Deník **Skaláci2009

Tak jsem zjistila, že jsem už docela dlouho pořádně nic nenapsala.. uff.. Zkusím to alespoň trochu dohnat, ale nějak má den příliš málo hodin..

Po návratu z dovolené jsme jeli stejnou trasu znovu v neděli ráno, naštěstí se počasí umoudřilo a přestalo pršet, i sluníčko vykukovalo. Ještě před odjezdem nám totiž Pavla domluvila soukromou plavbu po Orlíku. Zpunktovala to původně Renda a naše a Hankovic rodina se přidala. Nejdřív jsme se občerstvili u Pavly na hausbótu a pak už jsme vyrazili na výlet. To byla nááádhera!!! Dojeli jsme až k zámku, což bylo hodně zajímavé - takový úhel pohledu je vidět opravdu jen z hladiny přehrady. Tady jsme na chvíli vystoupili a šli obhlédnout místní "muzeum", kde jsou historické fotografie a hlavně živé rybky typické pro české vody. Prostě taková velká akvárka. A taky portské :-).

Odtud jsme zamířili do vyhlášené restaurace na oběd, ale byla zavřená, zkoušeli jsme ještě další, ale se stejným výsledkem. Nakonec jsme museli vzít zavděk šíleným pajzlem, ale nikdo to neodnesl žádnými zdravotními problémy, takže můžu směle prohlásit tuto část výpravy rovněž za úspěšnou.

Kus cesty jsme absolvovali i na střeše, tam jsme se vyblbli a fotili alá Titanic. Trošku adreanlin bylo, že ta střecha jaksi nemá zábradlí.. Každopádně jsme díky Pavle strávili naprosto neuvěřitelný den.

Fotky jsou zde http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_09_06_Vylet_lodi_po_Orlicke_prehrade/

A na Petrovy narozeniny nastoupila Andulka do posledního ročníku školky - do Medvídků. Má jako značku motýlka :-). A hned v úterý byly třídní schůzky. Uvědomila jsem si, že to vlastně byly první třídní schůzky, kde jsem figurovala jako matka :-). Málem jsem vyfásla předsednictví, ale nakonec jsem nepodlehla nátlaku Míši, ať se přihlásím, přece jen na tom s tím časem nejsem úplně ideálně.

Ve středu pak šla Andulka poprvé na dramatický kroužek, tak uvidíme, co se tam všechno naučí, každopádně jí to prý baví. O víkendu jsme zůstaly s Adélkou doma, Adél začala nějak poprskávat, předpověď nebyla zrovna optimistická, tak jsem jí nechtěla dodělat ve Skalici. Odjela jen Andulka s Petrem. Nakonec se udělalo hezky, že jsme s Adélkou vyrazily do Ďáblického háje a ve finále bylo celé odpoledne v háji, protože jsme tu lovily několik kešek najednou :-). Docela jsem byla překvapená, jak to vlastně vypadá u Ďáblické hvězdárny, jaký je odsud krásný výhled a člověk ani nemá pocit, že by byl v Praze.

Následující týden byl zase poměrně dost hektický. V pondělí šla Andulka hned ze školky na mejdan k Adélce Matouškové - má holt velmi bohatý společenský život :-). V úterý zůstal Petr doma, já měla předvolání k soudu s mým úžasným zaměstnavatelem. To byl teda taky zážitek non plus ultra. Přišly jsme s právničkou dřív, abysme si ještě promluvily a když jsme pak už čekaly v předsálí, přišly postupně takové dvě paní, které jsme tipovaly na možná uklízečky? Jaké bylo překvapení, když jsme zjistily, že jsou to přísedící. Zejména ta starší dáma to celé skoro prospala, takže jsem měla co dělat, abych se nerozesmála, když se jí zrovna povedlo utlouct nějakého toho špačka. Naštěstí jsem většinu času zírala doslova a do písmene na pana soudce.. Ten byl naprosto k sežrání! :-) Navíc mu byl celý náš spor naprosto jasný, nebylo mu jasné, proč s tím Qam dělá tolik obštrukcí a proč to vlastně nechává dojít až k soudní žalobě. Navíc jejich právnička přišla poměrně nepřipravená, ani si pořádně nepřečetla poslední návrh, což teda pan soudce nesl poměrně dost nelibě. Vyzval nás opět ke smíru, což jsme my opět podpořily a nakonec šla paní právnička telefonovat, aby se zkusila dohodnout. To se jakž takž podařilo, vyjasnily jsme si navzájem ještě podmínky s tím, že ona rovnou tvrdila, že dohodu chce stále ... ehm.. asi proto v dopisu soudu stálo, že jejího klienta šikanuju, protože pořád chci nějaké peníze.. a že je to těžké, když je klient arogantní.. Tak tím prohlášením nás kapánek šokovala, nějak jsem si myslela, že když mě někdo platí, tak za něj kopu.. Ale asi to mám posunuté jinam :-). Pan soudce byl potěšen naší dohodou a dal termín, do kdy musím dostat peníze, jinak začne opravdu reálný soud. Vzhledem k tomu, že to píšu s takovým zpožděním, můžu rovnou napsat, jak to dopadlo.. Opět měli dost času, že jsme je musely urgovat a schůzka s předáním peněz proběhla v podstatě na poslední chvíli. Nicméně jsem moc ráda, že už to mám za sebou, že už nebudu muset přemýšlet o tak negativní věci jako je nehoráznost zaměstnavatele a že už jen napíšu výpověď a nebudu muset mít nic společného s touto firmou. Mrzí mě to, ale čekat 5 let na peníze je fakt trochu moc.. Tímto moc děkuju Janě, že mi pomohla domoci se toho, co mi patří. Nicméně už se nebudu koukat na emerické filmy a sledovat právníky v akci, protože mám pak hodně zkreslené představy.. Takhle naše právo opravdu nefunguje..Oslavily jsme to u Myšáka, prostě to chtělo něco luxusního!

