Deník **Skaláci2009

Konečně jsem nasypala fotky na rajče a to i nějaké restíky http://skalaci.rajce.idnes.cz/

Na první svátek vánoční jsme jeli do Braníka a setkali se tam s bráchou a dětma. Pod stromečkem zas byla obrovská hromada dárků - evidentně jsme letos byli nadstandardně hodní :-). Holčičky měly asi největší radost z šatiček pro princezny, Adélka ještě, krom jiného, dostala opičáka, který vydává zvuky. Nejdřív se ho bála, ale teď o něj příkladně pečuje. A já jsem měla největší radost ze vstupenek do divadla a k tomu byla ještě poukázka na hlídací servis značky "Babička" :-), tak se moc s Petrem těšíme! A krom další spousty dárečků mě potěšil i parfém jiné značky než jsem zvyklá.

Následující den jsme se ještě přemístili do Skalice a do třetice všeho dobrého začalo další vybalování darů. U nás se krize opravdu nějak neprojevila..

28.12. jsme se domluvili s mamkou, že zajdeme do Botanické zahrady, ale tentokrát do té Na Slupi. Jeli jsme tramvají, protože se v centru špatně parkuje a Adélka nám po cestě usnula. Naštěstí Skaly má dost síly, takže jí chvíli nosil po ulicích jak hadrovou panenku :-). Trošku jsme se ale zamotali a šli na druhou stranu než jsme měli jít, takže mamka byla u vstupu opět dřív. Paní pokladní nám řekla, že za půl hodiny zavírá, tak ať to vezmeme rychle a zaplatíme příště. :-). To byla pro nás naprosto ideální situace, holčičky nejsou ještě na několikahodinové kochačky, tak jsme to všechno prošli bez zbytečného otálení. Ale každopádně je to tam moc pěkné, jen jsem měla z dětství zafixované, že je to kapánek větší :-D. Naprosto mě ale nadchla venkovní zahrada - nějak jsem netušila, že může být uprostřed rušného města tak klidné a pěkné místo. Stihli jsme si tam prohlédnout i výstavu vánočních ozdob, tam měli otevřeno až do 17 hod. :-), jen se nesmělo fotit, což je škoda, protože inspirací bylo k vidění víc než dost. Byly tam i staré vánoční ozdoby, některé pamatuje mamka z dětství a ještě snad jsou někde v nějaké krabici.  Snažila jsem se i ulovit kešku, ale bylo to nějaké složitější a padla brzy tma, takže smolík pacholík a snad někdy jindy.

V úterý už šla mamka do práce, tak přijela až odpolko, ale my jsme se šli projít do Chaber - měla tam být dle internetu výstava betlémů. Nakonec tam nebyly betlémy, ale výstava loutek zapůjčených z Chrudimi. Výstava je až do 25.1.2010 a je moc milá i díky paní "průvodkyni". Prostor je předělaný z původní sýpky a děti si můžou prohlédnout různé typy loutek. Součástí je i výstava šperků a kovářských plastik a mají tu i hodinky s vodotryskem :-).

Odsud jsme se přesunuli do vyhlášené chaberské cukrárny na horkou griotku (já), kafíčko (Petr) a dortíčky (všichni). A pak ještě procházkou k čističce nakrmit kachny a kapry. Domů jsme přišli pěkně "zvětralí", akorát jsme mamku vyzvedli u autobusu. Holčičky se pak pochlubily dárečky a stromečkem a já večer šla na předsilvestrovský večírek do Chýše. Uff.. Natáhli jsme to docela dost a ve středu mi teda nebylo zrovna nejlépěji.

Silvestra jsme si užili doma, ani jsme nešli odpalovat nějaké rachejtličky, protože lilo jak z konvičky a přestalo až kousek před půlnocí. S holčičkama jsme si ťukli šampáněm dřív a když jsme si přáli, byla Andulka taková krásně rozechvělá a důležitá a chtěla nám taky popřát a povídá mi: Já ti přeju, abys byla pořád krásná. To bylo moc miloučké :-). Adél pak už zapadla, Andulka o chvíli později, my jsme pařily Wii a před půlnocí jsme Andulku vytáhli z postele na rachejtle, i když se nejdřív moc nechtělo. A tak jsme vstoupili do roku 2010.

