Kdyby se počítaly jen úlovky, byl by na vyšší pozici.

Nicméně my jsme zůstaly doma. Původně jsme se měly jet za ním podívat, ale kvůli nočnímu dešti jsme to odpískaly. Cesta byla víc než bahnitá a hrozilo uvíznutí, což bych si, se dvěma cácorkama v autě, jen velmi nerada vyzkoušela..

V nedělí dopoledne k nám přišla Míša s dětma, Emička s Andulkou si vyhrály - chvílema až moc (viz fotky v deníčku) - hrály si na kočičky a podle toho se "dozdobily".. Adélka byla spokojená, že s ní na dečce leží Jáchym a společně si pobrukovali :-). Navíc Jáchym vždycky bouchl do nějaké hračky a Adélka tak měla na co koukat. Míša mi mezitím vysvětlovala něco na netu, budu pro ně dělat.

V pondělí cácorky spaly tak nějak všelijak, takže jsme se vykopaly ven už kolem 15 hodiny a mohly jsme i vyzkoušet cvičení pro děti. Tohle cvičení je už jen pro děti - bez rodičů. Andulka a Emička byly nejmladší, ale zas tak moc to nevadilo. Většinu věcí zvládaly naprosto bez problémů, koukaly jsme na ně totiž přes okno. Prý chtějí jít příště zas :-)

V úterý za námi přijela mamka, byly jsme po nákupech a Andulka si vybrala časopis, ve kterém byl jako dárek mobil s medvídkem Pú. Nechtěla ho pustit z ruky a to se jí stalo osudným. Blbě sjela s motorkou z obrubníku a dost si namlátila :-(. Okamžitě jí vylítla boule na čelíčku a má odřený nosánek. Plakala i kvůli tomu, jak se lekla. No nedivím se jí, chuděrce malé.. Ale celkem rychle se oklepala, tak snad to bude vše OK.

Když jsme došly domů, čekal mě další šok - mrknu na SIPO a tam odečtená částka za předplatné Rybářství, které dávám pravidelně Petrovi k Vánocům. Nevím sice proč, nicméně mi to strhávají po půlročních periodách a teď se na tom inkasu skvěla částka 24.000,-. Fakt super časopis.. asi k tomu budou dávat zdarma zlaté udice anebo s tím bude spojená donáška ryb až do domu.. Jinak si to neumím vysvětlit.. Musím tam zavolat, ať mi koukají ty peníze poslat šupito presto na účet, protože fakt nemáme na to, abysme si mohli dovolit zaplatit takovou sumu.. grrrrrrrrrrrrrrrr

Jinak jsme dnes oslavili 8 let od svatby.

Každý rok se koná oslava Dětského dne na nádraží v Braníku. Loni nám to nevyšlo, letos jsme se konečně mohly vypravit na druhý konec Prahy. Sešlo se nás zase celkem dost - Trolli s Andrejkou a Matouškem, Renda s Anetkou a Jezinkou v břiše :-), její kamarádka Nina s Tadeáškem, Peg s Anetkou, Anna s Milánkem a Honzíkem, Enko s Bětulkou, Míša s Emičkou a Jáchymem, my a dokonce přijela Jitka s Hedulkou a Teodorkem až z Ústí, tak mám další zářez za osobní setkání s dubňáčky :-). Už jich osobně znám naprostou většinu.

Na nádraží byl celkem rachot - spolupořadatelem bylo rádio Hey, tak to tam vyřvávalo ostošest. V jednom z vagónů předcvičovaly a předtančovaly holčiny z Domu dětí a mládeže a naše malé cácorky byly ve svém živlu a trsaly taky jak o život :-). K dispozici byly i různé lokomotivy - děti si tam mohly vylézt do řídící kabiny a zkoušet všechna tlačítka, páčky apod. No... nechtěla bych to pak dávat znovu do kupy :-)). Mimo jiné tu byla muzejní expozice ve služebním voze - bylo to hlavně o prodeji jízdenek.

Pán u pokladny (vstupné bylo dobrovolné) nám o všem povyprávěl, dokonce vzal Andulku i Emičku k sobě, posadil je tam, na hlavičky jim narazil historické čepice výpravčích a ještě dostaly originál plácačku, abych si je mohla vyfotit. To bylo něco pro Andulínu! Ta tu věčně běhá po sídlišti s píšťalkou v puse a plácačkou. Červenou nádražáckou čepici bohužel nemáme, tak musí stačit červená kšiltovka :-). Taky si holky vytiskly svojí vlastní jízdenku, namačkaly tlačítka s oznamováním stanic a dostaly památeční razítka.