Odpoledne jsem měla ještě nějaký sraz, zakeškovala jsem a prostě jsem si užívala :-) Andulka se školkou zas absolvovala Kouzelný les, kdy procházeli různá stanoviště jako Jeníček a Mařenka. I počasí se umoudřilo, takže nakonec bylo moc pěkně. Jen já jsem pak večer skuhrala, protože jsem si, frajerka největší, vzala podpatky a to opravdu není moc vhodná obuv na cestování pěšmo po Praze..

Na čtvrteční večer jsem dostala volňásky na Křižíkovu fontánu - měl tam koncert Richard Pachman. Šly jsme s Míšou, byl neuvěřitelně teplý večer a parádně jsme si to užily včetně zakončení v Chýši. A pátek už byl ryze pracovní. S Tiinou jsme měly pronajatý stánek na dožínkách v Toulcově dvoře a prezentovaly jsme Euronu. Stejně tak v sobotu. Bylo to moc fajn, počasí jak vymalované, lidí tak akorát, abysme s nimi stihly probrat, co jsme chtěly, takže náklady se nám ve finále i vrátily a to nejen v kontaktech. Já jsem dokonce prezentovala Euronu i jistému exministrovi a jeho těhotné přítelkyni, která má stejné jméno jako teta Kateřina :-D. Měly jsme i super výhled na dožínkový průvod. Akce tudíž velmi úspěšná, ale byla jsem z toho totálně mimo, takže jsem neděli v podstatě prospala a konečně odpočívala.

Počasí bylo stále nádherné a v Botanické zahradě se sešly hned 3 výstavy najednou - hrady a domečky ze sukulentů, masožravky a dýně. Naprostá pastva pro oči! Musím navíc pochválit naše nejmenší - Adélka s Jáchymkem to absolvovali bez kočárků, pěkně pěšky, včetně výšlapu k autu do Bohnic. Opět se jim nejvíc líbilo běhat po šutrech v Japonské zahradě a fascinovaly je zalévací systémy :-). Andulka, Ema a Adélka se navíc zamilovaly do masožravek, tak měly slíbenou každá jednu, až půjdeme domů. Hrdě si je nesly a téměř s každým kolemjdoucím se daly do řeči, aby se pochlubily svými květinkami.

Po středečním dramaťáku jsem nás naložila do auta a odjela směr Skalice, na čtvrtek byla naplánovaná porada Eurony v Náchodě. Ráno jsem vyrazila, holčičky nechajíc v péči prarodičů. Ještě jsem si poslala do Vesmíru objednávku, abych po cestě ulovila nějaké kešky. Cesta ubíhala dobře, dorazila jsem včas, abych stihla lov té nejbližší, jen pořád nikdo další nepřijížděl. Navíc tu nebylo zrovna ideální počasí, poprchávalo, foukalo a tak jsem se už chtěla uvnitř ohřát. Slečna ze mě byla celkem překvapená a že prý je porada přesunutá na úterý.. ehm.. V tom šíleném maglajzu kolem nového katalogu mi jaksi zapomněli zavolat, že se to přesouvá.. Nejdřív jsem byla celkem dost naštvaná, ale na druhou stranu - splnilo se mé přání a měla jsem na keškování vlastně celý den - no kdy se mi tohle podaří?? :-D.

A protože se kvapem blíží konec sezóny, chtěly jsme ještě stihnout slíbenou návštěvu Sázavského kláštera. Nejdřív to vypadalo na čistě soukromou prohlídku, ve finále se přidala ještě jedna rodina. Konečně - po snad 30 letech - co jezdíme do Skalice, jsem byla uvnitř. A že je na co koukat! Vždycky jsem si myslela, že byl klášter vypálený anebo třeba vybombardovaný, ale oni ho vlastně ani nikdy nedostavěli :-). Každopádně je vidět, že je pod mnohem větší ochranou než spousta jiných kostelů, takže i vybavení je poměrně bohaté. Dost mě nadchla v katakombách kaple pro pravoslavnou církev. To je hodně silné místo. A všude se pořád opakuje symbol sv. Prokopa a čerta. Prokop byl prý uznávaným knězem, měl postavení, rodinu, majetek, ale rozhodl se odejít do ústraní, právě do jeskyně u Sázavy. Docela mě zaujalo, že nechal manželku v Praze a odešel si rozjímat.. Prý jí ale nechal zabezpečenou a pravděpodobně se s ní i stýkal, protože ho následoval jeho syn. Pokud budou finance, zrestaurují i chodbu, kterou jedni z majitelů nechali vybílit.. pod tou vrstvou jsou nádherné malby, zatím jsme viděli jen sondy. Andulku všechno hrozně moc zajímalo, Adél částečně taky, ale přece jen se blížilo poledne a začala být unavená. Ale naštěstí neprudila, jak je jejím dobrým zvykem :-). Navíc jsme na věži objevily všechny tři hvězdičky a do roka se nám splní tajné přání :-)