V pondělí 14.12. mě velmi potěšil pohled na účet - všechny peníze byly zpátky a žádný katastrofický scénář s reklamacemi apod. se nekonal. Následně dorazila i nová karta a PIN, takže už jsem opět byla v podstatě svéprávná. Nechtělo se mi na poštu, u nás je to opravdu o nervy, a protože jsem měla službu v regionálním centru Eurona, rozhodla jsem se navštívit přímo banku. No to byl ale blbej nápad! Tam se vyřizovalo několik úvěrů a já, přestože jsem byla vyřízená během 1,5 minuty, jsem tam s holčičkama strávila 55 minut.. A vyřízená jsem pak byla taky.. totálně.. v tu chvíli mě napadlo, že se skoro nedivím tomu magorovi, co přepadl banku na Novodvorské.. V O2 aréně si pak vyzvedla Áčka mamka a jely společně ozdobit stromeček do Braníka. Já jsem pak jela ještě k jedné zákaznici  a tam jsem narazila na lahůdkářství. Vzhledem k tomu, že cca dva měsíce nám od rána do večera hraje Svěrák s Uhlířem a je tam písnička "Pětatřicet chlebíčkůůů.. s majonézou! Je nám jako v nebíčkůůů.. Ty tam lezou!" Měla jsem tak příšernou chuť na majonézový chlebíček, že jsem neodolala a odvezla si hnedle 4. Po cestě mi kapaly sliny na ten papír, ale vydržela jsem až domů. A doma jsem zprasila 3 najednou! :-D Asi tohle CD zakážu..

V pátek jsme měly poslední rozvojovou schůzku s Justem a následně vánoční večírek v Chýši. Parádně jsme si to užily!

A v neděli jsme s Andulkou a Emičkou vyrazily opět na Holiday on Ice, tentokrát to bylo o cestování. Moc se nám to líbilo, i když princezny loni byly mnohem mnohem hezčí a výpravnější. Původně jsem měla v plánu, že se k nám pak připojí Skaly s Adélkou a půjdeme na Kampu, kde probíhaly geo-skořápky - akce pro kačery, ale byla tak příšerná zima, že jsme moc rády zapadly zas do teplíčka.

Na 22.12. jsem si naplánovali rodinný výlet do Národního muzea. Bylo to naprosto parádní - všude šílené davy šílených lidí a my jsme si v poklídku prohlíželi expozice. Navíc je tu výstava o planetě Zemi, všelijací dinosauři a také interaktivní tabule, velký model sopky, mohli jsme si vyzkoušet i zemětřesení, prostě fakt pohodička na entou! Odsud jsme přešli na zmrzku k Hájkovi a pak ještě koupit "pětatřicet chlebíčků" na večer, kdy jsme měly vánoční večírek on-line s dubňáčky a právě chlebíčky byla naprostá nutnost :-D. Mejdánek se taky vydařil, přes You Tube jsme si pouštěly různé vypalovačky a krafaly jedna přes druhou, aniž bychom se překřikovaly.. chvála internetu! :-)

Ve středu jsme jely s Adélkou udělat k mamce bramborový salát a Petr s Andulkou zajistili a připravili kapra, čímž vlastně už bylo všechno připravené na Štědrý den.

Jako již tradičně - ráno byly pod maličkým stromečkem v pokojíčku první dárečky. To bylo radosti! A na oplátku nám Andulka také zabalila dárečky - Adélce svojí lahvičku a my jsem dostali každý jeden krásný obrázek. Moc mě těší, že pochopila smysl obdarovávání. Odpoledne jsme vyrazili s Dráčkovejma na procházku - pouštěli jsme rachejtličky a hlavně lampiony a popíjeli výborný svařáček. Dětičky se setměním začaly být nervóznější a nervóznější a už chtěly jít domů, jestli Ježíšek přišel nebo ne.. Ale dárečky pod stromečkem ještě nebyly, proto jsme se šly vykoupat a vyfoukat vlásky a než jsme se, my ženy, vykolébaly z koupelny, světe div se, dárečky tam byly! Ještě přetrpět večeři a konečně zazvonil..

Holčičky rozdávaly a rozbalovaly a radovaly se a my jsme si to užívali se Skalym v naprosté pohodičce a klídku  plnými doušky. Je super, že Áčka mají radost jak z lyží, tak třeba z nahřívacího polštářku, stejně tak z oblečení, povlečení i hraček. Já jsem měla obrovskou radost z Wii a ještě jsme si nadělili letenky do Porta. Wii jsme pařili dlouho do noci a Skaly, ač nehravec tomu také propadl. Jen nás další den výrazně překvapilo, kolik máme v těle svalů :-D

