Ideální by bylo zmizet na rok někam na pohodové místo, užívat si čerstvé stravy se spoustou ovoce a zeleniny, pečovat o sebe a těšit se na okamžik vědomého početí šťastného miminka. Jako sen to není špatné, ale málokomu se podaří jej uskutečnit. Snaha očistit tělo od škodlivin v nepříliš čistém životním prostředí s vědomím, že s každým soustem člověk polyká i nějaká ta "éčka", může být stresující. A stres je nakonec škodlivina ze všech nejhorší.

Každý ví, že v těhotenství se nemá pít alkohol, přemíra kávy, kouřit a brát drogy, byť i ve formě léků. To platí i o době před početím. Těhulky nepoužívají hormonální antikoncepci, k čemu taky? Předtěhulky by ji měly vysadit rovněž. Úklid těla lze popohnat čisticími čaji a potravinovými doplňky, ale ovoce, zelenina, dostatek tekutin, především čisté vody, je lepší. A hodně pohybu i veselé mysli. Během toho roku lze zapracovat i na štíhlé linii. Ukázalo se totiž, že když je žena obézní při početí, dá tento problém do vínku svému dítěti na celý život.

ZVOLNĚTĚ ŽIVOTNÍ TEMPO

Dnešní ženy jdou po mužské cestě výkonu. To s sebou nese stresy a strachy. Na stres a strach jsou citlivé ledviny - a jejich stav při aktu početí určuje imunitu a zdraví miminka na celý jeho život. Před početím je potřeba dosytit energii ledvin, kterou odčerpává především způsob života většiny dnešních žen. Práce přesčas, když už nemůžeme, nadopujeme se kávou, když jsme v koncích, uvolníme se alkoholem.

Před početím by měla žena na rok styl svého života změnit. Zvolnit, odpočívat, pečovat o sebe, chovat se víc žensky než mužsky. Tím může energii svých ledvin dosytit," říká Tamara Marková z A-centra pro vědomou a aktivní přípravu na mateřství a rodičovství v Praze-Karlíně. Lehko se řekne, těžko dělá.

I když se ví, že stres nás po kouscích zabíjí, bereme jej jako nutného společníka. Leč pro ženu jako budoucí matku může být velmi záludný. "Žena, která je po většinu svých dní stresovaná, přetěžovaná a vyčerpaná, nemá často ani šanci otěhotnět. Miminko může třeba i přijít, ale velice rychle odejde s první menstruací a mnoho žen ani neví, že byly v jiném stavu. V jejich životním tempu nemá dítě prostě místo. Ta nevědomá těhotenství navíc jejich energii dál odčerpávají, až jsou příliš vysílené na to, aby dítě mohly udržet a donosit," tvrdí Marková. Sterilita bez příčiny, jak diagnostikuje klasická medicína stav, kdy muž i žena jsou fyzicky v pořádku, ale počít dítě se jim nedaří, má tak jedno z možných vysvětlení.

POPOVÍDEJTE SI S VLASTNÍ MAMINKOU

Existenci nemocí, které se dědí v rodině z generace na generaci, moderní medicína uznává. Méně už generační zatížení ve vztahu k mateřství, přestože hraje významnou roli. Události, které se v minulosti v souvislosti s těhotenstvím a porody staly, jsou důležité. Hlavně ty negativní - potraty, znásilnění, nechtěná těhotenství, úmrtí při porodu. "Nejlepší je, když žena, která se chystá počít, si urovná vztahy s rodiči, především s matkou. Je důležité, aby se vyrovnala s tím, že ona je její matka, tedy aby ji za svou matku přijala. Skrze to potom přijme proces mateřství a roli maminky do svého života. Když jsou vztahy mezi matkou a dcerou tak napjaté, že rozhovor nepřichází v úvahu, je dobré urovnat vztahy přes nějakou třetí osobu. Minulá traumata spojená s těhotenstvím a porodem v rodině negují přijetí mateřství, a negativní zkušenosti spojené s mateřstvím je třeba léčit," říká Marková.

Nejde jen o to, co se stalo jiným. Žena sama může mít neblahou zkušenost, která může bez léčení příští těhotenství ovlivnit a být dokonce nebezpečná pro budoucí miminko. Žena, která při tragické události potratila dvouměsíční plod, byla při dalším těhotenství v takové úzkosti, že potratila opět a na den přesně ve stejný čas.

Pomoci při odstraňování takových zátěží mohou metody regresní terapie a rodinné konstelace, při kterých člověk své i nevědomé rodové zátěže odkrývá, ale i zcela vědecké metody. Při regresivní terapii se za pomoci odborníka v hypnóze vrátíte ke svým starým traumatům a v ideálním případě je vyřešíte. Rodinné konstelace jsou zase metoda, která využívá terapeutickou skupinu ke znázornění vašich rodinných příslušníků a vyjádření všech vašich problémů s nimi.

"Psychoterapie zde představuje často velice účinnou volbu a rozhodně se jí nevěnují pouze nějací šarlatáni, ale i spousta erudovaných psychoterapeutů z řad lékařů a psychologů," říká Petr Šmolka, psycholog z Poradny pro rodinu v Praze. Dnešní mladé ženy si ale vytvářejí velmi účinný blok proti mateřství nevědomky samy svým životním stylem. Cestují, studují, mají život tak zaplněný, že v něm pro roli matky už prostě není místo.