Skaly jel v sobotu na závody do Ratají, my jsme se přesunuly do Kostelce. Holčičky si tam pohrály, já jela za babičkou do nemocnice do Říčan. Vlastně jsem netušila, že jí vidím naposledy.. Po návratu jsme popřály Lukajdovi a Andrejce a šly (už bez Lukajdy) se projít po Kostelci, samozřejmě za účelem lovu. Multinku jsme nedokončily, protože nám chyběla jedna indicie (navíc byla ukradená), ale tradičku jsme našly, takže i Lenka a Andrejka už nejsou mudlové, ale kačerky. Bravo! :-) Andulka si na poslední chvíli vzpomněla, že chce vlastně v Kostelci spát, tak jsem do Skalice odjela zpátky s polovičním počtem dětí :-). A v noci jsem jela pro Skalyho do Ratají - oni tam měli po závodech prase a sud, tak chtěl aspoň jednou zůstat, většinou se totiž vrací na přespání domů. Jenže na spaní v autě nebo ve stanu nebyly už jaksi úplně vhodné noční teploty, navíc on sám bojoval pár dnů před kláním s teplotami naopak vyššími. Ráno v neděli jsme ho zas s Adélkou odvezly zpět na druhé kolo závodů. My jsme po cestě zpět odlovily poměrně dost náročnou kešku na Talmberku (viz kačerský deník jen co ho doplním) a vyzvedly jsme Andulku v Kostelci.

Odpoledne se konala oslava narozenin Týnky a Natálky, takže se mejdanilo :-). A v pondělí bylo ještě volno nebo-li den stvořený pro rodinné hledání pokladů. :-) Večer jsem odfrčela do Prahy, abych v úterý mohla zase jet směr Náchod :-). Tentokrát se porada konala a byl nám představen nový katalog. Naprosto luxusní záležitost a novinky mě teda také nadchly, tím spíš, že už je testuju :-). Ať už gel do myčky nebo úžasné prostorové aromatikum Vesper, které momentálně používám místo voňavky :-D, přes olejíček do koupele pro miminka, novou vůni Angel love a mýdlo Černá perla :-). Doma jsme se sešli zas všichni až večer. Ten týden byl ale děsně krátkýa já byla celou dobu zmatená, co je vlastně za den :-D. Pořád jsme lítaly po všech čertech ( i bez Prokopa :-)), tentokrát s objednávkami z Eurony.

V pátek odpoledne jsem zas odvezla holčičky Petrovi do práce, původně jsem měla strávit sobotu v Pardubicích na nadstavbovém školení, ale přihlásilo se nás jen pár a to jen z mojí sítě, tak to bylo zrušeno. To mě teda hoodně mrzí, chtěla jsem se dozvědět zas něco nového. Nicméně jsem tedy víkend věnovala probírání oblečení, uklízení letních věcí a vyndavání zimních a do Potexu jsem odtáhla asi 15 kg hadrů. Na neděli jsem si naplánovala aktivní odpočinek ve formě kešek - jak jinak.. Vstala jsem dokonce i brzo ráno, abych eliminovala výskyt mudlů a když jsem byla u třetí kešky, zavolala mi mamka, že babička ráno umřela :-(. Ač jsem byla ráda, že už jí nebude nic trápit a bolet a brala jsem to jako vysvobození, přece jen jsem nějak už neměla na nic náladu. Navíc mamka chtěla, abych s ní odpoledne sjela do Písnice, potřebovali jsme najít doklady k zajištění pohřbu :-(. Tam jsme se setkali s Jirkou a Mančinkou a vše potřebné našli.

Nejvíc mě štve, že to vlastně takhle vůbec nemuselo skončit. Babičku propustili po operaci příliš brzo a poslali jí do LDN na Vojkov. Tam jí tradičně dopovali, aby od ní měli pokoj a když tam strejda začal požadovat konečně nějakou pořádnější péči, trošku jim došlo, že cosi zanedbali a začaly se dít věci.. Natočili babičce EKG, zjistili vysoké hodnoty i jali se obvolávat nemocnice, kde by jí přijali.. Bohužel se nikomu nikde nehodila, nakonec jí po velkém přemlouvání přijala nemocnice v Říčanech a to ještě s tím, že je to opravdu jen na chvíli. Pro nás to bylo takové štěstí v neštěstí, pracuje tu Lenka a když se primář dozvěděl, že je to naše babička,najednou bylo všechno jinak. Babičce se konečně dostalo pořádné péče, ale bohužel byla dehydratovaná a podvyživená a navíc měla na zádech obrovskou proleženinu, ze které ve finále dostala otravu krve, na kterou vlastně umřela :-(. Ach jo.. proč musí být jen člověk něčím známým, aby se dočkal alespoň základní péče? I to, že babičce operovali krční obratel a vyholili jí celou hlavu.. bylo to nutné? Kde je nějaká úcta k člověku? Tohle mě opravdu šve. Jediné, co je mi jakž takž útěchou - babička to naštěstí nevnímala, neuvědomovala si, přenesla se hodně do minulosti a myslím, že dožít se 87 let je úctyhodné i tak.. Babičko, budeš nám chybět, ale postarám se, aby na tebe nezapomněly ani holčičky..

Ve středu jsme se konečně pořádně viděly s Gabruškou. Malému Danečkovi už bylo pět měsíců a je to chlap jak hora. Sraz jsme měly v parku u Hlavního nádraží. Je tam krásné dětské hřiště a má i vlastního hlídače, aby se tam nestahovaly podivné živly. K dispozici je i TOI-TOI WC, což je paráda. Kromě různých prolízaček, houpaček a klouzeček je tu i oblíbená kladka :-). A ačkoliv bylo hodně vedro, dalo se to tam pěkně vydržet.

Z hřiště jsme se přesunuly na zmrzku a za stálého krafání pak do Palladia. Tam jsme se rozloučily a my jsme šly ještě s Áčkama pořídit nějaké věci na plavčo. Vzhledem k tomu, že obchodně je vlastně po sezóně, byla jsem ráda, že jsme sehnaly aspoň dva kruhy. Křidýlka ani náhodou. Ale byla jsem moc ráda, že jsme si Gabruškou mohly alespoň trošičku pokecat mezi běháním od houpačky k prolejzačce :-). I když je fakt, že se "vidíme" skoro denně přes ICQ, tak ani nemám pocit, že bysme ztratily kontakt. Miluju internet!!!!