Víkend před Mikulášem odjel Petr s Áčkama do Skalice, protože u nás v sobotu mělo proběhnout školení Eurony. Bylo úžasné, že přijely holky i z Plzně, Votic, Berouna.. Fakt paráda! Probraly jsme toho docela dost a večer jsme ještě poseděly v Chýši. Jedinou nevýhodou bylo, že Adélka ve Skalici tradičně nastydla a v pondělí večer už si zas hrála na wavky a měla kolem 40C. Andulku mi tak ze školky vyzvedávali různě kámošky, mamka a tak.. Pak už byla celkem dobrá a tak jsme si domluvili, že pojedou k mamce v sobotu na noc a my oběhneme ještě nějakého Ježíška a večer půjdeme na Mikulášskou do Chýše, protože jsme navíc měli výročí - asi milión světelných let :-). To, že jsme měli jet na tradiční dubňáčkovskou Mikulášskou na Modravu, jsem odpískala už v úterý. Přece jen tam jezdí dost mrňousků, do toho Matoušek od Trolli, který mívá z horeček febrilní křeče a vzhledem k tomu, že se to Adél vlastně vrátilo po nějaké době, přišlo mi to blbé a i když mě to hodně mrzelo, jsem ráda, že jsme nakonec nejeli.

V sobotu jsme tedy holčičky odvezli a vyrazili do Makra a Adél začala zase topit. V takovém stavu jsme jí u mamky fakt nechtěli nechávat, takže po návratu z nákupů jsme holčičky zas naložili a odvezli domů a odvolali i Chýši. Mikuláše jsme viděli jen párkrát po cestě, z čehož Andulka byla docela smutná. BTW - v Makru úžasná příhoda - po dvou hodinách nakupování platím kartou a ejhle.. na 2x zamítnuto pro nedostatek prostředků na účtě. To mě dost překvapilo, protože jsem to ještě v pátek kontrolovala a peníze na účtě byly. Naštěstí měl Petr s sebou hotovost, tak to zaplatil. Ještě tam jsem to kontrolovala přes mobil a fakt bylo na účtě o 16 tisíc míň. Tak jsme tak vzpomínali, kde jsme co kdo platil (nikde nikdo nic), jestli se nám neodečetly platby (taky nic.. ), no bylo to dost divné.

A v pondělí mi volali z banky, jestli jsem v noci z pátku na sobotu nakupovala v Lucembursku a platila kartou on-line.. Že jim tam vyběhly podivné platby. Tak jsem říkala, že jsem platila jen v tom Makru a že mi to kartu nevzalo a v podstatě mi tu kartu někdo vytuneloval. Moc pěkný dárek k svátku mi někdo dal. Fakt paráda! Takže zablokovaná karta, 16 tisíc v kopru, ideální kombinace takhle před Vánocema. Ale vzhledem k událostem posledních dnů bych řekla, že je to vlastně prkotina  dokud jde jen o peníze, jde vlastně o h..

V pondělí ráno jsme i zašly k paní doktorce, protože mi fakt nepřišlo normální, že se to Adélce vrací a výsledkem byla diagnóza - opakující se virózy, která tahá Andulka ze školky, tzn. zákaz školky + jakýchkoliv besídek , kde je dětský kolektiv až do Vánoc. Takže jsme zavřené doma.

O to víc jsem se těšila na čtvrtek - měli jsme, jako TOP manageři,  předvánoční oběd s panem ředitelem Eurony. Sice odpadlo dost lidí ze zdravotních důvodů, ale i tak to bylo moc příjemné. Odtud jsem jela do banky vrátit zablokovanou kartu a zeptat se, jak to bude probíhat - prý musím počkat, až budou platby zúčtované (obchodník na to má 30 dnů) a pak proběhne reklamační řízení (opět 30 dnů). Nádhera.. No nicméně dneska ráno jsem otevřela účet a všechny peníze jsem měla zpátky - teda až na 6 plateb á 19,23 Kč. Takových tam bylo původně asi 200 a stejně tak po koruně.. a k tomu ještě teda nákup za necelých 10 tisíc a pak ještě jedna platba. Kde přišli k mým údajům, fakt nevím, holt to banka nemá dobře ošetřené.

A ještě mě napadlo, jak jsme to vlastně vyřešili s balíčky od Mikuláše. Renda mi přivezla ty z Modravy, tak jsem je pak dala za okno a k nim připojil Mikuláš dopis a společně jsme je našli :-).

Existuje vůbec nějaká??? Nedávno jsme s holčičkama dražily Kofoláčka, abychom přispěly Klárce na nějakou kompenzační pomůcku - jednotlivé aukce jsou zde: http://www.baby-cafe.cz/modules.php?name=Forums&file=viewtopic&t=21840&postdays=0&postorder=asc&workarround=0&start=0

Klárčin blog je k vidění tady http://www.klarcinblog.cz/2009/11/25/uz-nikdy/ a článek z 25.11. je naprosto k neuvěření. Od rána, kdy jsem se to dozvěděla, jen brečím a brečím, ale tím Diny a její rodině nepomůžu.. I proto sem dávám odkaz na ještě jeden článek http://www.baby-cafe.cz/modules.php?name=Forums&file=viewtopic&t=24202&postdays=0&postorder=asc&workarround=0&start=45 a třeba nás bude víc, kteří pomohou nejen sílou myšlenky..

