Deník **Skaláci2008

Mamka měla hlídací týden a Lukajda s Andrejkou chtěli strávit část prázdnin v Praze. Vymýšlely jsme jim proto program, aby aspoň trochu zaujal i "jásenudím" puberťáka Lukajdu. :-)

Na pondělí byla zamluvená Chýše na oslavu svátku sv. Anny ve smyslu přísloví Svatá Anna chladna z rána aneb do Chýše nám neprší! No.. chladno fakt nebylo. Pařák jak blázen, do toho spousta dětí, ve finále jsem majiteli navrhovala, ať to po našem odchodu přejmenuje z Chýše na Kůlničku. Byla nazdobená slavnostní tabule, všude cingrlátka, nafouknuté balónky, my jsme si přinesli i CD s Inkou Rybářovou a děti pařily a pařily a my jsme se pařili a pařili.

Adélka byla neuvěřitelně spokojená. Chroustala zakázané hranolky, pohupovala se v chytlavém rytmu, pozpěvovala, naše dvě oslavenkyně spolu taktéž tančily jak o život. Andrejka se dala do kupy s majitelovou dcerkou, jen Lukajda se moc nebavil a čekal, když už to skončí :-).

Ve finále nás Andulka opustila a odjela s mamkou a dětma do Braníka.

V úterý jsme se sešli ve Stromovce s plánem na cestování přívozem. Opět bylo vedro k padnutí a my jsme šli, šli, šli a šli, navíc jsme krásně zakufrovali a obešli jsme celý Císařský ostrov, abychom se vrátili po hodině v podstatě na místo, odkud jsme vyšli :-). Nicméně jsem dětem tvrdila, že to bylo schválně, protože se nám chtělo čůrat. :-). Pak už nám zbývalo "jen" dojít k přívozu, což obnášelo obejít celou spodní část ZOO a ještě kousek. Ale stálo to za to. Lodička byla zrovna na druhé straně, tak jsme si zacinkali a už frčela pro nás. Má sice jakýsi fiktivní jízdní řád, ale stejně jezdí podle toho, jak je potřeba. To byla romantika jaxviňa! Když si člověk uvědomí, že je v Praze, brázdí si Vltavu na lodičce, že jsme si mohli cachtat ruce, v pozadí Pražský hrad.. I Adél z toho byla unešená! Navíc tam platí socka, takže žádné další výdaje s tím nejsou spojené. Ani se nám nechtělo vystupovat.

Nicméně přece jen jsme museli :-). Ale čekala nás ještě cesta zpátky - dalším přívozem cca o 2 km výš po proudu řeky. Tam už je krajina trochu jiná, taková divočejší. Odtamtud nám jela 102 do Bohnic. Akorát, že jezdí jen 1x za hodinu, ale my jsme měli v podstatě štěstí, protože do odjezdu zbývalo nějakých 25 minut. Aspoň jsme si trochu odpočinuli ve stínu a z té nudy nás vytrhl frajer, který si zřejmě přijel do místního útulku pro psa. Já jsem nejdřív obdivovala velikost auta, ale jen do té doby, než zaparkoval tím stylem, že se ozvala rána a rozhýbala se jedna jediná lampa v širokém okolí :-). Normálně do toho sloupu najel. Nechápu, jak se mu to mohlo povést, byla tam spousta místa a ani to nebylo při couvání, ale prostě se to stalo. Pro nás, nudící se na zastávce, vítaná atrakce, jak jinak.. Mladý muž vystoupil z auta, obhlédl minimální škody a pak směrem k nám se usmál a jen pokrčil rameny a zapadl do útulku.

Andulka to pečlivě sledovala a ve finále jeho výkon okomentovala hlasitým - Chybka, drahoušku.. Nejen já jsem si málem smíchy krupla.. :-)

Andrejka - zvědavá baba - hned chtěla vědět, jak je to bouchlé, Andulka jí zdárně sekundovala, tak to šly holky obhlídnout. Potom už nám jel konečně autobus, my jsme s Adélkou vystoupily v našich končinách a zbytek zájezdu pokračoval dál.

Ve středu jsme si udělali výlet do Historického leteckého muzea v Kbelích. Je tam navíc vstupné zdarma, což je velmi potěšující a mamka si tam neuvěřitelně pochutnala na párku u stánku, že ještě několikrát poté zopakovala, že tak dobrý párek už dlouho nejedla.. Mami, promiň, to jsem prostě musela napráskat :-D :-D :-D. Adélka byla zas unešená z letadel - pořád vykřikovala - Jéééé.. éo! A strkala hlavičku mezi šprušle. Jen Andulka se pořád ptala, kdy už půjdeme na tu bobovou dráhu, která byla na pořadu dne jako druhá.

