Deník **Skaláci2008

Nějak se nám toho nakupilo v poslední době docela dost, do toho májové svátky, takže krátké týdny a já mám pocit, že jen hrnu před sebou nějaké resty.

Poslední dubnový víkend jsme měli přes půl roku naplánovaný MGS s dubňáčkama. Už jsem zaplatila i zálohu a v tu chvíli přišel mail s pozvánkou na setkání TOP managerů do Strážnice, že je to důležité víkendové soustředění zakončené návštěvou sklípka. Bohužel v tuto chvíli jsem dala přednost práci nebo-li Euroně, už i proto, že se potřebuju dostat co nejvíc ke zdroji a i proto, že na Euroně je závislých i spousta dubňaček. Ale myslela jsem na ně celý víkend.

V pátek jsme se tedy přesunuli do Skalice a odtud já ráno smažila na východ. Trošku mi zhatil plány most v Choceradech, který se opravuje, ale naštěstí jsem se vrátila a nezkusila nájezd v Mirošovicích, to bych dopadla jak sedláci u Chlumce, respektive u Všechrom, protože nájezd směr Brno je uzavřený a musí se jet až právě do Všechrom, čiliž na Prahu.

Před Strážnicí byla objížďka, ale protože jsem jela takhle hned ráno, nebyl skoro žádný provoz a jelo se úžasně. Po dlouhé době jsem si vychutnala jízdu po dálnici i tím, že jsem jela sama. Nahodila jsem tempomat a příjemným tempem frčela. Dojela jsem včas a dokonce mezi prvními :-).

Po občerstvení už nám začal pracovní program - probírali jsme hlavně školení, známkovali lektory a ve finále jsme psali test znalostí :-). Večer nás autobus odvezl do sklípku, kde to bylo moc fajn. Výborná večeře, výborné vínko a moc fajn zábava. Končili jsme s ruskou písní na rtu, což bylo velmi pikantní, když nám k tomu hrála cimbálovka :-). Nakoupila jsem si "pár" lahvinek výborného vínka a ještě cestou domů jsme zpívali jak o život. Vínko jsem hodně míchala s vodou, takže jsem ráno mohla v klidu opět sednout do auta a jet zas těch 300 km zpátky. Opět byla cesta v pohodě, jen dálnice od Břeclavi byla posetá mrtvolkami zvířat a cákanci krve.. To bylo takové trošku morbidní.

Následující prodloužený víkend jsme strávili ve Skalici, Adélka byla celkem vzorná, pěkně spinkala dvakrát denně, takže jsem udělala i dost práce na zahradě.

Andulka tam chtěla zůstat, ale hrála hlavní roli na besídce - Šípkovou Růženku, takže chca nechca, musela jet s námi domů. Na besídku ke Dni matek dorazila i mamka a babička a bylo to moc hezké. Andulka byla jako Šípenka vysloveně k sežrání. Prince jí měl hrát její manžel - Filípek, ale ráno dostal vysoké horečky, tak nedorazil. Šance okamžitě využil Tomášek, který předchozí týden byl naprosto uražený, že nemá roli (vrátil se po operaci mandlí) a lehce ho podezírám, že doma píchal nějaké to woo-doo :-). Bylo to fakt krásné a dojemné.

V neděli Andulka ve Skalici nakonec zůstala s tím, že bude s babičkou vyzvedávat Týnku ve školce a půjdou se podívat na její "desítku".

My jsme dorazili ve středu a začaly přípravy na Irčinu velkou oslavu. Ve čtvrtek jsme ještě zvládli výlet do Hrusic, mrknout na Mikeše, jen jsme nestihli prohlídku muzea :-). A v pátek byl den D. Irča všem poslala moc pěknou pozvánku - jako vzkaz v lahvi. Pro děti jsme nachystaly soutěže, pro dospělé gyros, prasta došla :-). Irča byla hodně nervózní, ale všechno úžasně klaplo, děti se vyřádily a soutěže je evidentně bavily. Nafoukli jsme i trampolínu, takže buď jezdily na klouzačce nebo skákaly v trampolíně, případně dokola obíhaly všechny soutěže.