Na čtvrtek jsme měly domluvené rande s chlapama :-). Když jsme byli na parníku, volala mi Cecelka, co děláme ve čtvrtek, že Martin by rád s klukama do Aquaparku do Čestlic a jestli nechceme jít s nima, že ona s Liduškou ještě ne a přece jen je lepší, když jsou aspoň dva dospělí. Měla jsem z toho trošku obavy, jak to zmákneme, navíc voda není můj oblíbený živel, ale přesto jsem kývla a domluvila rande na 10.15 v Čestlicích. Áčka se děsně těšily, já teda trošku méně :-).

Bylo zas příšerné vedro, tak jsem předpokládala, že by mohli lidi vyrazit spíš na přírodní koupaliště. Ale krize-nekrize, bylo tam docela dost lidí i tak, nicméně kapacitu to má 2.100 lidí, takže to celkem šlo. Původně jsme si mysleli, že nějak po o pojedeme domů, ale bylo to tam tak fajn, že jsme holčičky lámala k odchodu v půl šesté a to ještě se scénkama. Dokonce jsme tu koupily i rukávky, takže pro ně bylo fajn, že je pomalá řeka unášela vpřed a nezůstávaly jsme na jednom místě. Navíc je nadchla teplounká vířivka a jeskyně s žraloky. Tam byla taky nádherně teploučká voda :-).

Jediný úlet, který se moc nepovedl, byla Divoká řeka. "Doplavali" jsme tam zevnitř a Martin říkal, že je to v pohodě, že to s klukama minule jel. Výjimečně jsem neposlechla svojí opatrnou Báru a uvěřila.. No.. kapánek nás to semlelo, sice to nebylo až tak dramatické, ale jak jsem držela obě dvě holčičky, nebylo to ideální. V jednom bodě nás zachytil Martin, ale pak zas pokračoval za klukama, kteří už byli kdovíkde.. My zůstaly "na mělčině", nějak jsem si už netroufla pustit se dál. Pořád jsem špekulovala, jak holčičky vyndat, ale nemohla jsem se dostat k druhému břehu, protože pořád někdo jezdil a sejmul by nás. Naštěstí tam šli dva plavčíci něco kontrolovat, takže jsem je požádala o pomoc. Oni to obešli a holčičky vzali do náručí a odnesli do cíle suchou nohou. Já to sjela za nimi. Hned jsem se omlouvala, že je to moje chyba, že si to moc dobře uvědomuju, no prostě zafungovala blbá blondýna :-(. Oni mě nakonec ani nesprdli.. Takže až na tuhle vypjatou chvilku, jsme si to nádherně užili všichni. A holčičky mají aspoň o čem vypravovat :-). Příště se spolehnu jen a jen na sebe a na svůj názor a všechno si dopředu prohlídnu.

To jsem potom udělala u tobogánu. Je jich tam hned několik, některé naprosto příšerné, ale jeden akorát tak pro nás. Nejdřív jsem ho tedy projela s Andulkou, jenže Adélka chtěla taky a Andulce se nechtělo čekat a navíc už věděla, jak to vypadá, tak nakonec jezdila sama a byla na to i parádně hrdá. :-) 

Zážitkem bylo i koukání na ponor. Je to prosklené, takže je pěkně vidět odspodu, jak to někdo zkouší. Jedinou výtku bych měla, a to k jídlu. Je tam v podstatě jen jedna restaurace na oběd a člověk v té frontě fakt stráví věčnost. I když je to jídelní systém, přesto to trvalo dlouho.

Každopádně musím pochválit holčičky, byly naprosto vzorné, držely se mě jako klíště a až na dvě drobné výjimky se to obešlo bez nějakých scének. Ale chápu, že Adél byla unavená, jak z vody, tak z toho, že nespala, takže kdyby si nezaječela, asi by to ani nebylo normální :-).

Po cestě domů jsme ještě ulovily kešku a večer padly vyčerpáním :-).

Nicméně Adél od té doby vyžaduje "jet tam dozadu, do Aquaparku" :-)

V pátek jsem si dopoledne "odskočila" do Hair Arey na vlásky a pak jsme zamířily zas do Skalice. Cesta příšerná, zablokovaly nás dvě bouračky, z toho jedna opravdu hnusná, že dokonce odklonili provoz. V sobotu jsme chtěli jet na Hasičský den do Samechova, ale po dlouhé době pršelo, tak z toho nebylo nic. Ale večer se počasí uklidnilo a děti mohly mít noční bojovku. Tentokrát šly po světýlkách (vybrala jsem Petrovi tyčinky na rybaření) a pokladem byl lampion štěstí a placky I love vlaky od Irči :-). Lampion jsme pak slavnostně vypustili a děti si to jakž takž užily, samozřejmě jsem pak slyšela pindání, že chtěly najít poklad v bedně :-D

Dnes trošku neobvyklý zápis -

V sobotu navečer jsem jela opět do Prahy a opět sama. Mamka se vracela od ségry z Malty, tak jsem jí měla vyzvednout. Málem to neklaplo, jaksi jsem si spletla dny - věděla jsem, že se vrátí v neděli ráno a nevím z jakého důvodu jsem si myslela, že je to tímpádem pondělní ráno :-D. Naštěstí fungují mobily, takže vše se nakonec v dobré obrátilo. V noci mi ještě přišla smska, že mají 3 hodiny zpoždění, takže jsem jela na letiště místo na 3:30 až na 6:30. Bylo krásné ráno, sluníčko se probouzelo, tak mi to vůbec nevadilo.