Andulku ale absolutně nejvíc nadchl malý model vláčku, který jezdil na páru a uhlí a vozil vždy dvě děti. Z toho byla fakt unešená! Chtěla i na koníky, ale 50,- Kč za svezení jsem fakt nebyla ochotná platit. Největší pochvalu ale zaslouží Anna. Asi má těch svých dvou chlapáků málo, takže si dobrovolně, a to by se mělo asi zdůraznit, vzala i ostatní děti a projížděla se s nima vláčkem. Koupila si totiž celodenní jízdenku za 120,- Kč a děti to měly zadarmo. Jinak stála jedna jízda 60,- Kč. Takže se děti projely jak parním vlakem, tak moderní soupravou.

Tím moderním vlakem jsme jeli nakonec všichni, tam se nám totiž podařilo dostat kočárky. Do historického vlaku opravdu ne. Jak jsme, bohužel, zvyklé na nízkou úroveň cestování, tak z tohohle vlaku jsme byly docela vedle. Prostorný, čistý, dokonce jsem musela vyzkoušet i WC :-) Bylo velké a i tam byl k dispozici přebalovací pult, no neuvěřitelný zážitek :-). Tímhle vlakem jsme jeli na Most Inteligence, kde jsem ještě nikdy nejela. Akorát že se tam musí jet z Braníka do Krče a pak na ten most a zpátky zase takhle. Takže jsme vždycky zamávali našim, jeli jsme čtyřikrát okolo jejich baráku :-).

Dalším zážitkem byli hasiči. Děti si mohly vlézt do hasičského auta, nasadit na hlavu helmy a chvíli si hrát na hasiče. Hasiči pak i předváděli, jak se hasí pěnou a nastříkali jí tam dětem k dispozici. Nebyly jsme až tak statečné matky, abychom děti nechaly v tom plácat, přece jen to nebyla čistá voda, ale byl v tom i nějaký chemický prostředek, ač hasiči tvrdili, že je to naprosto neškodné :-). Dokonce to sami na sobě testovali, kdy jeden z ničeho nic popadl druhého a do té pěny ho komplet "potopil" :-)

Děti se také projely inspekční drezínou a Míša s Aničkou si pěkně mákly :-) Prý to byl celkem záhul.

Největší komedie nastala v závěru naší návštěvy téhle akce. Anička si vymyslela, že se ještě jednou projede s dětma parním vláčkem. Nejdřív nechtěla jet naše Andulka, pak si to rozmyslela. Když už seděli ve vlaku a čekali na odjezd, vzpomněla si Ema, že vlastně nechce jet, taky si to nakonec rozmyslela a když už se konečně vlak rozjížděl, začala plakat Andrejka, že chce ven za maminkou a nechce jet vláčkem. Andrejku nakonec vytahovala Trolli z rozjíždějícího se vlaku. Prostě drama na kolejích :-))

Za námi tam dorazila mamka a pak jsme se přesunuly k našim přes Tesco, Tesco :-). Večer jsem byla totálně vorvaná, přece jen tam bylo dost hluku, smrad z těch lokomotiv a taky to přecházení sem a tam a postávání.. Zlatej pochod! :-) Ale celkově si myslím, že si to děti fakt užily.

V sobotu se konal už 11. ročník rybářských závodů v Kácově. U toho Petr opět nemohl chybět (dneska jsem zrovna počítali, že má 1, maximálně 2 absence) a po obědě vyrazil. Chytá se přes noc a dřív to prezentovali jako závody v chytání úhořů, jenže těch úhořů jaksi nebylo zrovna mnoho a když něco není, dost těžko se v tom dá závodit.. Takže už počítají všechny úlovky.

Ještě dopoledne to vypadalo, že ho Sázava odnese až do Severního moře, v noci byla z horka buřina s deštěm a ráno si dala repete. My jsme jely s mamkou a Andulkou do Kostelce pro Andrejku a zaběhly jsme se mrknout na tradiční Keramické trhy. Tam je vždycky hlava na hlavě a auta parkují všude možně, respektive skoro až nemožně. S mamkou jsme vzpomněly na loňské langoše :-)) a zase jsme neodolaly tombole. Dohromady jsme koupily lístky za 90,- Kč (z toho já za dvacku) a Andulka jediná vyhrála věc dle vlastního výběru v hodnotě 100,- Kč. Vybraly jsme proto hrnek na kafe :-).

Petr hlídal spící Adélku ve Skalici a pakoval si ty svoje červíky, žížaly, kolínka s různýma příchutěma jiné alchymistické radůstky na závody.

Odpoledne slavila Dana narozeniny, takže jsme zas grilovali, děti blblby na zahradě, Adélka měla spavý den, takže idylka na entou :-). Andulka pak spala s Andrejkou u  našich na chatě, tak jsme zůstaly s Adélkou na noc pěkně opuštěné :-).

