Deník **Skaláci2008

Přidala jsem na rajče nové fotky - z Mikulášské a Vánoční besídky http://skalaci.rajce.idnes.cz/2008_12_16_Mikulasska_a_vanocni_besidka_ve_skolce/

A jak si u nás dělala Andulka s Emičkou maškarní :-)

http://skalaci.rajce.idnes.cz/2008_11_17_Andulka_s_Emickou_-_maskarni_-/

Vím, že dlužím spoustu záznamů - jak jsme byli na Mikuláše zase na Hojsovce s dubňáčkama, jak moc si to děti užily, že tam napadl sníh a ve finále pro změnu 80 % osazenstva napadl SRB (SRa.í Blicí) a od té doby Adélka, když vidí  nějaký kýbl, naklání se a hlásí - Binkám! Pak byl také Mikuláš ve školce a další týden i Vánoční besídka, kde Andulka hrála rozkošnou Pannu Marii, kolébala Ježíška a Filípek, jakožto Josef, jí hladil po vláskách, taky jsme byly s Andulkou a dalšími holčičkami na Nejkrásnějších princeznách na ledě, což bylo opravdu nádherné představení.

Ježíšek k nám přišel hned několikrát - domů, do Braníka i do Skalice a splnil většinu přání, jak už to má být. Andulka od té doby pořád chodí k oknu a pravidelně vyvolává - Děkuji, Ježíšku!

Ale tak nějak nemám náladu.. A ačkoliv nemám ráda silná slova, zvlášť když se s nima plýtvá, napíšu jen - Tati, máme tě rádi a i když nám strašně moc chybíš, vím, že jsi i tak s námi!

Konečně ??? přišla zima se vším všudy. Sice nechápu, proč si musela vybrat zrovna uplynulý víkend, ale budiž. V pátek šla Andulka klasicky po o a vyrazily jsme do Skalice. Braly jsme to ještě přes Přišimasy, odevzdat Euronu a děti si chtěly pohrát. Matýsek měl ale hasičský kroužek, takže na hraní měly asi 20 minut. Všechny škemraly, že musíme příště přijet na dýl, aby si to užily :-). Celou cestu k nim bylo počasí celkem přívětivé. Dopravní situace už méně. Musela jsem ještě pro zboží do Hiteka, takže dostat se pak na výpadovku byl děs běs. Ale chvílema probleskovalo sluníčko, že jsem i sluneční brýle nasadila.

Když jsme se konečně vymotaly z Prahy, pohled do zpětného zrcátka byl mírně apokalyptický. Černočerné nebe a jen jsme zastavily před Kovářovic domem, začala pořádná čina. Vánice, vítr, hnus fialovej. Teda bílej. Po cestě jsme se ještě stavily u Enkovic pro hliník a poslední mezipřistání bylo v Kostelci u mladejch.

Tam jsme si užily báječně. Lence přišlo masírovací lehátko, takže jsme dělaly pokusné králíky :-). Měla jsem ze cvičení namožená ramena, tak mi Lenčiny ruce dělaly mooooc dobře. Jak to viděla Andulka, hned chtěla taky a to malé piňdě samozřejmě nezůstalo pozadu. Nemohly se dočkat, až jim uvolním místo a nacpaly se tam obě. Andulku masírovala Andrejka pod dozorem Lenky a Adélku masírovala Lenka. Obě ležely a slastně přivíraly oči.. "Adélko, líbí se ti to?" "ÍBÍ.." ani oči neotevřela.. :-D

V sobotu jsem udělala rodině pá pá lá lá a odfrčela nach Velké Meziříčí na další "Větvičku" aneb setkání naší Euroňácké větve. Bylo to tam dost holek, které jsem ještě osobně neznala, pár "starých" známých a bylo to moc fajn. 100% dobrý pocit z toho ale nemám, nestihly jsme zdaleka všechno, co jsem chtěla. Nějak jsme se zasekly u batikování triček, což mělo původně trvat půl hodiny. Pak byl obsazený náš prostor jakousi partou chlapů, kteří cosi řešili pracovně a zároveň tu probíhala oslava 50. narozenin a to ve velkém stylu včetně kapely. Večer jsme ale pokecaly, děsně se nachechtaly a hlavně jsme si odpočinuly. Já jsem si odtamtud odvezla docela dost informací, doufám, že i pro ostatní byl ten pobyt aspoň trochu přínosný.