Protože tam jezdí autobus v úterý a únoru, šli jsme pěšky a pořád jsem dětem slibovala, že už tam fakt budeme za chviličku .-). Ono to to tím autem přece jen vypadá kapánek blíž. Ale dočkaly se, miláčkové, a pak jsme si to všichni neuvěřitelně užili. Je to i na krásném místě s výhledem na Prahu, nebylo tam moc lidí, jen ten sponzor nám trošku chyběl, přece jen to není zrovna nejlevnější záležitost. Ale statečně jsme soutěžili mezi sebou, kdo bude mít nejrychlejší čas. Poslední jízdu odfrčela i mamka s Andulkou a dosáhla rychlosti 19 km/h! Ehm.. my jsme s Andulínou měly rekord 43 km/h :-D.

Každopádně nás to fakt hodně nadchlo a děti o bobovce mluví pořád a kdy tam zas prý půjdeme. Když jsme tam byli poprvé, byla jsem akorát těhotná s Andulkou, takže jsem si to fakt nelajsla.

Ve čtvrtek byl "odpočinkový" den - bez vejšlapů. Potřebovala jsem do IKEA a děti se toho chytly, že chtějí také. My jsme tam byly s Adélkou, kupodivu a naprosto výjimečně, první a čekaly jsme na ně u klouzačky v dětském oddělení. Adélku klouzačka nadchla, i to lezení po schůdcích, takže jela asi milionkrát. Možná si vynahrazovala, že nejezdila na bobovce :-). V jednu chvíli se k těm schůdkům ale postavil asi dvoumetrový chlap s plným vozíkem zboží a něco si tam začal prohlížet. Adél zmerčila, že jí zatarasil vchod, tak se na něj tak rozkřičela, že to skoro vypadalo, že na něj řve - UHNI! Pochopil jí velmi rychle a hned se omlouval a dekoval pryč se velkou omluvou :-D. Smála jsem se jak blázen, jak si to naše malé mrně umí udělat prostor. No.. že mě to překvapuje, že.. Mamka s dětma dorazila se zpožděním, cudáci cestovali víc jak dvě hodiny, protože nějaký chytrák neměl lepší nápad než skákat pod metro.

V pátek už jsme jen s Adélkou dorazily přímo do Braníka, Andrejce jsme ještě dělaly s mamkou melír (mně teda taky) a pak už si pro děti přijel brácha a my jsme taky s Áčkama vyrážely do Skalice.

Byl to velmi velmi intenzivní týden a v kombinaci s tím úmorným vedrem občas i únavný, ale hezky :-). Andulka odmítala každý den jet se mnou domů, ačkoliv vždycky večer tvrdila, že zítra už určitě s maminkou domů pojede :-).

Fotky z tohoto týdne jsou k vidění zde http://skalaci.rajce.idnes.cz/Tyden_s_Andrejkou_a_Lukajdou_-_cervenec_2008/

Minulou neděli jsem vezla Andulku do Kostelce. Už od narozenin měla slíbený pobyt, takže se strašně moc těšila. Navíc jí Lenka slíbila, že budou spolu šít peřinku do kolíbky pro její miminko a Andulína na to opravdu nezapomněla a pořád to Lence, pro jistotu, připomínala :-).

Užili si to tam pěkně, Andulka šila na opravdovém šicím stroji a ve středu jsme měli domluvenou předávku v ZOO. Lenka jela s Lukajdou a s Andulkou autobusem a brácha měl v autě Andrejku a Tomáška od Lenčiny ségry. Sraz jsme měli kolem 11, my jsme dorazily s Adélkou jako první, takže jsme šly vystát tu šílenou frontu, která vedla k pokladně. Naštěstí to šlo celkem rychle, ale i parkoviště bylo narvané a přijížděvší autobusy chrlily další a další zvířátek chtivé návštěvníky. My jsme měli pořadové číslo cca 3.200. Když jsem okolo frčela za hodinu a půl, bylo tam už přes 6.000.. Bohužel se na lanovku s kočárem nevejdu..

Byl to poměrně nezvyk, přece jen takový nátřesk nepamatuju, jak tam chodíme vesměs v týdnu, tak mě to celkem překvapilo.

Na sobotu jsme měli s Novákovýma naplánovaný výlet na Český Šternberk vláčkem. Oni navrhli termín, Irča nám vyhledala spoje, slevy a když jsme v sobotu dopoledne přistáli u nich před barákem, tak se hrozně divili, co se jako děje. Takže jsme nakonec jeli sami a úplně suprově jsme si to užili. V tunelu to Adélka komentovala bu bu bu :-) a na hradě to už bylo kapánek hraniční, protože byla ospalá. Ale zvládli jsme to. Ještě jsme se šli podívat na hladomornu a v jedné restauraci v podhradí jsme stihli rychlý oběd a už zase na vláček zpátky. Adélka samozřejmě ve vlaku usnula, nechtělo se nám jí budit, vymysleli jsme proto, že si dojdeme v Sázavě ještě k Myšákovi na zmrzku, aby pak nebyla protivná. Po cestě domů nám před cílem nakonec usnula v autě Andulka a spala tak tvrdě, že jí neprobudilo ani že už jsme doma. Ale taky jí to prospělo.