Adélku ta zima nějak odrovnala, takže v pondělí, když jsme se měly začít vypravovat k Pavle na dopoledne s vizážistkou, se naše nejmladší vzbudila rozpálená jak Sahara. Bylo vidět, že jí není dobře, celý den jen polehávala, očíčka měla unavená, no žádná idylka. Protože Petr jel do práce ze Skalice, nechtěla jsem jí tahat v tomhle stavu do školky, zůstala s námi doma i Andulka. V úterý už do školky šla, protože se fotili. Jsem zvědavá, jaký bude letos design rámečků, jestli zas taková příšernost jako loni..

Ve středu zůstal Petr doma, protože jsem měla zaplacené jedno naprosto úžasné školení. Andulínu odvedla na dramaťák teta Marcela a stejně tak jí i přivedla domů, respektive měla domluvené, že dorazí k Loudínům. Jsem ráda, že Adélka nemusela vytáhnout paty a virózu jsme úspěšně zažehnaly. Bylo to dost důležité, na víkend jsme odjížděli do Beskyd. Původně jsem měla jet sama - na sobotu jsme měly naplánované školení s kolegyňkami z Eurony - ale nakonec nás Vergelka pozvala všechny a už od pátku, tak jsem byla i ráda, že budeme spolu.

Cesta byla poměrně dost dlouhá, chtěli jsme se vyhnout pátečnímu šrumci na D1, ale na "horní" trase byla jedna výluka za druhou, takže jsme do Trojanovic přijeli dost pozdě. Tam se hned všichni seběhli a strávili jsme tam asi 2 hodinky s tím, že nás nechtěli pustit do Rožnova, ať spíme u nich :-). Jsou to naprosto úžasní lidé a mám je všechny moc ráda. Tak jsme aspoň naplánovali předběžně sraz na léto. Odsud jsme se přes kopec konečně vydali do Rožnova, kde nás už netrpělivě očekávali Vergeláci.

V sobotu jsme se probudili do deštivého dne, ale stejně jsme se potřebovali vyvětrat, tak jsme vyrazili na procházku bez ohledu na nepřízeň počasí. Adélka s Andulkou se střídaly při vedení Arese, to byla docela sranda, holt jsou po tatínkovi od přírody kynoložky. :-) Ulovili jsme nějaké kešky a po obědě jsme s Vergelkou zanechaly děti a tatínky svému osudu a vyrazily jsme se školit. Původně jsem tedy měla školit i já, ale jaksi na mě nezbyl čas, což vůbec nevadí, i pro mě to bylo víc než přínosné a hlavně, když vidím, s jakým elánem se holky vrhly do práce.. Jsou fakt výborné!

V neděli jsme s Vergeláky jeli ještě na výlet do Štramberka na Trúbu. I tady byly po cestě nějaké kešky, navíc bylo naprosto nádherné počasí. Andulka chtěla vylézt nahoru, ačkoliv jsem jí varovala, že je to opravdu vysoko. Dle předpokladů se nahoře bála a chtěla zas co nejrychleji dolů :-)Poobědvali jsme v místní hospůdce a kluci si dali svatomartinské menu - samozřejmě husičku. :-) A tam už jsme se rozloučili a ač se nám vůbec nechtělo, nabrali jsme směr Praha. Vergelko a Džašku - ještě jednou  moc děkujeme za pohostinnost, měli jsme se u vás naprosto báječně!

Jsem moc ráda, když trávíme čas společně jako rodina. Ale mám taky moc ráda, když si to můžu pěkně naplánovat, aby všechno klaplo jak má. A pak najednou Skaly přijde v úterý s tím, že mají do konce týdne volno. Kapánek čára přes rozpočet a je potřeba změnit kompletně timing. Takže místo toho, aby holčičky jely k mamce ve středu, protože jsem měla domluvené dvě schůzky ohledně Eurony v Chýni a v Rudné, byly doma s tatínkem. Také jsem chtěla jet ve čtvrtek s mamkou do Drážďan na výstavu o Popelce, ale Skaly naplánoval výlov rybníku v Jevanech páč potřeboval rybičky. Do toho se Andulka domluvila s Andrejkou, že budou společně u babičky a já už měla domluvenou na sobotu přednášku, no prostě najednou zmatek nad zmatek a logistika nám dala zabrat.