Přes den začalo docela dost chumelit, začaly nám chodit zprávy, že D1 je zablokovaná spoustou nehod. Ještěže jsme byly zalezlé v teplíčku. V neděli pokračoval fukéř, vedlejší silnice neprotažené, plné sněhu. Dálnice byla v mezích možností sjízdná, provoz v nedělním ránu minimální. Po cestě jsem projela několika vánicema, ale v podstatě v pohodě jsem dorazila do Skalice.

Poslední kopeček. - BTW jediný protažený, že by to bylo tím, že tudy jezdí pan starosta?? -Vím, že musím udržet konstantní rychlost ani nebrzdit, ani nepřidávat plyn, jinak mám smolíka. Chybělo 10 cm. Nevyjela jsem. Navíc auto začalo nekontrolovaně sklouzávat zpátky a směrem k srázu. Přiznám se, že jsem byla podělaná až za ušima. Jak to bylo uhráblé, vylezla na povrch ledovka a na tu neplatí žádná brzda, ač jsem málem urvala ručku a prošlápla podlahu. Byla jsem hodně vyděšená, tak jsem se aspoň odpoutala, otevřela dveře a zkoušela auto zabrzdit vlastním tělem. Dost naivní představa. Dieslová Otylka je těžká jak kráva. Ale zas se mi jí nechtělo pustit jen tak ze srázu dolů. Tak jsem bojovala a nakonec se povedlo, zarazila se o mini závějku. Volala jsem Petrovi, ať mi přijde pomoct - prý zkus to zcouvat a znovu vyjet.. Odmítla jsem do toho auta vůbec sednout, tak miláček během chvilky přiběhl a já ještě běžela k jeho strýci pro nějaký popel nebo cokoliv. Petrovi se nakonec povedlo zcouvat dolů, tam měl problémy auto srovnat a rozjet, ale nakonec, i díky strejdovi, který tam naházel štěrk, vyjel nahoru. Byla jsem zralá na panáka, ale ještě mě čekala cesta do Prahy, tak jsem se musela uklidnit hlubokým dýcháním :-).

Nicméně docela často teď přemýšlím, jak bych tu situaci řešila, kdyby se mnou jely holčičky.. Ufff.

Cesta domů pak už byla v podstatě brnkačka.

Po návratu z našeho rodinného setkání mě začal pobolívat močák. Říkala jsem si, že to rozeženu brusinkama a Ibalginem. Nechtělo se mi na Bulovku, nechtělo se mi do spárů doktorů. Po týdnu jsem to nevydržela a v pondělí ráno Petr pohlídal Adélku a vyslal mě do údolí.

Naivně jsem si myslela, že když je to pondělí, po kterém následuje státní svátek, že tam nebude moc lidí. Bylo. Asi dva miliony osmset šedesát pět. Ptala jsem se sestřičky, na jak dlouho to vidí, že mám doma malé dítě. Byla moc ochotná a řekla, že se pokusí podstrčit mojí kartu sestře na vyšetřovně. Opravdu se zadařilo, čekala jsem jen 40 minut a to hlavně z toho důvodu, že nebyly hotové výsledky moči.

Pan doktor mě docela nadchl. Nebyla jsem číslo 458, ale vzal mě dost komplexně, skoro až moc, takže když jsem odcházela, měla jsem pocit, že si rovnou zajedu zažádat o invalidní důchod :-). Vůbec se mu nelíbilo, že se mi to opakuje, navíc mi při sonu zjistil čtyřcentimetrový myom na děloze, přítomnost cukru v moči (nemáte cukrovku?? ) a celkově bych měla řešit tu recidivu komplexním interním vyšetřením včetně všech rozborů krve. Navíc mi doporučil navštívit kožní, protože se mi kolem nosu dělají suchá místa a červené fleky (to se děje pravidelně každý podzim s inverzí), že všechno souvisí se vším.