Navečer jsme oprášili šipky, grilovali masíčko a poslouchali tradiční letní koncert Olympicu završený tradičním ohňostrojem :-). Fakt pohodička.

V neděli jsme si prohodili trošku program a vyrazili na rodinnou procházku už před obědem, aby se Adélka prospala na čerstvém vzduchu. Ušli jsme tradiční velký okruh, tipnu to tak na 10 km, musíme to jednou změřit třeba na kole. Do toho Andulína naběhá ještě dalších x kilometrů sem a tam :-). Našli jsem i spoustu hub a hladoví dorazili v půl třetí domů :-).

Ale je moc fajn, že jsme takhle mohli strávit víkend, v týdnu holčičky tatínka moc nevídají, jezdí teď hodně pozdě, mají nějakou velkou zakázku.

Loni v prosinci jsme oslavili 20 let, co jsme spolu s Petrem. Ptal se mě, co bych chtěla za dárek, já jsem si vymyslela zážitek :-). Trošku jsem se bála, aby z toho nebyl třeba víkend pod širákem, případně týden na vodě, ale naštěstí mě můj milovanej manžel zná natolik dobře, že ví, že po tomhle by  už žádné další výročí asi nebylo :-).

Pátral tedy po netu až našel super luxusní záležitost - jakousi masáž kaviárem a zlatem. Však jsem jeho zlatíčko, ne? :-) Zakoupil mi v salónu LaFayette poukázku, abych si to užila. Pak nějak nebyl čas a když už byl, objednací lhůty do salónu nejsou zrovna pružné, zvlášť, když je člověk závislý na hlídání, navíc při objednávání se slečna na recepci hrozně divila, co to chci a musela povolat na konzultaci kosmetičku, která mi sdělila, že už to dva roky nedělají.. ehm, ehm, ehm... ale poukázku klidně prodají.. Holt jsem se tedy musela obětovat a vybrat si to jinak :-).

Konečně všechno klaplo, Skaly dorazil z práce brzo, abych mohla já vyrazit, holčičky byly ten den navíc výživné, takže jsem se těšila opravdu jak malé dítě na kolotoč. Dorazila jsem do salónu a recepční se zhrozila - Ježiši, zlatíčko, co tu děláte?? - No co bych tam asi dělala? Utekla jsem od řvoucích dětiček, abych si dopřála relaxaci. Bohužel jim ale kosmetičku napadl nějaký bacil, takže musela odejít hned ráno domů a navíc měli na záznamníku vzkaz od nějaké dámy, že ruší kosmetiku, ale zřejmě chtěla zůstat inkognito, takže se jaksi nepředstavila. Doufali proto,že jsem to byla já.. No.. nebyla..

Málem jsem se tam rozbrečela, i když je to totální kravina, ale speciálně Adélka mi fakt dávala zabrat, takže jsem se k tomu relaxu dost upínala. Nejdřív jsem si říkala, že se projdu po centru, ale ve finále jsem byla tak otrávená a ještě se blížila jakási šílená bouře, tak jsem kopla do vrtule a jela zpátky domů.

Další týden se to konečně povedlo i díky mamce, která má o prázdninách jinou pracovní dobu a mohla mi pohlídat holčičky. Naprosto sobecky jsem je předala a zmizela v útrobách salónu. Na začátek jsem si naplánovala tu méně příjemnou část - letní úpravu na intimních partiích. Jenomže jak jsem s tím počítala už minulý týden, kapánek to vyrostlo víc a v jednu chvíli kosmetička škubla a asi to správně nepodržela a natrhla mi pííííp.. Krve jak z Býka, ona z toho na mrtvici, takže jsme pak činnost musely přerušit. Musela jsem se pak smát, protože nosím kalíšek, abych nemusela používat vložky a teď jsem, chca nechca, musela zas po vložkách šáhnout. Ale za dva dny už to bylo i celkem zahojené.

Pak už následovala ta rajská část návštěvy - masáže obličeje, hlavy, rukou, nohou, prostě nádhera. Na závěr jsem ještě byla nalíčena a mohla jsem vyrazit do světa jako nový člověk :-). Mamka byla zatím s Áčkama na Žofíně a Adélka absolutně nechtěla slézt z houpačky. Andulka zas chtěla na lodičky, tak jí mamka vysvětlovala, že my s nima nemůžeme jít,protože neumíme pořádně plavat. Načež Aňa duchapřítomně vymyslela, že se zeptáme některého z procházejících pánů, jestli třeba neumí plavat dobře a jestli by nešli s námi na lodičku :-).