NETŘEBA SE DĚSIT

Ten předtěhotenský rok je prima, a komu se podaří, dobře učiní. Ale tvrdit, že bez něj nebude početí, těhotenství a dítě v pořádku, je nesmysl. Stejně bláhové by bylo říkat, že žena, která jej absolvuje, má vyhráno. "Znám ženy, které žijí takzvaně "zdravě" a mají problém s početím, i ženy, které žijí evidentně nezdravě a problém nemají.

Žena, která se sama k sobě chová zodpovědně a zvolila si svůj životní styl dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nemusí před otěhotněním nic měnit," míní Míla Kramná z České asociace dul. Na ženách se zodpovědným přístupem k mateřství se snaží profitovat nejrůznější výrobci potravinových doplňků, což vyvolává stres v těch z nich, které si je nemohou finančně dovolit. Přitom pomazánka ze dvou balíčků čerstvého droždí obsahuje víc potřebné a doporučované kyseliny listové, než je nutná denní dávka.

"Pro zdravou, normálně se stravující Středoevropanku není nutný žádný speciální režim před plánovaným těhotenstvím. Upřeme pozornost na skutečné problémy: Stres, přepracování, nadbytečně kalorické nezdravé pokrmy fast foodů, cizorodé látky v nich a ve vodě," říká sexuolog Zlatko Pastor ze sexuologického centra GONA v Praze. Čímž vlastně říká, že čistit se lze trvale a jednoduše životu příznivějším životním stylem a životosprávou. Pak lze počít bez obav miminko kdykoliv.

Strachy, které mohou bránit početí, mohou být i z důvodu obav "o budoucnost" vašeho dítěte. Pokud se bojíte, že výchovu dítěte nezvládnete, že vaše dítě skončí na heroinu nebo z něj vyroste nezvladatelný asociál, může vás to stresovat do té míry, že se vám otěhotnět zkrátka vůbec nepodaří.

PRO POHODU DUŠE

Pro vyladění se před otěhotněním ale nemůžeme myslet jen na tělo a konzultace s lékaři, musíme být hlavně v pohodě vnitřně. Co vám k tomu může napomoci?

Podle Marie Pravdové z pražské bylinné poradny Galadriel je ideální se na těhotenství připravovat už od útlého dívčího věku v rámci celkového zdraví ženy. Pro celkovou očistu organismu doporučuje například čisticí čaj paní Millerové, který se pije na jaře a podzim po dobu šesti týdnů.

Pro přípravu na těhotenství v období jednoho roku před početím doporučuje Pravdová například "Ženský čtyřlístek", který obsahuje květ hluchavky, měsíčku, kontryhele a řebříčku, do kterých je možno přidávat další byliny. Paní Marie jmenuje z vhodných bylin například vřes, který zklidňuje psychiku a pomáhá celkové regeneraci organismu. Je ale potřeba mít na paměti, že bylinné čaje nejsou určeny všem bez rozdílu, a proto doporučuje návštěvu bylinkářky, která poradí vhodné doplňující léčivky přesně podle potřeb konkrétní ženy. Zároveň připomíná, že ani bylinky nespasí vše, je důležité se udržovat v dobré fyzické kondici, vynikající je v tomto případě slavné cvičení podle Mojžíšové.

Marie Pravdová rovněž upozorňuje na to, že v období těhotenství i před ním je důležité striktně se vyhýbat multivitaminovým přípravkům. Je to proto, že žádný organismus nepotřebuje tak široké spektrum vitaminů, které je v nich obsaženo, a tak je musí složitě i pracně odbourávat, což nepřiměřeně zatěžuje játra či ledviny. Pro oba partnery pak "bylinkářka" doporučuje například kotvičník zemní (tribulus terrestris), který je vhodný pro podporu plodnosti - u žen napomáhá dozrávání vajíček a u mužů násobí počet spermií. Jako doplněk je vhodná také aromaterapie, dobře působí například vůně ylang ylang nebo levandule a vhodné jsou i bylinné koupele z natě hluchavky.

NEŽ POČNETE

Co byste s partnerem měli podniknout ještě předtím, než se rozhodnete mít dítě? Kromě všeobecného zdravotního vyšetření vás i vašeho partnera, které můžete absolvovat u svého praktického lékaře, je vhodné nechat si udělat test plodnosti. V dnešní době, kdy stále více žen těhotenství odkládá až na pozdější věk, je dobré včas zjistit, zda jste vůbec schopna otěhotnět. Test plodnosti vám udělá váš gynekolog (vyšetření ovulace, průchodnosti vejcovodů, hormonální vyšetření), vašemu partnerovi nejdříve udělají spermiogram, který určí počet spermií, jejich pohyblivost a tvar. Pak mohou následovat další vyšetření například z moči, kde se zjišťuje, zda u muže neprobíhá třeba zánět močových cest či prostaty, který výrazným způsobem snižuje mužskou plodnost. Nejbližší specializovanou ordinaci vám rovněž doporučí váš praktický lékař.