Napsal mi antibiotika s ohledem na minulou alergii a že se mám dostavit v pondělí na kontrolu, že se bude znovu vyšetřovat moč, tentokrát ale cévkováním. Na pondělí jsem ale měla naplánovanou euroňáckou poradu v Náchodě, takže jsem ukecala úterní termín.Prášky zabraly velmi rychle a mně se citelně ulevilo. Mezitím jsem se stihla objednat na gyndu, kam jsem stejně měla dorazit už dávno na garančku podvozku. Pan doktor si přečetl zprávu a velmi důkladně mě prohlédl. Na ultrazvuku hledal myom, ale naštěstí našel jen naprosto ukázkový vaječník. Uff.. Docela mi spadnul kámen ze srdce. Prý to ale negyndaři opravdu může připadat jako myom, navíc to sono se dělá zvenku, takže výsledek je zkreslený o záklon dělohy. Odebral mi kultivace (o výsledky si musím zavolat) a předepsal preventivně nějaké bobule a krém.Tak teď ještě aby to tak dopadlo i na dalších vyšetřeních.

V pondělí jsem tedy jela do Náchoda, už mi bylo v podstatě velmi dobře, a v úterý zas vyrazila na Bulovku. Byla jsem objednaná na 9:45, a protože jsem věděla, že mě budou cévkovat, nešla jsem celou čekačku čůrat. Jak pěkně nefunguje objednací systém, vyseděla jsem si tam málem močové šutráky. V 11:15 jsem šla konečně na řadu - no málem jsem to nedonesla! - a v 11:18 už jsem byla venku a volala jsem Petrovi, že už jedu.. Ne, že by na Bulovce tak rychle zvládali cévkování, ale byl tam jiný pan doktor, který se podíval do papírů a zeptal se, jak se mám. Odpověděla jsem po pravdě, že je to mnohem lepší, tak mi sdělil, že minulý pan doktor mi dal dobré prášky, že ten postup schvaluje a že je mám dobrat a přijít na kontrolu. Začala jsem se smát, jestli je to jako všechno. Koukal na mě trošku divně, tak jsem mu říkala, že jsem tam čekala 2 a půl hodiny a že jsem byla objednaná a jestli to mám zas absolvovat při té kontrole. Tak jen mávl rukou - cože je to dva a půl hodiny - že ten objednací systém je k ničemu, že jim tam vozí lidi z oddělení, do toho přicházejí lidi z ulice.. Snažila jsem se mu tedy vnuknout myšlenku, že přijdu, načůrám a odjedu. Tak prej jo, že to zapíše do karty. Pořád jsem se tlemila jak magor, tak jsem mu rovnou poradila, že má napsat, že pacientka se vyčůrá a zmizí.. A pak že si prý přijdu za dva dny pro výsledky.. zkrátím to, vysvětlila jsem mu, že si pro výsledky nepůjdu, ale že zavolám.. Ve finále pochopil a schválil.. Možná, že kdyby to fungovalo i v jiných případech, nehromadili by se jim tam lidi jak v Cimrmanově výtahu do dolu. Možná by stálo za to mít jednu ambulanci pro příchozí bez objednání, holt s rizikem, že budu čekat a čekat a čekat a ambulanci pro objednané lidi, kteří by prostě čekat neměli..

No nic, jsem chytrá jak rádio, nicméně tohle plýtvání časem a prací všech zúčastněných mi dost leze krkem.

Ve středu měla Andulka ve školce focení. Jak hromadnou fotku, tak portrét. Chtěla jsem je nechat vyfotit společně s Adélkou, zapsala jsem to tedy do seznamu a dostavila se s oběma do školky nejpozději do 8:15 hod., jak bylo striktně požadováno.. V 9:30 se stále nic nedělo, takže jsme se odebraly domů s tím, že přijdeme za hodinu, že to snad už na nás dojde řada.. Dorazily jsme včas, začalo focení a Adélka, jak už byla unavená, se sekla, že se fotit prostě nebude.. Grrrrr.. Takže úplně zabité dopoledne a naprosto k ničemu. Opět ukázka skvělé organizace. Na fotky jsem zvědavá, je to zas sada s překrásným designem - tentokrát Vesmír.. dokonce jsou tam 3D prvky planet.. fakt nádhera.. Když jsem to viděla, přemýšlela jsem, jestli to umělec myslí vážně.. evidentně ano.. Navíc ani ty portréty nejsou zrovna exkluzivní, ale školková fotka je halt školková fotka :-).

Ve čtvrtek jsem si jela odpočinout na lymfu - to je vskutku nevídaně luxusní záležitost. Zas jsme s kosmetičkou pokecaly a nařechtaly se. Ona je původem Maďarka, takže mi recitovala dětské básničky a dělala rychlokurz :-D.