Petr nakonec skončil sedmý z 249 platících. Přijel nespokojenej, že chtěl na bednu :-)). Jenomže, když chytá proti sponzorovaným skoroprofíkům.. Nicméně tam jednoho frajera vyloučili, protože si přivezl mražené úhoře a vydával je za úlovek.. ehm, ehm.. úhoř se mrská ještě dlouho po zabití a tihle měli být navíc živí a místo,aby se mrskali, tak křupali.. fakt mi nějak uniká myšlení některých lidí.. Navíc ten, co ryby měřil, má vystudovanou rybářskou školu, tak mu jen poradil, ať příště nechá ty úhoře rozmrazit aspoň o den dřív :-).

Po obědě jsme měli jít na Dětský den, ale zas začalo lejt. Venku to bylo jak v prádelně - vedro a do toho vždycky tak na 10 minut déšť. Ale byli jsme stateční a vyrazili jsme. Holky si to výborně užily, stejně jako loni. Letos byl navíc skok v pytlích a Andulka mě neskutečně překvapila, že věděla, co má dělat a fakt tu trasu odskákala. Já myslela, že bude mít tendenci v tom chodit, že si namele, ale než jsem si stihla odložit všechny ty jejich ceny, pitíčka, balónky a jiné propriety - BTW opravdu jsem mateřstvím získala neskutečné akrobatické schopnosti  - např. držet padesát předmětů v jedné ruce a druhou rukou nalévat šťávu apod. - Andulka už byla v půlce trasy.

Opět Sokolové zaplatili dětem nafukovací skluzavku - byla to ta samá, co jsem minule za ní odmítala dávat ty hříšné prachy a teď jí měly děti zadarmo. V jednu chvíli tam byly dokonce Andrejka s Andulkou úplně samy. Andulína už zvládla vyšplhat parádně nahoru, ale přece jen je to vejška, tak dolů jezdila pouze na klíně Andrejky :-). Do toho sem tam přišla zas nějaká ta přeháňka, ale nějak nám to nevadilo, jen Petr zacouval s Adélkou pod kabiny, aby nezmokla.

O víkendu byla ve Skalici tradiční pouť a naprosto netradičně nepršelo, nefoukalo, naopak bylo nádherně :-). Mohli jsme tedy vyrazit s  holčičkama. Pamatuju si, že když se narodila Andulka, tak se Petr strašně těšil, jak pojede hrdě na pouť s kočárem :-). Ale bylo tenkrát strašně ošklivo a mám pocit, že to byl zrovna rok, kdy si místní pan starosta spletl datum a kolotočáře neobjednal, takže z toho sešlo.

Každopádně takový výlet na pouť je skoro na novomanželskou půjčku a už se moooc těším až budeme muset ty výdaje zdvojnásobit. Nejvíc mě dostala cena nafukovací skluzavky - pouhých 30,- Kč. Tak to jsem teda byla rezolutně proti a Andulka si to naštěstí nechala vysvětlit. Tak jsme spolu šly na zvonkovou dráhu a sám vrchní kolotočář byl překvapený, že Andulka nemá strach a naopak se děsně chechtá :-). Je paráda, že už máme tak velkou holčičku a můžu jít s ní, Skaly na tohle fakt není :-). Andulka od začátku hlásala, že chce hlavně na střelnici. Vůbec netušíme kde k tomu přišla, nicméně si "střelila" vzduchem do kola a pak si mohla vybrat cokoliv a podle toho byla cena.. Vybrala si naprosto příšernou princeznovskou sadu za 170,- Kč. Já, matka macecha, jsem opět protestovala. Nakonec jsem podlehla a nechala jí vybrat menší sadu "jen" za 85,- Kč.. No děs běs, ale dostala peníze od babiček a dědy, tak si s tím i hospodařila :-) Podruhé si, pro změnu, vystřelila růži - za pouhých 30,- Kč.. Kde jsou ty časy, kdy jsem si z poutě nosila pugéty papírových či molitanových růží???

V úterý jsme měly jet na výlet za Cecelkou a klukama, ale selhal komunikační kanál - kupodivu nedošel mail ze Seznamu - takže to nevyšlo a domluvily jsme se na jindy. Tak nás aspoň dneska potěšila návštěva Míši s Valentýnkou.

Ve středu večer jsem konečně zas vyrazila večer pryč. Měly jsme s holkama Býčí party :-). Stejně jako loni jsme společně oslavily naše narozeniny, tentokrát jsem ale dort nechystala :-). Bylo to moooc příjemné a myslím, že to brzo zopakujeme.

Na čtvrtek jsme byly domluvené s Rendou a Anetkou, že společně půjdeme do Krakova (ne do toho polského :-)) na Bořka stavitele. Den předtím jsem šly pro jistotu koupit vstupenky, abychom se tam vůbec dostaly. Naštěstí to nebylo tak narvané jako březnový maškarní, tak jsme si krásně ulovily místo hned u předního stolu.