Jídelníček předtěhotných žen i mužů
* Zdravá výživa spočívá v co nejpestřejší skladbě potravin
* Jezte asi 5x denně, ale v menších porcích
* Základem jídelníčku by měly být těstoviny, rýže a obilniny
* Vynechávejte příliš tučná jídla - a to nejen večer
* Na smažené přílohy stejně jako na smažená jídla byste měla raději zapomenout
* Cukry jsou zdrojem energie, ale konzumujte je v ovoci, medu či hnědém cukru - čokolády, sušenky a sladké limonády nejsou vhodné, kvůli obsahu aspartamu se nedoporučují ani limonády s označením light
* Zinek a vitamin C jsou dva vitaminy, které by měli užívat oba partneři.
* Měla byste vypít 2-3 litry denně, z toho minerální vody max. jeden litr (značku kvůli odlišnému složení střídejte). Dejte přednost čajům a ovocným šťávám.

AB0 systém

Rh faktor

Význam Rh faktoru v těhotenství

Při dobré paměti sem překopíruju, co jsem opsala Evikovi z knížky Magdaleny Mikulandové a přidám i rady od vás:-)
Metoda břišního dýchání:
Položte se na záda, tak vám tato technika půjde na začátku lépe. Pak je možné dýchat v jakékoliv poloze. Položte si ruce na bříško a úplně se uvolněte. Zavřete oči.
Maximálně se nadechněte, ale veškerý vzduch natlačte do bříška. Hrudní kost ani klíční kosti se vám vůbec nezvedají. V tomto nádechu setrvejte chvilku a pak pomalu vydechněte. Ve výdechu zůstaňte o něco déle než v nádechu.
Pozor! Hned na začátku vám to asi nepůjde. Ale jestli vytrváte, za chvilku se vám to podaří. Tato technika je důležitá a často ji můžete použít jak v těhotenství, tak také při porodu.
Tuto metodu dýchání můžete provádět každý den. Měla by přispět k vaší lepší kondici a uklidnění. Má významný vliv i na léčbu obstipace-mohou ji používat i muži, neboť toto dýchání skutečně problém zácpy výrazně řeší. V tomto případě břišní dýchání provádějte v posteli, každé ráno ještě než vstanete, jen jak se probudíte. Dýchejte asi 5 a pak vstaňte a pokračujte v běžném rannním režimu. Během 14 dní byste si měla vytvořit tzv. rituál, který vám zabezpečí snadnější vyprazdňování každé ráno.

Dále zabírá masáž bříška ve směru hodinových ručiček, je to velmi příjemné, když vás masíruje partner (to nás učila PA v kurzu). Použijte rostlinný olej a vonnou esenci, krásně uklidňuje a praktikuje se u bejbísků proti prdíkům. Ve směru hodinových ručiček jsou složena střeva a tímto se pomáhá jejich pohybu, který je předevšim na začátku těhotenství dost omezen.

Další doporučené prostředky z diskuse: lněné semínko, ovesné otruby, Lactobacilus, syrová mrkev (sníst večer), ráno na lačno vypít sklenici vody.

Čistě mezi námi: trápí nás sice, jak naše prsa zvenku vypadají, ale jinak se o ně moc nestaráme. Většinou ani nevíme jak. Kdo to ale zaručeně ví, je Miroslava Skovajsová, primářka pražského Mamma centra na Zeleném pruhu a předsedkyně Asociace mamodiagnostiků České republiky.

V čem prsa ovlivní podprsenka?

Z lékařského hlediska v ničem. Pokud ale sedí a ještě k tomu je hezká, zvyšuje sebevědomí, a to není málo.

Takže tlačí-li nás někde kostice, je to nepříjemné, ale ne nebezpečné?

Ano. Jiné ovšem je, máte-li někde mateřské znaménko, které podprsenka dráždí. Pak je lepší jít se poradit na chirurgii, kde provádějí drobné výkony včetně odstraňování pih, na pracoviště estetické chirurgie nebo někam do mamocentra. Pihy, které se dlouhodobě dráždí a někdy i trochu krvácejí, se totiž mohou začít uvnitř ošklivě měnit - a tady není o co stát.

Babička mě od puberty nabádala, abych si prsa vždy při mytí žínkou jemně masírovala, že jim to prospívá. Měla pravdu?

Měla, hned z několika důvodů. Především masírování neuškodí žádné části těla, protože pomáhá rozproudit krev a uvolnit lymfatické cesty, kudy odcházejí škodliviny. Při jemné a pravidelné masáži prsou navíc člověk dobře pozná pohmatem, co se vlastně pod kůží skrývá. Potom ho jednak neděsí každá nerovnost, ale také lehce objeví to, co tam původně nebylo, například cystu nebo bulku. Jen pro zajímavost: i když se v poslední době už prokázalo, že u včasného zachycení nádoru prsu hraje mnohem větší roli mamografické vyšetření než samovyšetření, ve Spojených státech se rozhodli, že dál budou investovat peníze do jeho propagace. Odůvodnili to tím, že v moderní době sami na sebe už téměř nesaháme, a ztrácíme tedy kontakt s vlastním tělem, což je špatné. A já s tím souhlasím. I proto si dneska tolik lidí plete lékařskou ordinaci s opravnou.

Opalování 'nahoře bez' je teď naprosto běžné. Nemůže ale záření uškodit bradavce a dvorci?