Na víkend jsme zamířili do Skalice - měly jsme s Andulkou koupené lístky na Majdu a Františka z Kouzelné školky. Dana je ulovila v předprodeji, tak šla s Týnkou. Představení bylo moc pěkně udělané, užili si rodiče. Zbytek dne jsme strávili zavření doma - šíleně lilo.

Já jsem si ještě vyšvihla s Annou parádní akcičku - byly jsme na premiéře filmu Anglické jahody (www.anglickejahody.cz) . Nejlepší byl moderátor, jehož angličtina byla víc než skvostná a šlehačkou na dortíku bylo oznámení, že jsme v kině s názvem Vylyž Cinema.. Celý sál zaburácel. :-) Film se mi líbil, bylo to o 21.8.1968. Kapánek mi z toho běhal mráz po zádech. To nejlepší ale následovalo. Přesunuly jsme se do Mánesa na raut a křest soundtracku. Bylo tam narváno, ale viděly jsme hlavní hvězdy filmu včetně ruského Brada Pitta :-). Po ofiko programu následovala diskotéka a DJ hrál přesně ty pecky, na kterých jsme vyrostly, takže jsme si to výborně užily. Ve finále jsem vyprovokovala Annu, ať jde pro Alexeje (alias Brada) a nakonec fakt šla a tančila s ním! No prostě to bylo úžasné a v nejlepším jsme odcházely domů. Dorazila jsem ve 4. :-D A druhý den mi bylo kapánek hůřeji :-D.

Po školkovém barevném týdnu, kdy jsme každý den vymýšlely oblečení na den následující - žlutý, červený, hnědý, zelený a bílý - si mamka přijela pro Andulku, protože měly domluvený společný víkend :-).

V pátek jely parníkem - Vyšehradský tunel je zavřený, proto jezdí jako MHD parníky. Já si to taky pamatuju, když už to kdysi takhle bylo a jednou jsem to někde řekla a bylo mi řečeno, že jsem teda hodně stará, když jsem taková pamětnice :-D. Tak doufám, že Andulíně se takového komplimentu jednou nedostane :-D.

Samozřejmě posléze zamířily do Tesca Tesca, kde se zrovna konal program pro děti - balónková show, malování na obličeje, vyráběnkovací dílna - prý to bylo moc pěkné a holky dorazily domů v půl osmé.

V sobotu šly do cirkusu - ve školce zas byly k dispozici vstupenky zdarma pro dítě, které doprovází dospělý, což je celkem slušná úspora - dospělý platí vstupenku 200,- Kč, dítě 160,- Kč. Ale stejně, i když se těch 160,- Kč ušetří, probendí se to v cirkuse jinak, lákadel za hafo peněz je tam spousta.

My jsme s Adélkou zašívaly, uklízely a po spaní jsme šly nakrmit kačeny, což je velmi oblíbená atrakce. Celkově jsem udělala hafo práce - fakt platí, že jedno dítě = žádný dítě. Co já jsem to dělala, když jsem měla jen Andulínu???

V neděli jsem stihla umýt lodžii v době, kdy jsem předpokládala Adélčin spánek. Adél ale usoudila, že chce vyrazit za Andulkou co nejdřív, takže prostě spát nebude. V Braníku byla i babička, tu jsem pak odvezla domů a holčičky zanechala našim s tím, že se mrknu po nějakých kozačkách a tak celkově. Nekoupila jsem nic, teda krom vybrakovných Levných knih :-). Ale už aspoň vím, že boty, které bych chtěla, musím sehnat ve sportu. Celkově mě ale chození po nákupech fáákt neba.

Dnes byl státní svátek, ale Petr jel rovnou ze Skalice do práce. My jsme koukaly na pohádky a Adélka opět odmítla spát po o. To se mi teda vůbec nelíbí a doufám, že to byl jen chvilkový rozmar. Domluvily jsme se proto s Míšou, že odpolka půjdeme společně ven a Andulka naplánovala výlet do Krakova (ne polského :-)), že jsem jí slíbila mrknout na zvěřinec. Máme tu totiž taky cirkus. Dojeli jsme tam autobusem, ale cirkus zřejmě akorát likvidují a hlavně zvěřinec je otevřený o víkendu jen dopoledne, takže jsme viděli pár poníků a šmidra. Zpátky jsme šli pěšky přes blázinec, já v domnění, že by snad Adél mohla usnout.. No neusnula.. Když už to vypadalo, že možná joo, přišel nám naproti Petr a bylo po spaní. Po nákupu obživy jsme si vzali Emádu a holky tu měly improvizovaný karneval :-).