Nakonec ve středu byl Petr s Áčkama doma a k mamce jsem je vezla až ve čtvrtek. Andrejku přivezl brácha už brzo ráno a my jsme se nemohly proboxovat přes Prahu, jely jsme to hodinu a 20 minut, což je snad nový rekord. Aspoń jsem si tam pak nakoupila  a i vybrala nové záclony a po zanechání ratolestí u babičky, jsem se přesunula do autorizovaného servisu, abych reklamovala věž. Pravda.. máme jí už skoro rok a od začátku nám nefunguje dálkové ovládání, ale jaksi nebyli lidi, aby dojeli do Modřan. V servisu jsem ze sebe udělala totální blondýnu, protože to není tím, že by nefungovala věž, ale bylo to tím, že jsem si  správně nepřepínala dálkové ovládání.. No nic.. :-)

Přijela jsem tedy domů, zapojila jí a ejhle.. chybka opravdu nebyla v přijímači, ale ve způsobu použití.. Do večera jsem pak makala na našem novém pracovním webu a večer jsem tradičně zaplula do Chýše.

Na pátek jsem vybrala návštěvu muzea v Roztokách, kde je výstava o pohádkových kostýmech http://www.muzeum-roztoky.cz/Odkazy/Pohadka.htm. Od 20.11. bude navíc rozšířena o další část, takže to určitě stojí za to navštívit. S mamkou a všemi třemi Áčky jsme měly sraz na Masaryčce, že pojedeme vlakem. Sice na Roztoky koukám téměř z okna, ale cestovat tam autem je na dlouhé lokte. V muzeu v podstatě nikdo nebyl, i když paní průvodkyně říkala, že na státní svátek to bylo maso. Mohlo se i fotit, což bylo moc fajn a celkově je ta výstava moc příjemná. Mimo jiné jsou tu kostýmy z Kočičího prince, z Pyšné princezny, Kouzelného měšce, Nejkrásnější hádanky, ale nejvíc zaujal holčičky kostým Leontýnky z Ať žijí duchové a samozřejmě šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane :-). Ano.. Popelčiny plesové šaty. Mají tam i její plášť a kuš a samozřejmě i tři oříšky :-). Ale skoro bych řekla, že kamera byla k těm šatům víc než milosrdná, takhle na živo vypadaly dost obyčejně. Jiná paní průvodkyně, když viděla, že Adélka začala hrát svou oblíbenou hru Jak nejrychleji zprudit matku, nás vzala do svatební síně a ukázala spoustu rarit včetně původního záchodu :-). Celkově tam byl personál abnormálně příjemný. Prošly jsme se i po parku, prohlédly jsme si plastiky a já jsem si zavzpomínala, jak jsme tu byli na svatbě Gabrušky, když mi akorát končilo šestinedělí s Andulkou. :-)

V místním hotelu jsme zasytily bříška a holčičky se pak vyblbly na přilehlém hřišti. Vlak nám jel až za nějakou dobu, tak jsme se ještě vypravily mrknout k Vltavě. Nakonec jsme zkejsly na místní dráze pro crossová kola, kde si Andrejka a Andulka hrály na tuhle outdoorovou zábavu a Adélka se tam krásně vyválela v bahně.. Zpátky jsme jely Elefantem, tak to byl zážitek! Samozřejmě jsme musely až nahoru a všechny jsme si tu jízdu parádně užily :-). Ani mě pak nemrzelo, že jsme nejeli do těch Drážďan, Vergelka tam byla a přijela celkem zklamaná, že je jezero vypuštěné, zámek pod lešením a výstava ve 4 místnostech. Večer jsem šla opět do Chýše, tentokrát s holkama z Eurony. 

V sobotu holčičky s mamkou odvezly Andrejku na Chobot, jak tvrdila Adélka, nebo-li na Chodov, kde si jí vyzvedla Lenka a šly ještě nakupovat. Mamka jela s Áčkama do divadýlka, tématicky dávali pohádku o Popelce :-). Adélce se prý nelíbil kašpárek. Po divadýlku se tam konal Halloweenský program - vyřezávání dýní, nějaké soutěže a následoval lampionový průvod a ohňostroj. Holčičky si to krásně užily, mamka už to sotva odpajdala, nějakou chvíli už jí bolí noha :-(.