Prsní žláze je sluníčko naštěstí jedno. O kůži je nutné se postarat stejně pečlivě jako o jiné části těla - pořádně ji mazat krémy s faktorem a nevystavovat slunci přes poledne. Na bradavky a dvorce bychom ale měly užívat přípravky s nejvyšším faktorem a promazávat je často. Totéž platí pro opalování v soláriu.

Nakolik škodí prsům náraz? Takové šťouchnutí loktem při školní košíkové nepatří k příjemným vzpomínkám...

Právě proto bychom měly při sportu nosit pevnou podprsenku. Hodí se i proto, že při pohybu pak prsa tolik 'nevlají' a zbytečně se nevytahují. Modřiny po nárazu bývají ale naštěstí jen podkožní, protože žláza se svalovinou jsou nesmírně odolné. Na vlastní oči jsem viděla úraz prsu zatím pouze dvakrát, po těžkých autohaváriích. Příčinou však nebyl pouhý náraz.

Upřímně řečeno, za mnohem rozšířenější problém považuji vpáčené bradavky, protože v prohlubni kolem nich se vytváří maz, vznikají záněty, plísně. Někdy stačí si při koupeli, kdy je pokožka vláčná, povytahovat bradavky ven. Další řešení je zajít za plastickým chirurgem, který zváží, nakolik je nutný zákrok, třeba poměrně drobný. Úprava bradavky totiž může, ale nemusí, později ztížit kojení. Při opakovaných zdravotních potížích bývá však přese všechno lepší pustit se do téhle změny.

Mnohé ženy pobolívají prsa poté, co začnou užívat hormonální antikoncepci. Není to varování přírody?

Je to stejně normální jako zduření a bolestivost prsů před menstruací. Během ní dokonce někomu z prsů vyteče i trochu světlé tekutiny. V každém případě ale platí, že má-li člověk jakékoli pochybnosti o tom, co je ještě normální a co už ne, měl by se s nimi vždy svěřit lékaři.

Velká prsa, malá prsa - věčný spor o to, co je lepší. Bujné poprsí zaručuje sice více mužské pozornosti, ale zároveň i zdravotní patálie, zejména s páteří. Jak z toho ven?

Nejrozumnější je pěkně si ono počáteční období 'plných tvarů' užít, než prsa vlastní vahou poklesnou. Od samého začátku je ovšem třeba dopřát jim kvalitní spodní prádlo, které je udrží co do tvaru i výšky. No a když se po pár letech ukáže, že příliš objemná prsa jsou už nenositelná, protože začnou způsobovat každodenní problémy, je podle mě nejlepší řešení chirurgické zmenšení. Při některých indikacích, jako jsou bolesti a deformace krční a bederní páteře, dokonce operaci hradí zdravotní pojišťovny, jinak stojí kolem 20 000 korun. Tak radikální řešení je však vhodné pouze pro ty ženy, které už nechtějí mít další děti.

Kde vám poradí

- V mamografických centrech. Zdejší lékaři jsou těmi nejpovolanějšími odborníky právě na ženské prsy.

- Na www.mamo.cz najdete seznam všech mamocenter, která v České republice existují. Stačí zavolat do toho, které máte nejblíž, a dohodnout si termín návštěvy.

- Slovo ,mamocentrum' je odvozeno od latinského výrazu pro prsní žlázu - 'mamma'. Spolu s rozšířením center i mamografických vyšetření u nás se ale jedno ze dvou 'm' začalo postupně v češtině vytrácet. Obojí je, zatím, správně.

Autor: Dita Kleinová, www.elle.cz

Extrakty z Echinacea angustifolia a E. purpurea byly užívány americkými Indiány jako antiseptika a k léčení ran a infekcí. V dnešní době jsou doporučovány jako prostředek zvyšující odolnost k infekci, ale mnozí pacienti je užívají v nejrůznějších dalších indikacích, včetně alergických chorob.

Echinacea nemá žádné přímé protibakteriální nebo protivirové účinky. V podmínkách pokusů in vitro působí podobně jako nejrůznější bakteriální extrakty - může aktivovat makrofágy a NK buňky, zvyšovat tvorbu některých cytokinů a potlačovat zánět. Metodická kvalita a rozsah provedených klinických studií jsou diskutabilní a jejich výsledky rozporné. To ale nic nemění na tom, že popularita echinacey je velká, a užívání extraktů se v mnoha zemích neobyčejně rozšířilo.

To platí i pro Austrálii, kde polovina obyvatel alespoň jednou za rok užívá různé přípravky alternativní medicíny, a kde lidé v posledních letech vydávají za „přírodní léky“ více peněz, než za (hotově placené) konvenční - asi 45 AD ročně. Zvyšuje se proto i aktuálnost otázky nežádoucích účinků

Australští imunologové dr. Mullins a dr. Heddle nyní uveřejnili sdělení, v kterém popisují svoje poznatky o alergických reakcích na echinaceu. Praktičtí lékaři poslali do nemocnice v Deakinu 5 pacientů s alergickými reakcemi, které souvisely s užitím echinacey (2x anafylaxe, 1x astmatická ataka, 1x opakovaná exacerbace astmatu po požití extraktu, 1x kožní vyrážka během dvou dnů po užití tablet). Kožní testy na echinaceu byly pozitivní u třech.