Na http://skalaci.rajce.idnes.cz/ jsem přidala nové, respektive dlužné, fotky. Doplnila jsem pár od Cecelky z dovolené na Zakynthosu, nově je tam Legoland, Oslava Jáchymových narozenin a Cesta za pokladem.

Andulka mě pořád vidí sepisovat deníčky, takže má jakýsi svůj bloček a tvrdí, že to je její deníček. Taky si chce zapisovat důležité události, příhody.. A tak poté, co nakreslila krásný obrázek s balónkem- housenkou, mě napadlo, že by si ten deníček taky mohla vést, ale kreslený. Aňa byla z toho nápadu nadšená, koupily jsme záznamovou knihu a mohlo se začít.

Teď je tam pár obrázků trochu napřeskáčku - kreslila balónek-housenku jak jí ulítl, už tam má i jízdu lanovkou na Kleť a vrátila se ve vzpomínkách i na Zakynthos.

Prohlížím si to pořád dokola, jsem z toho naprosto unešená! Doufám, že jí to vydrží a že si to pak také bude moc ráda prohlížet.

Holky na dubnu jedou v Projektu 365 - blogují každý den a každý den připojí nějakou fotku. Takhle pravidelně bych to nezvládala, sem do deníčku píšu spíš občasně, ale stejně tak má od nynějška svůj projekt i Andulka.

Další hektický týden. V úterý s Andulínou do Sokola, ve středu dopoledne jsme s Adélkou sjely do pizzerie U divadla na sraz dubňáčků bez dubňáčků :-). Pokrafaly jsme s holkama, benjamínci si pohráli, my si klasicky předaly kontraband a pak už zas pápá lálá a s Adél jsme si to smažily pro Andulku do školky, protože jsme měly domluvený výlet ke kámošce z dětství. Mého.. :-D

U Jany to bylo moc fajn, mají úžasnou zahradu s hradem, s jelenem z břečťanu, jezírkem s rybkami a v domečku pak obrovský dětský pokoj s raketou, po které zatoužila Andulka. S Janou jsme se neviděly strašně let, hodně jsme spolu kamarádily, když nám bylo ještě náct, takže jsme zavzpomínaly na naše pubertální vylomeniny a bylo to moc příjemné.

Ve čtvrtek k nám dorazila Cecelka s klukama - výlet sockou přes celou Prahu byl prý úžasné dobrodrůžo :-). Matýsek chvilkama dělal, že se jako stydí, ale naštěstí ho to brzo přešlo :-).

V sobotu jsme vyrazili na jih - na sraz V.J.P. aneb Vnuků Josefa Paclíka. Josef Paclík byl můj pradědeček, toho si nepamatuju, ale prababičku Barborku ještě jo, i to, že jsme do Křemže kdysi jezdívali s babičkou a dědečkem. Taky když jsme šli k nim "do služby" na víkend, jedli jsme pořád dokola krupicovou kaši, kterou dědeček přepískl Grankem a co lžíce, to byla jedna zastávka vlakem do Křemže. Od té doby mám asociaci - vlak=krupicová kaše, krupicová kaše=vlak :-).

Bohužel se několikrát měnil termín, takže nakonec mi to kolidovalo s výjezdem s holkama aneb TMAII - opět na Slapy. Hoodně mě to mrzelo, moc jsem se těšila, ale ve finále zvítězila zvědavost na tu část rodiny, kterou v podstatě neznám. A když znám některé z těch dětí, tak jsem je neviděla .. no.. nebudu radši psát kolik let, lepší bude napsat, že od dětství :-). Holky mě ale moc potěšily, psaly mi smsky a ve finále mi i nějakou tu chvilku po půlnoci volaly a dokonce mi přišla i moc pěkná MMS. Já jim zas mávala z Kleti.. Takže holky, díky, že jste na mě myslely, taky mi bylo líto, že nejsem s vámi a snad to vyjde příště a i na ten tanec dojde! :-D

Sraz byl v pravé poledne u kostela v Křemži. No.. klasicky jsme přijeli poslední, ale vešli jsme se s odřenýma ušima do akademické čtvrthodinky - na dálnici došlo k bouračce a chvíli trvalo než jsme se z D1 dostali. Prohlídli jsme si bývalý dům prababičky, respektive to, co místo něj postavili. Poměrně otřesný domov důchodců. Nicméně sámoška je pořád na tom samém místě :-). Po nezbytném zapsání do prezenčky jsme vyrazili na hřbitov, ukázat se prababičce a pradědečkovi.