Já jsem měla domluvenou návštěvu Ezoterického festivalu Miluj svůj život a hlavně přednášku Zdeňky Jordánové Spratek v nás a pak bubínky. Docela jsem se těšila, ale dopadlo to úúúplně jinak. Hned u vstupu jsem se jaksi nepohodla s paní pokladní a moje býčí povaha se projevila v té nejlepší a nejvyšší formě, takže jsem odmítala sdělit své osobní údaje, aby mi prodala lístek. Požadovali totiž vyplnit jakýsi canc, kde chtěli jméno, adresu, datum narození, mobil, mail.  Přišlo mi to na hlavu postavené a argument té pipiny byl, že je tam spousta drahého vybavení, tak kdyby se něco ztratilo, aby nás mohla kontaktovat.

To už jsem se fakt vytočila jak klíšťák Eda, protože jsem byla v podstatě označená za zloděje, aniž bych tam  vůbec vešla. Navíc nikde ani zmínka, co budou s těmi údaji dělat - prý nic a musí mi stačit, že to řekla ona. Tak jsem zas já řekla, že tímpádem tady nemíním nechat ani svoje údaje ani svoje dvě stovky, vyzvedla jsem si opět bundu ze šatny a odkráčela středem. A celou cestu domů jsem se tlemila, jakej jsem magor.

Měla jet i Míša, ale nakonec kvůli práci nemohla a když mě viděla na ICQ, tak se divila, co už dělám doma.. popsala jsem jí svou příhodu a uklidnila mě, že bysme odjely dvě a že tohle by si v Americe fakt nikdo nedovolil bo by z toho byl takovej průser, že by se mohli s celým svým Milovaným životem jít zahrabat..

Fakt nevím, proč mi tak ruplo v kouli, možná tím, jak ta ženská byla tak arogantní a nesympatická, kdo ví.. Prostě jsem se projela na Kubáň a zpátky a aspoň jsem si pak dojela k mamce pro holčičky, aby si konečně odpočinula.

Na víkend hlásila předpověď docela pěkné počasí a Andulka projevila přání vyrazit zase do ZOO. Chtěla jsem tam ulovit nějaké ty kešky, ale ve finále tam bylo tolik mudlů, že jsem zvládla jen jednu - jubilejní 100. a připravit si nějaké další na příhodnější dobu. Šla s námi i mamka a po dlouhé době jsme tam nebyly s žádnou partičkou.

Adélka pak odjela s mamkou do Braníka, protože Buli asi před měsícem házela na sklo odkaz na http://www.ekotechnickemuseum.cz/, že 24.10. se zavírají kanály a tato stará čistička bude otevřena pro veřejnost, parní stroje budou funkční a navíc v sobotu se konají  i noční prohlídky při svíčkách.  Dost mě to zaujalo, takže jsme si s Andulkou naplánovaly, že vyrazíme, ale pro Adélku by to nebylo kvůli pozdnímu času.. Respektive by to nebylo nic pro moje nervy. :-)

Nakonec s námi jel i Standa s Emádou a Jáchymkem, protože Míša měla příšernou migrénu. Fronta byla až ven a bylo to celkem na dlouho. Naštěstí na dvoře měl pán parní vláček - už jsme ho viděly kdysi na Dětském dnu na nádraží v Braníku - tak měly děti o zábavu postaráno. A samozřejmě je tu také keška :-) A než jsem si nastartovala GPS, abych si to zaměřila, Andulka šáhla a měla jí! Prostě kačerka jak vyšitá! Čekali jsme ve frontě už asi půl hodiny, když jeden ze spolutrpitelů zahulákal do davu, že si lidi mají jít koupit nejdřív vstupenky a že tohle je fronta jen na prohlídku a na tu se dostaneme za 20 minut. Ale to neměl dělat.. našlo se poměrně dost chytráků, kteří si šli sice koupit vstupenky, ale jaksi už se nevrátili na konec fronty, ale zamíchali se do davu před dveřmi. Fakt paráda.. Zvlášť s dětmi. Ten pán, který to vyhlásil, se nakonec rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou a zvučným hlasem všechny velmi slušně požádal, aby se laskavě vrátili na konec fronty, že to není zrovna zdvořilé takhle předbíhat. A jestli to někdo nepochopil, že mu rozbije držku :-).

My jsme vstupenky měli. Jak jsme tak stáli v té frontě s těmi třemi dětmi, vylezly z muzea dvě dámy a vrazily mi do ruky dva lístky. Tak jsem na ně koukala jak puk, proč mi je jako dávají, že jim je zaplatím a prý že ne, že to nechtějí zaplatit a že už nemají čas tam čekat.. Jedna vstupenka za stovku. Fakt jsem byla dost v šoku, ale pak jsem pochopila :-). Konečně zašramotil klíč a průvodkyně otevřela dveře. Stihla jsem na Standu houknout, ať vezme Jáchymka do náruče než ho někdo ušlape a snažila jsem se chránit Andulku. Ve finále jsme se za ty dveře dostaly a paní průvodkyně řekla dost.. Standa byl samozřejmě ještě venku, takže jsem ho briskně adoptovala a začala kvílet, že mi za dveřmi zůstal manžel s dětmi a tak byl vpuštěn i on :-D. Vstupenky nám nakonec nikdo ani nekontroloval natož aby utrhl kontrolní ústřižek, takže si myslím, že i těm dámám takhle "zbyly"  a když viděly nebohou matku s třemi dětmi, srdce se jim zželelo :-D.