Nakonec se nám podařilo, pod příslibem příští návštěvy s tatínkem, od tohoto nápadu Andulku odradit, nasedly jsme na tramvaj a razily domů. Po cestě ještě Andulínu hrozně zajímalo, co zpívá ta paní v tom autobuse, co jede za námi - byl to nějaký turistický zájezd s průvodkyní. :-)

Včera jsem si byla vybrat zbytek poukazu - tentokrát jsem byla objednaná na masáž. To byla taky parádička, i když místy to kapánek dost bolelo. Masérku ale naprosto odrovnaly moje "krásné" nohy, takže se zaměřila hlavně na ně a doporučila mi ještě další lymfatické masáže a poradila pár triků, jak těm nohám trochu pomoct a ulevit. Kolem kotníků mám totiž permanentně jakoby modřiny a nevypadá to fakt vůbec pěkně. Mamka mi dneska zašla do jednoho bylinkářství, koupila mi nějaké čajíky a dostala spoustu rad, co bych měla a neměla.. V podstatě mám maximálně omezit škorb a cukry, takže nemám jíst ani brambory, ani pečivo, jen rýži.. Tak doufám, že mi z té rýže nehrábne a místo Eurony se nevrhnu na prodej oblečení "titisou"..

Relax jsem zakončila nákupy - ač tuhle činnost  z duše nenávidím, jak to tak nějak samo vyplynulo, celkem jsem si to užila. Zašla jsem nejdřív do Bílé labutě, ale tam mi bylo hodně smutno, jak to tam vypadá. Přece jen ta nostalgie ze stále stejného lina na zadním schodišti jako před.. ježkovy zraky, teď jsem si spočítala, kolik to je let, co jsem tam nastupovala po škole!!!.. tak radši napíšu - jako "tenkrát" :-D:-D, ale celkově je to tam hodně velká bída.. Naštěstí je kousek Palladium, kde jsem ještě nebyla, takže jsem využila svobody a omrkla tam shopy. Ve finále mě to i bavilo, přinesla jsem si domů pár taštiček z letních slev a byla jsem moc spokojená, že aspoň trochu oživím svůj fádní šatník. Na náměstí Republiky jsem si ještě prohlídla výstavu obřích fotek a ve 22 hodin jsem byla doma jak na koni :-D.

První prázdninový den jsme strávili na zámku Loučeň http://www.zamekloucen.cz/. Je to otevřené teprve rok, nicméně v zámecké zahradě jsou naprosto unikátní labyrintárium http://www.zamekloucen.cz/vyletnici-labyrintarium-a-park-labyrinty.htm nebo-li 10 labyrintů a každý naprosto jiný. Ráj pro děti i dospělé. Děti se vyběhají, občas se ztratí, ale moc je to baví :-).

Vyrazili jsme s Míšou, Janou a Andreou a jejich dětma. My jsme navíc měly zcela neplánovaně s sebou Andrejku, protože když jsem jí vezla v neděli do Kostelce od našich, vymyslely s Andulkou, že by bylo fajn, kdyby Andrejka jela s námi do Prahy. Hlavním důvodem ale asi bylo, že se jí nechtělo uklízet v pokojíčku :-D.

Byl šílený pařák, ale park je krásně zarostlý a celý den nám bylo neuvěřitelně příjemně. Pro zpestření výletu jsem Andulce slíbila, že budeme obědvat jako princezny - objednáme si piknikové koše. U pokladny jsem se tedy hned ptala na možnost objednání, protože příprava trvá nějakou chvíli a už tam byl lehký zádrhel, v restauraci se k tomu výrazně neměli. Pán z pokladny byl ale velmi ochotný a do restaurace se mnou zašel, aby bylo vše v pořádku. Většinou mají na přípravu maximálně dvě hodiny, pro nás to bylo nachystané ještě o půl hodinu později. Budiž. Mezitím jsme si aspoň prošli labyrinty a dětem vyhládlo. Zbývající čas děti strávily poskakováním na trampolíně. Konečně nastala ta správná hodina a mohla jsem jít vyzvednout tu naší nádheru. Sice nás kapánek zarazilo, že když jsme se objevily s Andreou ve dveřích, ozvalo se - jo, to jsou ty koše - ucho sice mám, dokonce dvě, ale že bych byla proutěná, to jsem si fakt nevšimla.. Nicméně jsem nafasovaly proviant a s nadšením ho dotáhly na plácek mezi stromy.