Čekání jsem si zpříjemnila lovem kešek, stavila jsem se pro snídani v Mekáči a pak už jsme se jen s mamkou naháněly po Ruzyni :-D. Odvezla jsem jí domů, prohlídla si ještě teplé fotky, posnídaly jsme a já zas frčela do Skalice. Ale jak bylo vedro a přece jen jsem vstávala brzy, odpadla jsem a spala až do odpoledne :-D. Večer jsme ugrilovali něco masa a v pondělí odpoledne se definitivně vrátili do Prahy.

V úterý ráno šla Andulka s Petrem na kardio - pravidelná kontrola srdíčka kvůli šelestu. Všechno je v pořádku, může dělat co chce bez omezení a na kontrolu zas za 10 let. Holčičky měly už dlouho slíbený výlet parníkem, proto jsme se s Petrem dohodli, že nepůjde do práce a užijeme si Family Day. S Adélkou jsme dojely za Petrem a Andulkou ke Krakovu, nakoupili si nějaké dobroty a přes Botanickou zahradu jsme zamířili k řece. Po cestě jsme ulovili dvě kešky, které se nám minule nepovedly, udělali jsme si piknik a zbodli dobrůtky a přes Trojský zámek, kde si holčičky děsně užily probíhání v labyrintech, jsme se pomalu sunuli k řece. Rychlost jsme nabrali poté, co jsme zjistili, že sice Paroplavba píše, že parník jede do ZOO, ale od ZOO je to víc jak kilometr a vlastně přesně nevíme, kde to přístaviště přesně je. Ve finále jsme to stihli tak akorát.

Schválně jsem vybrala trasu ze ZOO, abysme se vyhnuli návalu a bylo to moudré rozhodnutí.. no však jsem taky moudrá žena, ne? :-D.. z parníku se valily neuvěřitelné davy. Nás nastoupilo asi 20, takže jsme se mohli volně procházet, fotit z různých úhlů a prostě si to pěkně užít. Plavba trvala 75 minut a ve zdymadlech to bylo v pohodě, čekala jsem, že tam strávíme moře času, ale byl to fofr a zážitek.

Když jsme připluli na Rašínovo nábřeží, byl čas oběda. I zapluli jsme do vyhlášené Rybí restaurace - pamatuju si, že jsem tam kdysi kdysi byla a bylo to tam příííšerně drahé a rezervačky na dlouho dopředu - objednali si jídlo a pití a užívali si výhledu na Vltavu, parníky, Pražský hrad a připadali jsme si jak na dovolené. Musím podotknout, že ceny nejsou až tak příšerné, jsou klasicky pražské. Odtud jsme pěšky přešli přes Újezd k lanovce na Petřín. Nahoře, přímo u výlezu, jsou k dispozici koníci. Andulka samozřejmě chtěla jet. Jenže nám se nechtělo čekat, až objede trapné okruhy, tak jsem se domluvila, že Andulínu odvezou k rozhledně :-). Docela jsem jí záviděla, musel to být moc pěkný zážitek. Všichni koukali, fotili si jí, prostě hvězda :-D.

Na rozhlednu jsme vystoupali všichni, Adél vyšlápla těch 299 schodů a pořád hlásila, že to zvládla :-). Andulína se nahoře, dle předpokladů, bála, takže šli s Petrem dolů rychleji než my s Áďou. Z rozhledny jsme se vrátili na lanovku, ale akorát nám ujela, tak jsme se rozhodli pro pěší sestup Petřína. Domů jsme přijeli asi kolem 17.00 hodiny, já musela ještě na poštu a do Delvity a krásný rodinný den jsme zakončili v Chýši. Ve 21 hod. jsme holčičky násilím odtrhávali z barových židliček :-D. O tom, jak nás druhý den bolely svaly na nohou, snad ani psát nemusím :-).

Těšila jsem se, jak si odpočinu od holčiček (a ony ode mne). Odjela jsem ze Skalice v pondělí v poledne, že si užiju trošku volna. Naplánovala jsem si pondělní večer akcičku, která, bohužel, nevyšla, tak jsem si aspoň užila péče o nehty na nohách i rukách. Dvě hoďky péče jen o sebe.. nádhera. Sice byla se slečnou trošku horší domluva, moc česky neuměla, ale k pedikúře mi pustila masážní křeslo, z kterého mě ve finále bolely lopatky ještě tři dny, jak když mi někdo nabančil :-).

Večer jsem si rozdělala práci s vidinou, že mám celé úterý na to, abych to dodělala (v plánu byla hlavně probírka oblečení, což se mi s holčičkama dělá fakt špatně). V úterý ráno v 7:00 hod. telefon z Vojkova a že prý babičku vezou na kontrolu do Vinohradské a je potřeba, aby tam u ní někdo počkal. Vzhledem k tomu neuvěřitelnému předstihu (babičku měli dovézt v 8:00 hod.) jsem vyhrála konkurz já. Stejně nikdo v Praze nebyl a když Áčka zůstaly ve Skalici, tak to bylo jedno. Říkala jsem si, že když jede babička na kontrolu, tak to bych tak v 10 mohla vypadnout a hlavně je to minimum, co pro ní můžu udělat. Ajajaj.. jak hluboce jsem se mýlila..