Prohlídka byla hodně zajímavá, tím spíš, že toho moc vidět nebylo :-). Ale atmošku to mělo neuvěřitelnou! Docela bych se tam ráda vypravila někdy za světla, zas tak často se člověk do kanalizace a čističky nedostane. Jak jsme byli velká skupina, málokdy jsme slyšeli výklad, protože jsme si předávali Jáchymka, aby někam nespadl a abysme si mohli udělat nějakou tu fotečku, což je bez stativu docela legrace. Děti nejvíc bavilo lítat venku po dřevotřískou zakrytých kolejích, protože to děsně rachotilo. A Aňa s Emou vždycky, když přišly do další osvětlené místnosti, hulákaly Zázrak! To je zázrak!, takže bavily široké okolí.

Kulturní vložku zajistilo jakési trio zpívaček, jejichž produkce se nesla z vyvýšeného balkónu. Bylo docela ftipné, že ta jedna měla za sebou plynový teplomet a vypadala jak s modročervenou svatozáří. Mně osobně se nejvíc líbilo v kotelně, protože tam bylo teplo :-). A po návratu domů Standa uložil děti a vyrazil tam ještě jednou s kámošema, aby si prohlídku konečně vychutnal :-)

Letošní TMA mi neunikla. Loni jsem nakonec jela na rodinný sraz do Křemže, ale letos jsem si to prostě už nemohla nechat ujít. Holčičky jsem předala mamce, aby si je u ní vyzvedl večer Petr a jela jsem na Čerňák, kde mě nabrala Jaffi. Protože byla Jižní spojka ucpaná, vzaly jsme to přímo přes Prahu a po cestě si ještě lehounce zakeškovaly. Na Zličíně jsme nabraly Vegelku a Buli a pokračovaly dál za Peg do Unhoště. I tam jsme si v okolí něco ulovily a v Berouně pak ještě do auta k Peg nastoupila Sapinka a Pendulka. A jak jsme tak po cestě lovily, trvala nám cesta na Měřín z Černého mostu nakonec 5 hodin :-) Ale zdaleka jsme nepřijely poslední.

Tentokrát byla účast velmi hojná - 13 kousků. Sesedly jsme se v kuchyňce a žvanily a cpaly se a popíjely. Na mě nějak dolehl stres předchozích dní, takže jsem odcházela mezi prvními do postele, čiliž někdy kolem jedné.. Stejně jsem moc nespala, takže jsem i slyšela jak pak Trolli se Sapi loví u nás v chatce myš :-).

V sobotu jsme šly na 11. hodinu do bazénu, vyblbly jsme se na tobogánu a v divoké řece a po obědě jsme vyrazily na okolní kešky. Sice chvílema poprchávalo, ale nám, zdatným kačerkám, to absolutně nevadilo :-). Dostaly jsme se na pár moc hezkých míst. Část z nás ale musela odjet zpátky dřív, protože jsme měly zamluvenou solnou jeskyni. Tam jsem byla poprvé a bylo to docela zajímavé, jen lehce klaustrofobické. Největší prča byla s lehátky - jak je nastavit, aby člověk neustále nevyhazoval kopyta nahoru :-).

Z jeskyně jsme rovnou přešly na bowling a pak zas zpátky na chatky, zamávat se zásobami lambrusca a jídla :-). Tentokrát jsem vydržela kapánek déle.. některé z nás šly spát v 6:30. Došlo samozřejmě i na zpěv a Otec Abrahám rozhodně neměl chybu :-) Trošku jsem nedomyslela, že jdu na floating, takže jsem dopoledne strávila pochodováním po areálu, aby se mi navrátila kondice :-). Na floating jsem šla také poprvé a byla jsem zvědavá, jaké to je. Jestli jsem předtím psala, že solná jeskyně je lehce klaustrofobická, tak floating je tedy těžce. Velké vejce s vodou z Mrtvého moře, které se za člověkem úplně zaklapne. Svítí tam tedy světlo a hraje hudba, která mě, mimochodem, docela prudila, ale dají se pouštět různé masážní trysky, což je celkem fajn. Zpočátku jsem měla dost problém si lehnout na záda a nechat se nadnášet vodou, žaludek poměrně protestoval, že jsem i přemýšlela, kolik by asi stálo vyčištění poblinkaného vejce, ale pak se srovnala hladinka lambrusca s hladinkou Mrtvého moře a bylo to príma. Osobně bych uvítala teplejší vodu, ale to by mě možná pak vytáhli uvařenou :-). Docela mě překvapilo, že ta voda není slaná, ale v podstatě už hořká. Když jsem vylezla ven a zahlídla se v zrcadle, zadoufala jsem, že nepotkám moc lidí :-). Vybzikaný výraz plný zvláštní euforie, připláclé vlasy zmatlané od soli a okolo zarudlých očí nádherně vyrýsované obrysy potápěčských brýlí (ty opravdu doporučuju, protože voda tam docela stříká a hooodně to štípe v očích). No Miss Halloween hadr! :-)