Z Křemže jsme se vydali na Kleť. Mám pocit, že jsem tam nikdy nebyla. Jeli jsme lanovkou - jela ten víkend naposledy - a protože jsme očekávali opravdu velkou kosu, byli jsme dobře nachystaní a zazimovaní :-). Výšlap by byl asi hodně náročný, je to dost po šutrech a hlavně by na to nebyl čas vzhledem k dalšímu programu. Bohužel nebyla otevřená rozhledna, takže jediná panoramata, která jsme viděli, byla z lanovky. Jinak všude převyšují stromy výhled, což je velikánská škoda.

Z Kleti jsme se přesunuli do místa ubytování - do penzionu jednoho z mamčiných bratranců - http://www.penzion.rajsky.cz/ . Když jsme otevřeli dveře od pokoje, museli jsme se smát. Nádherná světlá, prostorná místnost, velmi příjemně vybavená. Ve srovnání s naším pokojem na Zakynthu.. No nic..

Večer dorazila další část příbuzných a začal mejdánek :-). Všechna vnoučata (generace mojí mamky) představovala svoje rodiny a ta naše vyhrála soutěž "Kdo přiveze nejvíc lidí" :-). Byla to docela sranda, kdo je vlastně kdo a ke komu patří a asi nejvíc se to líbilo Adélce, která tleskala jak o život :-). Pak jí hrozně bavilo odnášet za bar prázdné láhve.

V neděli nás opět probudil nádherný den, takže volba byla jasná - jdeme se podívat do Krumlova, navíc jsme se měli v 11 stavit v kavárně U Mrázků, aby se mamka s Lidunkou podívaly, kde si to hrávaly. Patřičně nabaleni jsem vyrazili a musím napsat, že Krumlov je opravdu nádherné město, až jsem byla překvapená. Neměli jsme kočár, tak pro nás bylo cestování trošku komplikovanější a nakonec jsme ani nešli na věž, protože už bylo poledne a na Adélce bylo znát, že by si ráda schrupla. Odpoutali jsme se od zbytku výpravy a po nějaké chvíli už jsme frčeli za Mášulkou do Chvalšin. Tam si holčičky pohrály s klukama, dostali jsme najíst, ač jsme byli nacpaní, a mohli jsme vyrazit k domovu.

Cesta proběhla v pohodě, Adél spala skoro celou cestu, Andulína to taky zalomila, provoz (až na D1) v pohodě. Byl to moc fajn víkend, hodně jsem tam pochopila, hodně jsem si ujasnila a hlavně jsem poznala zas další kus svých příbuzných. Takže Agu - moc děkuju za ten nápad uspořádat takové setkání a celkově za organizaci včetně výběru exkluzivního počasí!

http://skalaci.rajce.idnes.cz/2008_10_18_-_Sraz_V.J.P./

Minulý týden byl opět kapánek hektický :-) Krom mého hýčkacího úterý jsme stihly s Adélkou mini sraz březňáčků - to jen s Rosie a Vevelen, ale zas bylo fajn, že jsme aspoň maličko stihly pokecat :-). Odpoledne jsme měly domluvenou návštěvu dopravního hřiště na Proseku.

Andulka si to domluvila s klukama od Anny den předem a protože počasí bylo celkem ucházející nebyl důvod nejít. Dopravní hřiště nás dost nadchlo. Andulka mohla jezdit na motorce na baterky, po které neuvěřitelně touží. - Mami, nemusíte mi jí kupovat, já si jí objednám od Ježíška! Ale Andulko, Ježíšek ti jí nepřinese, kam bysme jí dali? Vždyť nemáme doma místo. To nevadí, mami, já si objednám od Ježíška ve Skalici! - ale měly jsme s sebou i kolo. Jsou tam funkční semafory, spousta křižovatek, značek a místo nejoblíbenější - benzínová pumpa Shell :-). Tam zajížeděly neustále všechny děti :-). Pokud účastníky dopravního provozu omrzí cestování, můžou si hrát na pískovišti nebo na skluzavkách a prolejzačkách. Pro rodiče funguje stánek s občerstvením a když se k tomu přidá i pěkné počasí, je to nádherné místo ke strávení odpoledne a ještě za velmi slušné ceny. Jen fungují do konce října a pak až zas na jaře.