Spát jsme šli s ranním kuropěním :-). Adélka byla tento víkend opravdu výživná, rozhodla se totiž, že už nebude spinkat dvakrát denně a nejlépe - nebude spinkat vůbec. A taky je potřeba si hlídat maminku, takže mi visela na noze celou dobu, případně jsem jí musela nosit. Fakt paráda.. Ruce mám jak Kijivu.

V pátek jsem opět vzpomínala na dobu před čtyřmi lety :-). Naše oslavenkyně nesla do školky pro děti bábovku ozdobenou čokoládou a barevným sypáním - to zdobila sama :-). Týden řešila, co si vezme na sebe na tu oslavu a každý den prudila, za kolik dnů už to konečně bude. Andulka je totiž strašně hrdá na to, že jsou jí už čtyři.

Po o jsme dobalili, dorazil Skaly (výjimečně brzo) a odjeli ještě na nákup do Globusu - bylo potřeba doplnit zásoby na oslavu a pak jsme se ještě tradičně zastavili v IKEA, kde Andulka dostala, kupodivu, úplně to samé, co před měsícem Adélka :-). Kecám.. tričko má větší. :-)

V sobotu nemohla Andulka dospat a od rána se ptala, kdy už všichni přijedou a bude oslava. Bohužel nám výrazně nepřálo počasí, byla zima a pršelo, takže Skaly musel udělat improvizovanou stříšku nad gril, aby se masíčko upeklo. Konečně dorazili všichni co měli - naši, babička, Nováci, Lenka s dětma a mohlo se začít. Lukajda totiž byl už nervózní, protože začínal fotbal a on ho nutně musel vidět :-)

Andulku jsem posadila klasicky za stoleček a mohla se vytvořit fronta gratulantů jak na korunovační klenoty. Nejdřív dostala dort - na výslovné přání jsem opět dělala panenku a opět tam musela být spousta lentilek, takže tentokrát nešlo o nějak výraznou kreativní invenci. Pak už došlo i na dary. Pokaždé dárek rozbalila a hodila za sebe a už čekala, co bude dalšího :-). Adélka z toho byla taky na větvi a každý dárek komentovala patřičným Jééééé. Až když konečně dostala celou tu hromadu věcí, mohla si začít pořádně prohlížet, co bylo vlastně v těch taštičkách, papírech a krabičkách ukryté.

Dostala oblečení, sponečky, omalovánky, Sněhurku, kolíbku, miminko, oblečky na miminko, Lego-letiště, knížku, ani si to pořádně všechno nepamatuju! Konečně se trochu uklidnila - předtím byla jak v rauši, jak se nemohla dočkat :-).

Gratulanti se rozjeli domů, uložili jsme Adélku a večer strávili stavěním letiště a do toho nám pořád řvalo Andulčino nové dítě. Zatím bylo ještě beze jména, výběr byl velmi složitý a nakonec se, pravděpodobně, bude miminko jmenovat Adélka. Asi že je tak uřvané??? Kdo ví :-).

V pondělí se v oslavách pokračovalo - měly jsme domluvenou dámskou jízdu s Míšou a Emádou. Původně jsme měly jít do Chýše jen v této sestavě, nakonec s námi šla i mrňata. Jak se tam nekouří, je to naprosto super. Holčičky si stihly objednat džusíky ještě než jsme vjely s kočárkama do baru. Pak si daly hranolky - to jsem teda zírala, že Aňa vůbec jí, a pohár a mezitím trsaly mezi stoly, případně se usadily na baru a klábosily s panem šéfem :-). Adélka s Jáchymkem si to tam taky užili až teda na moment, kdy Adélka láskyplně Jáchymka krmila a on jí, stejně láskyplně, málem ukousl omylem i prstík. :-)

Domů jsme dorazily v půl osmé a než jsem je zahnala do postýlek přijel i Petr, kterému hned Andulka hlásila, že MY už jsme po jídle a ON si bude muset něco najít... Kdepak to asi slyšela??? :-D

Dostala jsem sprdunk, že nepíšu. Já vím, a mrzí mě to. Ale tak nějak jsem v jakémsi časovém presu a pak už mi nefunguje mozek na souvislou větu. Tak to úspěšně valím před sebou a nabaluje se to a nabaluje..Tak zkusím zas trochu něco vybalit..