Holkám se to prý moc líbilo, my jsme z toho byly s Rendou docela zdrchané :-). Pouštěli muziku strašně nahlas a těm hlavním protagonistům nebylo moc rozumět, protože ozvučení nic moc a ještě jak mluvili z těch velkých hlav.. Pak se divili, že děti moc nechápou co po nich chtějí. V podstatě se ale bavily jen děti vybrané na nějaké stavění nebo soutěžení, ostatní děti stály pod pódiem a snaživě se hlásily, aby byly taky vybrány.

Bylo mi líto hlavně těch malých, protože pořád vybírali jen ty větší a jedna holčička tam byla dokonce 3x. Tak to už Renda psychicky neunesla a šla jim to říct :-). Anetku nakonec vybrali a šla házet míčkama a Andulku jsem na pódium taky ve finále procpala poté, co jsem jí vzala do náručí, aby jí ty větší děti neodstrkovaly :-). Andulka zas měla pro změnu soutěžit v takové té hře, jak se pustí muzika, všichni chodí okolo a když přestane hrát, tak si mají sednout. Bohužel, jak už jsem psala, tak ty děti vůbec Bořkovi a Týně nerozuměly, tak nějak nechápaly, co mají dělat :-). Snažila jsem se přeřvat tu muziku a Andulce to vysvětlit, ta vždycky přiběhla - "Co, mami???" no.. dostala nakonec omalovánky, tak byla spokojená :-)) Já z toho byla totálně vyflusaná, takový mateřský management je fakt záhul! :-)

Na konci pořadu mohly na pódium všechny děti a stavěly z kostek dráhu a fotily se s Bořkem. Já tam taky poskakovala s foťákem, Renda v klidu hlídala Adélku u stolu :-). Povedlo se mi vyfotit holčičky jakž takž s Bořkem i Hugem, jen bylo hrozně těžké odehnat na tu chviličku focení ostatní děti a chtít ještě, aby se Andulka a Anetka na mě podívaly najednou a, nedejbože, dokonce se třeba usmály, to už byl fakt nadlidský úkol :-).

Úplně na závěr proběhla ještě minidiskotéka a děti dostávaly za tancování plyšáky. Andulka sice tancovala jak o život, ale plyšák na ní už nezbyl. Naštěstí :-). Máme jich doma víc než dost a ona byla spokojená i za omalovánky :-)

MGS se letos konal v Louňovicích pod Blaníkem. Vzhledem k tomu, že je Adélka fakt ještě maličká, od začátku jsem věděla, že se letos nezúčastníme po celý víkend, ale že, pokud to bude v dojezdové vzdálenosti, jen dorazíme na sobotu. A Louňovice jsou od Skalice 50 km, takže jsme na otočku jeli.

Auto narvané k prasknutí a to jsme jeli jen na jeden den! :-) Ale vezli jsme kočár, šášu na disciplínu a dokonce i trampolínu :-). Celou cestu se Andulka ptala, jestli už tam budeme. Jen jsem jí odpověděla, vzápětí následovalo: "Mami, a heje.. A kdy už tam budeme??? Já už se nemůžu dočkat!" Hodit si za každý ten její dotaz pětku do kasičky, tak máme na plnou nádrž :-). Frištenský hadr. Ještěže jsme nejeli na Severní pól :-). Nicméně jsme konečně dorazili na místo, ale všichni právě byli na kozí farmě ve vedlejší vesnici. Andulka se opravdu nemohla dočkat dětí, tak vyrazili s Petrem za nima a já jsem připravila Adélce náhradní program - kozí farmu v menším vydání v autě :-).

Po nakojení jsme mohly vyrazit i my. Vystřelila  jsem jak kulový blesk, ale jaksi jsem přepálila start, takže za chvíli jsem už hekala, v krku mě pálilo a přemýšlela jsem, co jsem jedla a co případně předám dál mravenečkům. Naštěstí stačilo trochu zvolnit krok, nebyla jsem přece na olympiádě za soutěžící :-). Farmu jsem našla a bylo to  tam moooc pěkné. Měli tam spoustu mláďátek - housátka, kachňátka, kuřátka a hlavně kůzlátka. Ochutnávka na mě bohužel nezbyla, holt kdo pozdě chodí.. všechno mu sežerou :-)

Pán byl velmi ochotný, dokonce vyvedl na řetězu velkopopovického kozla, asi ho tam má na chov, kdo ví :-). Děti se tam vyřádily na balících slámy a pomalu byl čas jít zpátky na oběd. V dálce se to začalo parádně mračit a těsně před příchodem do chatek začalo pršet. Jen se za námi zabouchly dveře, spustila se neuvěřitelná čina. Párkrát to prásklo, ale liják byl tak silný, že člověk ani nevěděl, z které strany ta voda vlastně teče. Naštěstí to trvalo asi dvacet minut, právě tak akorát, abysme, už zas pěkně v suchu, přešli do jídelny na oběd :-).