Roztáhly jsme zapůjčené deky a ejhle.. Deka opravdu nebyla pro rodinu, ale spíš pro někoho, kdo má prdelku jak dva kmínky. Opět jsme to přešly a nechtěly se nechat zkazit náladu. Začaly jsme vytahovat jídlo a už se nám na ně vrhali hladoví potomci. Jaké bylo naše překvapení, když obsah neodpovídal našemu očekávání a to ani zdaleka. Koš byl prezentován jako rodinný, měla tam být 4 stehna a místo toho 3 špalíčky a 3 zbytkové kousky totálně přesmažené. Sendviče byly klasické housky se sýrem a se šunkou. Ovoce nemyté, příbory jen dvoje, místo 4 vajíček jen dvě, úplně chyběly koláčky, salát taky jen na ochutnání a to celé bratru za 575,- Kč a ještě jsme to měly ve dvojím vydání, protože jsme předpokládaly, že si vždy rozdělíme jeden koš a najíme se dosytosti všichni.. V romantickém koši, který byl o cca 100,- Kč dražší, bylo totiž psané pečené kuře o gramáži 1.100 g a láhev sektu. Sekt jsme jakožto řidičky nemohly, proto jsme zvolily tu rodinnou variantu.

Nedalo nám to, protože jsme měly pocit, že jsme hooodně nalítly a při vracení košů jsme všechny naše stížnosti přednesly panu vrchnímu. Ten se děsně divil, kde jsme vzaly ty počty, že on tam má nabídku bez specifikace a prostě se počítá, že rodina jsou dva jako základ a dětí může být klidně deset.. No prostě plkal kraviny. Donutily jsme ho tedy jít s námi ke vchodu, kde visela nabídka, podle které jsme si vybíraly. Zíral na to jako puk - možná o tom věděl, možná ne, kdo ví. Prý těch košů prodají celkem dost, tak je mi dost divný, že to ale ještě nikdo neřešil a že jsou lidi tohle ochotní akceptovat. Chtěly jsme po něm nějakou kompenzaci, na to konto nám sdělil, že on s tím nic neudělá, že navíc koláče pečou jen o víkendu. Když jsme se dožadovaly tedy vedení, pravil, že má obchodní jednání. Ujistila jsem ho, že to nenechám plavat.

Po návratu jsem sepsala mail, protože jsem byla opravdu hodně naštvaná tím spíš, že jsem holky do toho uvrtala a místo, abysme si užili všichni krásný piknik, byly jsme, my matky, totálně zpruzelé a děti zas hladové. Pořád jsme je okřikovaly, aby náhodou nesežraly někomu tu skrovnou porcičku.

Na mail se mi ozval přímo pan ředitel, že se velmi omlouvá, že to okamžitě řešil a už se to nebude stávat. Tak doufejme, že opravdu ne. Jako kompenzaci že by mi rád poslal voucher na služby, ať mu pošlu adresu. Tož jsem zvědavá, jak se pochlapí :-).

Nicméně i tak se moc rádi na Loučeň zase vypravíme, je to opravdu krásné místo a příjemně v dosahu, jen si možná zabalíme tu svou deku a housku se salámem :-)

Fotky jsou zde http://skalaci.rajce.idnes.cz/Vylet_na_zamek_Loucen_1.7.2008/

Na čtvrtek 3.7. jsme byly pozvané na grilovačku k Peg, okouknout nový domeček. Stále bylo naprosto úmorné vedro, takže jsme den strávili spíš uvnitř, ale děti se celkem vyblbly i v bazénku a hlavně na velké trampolíně, kterou Peg teda fakt neskutečně závidím :-). Domeček vypadá zvenku celkem malý, ve finále mě překvapilo, že toho místa je tam mnohem víc než jsem čekala. Mají to fakt moc hezké, jen to cestování do Prahy a z Prahy musí být uděsné, zvlášť, když jsou teď všude okolo rozkopané silnice.

Další týden nám netekla teplá voda, domluvily jsme se proto s Míšou, že od středy do pátku budeme u nich na chalupě v Jižních Čechách. Adélka tam naučila Jáchymka lézt po schodech, ve finále to zvládli oba už i ve stoje. Na čtvrtek jsme naplánovaly výlet na Hlubokou a protože se nám nechtělo jít s mrňatama na zámek, vybraly jsme si o kousíček vzdálenější cíl - místní ZOO. http://www.zoo-ohrada.cz/     A byla to naprostá trefa do černého.

Je to sice maličká ZOO, ale krásně udělaná. Zaměřením hodně na lesní zvířata, jsou tam k vidění vlci, lišky, jezevci, medvědi, veverky atd. atd.. Samozřejmě jsou tu i exotická zvířata, ale tohle je takový základ. Zahrada je zakomponovaná do rybníka, chodí se po dřevěných molech - na jedné straně jsou pelikáni a plameňáci, na druhé kachny a kapři :-).