Vybičovala jsem se k neuvěřitelnému výkonu, takže jsem byla v 7:50 v nemocnici. Babičku přivezli až v 8:45.. V čekárně asi milión osm lidí, včetně chlapíka, který byl zjevně po úraze a byl jen základně ošetřen. Babička byla evidentně nadopovaná, takže v podstatě to celou dobu prospala. Naštěstí. Na řadu jsme přišly těsně před 12.. Začal se nám věnovat nádhernej pan doktor - takovej koloušek k sežrání :-) - jenže se ozvalo zabouchání na dveře a saniťák, přivezl chapa, na kterého spadl strom. Následoval přesun do sádrovny a stísněné podmínky. Převzal nás jiný pan doktor, taky koloušek, ale asi nějakej tupější, sestra mu musela všechno nadiktovat a radit, kam má co zapsat. V každém připadě se řešila babiččina hospitalizace. No koukala jsem na ně jak zjara, protože mi z Vojkova dali pokyn, že jde babička JEN na kontrolu a saniťák mi nechal číslo, ať mu cinknu, až budeme hotové. A pan doktor chtěl po mně papíry z předoperačního vyšetření, informace, na co je nebo není babička alergická, kolik váží, měří, co bere za léky, co jsme jí dávali na uklidnění.. a já jen zírala a zírala a nebyla jsem schopná odpověděd lautr na nic, protože jsem na to prostě nebyla připravená.

Sestřička tedy, že nabere krev. Jenže v těch podmínkách sádrovny to bylo kapánek složitější, tak mě požádala o pomoc, pokud to prý zvládnu. Na odběry krve jsem jakožto štítnožláznice a navíc dárce krve zvyklá, takže fakt se nekácím, ač to bylo na lačno. Vysloužila jsem si tedy pochvalu a pozvánku k náborovému řízení, že bych mohla jít taky dělat sestru :-D. No.. děkuju.. to fakt ne! Probraly jsme spolu, jak jsou sestřičky mizerně placené a přitom to opravdu nemůže dělat každý.

Babičku tedy nakonec opravdu hospitalizovali, že je to k operaci, ačkoliv původně měla být na Vojkově 6 týdnů, odvezli jí na jedno oddělení, kde koukali taky kapánek vyjeveně, že s příjmem nepočítali, ale jedna sestřička si babičku pamatovala. Já jsem konečně, něco po poledni, odešla naprosto šokovaná, jak funguje naše zdravotnictví. Už se vůůůbec nedivím, že v něm neustále chybějí peníze, když se dělají vyšetření duplicitně a zbytečně. Volala jsem to strejdovi, tomu to nedalo a povedlo se mu sehnat na telefon doktora, který babičku předtím ošetřoval. Ten evidentně vařil z vody, začal tvrdit, že babička na Vojkově spadla, že prý vstala a zamotala se jí hlava. No kraviny na entou! Babička těžko mohla vstát, protože toho prostě není schopná. Pan doktor si sice přečetl zprávu, ale tu původní, přijímací.. Každopádně ještě během toho odpoledne babičku převezli zas na jiné oddělení.

Domů jsem dorazila kolem 15.00 hodiny, uklidila kus skříně a z víru událostí jsem úplně zapomněla jít na kontrolu té mé úžasné sloní nohy. Naštěstí to splasklo a snad to bude už OK.

Ve středu jsem po o vyrazila zase na Vinohrady, babička byla na pokoji sama, byla bez silných opiátů, takže se mnou i jakž takž komunikovala. Odtud jsem jela na Vojkov, abych vyzvedla věci. Ti se mi omlouvali, že netušili, že babičku budou hospitalizovat, jinak by jí ty věci vzali. Ještě mi paní doktorka četla zprávu, kde bylo jasně napsané, že má babička dojet na KONTROLU, aby se poté rozhodlo, co dál.. Tak nevím, kde udělali soudruzi z NDR chybu..

Potřebovala jsem si kapánek vyčistit hlavu, tak jsem si za Vojkovem ulovila jednu kešku a tradá do Skalice za holčičkama, ačkoliv jsem z předsevzatých cílů splnila jen minimum.

Ve čtvrtek jsme jeli na lov kešek do Sázavy i s Maruškou, Míšou a Lenkou. Více v kačerském deníčku.

V pátek jsem jela na otočku mrknout na babičku - už nebyla na pokoji sama, byly s ní i dvě paní - jedna Květuška :-) - které byly strašně zvědavé. No něco pro mě :-D. Ale prý se o babičku sestřičky hezky starají, snaží se jí dávat pít a jsou k ní laskavé. To mě hodně potěšilo. Šla jsem se i zeptat co a jak a bohužel tam byl opět natvrdlý koloušek - doktor, který opět nevěděl, která bije. Prý, že si pamatuje, že se to řešilo, ale neví, jestli o víkendu "přijde někdo přes páteře, to by kdyžtak babičku operovali".  Tomu říkám plánování, když se neví, jestli někdo přijde nebo nepřijde do práce.. Babička zase docela komunikovala a chtěla pořád pusy :-).

V sobotu jsme jely za Petrem do Sadské na závody, byl poměrně dost pařák a nechápu závodníky, kteří nemají deštník, museli to dost šeredně odskákat. Skaly byl nakonec 12., což je opravdu úspěch! Opět chytal proti profíkům. Než dochytal, šly jsme se s Áčkama vykoupat do jezera. Sadská je poměrně vyhlášená čistou vodou a je fakt, že se to dalo. Musím se teda přiznat, že ve vodní nádrži podobného typu jsem byla naposledy snad před 20-25 lety.. Fakt tyhle záležitosti nevyhledávám a pokud to nemá 35C, tak se těmhle radovánkám vyhýbám jak čert kříži. Nicméně bylo hoodně vedro a holčičky to měly slíbené a na rozdíl ode mne jim mokrá voda nevadí, takže jsme se cachtaly asi hoďku. Dost mi tam ale vadilo, jak tam lidi zároveň koupou i psy, nehledě na kuřáky, co čudí pod nos. Naštěstí se na nás začaly slétávat vosy, tak jsem měla důvod zavelet k odchodu :-).