Po obědě došlo k návratu do prvobytně pospolné společnosti - klasicky to na všech srazech dopadne jak na šmelinářské burze :-). Já jsem vezla nějaké věci z Dráčka, mýdlové ořechy a knížku a holky zas přivezli hliník pro děti do školy, měnily se lahvičky, krabice, sýry, atd. atd. :-)) Pak už jsme začali připravovat olympijské disciplíny. Bulík vyrobila naprosto nádherná startovní čisla - každé mělo jiný obrázek a všechna měla na zádech jedničku :-). Asi nemá co dělat, holt jenom rekonstruují byt :-)). Fakt bylo ale těžké vybrat, které je to nejhezčí, protože krásná byla všechna.

První disciplínou byla chůze s pingpongovým míčkem na lžičce, pak se přešlo ke mně - na hod míčkem šášovi do břicha, další bylo skládaní puzzlíků a poté podlézání překážky. Vrcholem byl hromadný běh dubňáčků. Andulka na startu krapet zaváhala,protože děti kolem ní koukaly kde co lítá a nevyběhly. Ale když uviděla záda svých kamarádů a do očí se jí vysmívaly ty jedničky ****, konečně i ona vystartovala a začala se propracovávat kupředu. Já jsem fotila a fandila, takže jsem to pořádně neviděla, musela jsem mrknout až doma na fotky, abych viděla ten její běh :-). Fakt makala a děti nejen předběhla, ale ještě vyhrála s dost slušným náskokem :-). Škoda, že tam tak zaváhala, zajímalo by mě srovnání s Honzíkama, kteří doběhli samozřejmě první, ale to se nepočítá, protože jsou starší :-)).

Kameraman Petr bohužel kapánek selhal. No.. hlavně, že jsou zachyceny moje vlasy.. ehm, ehm, ehm.. Je fakt, že nám i blbne kamera, ale na záběry to vliv opravdu nemá :-).

Děti pak měly slavnostní vyhlášení a každý sportovec dostal diplom, medaily a dárečky :-). Bylo vidět, že i mrňata už chápou "vážnost" okamžiku, tak stáli naprosto vzorně a čekali, až je Honza vyvolá, aby jim pogratuloval :-).

Já jsem taky zažila solidní překvapení - vzhledem k tomu, že v neděli jsem měla narozeniny, stejně tak i Renda - připravili nám ostatní každé dort. Zrovna jsem jedla melouna a jak mě tím zaskočili, tak mi málem zaskočilo :-). Byla jsem z toho dost hotová, přece jen mám pořád ještě rozbouřenou hormonální hladinu, tak jsem měla co dělat, abych nedělala čest svému předchozímu příjmení a nerozbrečela se dojetím.

Po sportování vyhládlo, tak Uli se Skalym rozdělali oheň a všichni se nacpali buřtama. Andulka si teda radši dala dort. Vymysleli s Vojtíkem, že jedou autobusem a sedli si za sebe na lavičku, každý se svým talířkem s dortem. Po nějaké době si Jaffi všimla, že má Vojtík jakési bahno na ramenou a zádech, tak pátrala po příčině a Vojta jí suše osvětlil, že jak jeli s Andulkou tím autobusem, tak si do něj Aňa otírala ruce od toho dortu...

Pak jsme ještě udělali tradiční hromadnou fotku - sešlo se nás letos 51 + 3 embrya + 1 pes - 16 rodin, děti si zablbly a my jsme balili k odjezdu. Andulka nechtěla vůbec domů, že tam budeme spát, ale nedalo se nic dělat. Po cestě jsme se kochali nádhernými výjevy na jarní krajinu a zapadající sluníčko.

V neděli Andulka od rána chodila ve startovním čísle a s medailí na krku, nechtěla to sundat a každému se chlubila. Také se dozdobila razítkem od Vergelky :-) Výsledek je v deníčku.. Natiskla si to opravdu skoro všude a na víčkách to prý měla proto, aby lépe viděla..

Každopádně jsme si to nádherně užili a moc děkuju hlavně Anně za organizaci celého MGS a i všem, kteří se podíleli na přípravě olympiády. Jen ještě máme malý technický problém - jak teď vysvětlit Andulce, že tam fakt teď už nepojedeme a že zase za rok :-)).

Tak tenhle příspěvek jsem měla napsaný už minulý týden a, světe, div se, neuložil se.. grrrrr.. Vždycky si to před odesláním zkopíruju a teď jak na potvoru ne a buch.. No jo no.. Tak znovu...

Na dnešek byla Andulka objednaná na kardio kvůli tomu šelestu. Šel tam s ní Petr a od té kontroly u naší doktorky jsme na to Andulku připravovali, co jí asi budou dělat a tak. Byla prý naprosto vzorná, plnila všechny pokyny a dostala od paní doktorky velkou pochvalu :-) Nejdůležitější ale je, že je vše v pořádku a je to opravdu jen růstová záležitost a nic tedy nebrání, aby Andulína o víkendu nebojovala o medaili na Prvních dubňáčkovských olympijských hrách :-).