Pro děti jsou tam různé radůstky jako třeba vchod do jezevčí nory, kdy lezou do noční expozice dírou apod. Mají zde i několik krásných hřišť, jednou denně projížďka na ponících zdarma (před vchodem chtějí za projížďku 50,- Kč), samozřejmě výběh s kozičkama, celkově hodně baby-friendly. Největší hřiště je u restaurace, která je vyvedená nad hřiště s panoramatickým výhledem. Trochu jsme ale nepochopily jak se tam dostat - výtah je sice k dispozici, ale s přísným zákazem pro kočárky.. a jídlo se dalo koupit jen nahoře. Nezbylo nám tedy než se vrátit ke stánkům a dát si zdravé hranolky a ještě zdravější langoše. To byl takový asi jediný škraloupek, jinak jsme byly hodně nadšené a děti taky.

Jen u voliéry s papoušky jsem zažila horkou chvilku. Ukazovala jsem Andulce konečně jak vypadá papoušek andulka, načež se Emička dožadovala papouška Emy.. Vysvětlilal jsem jí, že Ema sice není, ale Emu jo, tak byla spokojená :-D.

Adélka byla ze zvířátek taky naprosto unešená, nevěděla, kam se dívat dřív. A když se medvěd pověsil kousek od nás na mříže a začal čůrat, hned to komentovala, že dělá eee. :-)

V pátek jsme jely rovnou do Skalice.

Na Točníku za probíhal Pohádkový víkend. S dubňáčkama jsme se domluvili na nejlépe vyhovujícím termínu a sešlo se nás celkem dost :-). Počasí bylo příjemné, nebyl takový pařák jako minule, jen odpoledne se začalo zatahovat a bouřit. Naštěstí to vždycky dopadlo tak, že při přeháňce jsme zrovna byli někde uvnitř hradu.

Děti si různě zasoutěžily, shlédli jsme i divadélko, jen jsme tentokrát nesloužily jako držáky na ptáky :-D. Přece jen jsme měly většinou na rukách menší děti, takže si pán vybíral skutečné paní učitelky :-)

Andulku naprosto uchvátil kouzelník - byl to klučina si třináctiletý, ale hrozně šikovný. V jednu chvíli jsme na sebe s Hankou mrkaly, že ten trik je jasný, ale pak nás dostal, protože jsme čekaly jiný výsledek a ejhle, opravdu kouzlil :-D.

Cestu tam jsem naplánovala přes Kralupy, abych se vyhnula zacpanému centru. Fakt super nápad do té doby, než jsem špatně odbočila.. po hodině jízdy jsem totiž vyjela na Evropské.. ehm, ehm, ehm.. :-D

Adélce se ale výlet taky moc líbil, ani nestihla moc prudit.

Následující týden byl v ZOO Den s Canonem - to jsme si také nemohly nechat ujít. Jen se nám ty děti nějak moc rozmnožily, takže vyzkoušet si nějaký přístroj v klidu, zvlášť, když tam byla fronta, zůstalo jen tajným přáním.

Holčičky si to ale evidentně užily, Adél navíc pořádně mohla koukat na zvířátka. Taky jela poprvé tramvají, ale jak byla ospalá, začala tam děsně řvát, takže paní tramvaj zastavila, abych si mohla nastoupit. Takže i já jsem se vozila tramvajkou :-D. Nemohly jsme vynechat ani lanovku, to jsem ale absolvovala jen s Andulínou.

Jinak si zažíváme docela děsný období. Kombinace úplňku a rostoucích zubů (3 najednou) je opravdu vražedná a já mám občas pocit, že z obou holčiček udělám puzzle. Občas se přistihnu, jak toužebně zírám směr Bohnická léčebna.. :-)

Minulý týden jsme v rámci oslav Dětského dne měly jet na branické nádraží a sejít se s dubňáčky. Jenže ve čtvrtek večer se Adélce objevily jakési pupínky a já, vědoma si nákazy neštovic ze školky, jsem usoudila, že nás to už také postihlo. Do rána se holčička osypala docela ošklivě, takže z výletu do Braníka nebylo nic.

Pro Andulku si dojela mamka a jely aspoň vlakem z Hlaváku na Smícháč a pak si jí tam vyzvedl Peťa a odjeli spolu do Skalice. Já jsem celý víkend pozorovala Adélku, kdy se jí začnou pupínky podlévat a nic.. Vyrážka začala mizet.

Andulka si to ale ve Skalici užila - v sobotu absolvovala hned dva dětské dny - jeden u myslivců a druhý na hřišti. Bylo ale dost vedro, takže byla celkem už utahaná. Pak ještě grilovali, protože Dana měla narozeniny.

S Adélkou jsem naběhla v pondělí ráno k paní doktorce a dozvěděla jsem se, že to může být reakce na něco co snědla, případně reakce na sluníčko, případně asi reakce na to, že vůbec žijeme.. Osobně se přikláním k reakci na očkování.

