Německý lékař Dr. Wilhelm Heinrich Schüßler (1821-1898) mluvil několika jazyky. Studoval medicínu v mnoha městech mimo jiné v Berlíně a Paříži. Byl přesvědčený avšak kritický stoupenec homeopatie. Díky svým dlouholetým praktickým zkušenostem a skrze nové poznatky v oblasti medicíny a chemie získal hluboké poznání o zdraví a nemoci.
Dr. Schüßler byl k svému vynálezu inspirován knihou „Koloběh života“ od holandského lékaře Dr. Moleschotta (1822-1893). V této knize je popisována důležitost anorganických solí v organismu. A tento byl inspirován německým lékařem Dr. Rudolfem Virchowem (1821-1902), který je otcem moderní medicíny. Tento objevil, že příčinu veškerých změn orgánů a také vnik nemoci je možno odvodit ze změny buněk.
Dr. Schüßler učinil další krok a přišel nato, že normální činnost buněk je závislá na normálním obsahu anorganických solí. Odchylku od normálního stavu anorganických solí označil jako příčinu nemocí. Léční pro něho spočívalo v tom, že během nemoci doplňoval chybějící anorganické soli pomoci medikamentů. Ovšem podle homeopatického principu. To znamená, že není nutné doplňovat co chybí. Homeopatický lék dá buňce podnět, aby sama přijímala z potravy životně důležité anorganické soli.
Dr. Schüßler nazval svou léčbu „Biochemie“. Dnes má slovo „Biochemie“ jiný význam, neboť dnes je biochemie části chemie.
“Biochemie” od Dr. Schüßlera je všeobecně srozumitelná, bez rizika , zcela vyladěna na člověka a „přirozená“ v plném významu slova. Hranice leží tam, kde obecně v přírodní léčbě leží: virová onemocnění, silné bolesti, narkóza a chirurgie atd. |
