Deník Pisnicky a rikadla

Pásla ovečky v zeleném háječku,

pásla ovečky v černém lese.

Já na ni: Dupy, dupy, dup...

Ona zas: Cupy, cupy, cup...

Houfem ovečky, seberte se všecky,

houfem ovečky, seberte se!

Kalamajka mik, mik, mik

oženil se kominík,

vzal si ženu Elišku,

v rozrhaném kožíšku.

Plave rybka po rybníčku,

nemá žádnou pokladničku.

Kam penízky ukládá?

Na bříško a na záda.

Vařila myšička kašičku, na zeleném rendlíčku,

tomu dala, tomu taky, ten povídal, já chci taky,

na toho se nedostalo, utíkal se schovat do komůrky a všechno to tam zpapal.

Kočka leze dírou, pes oknem, nebude-li pršet nezmoknem.

Pršelo, pršelo, zmokli jsme, svítilo sluníčko, uschli jsme.

Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les,

tam roste tmavé kapradí a vůkol plný vřes.

Tam ptáci, laně chodí pít pod javorový kmen,

ti ptáci za dne bílého, ty laně v noci jen.

Tluče bubeníček, tluče na buben a svolává hochy, hoši pojďte ven.

Zahrajem si na vojáky, máme pušky a bodáky, hola, hola, hej, nikdo nemeškej.

Když já jim dám jetele, oni skáčou vesele.

Na kopečku maličkém, ozývá se dětský smích,

přibelhá se děvčátko, jenom takhle o berlích.

Chtělo by si s dětmi hrát, oni ji však odehnali,

že prý jim má pokoj dát, že je jenom mrzák malý.

Jedné krásné noci té, andílek ji  s sebou vzal,

hlas malého děvčátka naposledy zašeptal:

"Maminko, až budu v nebi, nebudou se mi tam

andílci smát a budou si se mnou hrát. "

Když děvčátko odváželi, náhle ustal dětský smích,

a děti se mámy ptaly na děvčátko o berlích.

Máma v očích se slzami, odpovídá tiše jen:

"Jedné krásné noci té, andílek ji s sebou vzal,

hlas malého děvčátka naposledy zašeptal:

Sbohem, mámo. "

Houpy hou krávy jdou
nesou mlíko pod vodou.
Kde je naše jalovička
u božího kostelíčka.
Kostelíček hoří
stodola se boří.
Schovejte se pacholátka
než to všechno shoří.

Já jsem malý šroubek,                                                                      

vyvrtám si vroubek.                                                                                         

Já jsem malý šroubeček,                                                                  

vyvrtám si vroubeček.                                                                     

Ruce, ruce, ručičky,                                                                          

máme pěkné prstíčky.                                                                       

Máme pěkné dlaně,                                                                          

zatleskáme na ně.

Máma pere brum, brum, brum,                                                                                                       

až se třese celý dům.

Plave rybka po rybníčku,

nemá žádnou pokladničku,

kam penízky ukládá?

na bříško a na záda.

V Americe při muzice,

tancovali tři opice,

jedna tak, druhá tak

a ta třetí všelijak.

Žába skáče po blátě,

koupíme jí na gatě,

na jaký, na jaký,

na zelený strakatý.

Leze, leze brouk,

vítr do něj fouk,

převalil se na záda,

třepe, třepe nohama.

Otáčej se kolotoči,

kdo se točí, kulí oči.

Otáčej se tam a zpět,

uvidíme celý svět.

Pozor, děti, novina,

přiletěla bublina.

Bublina se nafukuje,

přitom pěkně poletuje.

Podívejte, děti, jak bublina letí.

Had leze z díry,

vystrkuje kníry,

bába se ho lekla,

na kolena klekla,

jen se bábo nelekej,

na kolena neklekej.

Já jsem přece hodný had,

Já mám všechny děti rád.

Ríša chtěl by raka setřást,

letí přes křoví a přes chřást,

přitom kňučí bolestí -

ale rak se nepustí....

O kus dál zas překvapení!

Rozkročený na kameni

přísně říká moudrý výr:

"V lese bude klid a mír!"

Teď však pozoruje ježka,

příležitost nezamešká,

pokusí se velmi rád

medvídkovi změkčit pád.

Potrestaný modřinami,

žihadly a bodlinami

Ríša vzlyká u vrátek:

"To mě bolí kabátek!"

Doma do postýlky klesá -

teď už poznal zákon lesa:

Aby tě měl každý rád,

musíš umět poslouchat!