Ve čtvrtek jsme měli 9. výročí svatby, tak jsme zas vyrazili v sobotu na místo činu - na Jemniště. Adélka tam totiž ještě nebyla :-). Zas se to hodně změnilo k lepšímu, opravili další část. Sice začali vybírat peníze za parkovné a za vstup do parku, ale beru to jako oprávněný nárok, takže jsme to zaplatili rádi a doufám, že i nadále bude Jemniště vzkvétat.

Dají se tam objednat piknikové koše a pak se plácnout do trávy musí být naprosto úžasné.

Park je fajn i pro děti, mají tam lamy, klokánky, kozy, slepičky, černé labutě, bílé pávy, mluvící papoušky.. a moc dobře se tam dá běhat :-).

Navíc otevřeli kavárnu a v ní nabízejí spoustu dobrot - jahody se šlehačkou, banány v karamelu, ale i maso na grilu, měli jsme výbornou domácí polívku včetně domácích nudliček, zapečené bagetky.. prostě je to tam moc fajn.

Andulku i Adélku naprosto uchvátily nevěsty, obě z nich byly celé paf :-). My jsme si tak nostalgicky zavzpomínali.. prostě krásný rodínný výlet.

A úplně odbočím - dnes ráno mi konečně na účtě přistála část dluhu od zaměstnavatele. Už to došlo do fáze exekučního příkazu a těsně před předáním exekutorovi konečně zaplatili. Ještě nárokuju druhou část, tak jsem zvědavá, jestli budou opět tak otálet a nepřebírat si soudní výzvy. Mám z toho hodně smíšené pocity. Jsem ráda, že po 4,5 letech jsem se konečně dočkala, ale moc mě mrzí, že to muselo být nakonec takhle. Že nedošlo k normální domluvě, respektive k neplnění toho, co jsme si domluvili.. Ach jo..

Nedá mi to, abych nevypsala svoje totální nadšení z kalíšku. Není to kalíšek ledajaký :-). Před rokem, když jsem o tom četla, moje reakce byla blééé.. no tak to já nikdy! A dneska si drbu hlavu, že jsem na to nepřišla dřív! Mluvím o menstruačním kalíšku. Pořád ještě o něm spousta žen neví, tak mám potřebu udělat osvětu :-).

Vůbec jsem si neuměla představit tu manipulaci a celkově mi to přišlo fakt ekl. Až poté, co nám Tuli povyprávěla vlastní zkušenosti a že se to vlastně vylévá třeba po 8 hodinách, začalo mi to vrtat hlavou a pomalu, ale jistě jsem spěla k rozhodnutí. Až jednou ráno jsem se probudila celá umatlaná, špinavá a otrávená a moje první myšlenka byla - musím si okamžitě kalíšek objednat.

Zprvu jsem s ním trochu zápasila, než to člověk vychytá, přece jen to chce trochu cviku. Ale na podruhé už jsem zvládla výměnu naprosto bravurně a jednoduše a celkově je manipulace mnohem čistší než s vložkama nebo tampónama. Z tampónů se mi navíc dělá špatně, tak jsem byla zvědavá, jak to bude s kalíškem.

S kalíškem to dopadlo tak, že zapomínám, že menstruuju a že ho vůbec mám! Navíc, když je vedro, tak je to naprosto k nezaplacení. Musela jsem v pátek hodně jezdit, bylo kolem 30C a jak jsem pořád nastupovala vystupovala z auta, ani klimoška neměla moc šanci, to jsem teda kalíšek opravdu velebila do nebes. I to, že pořád teď s holčičkama někde couráme a domů se většinou vracíme až pozdě.. Opravdu stačí ráno zavést a třeba odpoledne nebo navečer vylít a pak před spaním. Maximální čas, kdy je kalíšek zavedený by měl být 12 hodin. Takže nemusím hledat záchody a řešit co a jak, stejně tak třeba na návštěvě, kam s vložkou nebo tampónem.

Podle reklam to vypadá, že z nás teče tak pět litrů krve, ale vůbec to tak není. Maximum jsem měla půlku kalíšku.

Pořídila jsem si český - Lady Cup u Tuli na www.tulenik.cz. a koukala jsem, že Maschul má na www.mikulisek.cz v akci 2 ks Mooncupu za 1.200,- Kč.

Víc info je na www.kalisek.cz.

Konec osvěty :-)

S oslavami DD se klasicky roztrhl pytel. V úterý byl ve školce a zároveň šlo o rozloučení s předškoláky. Děti měly nachystané různé soutěže, předškoláci pak předvedli program a následně byli ošerpováni a prošli si bránou "do školy". Bylo to docela dojemné a představovala jsem si, jak to ořvu, až tam bude takhle za dva roky procházet Andulka..

Chvíli jsme pokecaly s pančelkama - prý se těší na Adélku, tak doufám, že si na to za dva roky vzpomenou, až půjdeme k zápisu a místečko po Andulce, která akorát půjde do školy, dostaneme :-). Prý jí vyberou nějakou pěknou značku :-).