Velikonoce jsme strávili ve Skalici. Navíc jsme slavili narozeniny dědy, takže jsme se sešli zas po nějaké době (vlastně od Vánoc) všichni. Tím myslím, nejbližší Skálovic rodinu a je z toho plný barák :-) Adélka pokukuje po Natálce, ta by zas nejradši mezi holky už taky skočila, do toho ty dvě starší cácorky Andulka s Týnkou, no fakt slušnej hukot.

V pondělí pak Petr dostal obě holčičky na starosti a vyrazili na koledu. To bylo snad poprvé, co šel. Vždycky jel radši na ryby :-). Nicméně si to docela užili všichni tři, takže do Prahy jsem řídila já :-D.

Další víkend proběhla velká premiéra - vlastně několikanásobná. Já jsem pořádala pro svoje šikulky školení Eurony, což byla velmi příjemná akce a ve velmi příjemné pizzerii - www.pizzeriamanna.cz - a Petr odjel s holčičkama do Skalice. Byl to tedy náš první víkend, kdy jsme byly s Adélkou od sebe. Zvládli to klasicky na jedničku. Já jsem si dopřála naprostého luxusu a prospala jsem neděli. Už jsem to dost potřebovala, protože jsem pracovala na prezentaci vždycky po nocích a pak taky ty nervíčky, jak to dopadne, když nejsem zvyklá mluvit před lidmi.. :-)

A aby toho nebylo málo, první dubnový víkend jsem měla domluvený bříškotanečnicový víkend. Tentokrát jsme byly ve Zbraslavicích. Je to poměrně pěkné rekreační středisko, ale má pár mušek. Personál se zasekl někde v sedmdesátých letech (teda kromě pana správce, ten byl naprosto úžasný), jídlo bylo taktéž velmi velmi zajímavé - naprosto neuvěřitelná byla páteční večeře - krajíc čtvrtečního chleba, houska, kus dost otřesné sekané, dvě kolečka salátové okurky a vajíčko natvrdo. Navíc se k jídlu nepodává vůbec žádné pití, takže to bylo lehce dusivé :-).

Docela komické i bylo, když jsme v sobotu tlachaly, měly jsme rozsvíceno a v půl druhé najednou světlo bliklo a zhaslo. Za chviličku se rozsvítilo, ale asi na 20% výkon - to zřejmě měl být pokyn - rychle do koupelny a na WC, ale my jsme z toho byly tak paf a tak jsme to řešily, až jsme promeškaly tu vhodnou chvíli a najednou blik a byla totální tma.. Ale na chodbě se svítilo.. Ještěže mám na mobilu baterku :-).

Taky byl celkem nářez záchod - docela byl cítit, navíc nás na něj bylo celkem 10 dam - vždy to byly dva spojené pokoje se společnou sprchou a WC. Ještěže jsem s sebou měla prostorové aromatikum od Eurony, zachránilo nám život před bídnou smrtí udušením.

Docela byla legrace, že jsem jela sice na bříškotanečnicový víkend a ve finále jsem nebřišnila ani jednou :-) Nicméně jsem si vyzkoušela hip hop, sambu a přišla jsem na chuť pilates, které mi doposud připadalo hodně nudné. A taky jsem si nechala udělat lymfatickou masáž, přijely tam totiž kosmetičky s vychytanýma mašinkama.

V sobotu večer jsem si vyšvihla svou první veřejnou prezentaci Eurony, což byl taky solidní adrenalin, ale dopadlo to moc dobře :-). Největší radost jsem měla z praktické ukázky - zvědavý pan správce chtěl vědět, co to mám a na co to je a samozřejmě mi rovnou říkal,že takových už tam bylo a nabízeli mu zázraky a pak skutek utek. No to byla samozřejmě těžká výzva - vzala jsem čistič na trouby a grily, stříkla jsem na jejich hnusný obrovský friťák a šla prezentovat. Po prezentaci jsme se vydali na obhlídku, co to udělalo. Měla jsem z toho trošku sevřené půlky, přece jen až takovou špínu jsem ještě nikdy nezkoušela likvidovat, ale Eurona opět nezklamala, jen jsem hadrem lehce přejela a objevilo se původní nerezové víko :-). Pan správce lovil spadlou čelist kdesi pod friťákem a samozřejmě si přípravek hned koupil. Prý to zkoušeli čistit vším možným a nic nezabíralo. Já byla teda víc než potěšená taky :-).