Tato zkušenost autory vedla k širšímu průzkumu podezřelých nežádoucích účinků léků, hlášených v Austrálii. Našli celkem 51 případů, kde příčinou komplikací byla echinacea. Z toho u 26 šlo pravděpodobně o přecitlivělost zprostředkovanou IgE protilátkami (4x anafylaxe, 12 akutní astma, 10x urtikaria/angioedém). Polovina z tohoto počtu, osoby ve věku od 2 do 58 let, byli atopici. Čtyři pacienti museli být hospitalizováni.

Při vyšetření náhodně vybraných 100 atopiků, kteří nikdy echinaceu neužívali, byly kožní testy na echinaceu pozitivní u 20. U několika byla odebrána krev a metodou RAST (radioalergosorbent test) prokázány IgE protilátky reagující s extraktem echinacey.

Autoři v té souvislosti upozorňují na význam zkřížených reakcí mezi alergeny: specifické IgE protilátky byly nalezeny i u pacientů, kteří prokazatelně nikdy echinaceu neužívali, ale byli alergičtí na některé pyly. Uvádějí případ 19-leté pacientky, která během 10 minut po prvním užití echinacey v životě měla akutní astmatický záchvat s konjunktivitidou a rinitidou. Příznaky se během následujících hodin zhoršovaly. Pacientka měla v minulosti problémy s alergickou rinitidou, nosní polypózou a sinusitidou, ale bez astmatu. Kožní test se stejným extraktem echinacey, provedený po týdnu, byl pozitivní.

Klinicky významná je i skutečnost, že sensibilizace aerogenní cestou může vést i k alergickým reakcím po ingesci (zkříženě reagujícího) alergenu. U australských pacientů došlo ke vzniku alergických reakcí po užití čaje s extraktem echinacey, tablet nebo kapek.

Když se uváží, že v Austrálii je podle kvalifikovaného odhadu za rok užito asi 200 milionů dávek echinacey, je výskyt alergických reakcí minimální. Nicméně, zejména atopičtí pacienti by o této možnosti měli být informováni.

Zdroj: Annals of Allergy, Asthma and Imomunology, 88:7 a 42, January 2002

Odložit rodičovství na dobu hodně po třicítce je dnes sice běžné, ale nebezpečné rozhodnutí. Pokud se totiž začnete léčit s případnou neplodností až v pětatřiceti, vaše šance na úspěch se dramaticky snižuje. Mám kamarádku, která se spolu s partnerem rozhodla, že na děti je čas až po třicítce. Uklidňovalo ji tvrzení okolí, že dnešní "pozdní" zakládání rodiny je běžné a žádná zdravotní rizika by pod řádnou kontrolou lékaře neměla hrozit. Pořídili si byt, dovolené trávili na dobrodružných cestách po světě a život se hezky odvíjel podle jejich představ. Nakonec, ve věku 33 let, se přece jen rozhodli mít dítě. Bohužel už dva roky jen marně čeká na to, aby všem okolo oznámila tu radostnou novinu, že je těhotná.

Je spousta žen, které si přejí mít své vlastní dítě, založit rodinu, ale přece jen chtějí do té doby stihnout spoustu jiných věcí, na které už pak zřejmě čas mít nebudou. Důvodem, proč na dítě taková žena nemá vůbec pomyšlení, může být to, že má skvělou práci anebo se jí po dlouhém hledání konečně naskytla možnost prosadit se, má zálibu v cestování, stále si myslí, že nenašla toho "pravého", se kterým by chtěla mít dítě anebo si sama sebe nedokáže v roli matky vůbec představit. Takovéto argumenty se mohou zdát na jedné straně opodstatněné, ale není snad trochu proti přírodě, pokud se budeme vyhýbat roli matky? Jedině my ženy, máme tu možnost přivést na svět svého potomka. Zeptejte se ostatních žen, které už ví, jaké to je být matkou a většina vám odpoví, že mít dítě je tou nejpřirozenější věcí na světě, že veškerá bolest a nepříjemnosti spojené s těhotenstvím a porodem jsou velmi brzy zapomenuty. A nejen to. Kdo má dítě, nemůže být sobecký. Zapomene na sebe a stará se o něj. Ví, jaká je to odpovědnost, ví, že je tu někdo, o koho se začíná hodně bát a ví, že ten malý človíček bude takový, jak ho vychováme my samy.

Přiznávám, že někdy si sama myslím, že dítě mi spíš přidává vrásky na čele a hroutí dřívější zaběhlý denní režim, kdy jsem měla na sebe více času, ale na druhé straně jsem pochopila, že děti mě naučily znova se smát, hrát si a dívat se na svět očima někoho, kdo nevidí jen zlo, ale dokáže se radovat z maličkostí. Kolik dospělých to ještě umí?

Biologický čas je proti nám. A proti ženám dramaticky víc než proti mužům. Žena se rodí s daným počtem vajíček, který se v průběhu jejího života neustále snižuje a s věkem se zhoršuje i jejich kvalita. U zdravé čtyřicetileté ženy je tedy už většina vajíček geneticky abnormální, což ubírá na šanci otěhotnět. Celý proces posunutí biologické hranice je však pro ženu přinejmenším velmi nepříjemnou zkušeností.