Ve Skalici jsem pak stihla ještě posekat na chatě trávu a štípla mě nějaká mrcha do kotníku. Docela to bolelo, jenže jsem nechtěla pustit sekačku, tak jsem se ohnala až pozdě. V pondělí už jsem měla nohu dost nateklou a i mě bolelo chodit. Do rána to trochu polevilo, ale odpoledne se to zas zhoršilo, že mi nezbylo než dojít k doktorce. Sice jsem teda přemýšlela docela dlouho kam a k jakému odPorníkovi se vlastně vypravit a nakonec mi došlo, že můžu jít tady do našeho kožního sanatoria. Paní doktorka to okoukla, vyptala se na všechno možné a doporučila mastičku a hlídat, abych nedostala třeba horečku. Kontrola za týden. A když už jsem tam byla, že mi zkontroluje znamínka. Sice jsem teda původně nepočítala s tím, že budu exhibovat, ale oholená jsem jakž takž byla, občas se i umyju :-), tak jsem si snad ostudu nevyšvihla. Znamínka mám v pohodě, jen se mě paní doktorka ptala, jestli mě náhodou někdo netýrá.. Holt se ukázaly všechny ty modřiny z dětských hřišť.. No... je pravda, že to asi vypadá nestandardně, když má někdo v mém požehnaném věku na čele krvavej šrám, sjetej prst, u palců na rukou stržené puchýře od hrábí, které vypadají jak spáleniny od cigár a k tomu modřiny přes celé nohy.. Ale ne, nikdo mě netýrá, jen někdy dětičky svým řevem a to asi modřiny nedělá :-).

Večer jsem ale udělala zásadní chybu - holčičky chtěly, ať s nima vlezu do vany. A jak jsem vlezla do té teplé vody, málem jsem už nevylezla.. No..fakt jsem rodila ježky celou noc a zvažovala, co s tím. Nakonec se to ustálilo a ráno jsem zas mohla relativně chodit jako dvojnožec.

Nicméně nejsem matka-sobec, takže jsem odborné vyšetření dopřála i Adélce - má na zádíčkách pihu, která se jí zvětšuje. Jenže jak na potvoru Adél spala dvě a půl hoďky nemínila vstát, takže jsem jí musela vzbudit a ztropila v ordinaci naprosto příšernou scénku. Důležité ale je, že je to v pořádku, jen to máme hlídat.

Poslední červencový týden trávila s mamkou v Praze Andrejka. Naše holčičky nechtěly zůstat pozadu a chtěly si jí užít, tak se k mamce taky nakvartýrovaly :-). Na úterý jsme měly naplánovanou ZOO, ale ráno naprosto příšerně pršelo, tak jsme program přehodnotily a já Áčka odvezla na Smíchov, kde si je mamka převzala. Do ZOO jsme šly nakonec ve středu. Byl celkem pařák, bylo tam i poměrně dost lidí, ale celkově to bylo moc fajn. Konečně jsme se zastavily i v té nové horní kavárně s krásným výhledem na Prahu, ZOO a Vltavu. Navíc je tu dětské hřiště a na něm "sprcha". Ona z toho voda přímo neteče, spíš jen tak mlží, o to víc jsou z toho děti nadšené. Adélku jsme odtud nemohly dostat. Jen jí vadilo, že nedosáhne na ten spínací čudlík a protože je to opice chytrá, našla si klacík a mačkala to tím. Byly jsme z toho s mamkou docela v šoku, že je schopná už takhle přemýšlet.

Lanovku jsem si dala hnedle 2x naohoru a dolů - jednou s Andulkou a posléze i s Adélkou. Akorát teda podražila - už to není jedna jízda za 15,- Kč, ale rovnou za dvacku.. Mezitím se k nám připojila Uli s Terezkou. Myslela jsem, že bude Andulka ráda, že se s Terkou vidí, ale měla jednu ze svých úžasných nálad z poslední doby, kdy se s každým jen hádá, dohaduje a uráží, takže Terka byla celkem nešťastná.

Absolvovaly jsme i výstup na novou rozhlednu. To je teda fakt nádhera! Jen kdyby návštěvníci používali mozek a pochopili základní pravidlo, že nejdřív je potřeba prostor vyprázdnit, aby se posléze mohl znovu naplnit. Vzhledem k tomu, že do posledních dvou pater se leze jen po mlynářském žebříku, je to víc než nutné. Nahoře chytila Andulka klasicky rapla a začala hysterčit, že se bojí dolů. Takže jsem měla Aňu na zádech, Adélu pod pazuchou a zpocená až na jablečníkách jsem pomaličku slejzala dolů. Andulína mi do toho hystericky řvala do uší, slintala do vlasů a průběžně mě přiškrcovala :-). Prostě idylka.. dělá to vždycky a přesto chce znovu a znovu nahoru kdekoliv "nahoru".

Jak přijela mamka s holčičkama autobusem, nebrala jsem kočárek, jen jsem si půjčovala vozík. Vzala jsem malej a to byla kardinální chyba, páč všechny holčičky se chtěly vézt.. Vozík sám o sobě je těžký jako býkova partnerka, natož plně naložený. Před odchodem jsme ještě zašly do restaurace na jídlo a Adélka se rozhodla, že chce jet domů s maminkou. Poprvé jsme tedy vyzkoušely autobus, který spojuje ZOO a Bohnice, což je velmi příjemné, že to nemusíme objíždět, případně šlapat do toho příšernýho krpálu. Sice to teda jezdí poměrně zvláštně, že jsem skoro až nevěřila, že nás to opravdu vyveze na kopec, ale zadařilo se :-).