Po cestě domů mě holky vyhodily u Naháče, tam už čekal Skaly a odvezl si mě do Skalice. Popřáli jsme babičce k narozkám, sbalili saky paky a vyrazili do Prahy.

Ještě se vrátím k Adélčiným narozeninám. Po oslavě jsme vyrazili tradičně do IKEA, protože když má Andulka odtamtud narozeninová trička, Adélka nesmí být ošizena. Jak to ale bylo v sobotu, tak to bylo trošku peklíčko. Miliony lidí, naštěstí jsme přijeli kolem 18 hodiny a než jsme se odtamtud vymotali, už to nebylo tak strašné.

V úterý jsme měli ve školce zase vyráběnkování. Rodiče byli pozváni, aby si s dětmi vyrobili nějakou tu výzdobu. Bylo to moc příjemné a i Adelaidě se tam líbilo, protože těhle menších dětí tam bylo víc.

Ve středu jsem odfrčela do Havlíčkova Brodu na celostátní setkání (ono to vlastně bylo mezinárodní, když už tam byli i Slováci :-)) manažerů Eurony a ač jsem s tím nepočítala, byla jsem už oceněna jako Leader a dostala jsem krásnou koženou aktovku. Jela jsem ještě s jednou paní vlakem, nějak se mi nechtělo po dálnici, když každou chvíli chumelí. Druhý den na to se na D1 stala největší dopravní nehoda v historii, srazilo se přes 100 aut. Když jsem to viděla ve zprávách, bylo mi z toho do pláče. Naštěstí tam nikdo nezahynul, ale zraněných bylo dost a představa, že v té zimě člověk uvízne na x hodin na dálnici.. brrr.. Tím vlakem to byla pohodička, příjemná cesta a ještě jsem si mohla dát šampáňko, když nám byla představena naprosto úžasná řada profesionální péče o tělo a vlasy. Celkově to setkání bylo hodně příjemné.

A hlavně se ve středu večer konečně narodila dvojčátka Peg - Jolanka a Jonášek. Mobil jsem napjatě sledovala celý den a počkali si, až dorazím do Prahy :-). Naštěstí se narodili ve středu, ne jako Vilémek od Jaffi minulý týden. Zpráva o jeho narození mě totiž zastihla v Chýši, takže jsme to s holkama musely oslavit a v pátek jsem měla nevítanou společnost - trpaslíky v hlavě. A v tomhle ne zrovna čerstvém stavu jsem musela udělat ten Adélčin dort :-D.

Nakonec jedno chluby chluby - naše Jarněnka vyhrála u dětí konkurz, takže visí u vchodových dveří do školky :-) 

Je to opravdu neuvěřitelné, ale uběhl rok, co jsem přišla domů v depresi, že mě poslali domů z porodnice a stále nerodím a pak večer jsem se konečně dočkala :-). V předvečer Adélčiných narozenin jsem tedy během patlání slavnostního dortu vzpomínala, co jsem tehdy zrovna v tu dobu dělala a téměř současně s Adélčiným loňským výjezdem na kole jsem dodělala i první Adélčin dort.

Pořád jsem nevěděla, jaký by měl být, ale pejsci jsou přece jen nejoblíbenější zvířátka, takže volba padla na tohoto zástupce zvířecí říše. Byl to trošku oříšek, absolutně nemám představivost tohoto druhu, takže vymyslet lego z plátů byl pro mě téměř nadlidský úkol. Taky mi jaksi nevyšla hlava a musela jsem trochu nastavovat. :-) Nejdřív to vypadalo jako náklaďák, pak, po potažení jako grilované kuře a chvíli dokonce i jako želva, ale Adélka poznala můj prvotní záměr a tak mi udělala radost, jaká je to holčička inteligentní :-D.

Na oslavu dorazil babinec - taťkovi otekla noha natolik, že nemohl skoro chodit. Takže přišla mamka, babička a Lidunka. Adélka si užívala pozornosti všech a evidentně si svou první oslavu krásně užila. Další oslava, tentokrát se Skálovýma, proběhne příští týden.

Ještě jeden postřeh na konec - stejně jako loni byl 15. březen nádherný, slunečný a následující dny naprosto příšerné :-). 