Podle slov mnoha lékařů vnitřní stav tělesné schránky bohužel na rozdíl od vnějšího přesně odpovídá době jejího používání. Ideální vnitřní prostředí pro vývoj zdravých vajíček ohlašuje biologický budík naposledy ve třiceti.

Občas se sice najdou výjimky, ale čtyřicetileté prvorodičky jsou dnes běžnou záležitostí hlavně díky medicínskému pokroku. Ti, kteří prošli "oplodňovací léčbou", o ní hovoří vesměs otevřeně a jsou vděční za to, že dostali takovou příležitost. Jedním dechem ovšem přiznávají, že kromě šatů museli před lékaři odložit i spoustu předsudků a přirozený stud a odhalit až příliš mnoho ze svých nejintimnějších vrstev. Za výsledný řvoucí uzlíček v náruči to však určitě stojí a málokdo toužící po vlastním dítěti váhá nad tím, zda léčbu vůbec podstoupit. Čeká ho ale běh na dlouhou vzdálenost.

A právě v tom se skrývá další úskalí pro ty, které mateřské plány odložily na věk kolem pětatřiceti. Zatímco žena, která podstoupí léčbu už ve třiceti, po nejméně dvouletém neúspěšném snažení, má ještě dobrých pět let k dobru, než se přehoupne do kritické věkové kategorie, v níž se ženská plodnost statisticky výrazně snižuje. Kdo odstartuje později, ocitne se v ní rovnou.

A jak je to tedy možné, že vytoužené dítě stále nepřichází?

Je důležité připomenout, že běžná gynekologická prohlídka neodhalí problémy s plodností. Ta pouze zachytí hrubé patologické změny, ale nijak nesouvisí s vyšetřením plodnosti.

Důvodem může být také umělé přerušení těhotenství. To je velmi rizikové, protože zvyšuje pravděpodobnost pánevního zánětu a poškození funkce vejcovodu. Také existují infekce, které proběhnou zcela bez příznaků, a přesto zanechají následky, které ovlivní naši plodnost. Právě bezpříznakový zánět bývá častou příčinou sterility.

Endometrióza - jedna z klasických příčin neplodnosti, která o sobě může dát vědět opakovanými bolestmi v podbřišku - chronickými záněty. Při endometrióze má žena děložní sliznici i mimo dělohu. Tato tkáň pak vyvolává řadu abnormálních procesů, které znemožňují oplodnění vajíčka.

Velkou neznámou je v našich plánech i partner, jehož plodnost také zjistíme až pokusem o početí. Plodnost partnera lze zjistit vyšetřením spermiogramu. Žena může mít také potíž s tvorbou vajíček, případně její vajíčka nejsou z genetického hlediska použitelná. Řešením bývá dárcovství vajíček.

Na závěr snad jen pár základních rad, pokud opravdu chcete mít dítě:

• Jezte zdravě
• Nekuřte
• Pravidelně navštěvujte gynekologa
• Alkohol pijte pouze symbolicky
• Neberte drogy
• Nestřídejte často sexuální partnery
• Nechte vyšetřit partnerův spermiogram
• Plánujete-li dítě po třicítce, absolvujte pro jistotu vyšetření, které potvrdí, zda ve vašem těle probíhají hormonální funkce a ovulační cykly tak, jak mají.

Nerada bych, aby byl tento článek brán jako donucovací prostředek k tomu mít dítě. Je samozřejmostí, že nestačí jen dítě chtít. Je potřeba mu poskytnout také klidné a zdravé prostředí, ve kterém bude vyrůstat a milující lidičky kolem sebe. Někdy si ale možná hodně vymýšlíme, když tvrdíme, že nejsme připravené. Dítě nepotřebuje nosit značkové oblečení, nepotřebuje žít ve vile a není pro něj důležité, kolik peněz máte. Důležitá je pro něj láska, trpělivost a zázemí. A to snad až tak moc nestojí. Dítě vám vše jednou stonásobně vrátí.

Autor: Rachel

Je to opravdu to, oč tu běží, či nikoli? Odhlédněme teď od debat o svobodném rozhodování ženy o tom, zda dítě ano či nikoli i o úloze muže v této volbě. Podívejme se kousek dál, za hranici, kdy už jsme se rozhodly, že dítě ano, ať po zralé úvaze či částečně donuceny okolnostmi.

Když se mi narodilo mé první dítě, zažívala jsem ty pocity pyšné maminky, která jde s kočárkem po ulici a lidé okukují a obdivují to krásné robátko. Bez ohledu na emancipaci a dosaženou kariéru jsem se jako každá maminka pyšně usmívala, protože dítě považuji za dar a ostatní mi tehdy dokládali svým zájmem, že to cítí stejně. Ovšem tehdy jsme budovali rozvinutý socialismus a vše bylo velmi, velmi jiné a rozhodně ne tak sladké, jako uzlík v kočárku.