Ve čtvrtek přijel do Prahy i brácha s Lukajdou, tak domluvili, že půjdou na Dobu ledouvou 3 do IMAXu a že s nima půjde i Andrejka, Andulka a mamka. A když už byli v těhle končinách, domluvily jsme si s mamkou sraz zase na Gutovce, kam jsme dorazily my s Adélkou.Všem Áčkům se tam moc líbilo, mně teda už méněji, protože jsem si hned při příchodu stihla pěkně rozbít čelo o ulomenou větev. Naštěstí jsem měla v kabelce Tea Tree olejíček od Justu, takže jsem se hned ošetřila, ale vypadala jsem jak po bitvě.. Adélka pak pro změnu zas jela s holkama a s mamkou do Braníka a já šla večer do Chýše na setkání s holkama z Eurony :-). Skaly chtěl taky přijít na večeři, ale jaksi zaspal, takže dorazil až později a pak, když holky odešly, popařili jsme spolu.

V pátek jsem si užila volnosti a šla trochu provětrat kartu do výprodejů. Byla jsem poměrně úspěšná, což mám radost. Z Letňan jsem se přesunula opět na Smíchov, mamka už byla s Áčkama v parku Sacre Coeur a řádily tam na hřištích. Je tam ta veliká skluzavka, trochu jako tobogán. Adélka chtěla jet taky, tak jsem jí to dovolila, že s Andrejkou může. Jenže Andrejka jí neudržela, takže se Adél binkla do hlavy. To jí přesto neodradilo a chtěla znovu. Jako správná matka jsem se rozhodla obětovat, že teda spolu pojedeme. Ale nejdřív jsem to chtěla vyzkoušet na vlastní kůži. No jela jsem jak namydlenej blesk a jak jsem to chtěla trochu zbrzdit, použila jsem vlastní končetinu a seřízla si o nějakej šutr bříško prstu a poměrně dost narazila malíček. Tím bylo rozhodnuto, že se Adél už nesveze..

Brácha dostal k narozeninám od Lenky a dětí skok padákem. Připlatil si k tomu i kameramana, aby zachytil tenhle výjimečný okamžik. Den D byl naplánován na sobotu 25.7., letiště Kolín. Mamka pořád zvažovala, jestli pojede nebo ne, ale nakonec jí to nedalo a jela. Vyrazili jsme včas, všichni dobře naladění, jen Adélka byla nějaká nafouknutá a nechtěla se nechat rozesmát. A pak najednou začala plakat a blinkat. To už se nám stalo jednou, když se takhle po ránu přepila vodou a pak jsme někam jeli. Samozřejmě jsem neměla náhradní oblečení, museli jsme to tedy otočit a jet zpátky s tím, že netušíme, jestli bráchu skočit uvidíme nebo ne.

Adélku jsme převlékli, vzali další oblečky, kdyby náhodou, a vyrazili opět směr Kolín. Jen jsme dorazili na letiště začalo lejt jak z konvičky, jak by řekla Andrejka. Foukal i hodně silný vítr, prostě ideální počasí na takovou atrakci. Naštěstí pro nás přišel někdo na minulý seskok pozdě, takže na něj čekali a pak zas čekali na vhodnější počasí, tudíž jsme o ten zážitek nepřišli. Brácha nastoupil, letadlo se pomalu rozjíždělo a pak stoupalo a stoupalo do 4 km. A od západu se valila další mračna.. Byla to docela schíza - pořád nikde nikdo nevyskakoval a hrozilo, že začne čina. A pak se konečně začaly objevovat maličké tečky na nebi. I nahoře to muselo děsně fučet, protože někteří aktéři se tam točili nahorou dolů jak na centrifůze. Blbé bylo, že jsme netušili, jaký má brácha padák, takže jsme v jednu chvíli mocně fotili jednoho odvážlivce, abysme poté zjistili, že brácha přistává úplně na druhé straně. :-) No byl naprosto nadšený! A i počasí měl jak na objednávku, protože jen došli zpátky k nám, začalo zas příšerně lejt.

My jsme pak pokračovali mrknout po okolí na kešky :-) a taky na Radimský zámek, brácha a spol. čekali na zpracování fotek a videa. Fotky jsou k vidění tady http://buldass.rajce.idnes.cz/Desktop/, naše budou ve fotoalbu u nás.

O zámku v Radimi jsem četla v MFD, že zde mají Pohádkový okruh - je to speciální prohlídka pro děti, krátká a v podstatě průvodkyně přečte pohádku a pak se jdou všichni podívat, jak to tedy bylo :-). Navíc mají k dispozici různé kostýmy, takže Andulka se oblékla do princeznovských šatiček a já a Skaly jsme byli královští rodiče. Adélka tradičně tuto kratochvíli bojkotovala. Viděli jsme pokojíček princezny i místo, kde jí držel zlý černokněžník. Líbil se nám rytířský sál, kde se běžně oddává a ještě si holčičky vyzkoušely, jakou by měly šanci při osvobozování princezny - házely kroužky.

Zámek je v hodně špatném stavu, ale majitelé jsou evidentně kreativní. Dle informací by měla být rekonstrukce hotová příští rok, kdy zámek oslaví 400 let. Tak to by možná stálo za to se tam jet podívat, protože si to moc neumím představit. http://www.zamek-radim.eu/

Původně jsme se chtěli po cestě někde stavit na něco k jídlu, ale Áčka usnuly, tak jsem nabrala směr rovnou zpátky do Skalice.