Adélce se to taky moc líbilo, naštěstí tam s námi byla mamka, takže jsme si holčičky střídaly a občas se mi povedlo i něco vyfotit. Andulku nejvíc bavilo chodit přes lávku a Adélku zas nadchnul tunel (toho se Andulína, když byla malá, bála) a pak lovení "rybiček" - velké děti lovily a Adélka jim to házela zpátky a byla naprosto spokojená, že se může ráchat ve vodě :-).

Ve středu jsme byly pozvané od Aničky na VIP akci - otvírání dětského koutku na Palmovce. Opět byl připravený program - jakýsi prapodivný šišlající kouzelník - šašek - tak ten Andulínu nebavil vůbec, ale pak tam přišel frajer s bublinama a to bylo hodně zajímavé. Až na chlapečka, který mu propichoval bubliny balónkama pod dohledem pyšné maminky a babičky.. No dost na ránu.. On se snažil  nám něco předvést a ne vždy to šlo. Pak si vybral Andulku a "zavřel" jí do bubliny :-). Bylo tam dost novinářů a taky televize Markíza - kameraman Andulínu natáčel skoro pořád :-).

Hlavní hvězdou byla Dara Rolins, která měla koutek slavnostně otevřít a měla i přivézt malou Lauru. Tu jsme nakonec neviděli, protože spinkala.

Holčičky si to tam ale celkem užívaly, vypadá to, že budou obě večírkové typy.. ach jo.. to fakt po nás nemají :-D. Andulína si např. vzala talířek, způsobně si na něj nandala gumové medvídky a hledala místečko, kde by si s tím mohla v klidu sednout :-D. Adélka různě vytrsávala a korzovala sem a tam.

Andulka si nechala na obličej namalovat motýlka, Adélka na sebe nenechala šáhnout :-D. Možná to bylo i tím, že jsem jí zrovna dávala nějaké dobroty (ovoce) a najednou měla sedět a nebaštit :-D.

Při odchodu jsme dostaly ještě tašku s dárečkama - byly tam sluneční clony do auta a hračka pro Adélku. Andulka mi pak "četla" návod - Milé děti, nepůjčujte tohoto zajíčka mamince a tatínkovi, ať vám ho neoslintají... :-D :-D

Po cestě jsme se stavily ještě v Chýši, psaly mi holky, že šly na pivko i s dětma. Takže Andulína si objednala hranolky a obsadila "svojí" židli na baru a vesele tam rozprávěla s panem šéfem. Vždycky si ale pečlivě upravila šaty, aby jí to slušelo :-D.

V úterý 13.5. jela Andulka se školkou na výlet na Točník. Byla tam nějaká zvířátka, prostě program pro školky. Znamenalo to nástup nejpozději v 7:30, což pro nás bylo mírně stresující :-D. No.. ono je pro nás stresující i klasická docházka - nejpozději do 8:30 :-D. Bylo naprosto úžasné počasí, tak si to prý krásně užili.

Minulý čtvrtek jsem jela do Naháče na školení, takže ideální stav - od Skalice je to 7 km. Petr s holčičkama objel všechny možné i nemožné nákupy od červíků po sekačky a sešli jsme se ve Skalici. On jel v pátek do práce, my jsme byly zavřené doma, protože lilo, lilo a lilo.. Fakt humus. Odpoledne jsme byly ale pozvané od Andrejky na koncert, který moderovala i na něm zpívala a hrála na flétničku. Trvalo to přes hodinu, ale i Adélka vydržela a se zájmem pozorovala děti. Různě tleskala a taky "zpívala" :-). Bylo to moc krásné, Andrejka je fakt hodně šikovná. Kromě flétničky jezdí po závodech s aerobikem a sbírá jednu medaily za druhou, dokonce s kvalifikovala jejich skupina na velké finále do Prahy. A příští týden, po změnu, půjdeme na divadelní představení o Smolíčkovi, kde bude hrát jelena :-).

Lukajda zas propadl fotbalu, dokonce dělal talentovky na sportovní školu, ale ve finále se Martin s Lenkou rozhodli, že ho tam nedají, protože na ně škola nepůsobila vůbec dobře a bylo by to strašně náročné s tím každodenním dojížděním.

V sobotu jel Petr na závody do Kácova, které jsou přes noc, takže na mě zbyla účast na lampioňáku. Chtěla jsem to prachsprostě před Andulkou zatajit, ale hodná teta Doušová jí to připomněla :-D. Nakonec s námi šla i mamka a Andulína si to užila vrchovatě! Byla děsně důležitá a hrozně se jí to líbilo. Končili jsme v právě otevřené vinárně, už tam byl nachystaný oheň a buřty pro děti, takže to mělo fakt kouzlo. Andulka se tam chytla nějaké partičky kluků, takže lítali sem a tam a domů jsme přišly skoro ve 22 :-).