Deník Patriček
Jak nám roste ten náš rarášek

datum narození:

7.8.2007

Umím zlobit a vztekat se jako lev, ale také být miláčkem všech. Těším se na brášku, kt. maminka nosí v bříšku. Zanedlouho ho přivítáme mezi nás.

Jsem už rok a půl staré batole. Jeden by si myslel, že naprosto neškodné stvoření.... To se tedy pletete. Nedělám ostudu svému hvězdnému znamení, Lvovi, řádně vše prozkoumávám a mé diktátorské sklony se rýsují již nyní v raném věku. Je potřeba je vypilovat a dovést do dokonalosti. Slabší nechraním nýbrž jim dám co proto, aby se mě příště ještě více báli :-), starším, zkušenějším a větším co se mě nebojí se raději vyhíbám nebo s nimi táhnu za jeden provaz...

Mamka se mě snaží naučit na nočník, ale marně. EE sice řeknu,ale až je po všem... Zubů mám už plnou pusu a teď co mě rostou špičáky jsem dost nesvůj, dávají mi dost zabrat.

Ahojky. Zdá se to neuvěřitelné, ale na tomto světě jsem už celý rok!!! Tuto významnou událost jsem oslavil v den narozenin se svými ctěnými a milovanými rodiči a tu velikou rodinnou jsem si užil taky. Takže jsem měl dva dortíky a mohl jsem si i líznout. Pár čokoládových medvídků co máma na dort dala jsem tajně propašoval do pusy a pak dělal jakoby nic. To mi jde dobře. Mám to natrenovný, když někde něco najdu, třeba kamínky, hlínu, tak to lupnu za žkraňu a máma nic nepozná. Bylo to prima, spousta lidí, bratranec, sestřenice, babičky s dědou, tetičky, strýčci.... však to znáte, ne? Dárků jsem dostal, pane jóóó. Už se těším na další narozky nebo vlastně Vánoce, ty jsou dřív.... :-D

PS: už nejsu lichozubka obecná, vyrostl mi před pár dny osmý řezák.

Tak jsem tu. Malý uzlíček, kt. jen spokojeně spinká. V dalších týdnech se tu o mě dozvíte co všechno už umím a jak rostu. Tak hezké počteníčko, přátelé

Opět jen spinkám, ale kručící břuch mě budí co dvě hodiny. Mamince už z toho trochu hrabe, ale nedává to zatím najevo. Je statečná. Prý bude hůř. Co já vím?

Jak je již z úvodní fotky patrné, bude ze mě asi voják. Možná po pradědovi. Komu ale salutuji, to bych taky rád věděl... Mám v tom ještě zmatek. Vážím šest kilo a velikost 62 je mi jen tak tak. Prostě kus chlapa, vžtyť Vám to porád říkám.... Jo, abych náhodou nezapoměl už se umím přetočit z bříška na záda. Naopak mi to půjde až za hóóódně dlouho.....

Tak mí drazí přátelé. Ve zdraví jsme se dočkali prvních Vánoc a mamka v domění, že to bude moc vtipný mě obléká do tohoto směšného hazuku. Snad, aby dokreslila atmosféru těch Vánoc, či co? Však se podívejte jak se tvářím....hned je patrné co si o té komedii myslím. Ale musím uznat jedno, ten pan Ježíšek jak mu mamka s taťkou říkají, byl docela štědrý...

Důležité v tomto období, krom toho, že už bravurně zvládám pravo i levotočivé obraty bylo, že babi a děda Polavkovi oslavili kulatiny. Jedlo se a pilo a lidí co tam bylo..... hračky jsem dostal, každý mě choval a co mi z nich zbylo? Každopádně novinkou v mém vývoji je, že jsem objevil kolena, teda to že na nich mohu klečet a provádět ty směsné kopulační pohyby.... snad to tu nemusím rozebírat, každý to zná, ne? Zůčastnění pokyvovali úctyhodně hlavami a konstatovali, že do čtrnácti dní budu lozit. Máma se na to moc netvářila. Proč? Vždyť to může být čurina. Pravda je taková, že to byla PRAVDA!!! Do tří týdnů jsem lozil jako drak a pro rodiče to znamenalo, že se jim jaksi vypoulily oči od toho neustálého hlídání mě.

V tomto měsíci, měsíci lásky, jsem se s rodiči vydal na hromadnou akci do Jeseníků. Byla tam jak spousta dětí různého věku i ražení, tak i dospělých. Jedním z výletů se stal i ten na Králický Sněžník. Rodiče, milovníci turistiky, mi pořídili krosnu. Něco jsem prospal, něco prořval a zbytek docela v klidu probdil. Stal jsem se pro tento den historicky nejmladším účstníkem a v potu tátovy tváře jsem zdolal oněch 1420 m.n.m., kt. vrchol má. Teda řeknu Vám ten pohled na svět z těch stodvaasedmdesáti centimetru stojí za to! Krosnu jsem si zamiloval.

PS: Ve výše zmíněných dovednostech se zdokonaluji a vybrušuji nedostatky. Narostly mi další dva hryzáčky, tentokráte horní dvojky.

Jo, desátý měsíc, to je něco. Vyrostl mi další zub. Tentokrát pravy dolni rezak cislo dve. Takze jsem teď lichozubka. Mam jich sedm. Okolo nábytku lítám jako ďas. Umím dělat dřepy, otočky a občas se i zapomenu a pustím se. Na pár vteřin dokážu stát. Pak se buď chytím nebo žuchnu na plínu. Je to paráda. Už jsem si jistější. Slova baba a mama a taky mamam což znamená mňam, mňam opakuji jak pokažený magneťák. Máma mi však rozumí. Chodíme s mamkou každý čtvrtek na cvíčo s kámošema co se známe z baby masaží. Mamky pak většinou zakotví někde na kafe a oběd. My pak s Vojtíkem, Terezkou a Aničkou v dětském koutku. No, nestěžuji si. Aspoň si v klidu pokecáme my i mamky. Plavání nám skončilo, tak se potápím akorát doma ve vaně.

Od tohoto měsíce se mi daří pravidelně spávat od devíti do cca pěti ráno, kdy si dám mlíčko a pak ještě tak do sedmi s mamkou ležíme. Někdy s spolu jindy zvlášť. Rodiče se tváří spokojeně asi už bylo načase. Ale stejně se mi někdy povede je každou hodinu vzbudit, to když mě bolí bříško nebo se klube zub. Jo, ale to si měli rozmyslet dřív než si mě pořídili, že se nevyspí, že mám pravdu?

Děda mi říká "zoubečku" nebo taky "čvorglíku" nevíte náhodou co to druhé znamená?