Musím oběma holčičkám připsat do deníčků další poprvé. Včera se poprvé zúčastnily demonstrace. Nejsem v tomhle směru zrovna akční, nicméně včerejší akce se nás dotýkala opravdu hodně, tak jsem prostě měla pocit, že jít musíme. Na Jungmannově náměstí se konala akce Chceme okruh OKOLO Prahy, více informací je na www.drahan.chabry.cz nebo na www.volny.cz/szokruh.

Jedná se o to, že Praha nutně potřebuje okruh. To se ví už dávno a je to čím dál akutnější. Ale z jakéhosi nepochopitelného důvodu má vést ten okruh velmi zabydlenou částí, v projektu jsou jakési tunely, přemostění, vyústění, zavádí tranzitní kamionovou dopravu do města, prochází chráněnými přírodními oblastmi a je tam ještě dalších proti. Bohužel se asi jedná o hodně velké peníze, takže panstvo na radnicích se této varianty drží stůj co stůj. Největší zatížení by nesla Suchdol a částečně by se to dotýkalo i Chaber a nás.

Existuje samozřejmě i protinávrh - který je levnější, vede od Prahy dál, takže opravdu splňuje význam slova OKRUH a hlavně vede neobydlenou krajinou. Včera proběhlo na Magistrátu veřejné ústní jednání, ale prý to bylo celkem děsné. Magistrát nechtěl pořizovat ani záznam, občanské sdružení si to muselo vysloveně vydupat. Arogance úředníků je opravdu neuvěřitelná.

Když jsem někomu řekla, že jdu demonstrovat a ještě ke všemu s holčičkama, tak na mě všichni koukali jak na blázna. Ale my jsme se přece nešly rvát s nějakýma ultrapravičákama nebo ultralevičákama. Jen chceme i nadále bydlet v krásné Praze, která je pro lidi a ne pro kamiony. Když budu doma jen sedět a nadávat, nic se nezmění. Takhle mám aspoň maličko pocit, že jsem dala najevo svůj nesouhlas a třeba mi jednou ty naše holčičky neřeknou - Mami, proč jsi tenkrát něco neudělala? Stejně tak, jako my teď nechápavě kroutíme hlavou nad magistrálou vedoucí centrem Prahy anebo nad Jižní spojkou, která vede našim pod okny. Ten hluk a smrad se nedá popsat.

Na té demonstraci nás pořád někdo fotil a natáčel a nakonec jsme tady na straně 3 :-)

http://www.24hodin.cz/assets/Archiv/11032008.pdf

Fakt super fotka.. Úplně zbožňuju, když mě někdo zabírá z profilu :-D

Po čase jsme zas vyrazili do Skalice - byl tam maškarní. Andulka šla za Sněhurku, Adélka jí dělala trpaslíčka :-). Andulka zpívala na mikrofon písničku - pán vyvolával dobrovolníky, párkrát jí přeskočily větší děti, tak se pak naštvala a rovnou se nacpala na židli, z které děti zpívaly :-). Byla tam spousta masek, velký šrumec. Adélce se to moc líbilo, nejvíc asi sbírat ze země konfety. Jen jsme museli hlídat, aby na ní nešláply děti.

Cestou domůj jsme se ještě stavili v Kostelci a Andulka byla pozvaná na oslavu Andrejčiných narozenin, že tam stráví zas celý víkend.

Já jsem absolvovala svou první poradu s vedením Eurony a fakt jsem ráda, že jsem se tam konečně vyhoupla a už se znám s adresáty mých mailů osobně :-). Také jsem se tam seznámila s naším nejvyšším direktorem v síti a z toho vyplynula i bližší spolupráce, což jsem ráda, můžu lapat strategie od dalšího člověka, který navíc už něco dokázal. Petr hlídal Adélku, tak jsem si pak vyřídila i nějaké nákupy a bylo to celkem hodně osvěžující :-).

Za leden jsem konečně dosáhla na 21 % - což je nejvyšší možný provizní stupeň, který musím 3x za sebou obhájit a poté budu už opravdu Leader a můžu útočit na další tituly :-). Nicméně mám obrovskou radost, že jsem se za půl roku dostala tak vysoko a je to hlavně zásluhou mých hooodně šikovných holek, které velmi rychle pochopily, že jim Eurona dává velkou šanci.