A pak už jsme jen dobalily, pouklidily a natahaly všechny ty věci do auta a náš báječný víkend skončil. Renda byla pak tak moc hodná, že mě odvezla až před barák a já rovnou hupsla pod peřinu, abych dospala aspoň trošičku než se vrátí 3/4 rodiny :-).

Další týden se nesl ve znamení zařizování pohřbu, bohužel už v tom mám praxi. Docela ráda bych si to na hodně dlouhou dobu nechala ujít a radši zařídila nějakou tu svatbičku. Do toho proběhla závěrečná schůzka s právničkou Qamu, ale o tom už jsem psala minule.

V sobotu 10.10. se konal blázinci běh pro makaka Bolka, respektive charitativní akce zaměřená na získání prostředků na novou klec. Běžely i děti 2003 a mladší, takže si Andulka mohla změřit své síly. Adélka samozřejmě chtěla taky. Její zájem ale opadl hned poté, co jsem jí nasadila startovní číslo. Ze startu pořád utíkala, ale ne správným směrem, nýbrž za mnou, takže to nemělo cenu. Tady byl trochu pak paradox, že běžely šestileté děti vedle ročních a kluci a holky dohromady, ačkoliv na vyhlášení to bylo podle pohlaví rozděleno. Andulce se hned po startu zamotala drobotina pod nohy, takže jí velcí běžci unikli, ale naše bojovnice nezaváhala, zabojovala a ztrátu nejen dohnala, ale nakonec je i předehnala, takže doběhla do cíle druhá. První byl kluk, který evidentně hraje fotbal nebo dělá nějaký takový sport. Aňa se rozplakala, že nevyhrála, ačkoliv jsem jí na to docela připravovala. Ve finále jí nedošlo, že mezi holčičkami první byla :-). Měla obrovskou radost a já taky, byla jsem na ní hrdá, že se na to nevybodla a fakt mákla, ačkoliv to vypadalo celkem beznadějně.

Původně jsme tam chtěly zůstat celé odpoledne, měly být ještě projížďky na koni a další program, ale začalo strašně pršet a byla zima, tak jsme zas makaly domů a přesunuly se za mamkou do Braníka.

V pondělí večer jsem si užila zasloužený relax. Někdy v létě jsem dostala sms, že O2 rozdává lístky na Richarda Mullera a toho já fakt můžu. Výjimečně jsem nezaváhala a stala se hrdou majitelkou dvou lupenů. Šla se mnou Jana z bříškotančení, dostala to ode mne jako dárek k narozeninám :-). Měly jsme sraz před 02 arénou, ale byla příšerná zima a navíc vynechal autobus, takže jsem si 20 minut vykosla na zastávce. Pak jsem se cca 25 minut probojovávala cestu dovnitř, kdy teda organizátoři totálně selhali. Podle toho, co říkali lidi ve frontě, tak tam někteří stáli 45 minut.. Já jsem se vždycky nechala davem někam přenést a pak, když konečně otevřeli ještě další vstupní bránu, nezaváhala jsem a vnutila se dovnitř, protože už začínala hrát předkapela. Koncert jsem si užila maximálně! Nakonec bylo i dobře, že stojíme kdesi vzadu (schválně jsem chtěla lístky na stání, abysme mohly tančit :-)), protože na Richarda už, bohužel, není až tak pěkný pohled jako kdysi, ale zpívá mu to pořád zatraceně dobře.

Ve středu jsme se rozloučili s babičkou a hostinu jsem nasměrovala opět do Chýše. Musím strašně moc pochválit obě holčičky, protože celý obřad zvládly na jedničku a i Adélka pochopila vážnost situace a odpustila si své oblíbené žertíky ve formě hysterických záchvatů. Andulku jsem z hostiny odvezla na dramaťák a pak nám jí zase Tomáškova maminka přivezla.