Jak jiné jsem si mohla uvědomit před několika málo lety, když se mi narodilo druhé dítě, ovšem nejen v jiném režimu, i v jiném tisíciletí. Opět jsem se na ně s manželem těšili, díky většímu časovému odstupu bylo mnohé "jako poprvé". Když jsem zase začala jezdit s kočárkem na procházky, nějak automaticky jsem počítala, že lidé budou stejně, jako tehdy. Zvědaví, milí, ohleduplní. Vždyť v tom kočárku je maličký tvoreček, který se ani nestačil rozkoukat na tomto světě. Známí mi samozřejmě nahlíželi do kočárku a říkali "Jé, ta je krásná" a "celý tatínek" nebo "celá maminka", když nebyl tatínek v dohledu, ovšem to, co jsem zažívala jinak, bylo zřejmě důsledkem změny doby.

Několikaleté budování rozvinutého kapitalismu se zřejmě odrazilo i ve všeobecném vnímání matky s dítětem. Nejsem zastáncem "starých pořádků" a určitě bych nechtěla, aby se vrátily, co bych si však přála, je návrat lidskosti a slušnosti do společnosti. Chování lidí k matkám s kočárky považuji za jeden z ukazatelů poklesu úrovně tohoto kdysi v rámci dějin přece jen vyspělého národa.

Začalo to vyhýbáním na chodníku. Učili mě odmala, že se na chodníku chodí vpravo, tak jako se vpravo jezdí na silnici. Kočárek ale, jak jsem zjistila, překážel všude. Jako by většina lidí čekala, že se s kočárkem uhnu stejně snadno, jako oni mi vejdou do cesty.

A na přechodech pro chodce to byl přímo horor. Nejsem typ, který se bezhlavě vrhá bez rozhlížení do vozovky jen proto, že nějaký chytrák v televizi či v rozhlase vytrvale prohlašuje, že chodec má na přechodu absolutní přednost. I auto má nějakou brzdnou dráhu, tudíž jsem opatrná, s kočárkem to platilo dvojnásob. Nejen, že jsem dlouho čekala, než se utvořila prodleva mezi projíždějícími auty - zastavil jen málokdo, ale nejednou se mi stalo, že jsem musela s kočárkem uskočit zpět na chodník, protože blížící se vůz - ač mě viděl a měl dost času na zastavení - přidal a vjel mi před kočárek. Jednou jsem se vyděsila, když auto zprava zastavilo před přechodem, abych mohla přejít, auto přijíždějící zleva zprvu skoro zastavilo, měla jsem tedy za to, že opravdu mohu přejít, vstoupila jsem tedy do vozovky a vtom auto zleva znenadání vyrazilo vpřed, udělalo před kočárkem myšku a prudce se vyhnulo stojícímu autu v protisměru. Strhla jsem kočárek vzad co jsem mohla a od té doby vstupovala do vozovky ostražitá i v případě, že auta v obou směrech stála.

V parku mě nic zlého naštěstí nikdy nepotkalo, má kamarádka tam však zažila nejednu nepěknou chvilku, třeba dostala vynadáno od důchodců, kteří tam chodili odpočívat, že je vrnící či dokonce plačící dítě ruší. Dítě prý nepatří do parku, kam si chodí odpočinout slušní lidé. Je dítě snad "cosi" neslušného? V domě s výtahem si zase jedna paní stěžovala, že výtah pořád nejezdí, protože ho zbytečně zatěžují pejskaři, kteří chodí pravidelně venčit své miláčky, a matky s kočárky, které jezdí pořád zbytečně nahoru a dolů. Přirovnat dítě k psovi je asi v dnešní době to nejpříhodnější, milovníci psů prominou.

Dcerka už odrostla kočárkům a chodí se mnou za ruku. Musím však dávat pozor stále. Ne aby nevběhla do vozovky, to ji časem naučím. Musím být opatrná třeba i na chodníku, protože lidé nevnímají ty, co nemají lokty a nejsou hrubí, natož pak malé děti, které jen jdou a neječí a nelítají a do každého nevrážejí. Hlídám ji, chráním, v hustém davu ji nosím na ruce a poznámky typu "taková velká a ještě se chová" - jsou jí tři roky - neberu v potaz. Ale s podivem zjišťuji, že se ze mě stává zase plnoprávný a svéprávný člověk. Protože ač s malým dítětem, už bez kočárku.

Nedivím se dnešním samostatným emancipovaným ženám, že se rozmýšlejí, zda mít dítě. Nejde jen o to, že s příchodem potomka dochází většinou k citelnému poklesu životní úrovně - tak tomu bylo vždycky a kdo dítě opravdu chce, nepřemýšlí o tom, že ztratí svobodu a nebude si možná koupit vše, co uvidí. Dítě dnes však už není obecně přijímáno jako dar, je to přítěž, omezení, starost, všechno, jen ne radost a štěstí. A právě to často ženy odrazuje od rozhodnutí mít dítě. Není to obava ze ztráty životní úrovně, ze ztráty důstojnosti, v okamžiku, kdy drží v ruce ten maličký uzlíček, jsou z nich nesvéprávné nicky na okraji společnosti, odstrkované, opomíjené, bez nároku na slušnost či dokonce ohled. Vše, co měly předtím, než se jim narodilo dítě, pak pracně a dlouho získávají zpět. A to se mnohým nechce.