Minulý víkend byl ve znamení dámské jízdy - odjela jsem s holčičkama do Skalice, protože Petr měl rybářské závody. Počasí moc nepřálo, dost foukalo a v neděli pro změnu zas pršelo, což se sice dá vydržet, ale je to kapánek nepříjemné. Každopádně skončil tentokrát v půlce startovního pole. Holt si platí všechno sám a nemá sponzora, který by mu věnoval jen třeba žížaly za tři tisíce, nemluvě o ostatním žrádle a vybavení. Ale i tak je dobrej, soupeří s republikovou špičkou :-). Byly tam i úlovky typu - hrouzek, 0,02 kg :-). Petr prohlásil, že ví, že ty závody stojí peníze, ale hlady snad neumřeme :-). Což byla samozřejmě voda na můj mlýn a hned jsem ho ujistila, že pokud bude chytat ryby podobných rozměrů a přidáme k tomu pár kilo brambor, tak můžeme pozvat i širší rodinu na slavnostní oběd :-).

My jsme si ve Skalici pro změnu s Andulkou hrály tzv. skalickou telenovelu. Nekončící pohádku O perníkové chaloupce. Jak už jsem psala, budou mít holky pod skluzavkou domeček a ten jsme teď hojně využívaly jako dekoraci k našemu představení. Ani nevím kolikrát jsem musela vyšlapat schůdky nahoru jakožto Jeníček rozhlížející se po lese a hledající světýlko a ani nepočítám modřiny, které jsem utrpěla, když jsem se vpresovávala do domečku :-). Poctivě jsme se s Andulkou střídaly o "lopatu" i o role :-). Fakt zábava na celé dopoledne, sousedi opět asi nechápali :-).

Jakousi asociací Andulka dospěla k závěru, že vlastně už strašně dlouho nespala u našich v Braníku a že teda chce :-). Naštěstí to vyšlo tak dobře, že i Lukajda s Andrejkou měli zrovna na pondělí ředitelské volno a v úterý bylo volno všude. Proto si je mamka vzala do "služby" k sobě všechny tři :-).

V pondělí jsme měli sraz na Čerňáku, potřebovala jsem si vyřídit nějaké nákupy a pak zajít i do IKEA. Děti byly nadšené, protože sdílejí mamčinu vášeň pro obchody a nakupování. To jsem teda fakt nepodědila :-). V IKEA bylo narváno a hlavně rodin s dětmi tak do dvou let. Restaurace praskala ve švech, ale nakonec jsme ulovili stůl poblíž hracího koutku. Dokonce jsem i v oáze zvládla nakrmit a už tam čekala další paní s miminkem. Celkově se tvořily fronty nejen na jídlo, ale právě i na koutek na kojení a na WC s přebalováky. Než jsme se ale všichni najedli, nakojili a vyhráli si, tak ten nával opadl a už to bylo v pohodě :-) Andulka odmítla jet se mnou domů, že bude spát s dětma i další noc. Odjeli teda na druhý konec Prahy a po cestě zvládli ještě dětské hřiště pod branickými skalami. Tam se jim moooc líbilo, je to tam totiž lepší než za Tescem na Smíchově, protože je všechno blíž k sobě a vyřádí se tam jak malí, tak velcí. No a samozřejmě museli ještě do Tesca, Tesca na Novodvorskou, to by Andulka nepřežila, kdyby se tam nezastavili :-).

V úterý jsme za nima přijely s Adélkou, mamka pak vezla děti zpátky domů a jela s ní i babička, prý na výlet a že ráda jezdí busem :-). Andulka chtěla jet taky, ale vzhledem k tomu, že po obědě několik dnů nespala a navíc chodila spát pozdě, tak jsem to naprosto macešsky zatrhla a jela se mnou pěkně domů :-)

Andulka si to ve Skalici pořádně užívala. Celé dny běhala venku a Petr za ní jezdil večer z práce, aby mohl pracovat na konstrukci na skluzavku. My jsme si zas užívaly doma s Adélkou. Já jsem udělala šílenou kupu práce a zas a znovu se divím,co jsem dělala, když jsem měla jen Andulku jako miminko :-))

Ve středu jsme byli s Annou a jejíma klukama mrknout na zvířátka v blázinci - myslím ta čtyřnohá, takhle to vyznělo kapánek jinak :-) Venku bylo poměrně dost koní, tak si je kluci hladili a já pořád vzpomínala na Andulku, jak by se jí to líbilo. Musíme tam zas brzo vyrazit.

Ve čtvrtek už jsme s Adélkou vyrazily za Andulkou do Skalice, aby tam nebyla tak dlouho sama a abychom se vyhnuly dopravnímu šílenství před prodlouženým víkendem.