V sobotu jsme šli ve Skalici na velký výlet - Andulka chtěla pořád k vysílači, na který se díváme z okna. Je to na protějším kopci a dlužno podotknout, že to opravdu není za rohem. Nicméně naše prvorozená si vysnila piknik pod věží a pořád nějak nebyl čas, až konečně v sobotu jsme se rozhodli, že teda půjdeme. Celkově nám to trvalo dvě a půl hodiny a kdo nás zná ví, že jsme trošku magoři, kteří neumějí chodit pomalu. Musíme to jednou změřit, kolik vlastně takhle našlapeme kilometrů. Ale Andulína je v tomhle naprosto úžasná. Někdy třeba maličko zakňourá, že jí bolej nožičky nebo tak, ale stačí jí vymyslet nějakou motivačku a maká dál. Jen byla trošku zklamaná, že pod vysílačem nebyl trh ani pouť :-D. Našla jsem jí aspoň pařez u stromu, takže měla jakoby princeznovské křeslo a mohla majestátně zkonzumovat housku :-).

V neděli jsme vyráběly domácí úkol do školky - něco z listí. Naštěstí Jitka dala na diskusi odkaz, který nás nadchl i zachránil zároveň :-) http://www.ceske-tradice.cz/cz/k4,103,109-podzimni-dekorace/c19-podzimni-dekorace-kytice-z-javorovych-listu/ Je to hodně jednoduché a přitom efektní, takže jsme to s Andulkou krásně zvládly. Naučily jsme vázat kytičky i Lenku Párysovic, prý to pak ukáže na výtvarce ve škole. Musím se jí potom zeptat, jak to dopadlo :-) Náš výsledek se pokusím uložit do deníčku.

Fotky z dopravního hřiště jsou zde http://skalaci.rajce.idnes.cz/2008_10_09_Detske_hriste_na_Proseku/

Na dnes jsem zas byla objednaná na lymfu. Moc ráda tam chodím. Nejen, že kosmetička-masérka je naprosto úchvatná při masáži, ale ještě se u toho obě nachechtáme a probereme všechno možné i nemožné.

Holčičky jsem zas předávala mamce v metru - byla to trochu schíza - zaparkovaný kočár, Andulka na sedačce a já vystupuju, aby mohla mamka nastoupit.. chvíli jsem blokovala dveře, abych měla jistotu, že tam ta koťata nezůstanou samy :-). Celkem blbej pocit.

Protože jsem měla o děti postaráno a protože je dneska jeden z nejvhodnějších dnů na stříhání a barvu, objednala jsem se do vlasového studia Hair Area. Šéfují tam Blanka a Honza, kteří svého času pomáhali při změně image v pořadu Vypadáš skvěle. Teď je sleduju na netu http://www.stream.cz/profil/blaho - ukazují co a jak se dělá. Mě upravovala vlasy tahle Bára - http://www.stream.cz/video/12/74316-blaho-40-promena-pryc-s-odrosty :-)

Byla jsem zvědavá, co si se mnou počne. Začalo to celkem dlouhým rozhovorem o mých představách a pak zkoušení různých variant, až jsme to vymyslely a mohly jsme začít. Já jsem žila celé roky v domnění, že mám  hrozný vlasy a naopak jsem slyšela, že mám moc pěkné a kvalitní vlasy, jen bych jich mohlo být o trošku víc, ale že by byla škoda je vysloveně zkracovat. Že kdyby byly nekvalitní, nikdy mi nedorostou tak dlouhé. Naopak jsem nedostala pochvalu za svou ofinku :-D. Ale Bára je fakt šikovná, takže si poradila i s tímhle neřešitelným problémem.

Nakonec mi tedy udělala melír a přeliv a vlasy ostříhala. Vzadu to jen zarovnala a zkrátila o kousek, po stranách padaly dost velké kusy :-). No a výsledek je v deníčku, jsem fakt spokojená!