O víkendu proběhla u našich zas velká únorová oslava - opět jak Vánoce :-). Dělala jsem tentokrát dva dorty a poprvé potahované marcipánem :-). Nejvíc mě potěšila Lidunka, když mi nevěřila, že jsem je fakt dělala sama. Ale byly fakt ještě hodně nedokonalé.

Tenhle týden jsme zahájily návštěvami - v pondělí jsem vezla Euronu do Youngu a konečně jsme popřály Gábince k narozeninám a i jí předaly dárečky ještě od Ježíška. Andulka jezdí YR moc ráda, takže se vždycky ptá, kdy zas vyrazíme. A v úterý jsme pro změnu vezly Euronu Cecelce, takže Andulka si užila pro změnu klučičí společnost Ondráška a Matýska.

Už jsme s Andulkou potřebovaly trochu upravit fazónu, tak nás mamka objednala k Marině. Bylo to moc fajn, jsou s Kamilkem naprosto úžasní a Adélku ještě neviděli. Andulka se stříhala jako první, byla hrozně důležitá a pak jsem přišla na řadu já, už jsem to fakt měla moooc přerostlé, takže padaly tak 10ti cm prameny a hlavně mám zas ofinu, i když jen prťavou :-).

Adélce se tam moc líbilo, spousta světel, lidí, zrcadel.. Jen Andulka pak chviličku žárlila, když byla obdivována Adélka, takže po chvíli na sebe strhla pozornost zvoláním - Hele, co umím já! A jala si cpát nožičku v kozačce do pusy... :-D

Po cestě zpět nás ale nějak ofouklo, takže jsem první ulehla já, poté Adélka a Andulka byla jakž takž.. Mně zabrala naprosto úžasně homeopatie. Holčičky už jsou také celkem v pohodě.

Hlavně jsem ale v lednu opět začala tancovat! Každý čtvrtek jsem se v Chýši vymlouvala, že nemůžu, že je to už od 20 hod. a to je moc brzo, že musím uspávat děti.. bla bla bla.. Až se Zdenka naštvala a zavolala mi, jestli se náhodou jenom nevymlouvám a sama sobě jsem musela poctivě přiznat, že vlastně jo, že se mi nechce večer už vylézt z baráku.

Takže jsem se vybičovala a s lehkou trémou zkusila naskočit do rozjetého vlaku. Zdenka byla moc hodná, protože nám nachystala novou choreografii a taky hodně opakovala, takže jsem si dokonce i legálně zatančila, ač jsem v to původně ani nedoufala. Bylo to prostě úúúžasnééé.. Holky na mě chvíli koukaly, jestli jako fakt jsem to já, jestli je to opravdu možné a pak už jsem měla pocit, že vlastně je to všechno skoro stejné, jako před rokem, kdy jsem byla naposledy :-). Jen jim prej trvá, že si nemůžou zvyknout, že jsem odložila to svoje obr břicho :-D.

A na konci měsíce je vždycky hodina cikánských tanců, tak to se moc těším! Andulka tomu říká cikánec :-D.

O víkendu byl v Chabrech zase masopust, naštěstí jsem se o termínu dozvěděla od Petry z bříškotančení a dorazila i Trolli s Ajkou a samozřejmě šli i Dráčkové. Andulka byla za motýlkovou vílu, Adélka za zajíčka :-D. Ač bylo hoooodně větrno, strávili jsme venku celé odpoledne a přišli domů docela hooodně vyvětraní :-D. Ale líbilo se nám to! Masek spousty, muzika, tombola - opět jsme vyhráli nějaké úžasnosti. Fakt paráda. Dokonce s námi byl Petr, protože se mu ráno nechtělo vstávat do práce :-D.

Také jsme začali všichni chodit na soukromou zubní kliniku, takže budeme mít konečně snad spravené zuby. Váhám nad rovnátky, ale asi spíš do nich nepůjdu. Andulka je objednaná na úterý, tak jsem zvědavá, co se dozvíme. Prostě už mě to naštvalo, že máme ty zuby tak hrozné.

A dostala jsem pozvánku na poradu TOP managerů Eurony. Jupíí! Už se konečně dostanu k informacím a seznámím se s vedením osobně.. Znají mě z doslechu a z mailů, pořád něco po nich chci :-D. V březnu je pak celostátní setkání managerů v Pardubicích, tak už se moc těším i tam!