V sobotu jsme grilovali kuřata, protože mladý přijeli ještě pogratulovat Andulce. Dostala další vláčky, takže teď má fakt super vláčkodráhu :-).

Na pondělní pálení čarodějnic jsme byli domluvení s bříškotanečnicema, takže to bylo jen takové komorní, ale moc fajn. Jen vyšplhat na místo určení bylo s kočárkem kapánek náročnější :-). Andulku děsně bavilo opékat buřty na klacku a tancovat na pecky typu - Rosa na kolejích, Bláznova ukolébavka atd. atd. atd. :-)) Na kytaru hrála "teta čarodějnice" nebo-li naše taneční šéfová Zdenka.

Na sobotu byla naplánována oslava se skalickou částí rodiny. Měla jsem v plánu si ve čtvrtek nachystat korpus na dort, ale někdy v úterý mi napsala Míša, že by bylo fajn, kdybych mohla na chvíli právě ve čtvrtek za bříškotančnicema, že mají pro mě dárek, respektive pro Adélku. Zírala jsem jak puk, úplně mě to rozhodilo a hlavně dojalo.

Nakonec se mi povedlo holčičky zpacifikovat a mohla jsem odběhnout. Nesla jsem bříškotanečnicím aspoň šampíčko, abychom si mohly přiťuknout na zdraví Adélky. Holky ještě tancovaly, tak jsem málem uronila kroupu, jak mi to strááášně chybí! Dokonce pak tančily i jen pro mě s hůlkama :-). Závěrečnou protahovačku už jsem si dala s nima.

Po skončení jsme bouchly to šampáňo a dostala jsem pro Adélku dárek. To mi vyrazily dech podruhé! Složily se totiž na hrací deku z Dráčka - ZOO, z které jsem byla vždycky naprosto unešená! Ale protože máme už jednu hrací dečku, tak mi to přišlo jako dost velký luxus pořizovat ještě tuhle :-). Ale tahle je tááák nádherná!! :-)  http://www.dracek.cz/DetailPage.asp?DPG=36784

Bylo to od nich fakt hrozně milé. Navíc se ptaly, kdy už příjdu, že jim tam chybím, no prostě jsem z toho byla celá dojatá :-). Hlavně už se strašně těším, až zas budu chodit bříškotančit taky.

Po návratu jsem si teda konečně upekla korpus na dort a mohla jsem jít hoooodně po půlnoci spát :-)

V pátek jsme sbalily saky paky a s holčičkama vyrazily do Skalice už v poledne, ale stejně jsme se ještě zdržely na nákupech na oslavu. Petr dojel rovnou z práce později. Než jsme zahnali Andulku do postele, než jsem nakojila Adélku, bylo hnedle 22:30 hodin a já jsem konečně mohla začít zdobit dort. Do toho ale přestala Adélka spolupracovat, zlobilo jí bříško. Naštěstí si jí vzala babička a pak jí přebral Petr. Skončila jsem tradičně ve dvě ráno. Na dubňáčkách udělala dort-panenku už Trolli pro Andrejku, tak to vypadá, že se opičím, ale měla jsem to vymyšlené už docela dlouho také. Nicméně jsem od Trolli moc ráda převzala know-how, jak upevnit panenku. I když jsme to nakonec s Petrem vyřešili technicky trochu jinak :-).

Andulka nám ještě večer tvrdila, že by bylo fajn mít skluzavku a že by na ní jezdila do trampolíny a do bazénu. Ale že jí holt budeme muset sehnat. Poradila jsem jí proto, aby pěkně zavřela očka a nechala si o skkluzavce zdát, že třeba bude tatínek kouzelnej a skluzavku někde sežene.:-) A Petr byl opravdu natolik kouzelnej, že pro ní jel hned v sobotu ráno :-). Měli jsme jí objednanou týden.

Odpoledne pak konečně mohla začít oslava. Než všichni dorazili, blbla jsem s dětma, hráli jsme Rybičky, rybičky, rybáři jedou, hádali jsme zvířátka, děti skákaly v trampolíně, prostě rachot jako vždy :-). Andulka se ale už nemohla dočkat dortu, tak jsme museli trošku babičky a dědečky popohnat, ať už konečně jdou! Oslavenkyni jsme posadili ke stolečku a nesměla se dívat, aby to měla jako překvápko. Nachystala jsem jí tam ohnivé fontánky a konečně došlo i na očekávaný dort. Andulína z něj byla natolik vedle, že absolutně nereagovala na to, že jí někdo něco říká :-). Pak začala oďoubávat zdobeníčko přesně jak jsem předpokládala :-).  Ještě jsme jí stihli vyfotit a už jí běžely na pomoc i ostatní děti :-). Potom už mohli začít gratulovat gratulanti. Andulka dostala fakt hromadu dárků. Spoustu krásného oblečení, nějaké plyšáky, ale hlavně vláčky! Z těch byla úplně vedle.