"Jsem zpátky!", vykřikla jsem tedy v duchu, když jsem jen s dcerkou za ruku došla k přechodu pro chodce a hned první auto mi zastavilo, abychom mohly přejít. Řidič sice nepokynul přátelsky rukou, jako se mi to stává, když stojím na přechodu sama, ale vzal mě i s dítětem na vědomí. Opravdu velké vítězství po těch letech!

Bolení v krku a angína jsou téměř sociální onemocnění hlavně na podzim, v podmračeném vlhkém počasí. Je také mnoho takových lidí, nejenom zpěváci, ale i mnozí silní kuřáci, kteří občas ztrácí hlas, ochraptí na kratší či delší dobu.V tu chvíli většinou následuje nějaká, většinou nepříjemně chutnající, tekutina nebo antibiotikum, které se poslední dobou ordinuje na každou maličkost. Možná, že posléze uvedené pomůže - jednou, dvakrát, třikrát - později ale již nepřináší úlevu ani tehdy, jde-li o vážnou infekci, protože původci nemocí si již na dříve ustavičně předepisovaná antibiotika. V poslední době si lidé stále více uvědomují to, že ani v případě bolení v krku a chrapotu se nesmí střílet z kanonu na vrabce. Znovu se objevily domácí prostředky, které používaly úspěšně již naše prababičky a léčivé rostliny, které je možno používat bez nebezpečí vedlejších účinků. Často ale při konzumaci čaje z léčivých bylinek dělá starost jeho chuť, kterou mnozí považují za nepříjemnou. U dětí to může být i problém číslo jedna, protože jednoduše nejsou ochotny spolknout přípravek z léčivých rostlin, protože jim nechutná. Dnes již existující moderní přípravky, které slučují příznivé vlastnosti několika léčivých rostlin a ani jejich chuť není nepříjemná, protože obsahují med a japonskou mišpuli, která je vynikající a po tisíciletí velmi oblíbená na Dálném východě. S úspěchem se mohou používat v případě bolení v krku nebo angíny, chrapotu, sucha v ústech a opruzení úst.
Z účinných látek stojí za to zmínit lýko jilmu, i v lidovém léčení dobře osvědčenou lékořici, zázvor, mátu kadeřavou a třezalku či řebříček.

Několik tipů na bylinkové čaje proti bolesti v krku:

• 1 lžíce dubové kůry, 1/2 citronu i s kůrou, petržel kořen nebo nať do 1/2 l vody, vařit 8 min. pít 6 dní
• čaj z řepíku lékařského. Dá se použít i šalvěj, heřmánek, dobromysl.

Několik tipů na kloktadla:

• kloktat domácí slivovicí.
• Dvě čajové lžičky sušené šalvěje zalijte vroucí vodou a necháte vyluhovat po dobu deseti minut. Pak nechte schladnout a vlažným čajem kloktejte dle potřeby.
• Kloktadlo z hřebíčku: rozdrtíme najemno 10 - 15 hřebíčků. Můžeme je rozdrtit válečkem na těsto tak, že hřebíčky jím přejíždíme, dokud se nerozmělní nadrobno. Pak je vsypeme do 1/4 litrového hrnku a spaříme vařící vodou. Necháme louhovat - před prvním použitím dobrou půlhodinu. Pak část slijeme, doplníme teplou vodou a kloktáme. Zbylý nálev (hřebíčky v něm necháme) používáme stejným způsobem při dalším kloktání. Je to velmi příjemná a účinná desinfekce.
• Kloktadlo ze směsi bylin: Po 20 g, šalvěje, divizny, květu akátu nebo heřmánku, 2 ks strouhaných plodů kaštanu lehce smícháme a z této směsi připravujeme kloktadlo tak, že 1 navršenou čajovou lžičku směsi vložíme do 2 dl chladné vody, přivedeme k varu, krátce povaříme, necháme ustát, scedíme a přidáme na špičku nože jedlou sodu. Kloktáme několikrát denně.

Na zábaly:

• Kapesník či menší hadřík namočila do rozředěné slivovice, zabalila krk a převázala teplým šátkem.
• Plátenko potřeme sádlem, posypeme stejnoměrně vrstvičkou strouhaného muškátového oříšku a přiložíme na krk. Ovineme pruhem dalšího plátna a teplejší šálou.Necháme působit několik hodin, nejraději přes noc.

Ale co když už chraptíme?

Na to je jednoduchá pomoc. Příznivě na chrapot působí odvar z řepíku. A to buď jen ze samotného řepíku, nebo s přidáním okvětních lístků červené růže:

• 100 g řepíku vaříme v 1/4 litru vody, až se voda odpaří asi tak na 3 dcl.
• Okvětní lístky z 1 červené růže přelijeme 1 dcl vařící vody a necháme hodinu louhovat.
  

Oba výluhy pak spojíme, přidáme 1/4 kg včelího medu, promícháme a užíváme několikrát denně 1 lžíci.

POZOR:

Pokud je bolení v krku doprovázeno vážnými příznaky - horečka, bolení hlavy, nevolnost, zvracení, pak je nutné se obrátit na lékaře. Je účelné se obrátit na lékaře i v tom případě, jestliže bolení v krku nepřejde po několika dnech. Pokud jde o dítě mladší dvou let, domluvte se o užívání přípravku s lékařem