K oslavě patří i šampáňo a protože jsme byli venku, mohli jsme si dovolit ten luxus fakt ho bouchnout. To bylo nadšení! Doma se krotíme, necháme ho jen "pšouknout" a teď opravdu rychlý špunt frčel zahradou. Děti pak pokračovaly v řádění, Peťa griloval masíčko, prostě pohodička. Jen ten studenej vítr kdyby někdo nezapomněl vypnout!

"Po mase" nastal čas na hlavní překvapení. Skluzavku mají Týnka s Andulkou dohromady, tak jsme jim řekli, že mají hledat něco nového, úžasného, červeného. První, co takhle našly, byl červený lavór, ve kterém byly kosti od kuřete .-)) Tak to nebylo ono.. hledaly tedy dál, až jsme jim napověděli, že se mají podívat do skleníku. Tam byla skluzavka schovaná. Škoda, že nemohl být někdo s kamerou uvnitř - ty výkřiky nadšení byly naprosto boží. :-))

Kupovali jsem jen skluzavku, konstrukce k tomu byla zbytečně drahá, takže Petr prohlásil, že jí radši udělá. Ve finále se málem pohádali s dědou, kdo to bude dělat. Naštěstí se domluvili na kooperaci :-)

Večer strávila Andulka na kolenou. Ale nebylo to za trest :-). Hrála si s novým vláčkem a absolutně jsme jí nemohli dostat do postele :-) Do toho dávali na Primě jakousi moderní Popelku, tak ve finále chtěla vidět tu nejzásadnější sekvenci - jak Popelka ztratila střevíček. Ale ouha! Zrada! V téhle verzi Popelka neztratí střevíček, ale mobil. A vysvětlit tenhle nesmysl unavené tříleté slečně byl nadlidský výkon.. :-)

Nicméně celkově se oslava Andulce evidentně líbila, protože stále prohlašuje, že bude ve slavení pokračovat a že zas chce dort s Barbínou a šampáňo :-)

Neděli jsme v podstatě také strávili venku a odpoledne, když Petr nandaval tašky do auta, najednou začala Aňa vykřikovat, že ona nechce mít sbaleno a že chce zůstat ve Skalici. Nakonec si to tedy s babičkou dohodla, že tam může být, a protože Petr pojede do práce také rovnou odtamtud, přivezly jsme s Adélkou do Prahy jen mamku a babičku a jsme doma samy. Mám tedy hromadu času a pořád marně přemýšlím, co jsem dělala, když byla Andulka takhle mrňavá :-). Zkusím tedy dospat spánkový deficit a že by došlo i na okna??? No.. uvidíme :-)

Andulka včera oslavila už třetí narozeniny.. Je to prostě naše velká slečna a jako taková dostala dvě kytičky. Jednu od babičky už v úterý a druhou od táty včera. Je na obě náležitě hrdá a chodí si přivonět :-).

Já jsem od rána vzpomínala na dobu před třemi lety. To je teda nostalgie..

Dopoledne jsme se vypravily do IKEA pro dárečky. Andulka opět dostala tričko, momentálně je bílé s nějakými prapodivnými zajíčky. Tamta předchozí se mi teda líbila mnohem víc. Pak také obdržela pexeso, omalovánky, pastelky a škudlíky.  Za ty jsme rovnou "koupily" plyšového slona :-).

A hlavně - poprvé mohla být v dětském koutku, tak si to náležitě užila. Já jsem mezitím šla něco koupit a schválně jsem se courala, aby si Andulka pohrála co nejdéle :-).

Po obědě spaly obě holčičky docela dlouho, mezitím přijel Petr, který si kvůli oslavenkyni zkrátil pracovní dobu a já rovnou odběhla do školky, abych naší holčičku definitivně přihlásila. Situace byla včera prý celkem příznivá, ale ještě se přihlášky přijímají příští týden a dost lidí se nedostavilo.. No.. uvidíme..

Po mém návratu mohl propuknout oslavný mejdan :-). Andulka chtěla, abysme všichni byli baletky, tak jsme tu poskakovali po bytě jak potrefené husy, ale Andulína v tom viděla minimálně Labutí jezero a to bylo nejdůležitější :-) Popíjeli jsme zase dětské šampáňo a Petr s Andulkou se cpali chobotničkama. Já s díky odmítla :-). Když to pak Petr vyprávěl kolegovi v práci, co Andulce chutná, tak jen suše zkonstatoval, že už se nediví, že tam Skaly tráví tolik času.. .-)))

Byla to jen taková naše pidioslava, ta hlavní se chystá na víkend. A já mám hlavu v pejru, jak zvládnu narozeninové dorty.. :-)