Deník **Skaláci2009

Pondělí po MGS bylo vyhrazené poslední oslavě Andulčiných narozenin - v Chýši. Už jsme se s Adélkou chystaly a ejhle, Adél si zahrála na Železného a hodila tyčku. Holt se MGS neobešlo bez následků. Andulku jsme tam tedy jen odvedly a zas jsme zmizely, aby se nenakazili i ostatní. Andulínu pak přivedla Míša a prý si to pěkně užili.

Tím se nám kapánek narušil týdenní program, ale hlavně, že to Adél pak už přešlo. Andulína to, naštěstí, nechytla vůbec. Na 1. máje k nám měli dorazit Amíci - Carol a spol., ale pro změnu jsem plnila nominaci na olympiádu já. U mě to bylo asi z trochu jiného důvodu, procházela jsem tachyonovou očistou a toto je holt jeden z projevů detoxikace organismu :-D. Nicméně návštěvu jsem radši odvolala, přece jen tu jsou jen na pár dnů, aby je strávili na českém záchodku..

V sobotu a neděli měl Petr závody v Roztokách, bylo nádherně, proto jsme se na něj jely v neděli podívat. Nejdřív jsem přemýšlela, jak se vyhnout dopravní zácpě, přece jen z našeho směru jet na druhou stranu je kapánek schíza, zvlášť v nedělním odpoledni. Naštěstí jsem od přírody genitální, takže mě napadlo popojet do Klecánek a odtud přejet přívozem na druhý břeh. Andulína měla s sebou kolo, pro Adél jsem vzala kočárek a byl z toho opravdu nádherný výlet. Už bylo po závodech a čekalo se na zpracování výsledků a vyhlašování. Skaly skončil 33. Sice z toho byl docela zklamaný, ale když chytá s profíkama, tak se s tím holt bude muset smířit. Každopádně je to celkem dobrá partička, znají se z diskusí i závodů a jak mi o nich kolikrát vypráví, tak si už teď dokážu propojit i obličeje. Nejlepší byla Adél - při vyhlašování vykřikovala - Já pdím! No veselo! :-)

V pondělí šla Andulka opět na oslavu - tentokrát k Tomáškovi. Vyzvedla jsem jí v šest a rovnou jsme přesedly do auta a nabraly směr Skalice. Holčičky jsem tu zanechala babičce a dědovi a v úterý brzo ráno jsem odfrčela do Náchoda na školení top managerů Eurony. Tentokrát jsme to měli dvoudenní a bylo to hodně pracovně náročné, ale nesmírně pozitivní a plodné. Navíc v úterý večer jsme si společně zajuchali u muziky - no vyblbli jsme se a vytancovali do aleluja a hodně nás to stmelilo. Moraváci konečně pochopili, že Pražáci nejsou až tak vymaštění, jak si o nás pořád myslí :-).

Ve středu jsme ještě dopoledne pracovali a po obědě jsme jeli na exkurzi do Hronova, do sídla firmy a pak už tradá nach Praha. Původně jsem měla jet do Skalice, ale protože ve čtvrtek jsem zas měla schůzku kvůli Justu, přišlo mi hloupé tahat holčičky sem a tam, i naplánovala jsem jim prodloužený pobyt na čerstvém vzduchu :-).

Samozřejmě jsem doma neměla nic k jídlu, takže jsem prostě musela do Chýše :-D. Míša navíc slavila narozeniny. Jenže já byla tak mrtvá, že jsem vypadla asi ve 23 hod. a doma upadla do totálního bezvědomí :-). Vzbudila jsem se akorát tak, abych jela na schůzku. Odtamtud vyřídit ještě nějaké pochůzky včetně nákupu masa v oblíbeném řeznictví. Nakupovala jsem maso ke Skálům, takže toho bylo fakt hodně, proto jsem se pídila, zda by k tomu neprodali i nějakého nosiče, načež ten milý jinoch nabídl své služby a nákup odnesl k autu. Byla jsem z toho fakt v šoku! Nešlo o pár metrů - tady je to řeznictví na jakési "galerii" a auto jsem měla dole na parkovišti, takže opravdu ne minutová záležitost. Připadala jsem si jak Pretty Woman, jen místo kloboučků za mnou rval flákotu :-D.  Holt máme ty priority s Julií každá někde jinde :-D.

Pak už jsem se přesunula do Skalice za holčičkama, naložená vším možným i nemožným. A protože na sobotu byli nahlášeni Amíci na odloženou návštěvu, strávila jsem zbytek odpoledne a hlavně celý pátek makáním na zahradě. V pátek už se přidala i mamka a šlo nám to neuvěřitelně od ruky.  Ze zarostlé džungle se stala koukatelná zahrada. Sice tam stále máme dost mezery, ale i tak to stálo za to! Do toho jsme ještě byli na hřbitově a jak říká brácha - už jsou všichni kluci spolu pohromadě.. Měla jsem z toho zpočátku trošku obavy, ale ve finále se nám to povedlo hezky upravit, všechno vyčistit a celkově je hřbitov ve Skalici vysloveně malebný svou vesnickou kýčovitostí v tom nejlepším slova smyslu.

V sobotu dorazili tedy Hrochovci a děti si káply do noty, takže se neuvěřitelně vylítaly, vyblbly a Tomášek pak nechtěl ani domů :-). Udělali jsme i nezbytnou srovnávací fotku - byli u nás přesně před 5 lety.. tak znovu s těma našima "miminkama" :-D.

My jsme pak večer ještě ogrilovali kus z těch masových zásob a vypustili opět lampión štěstí, tentokrát za světla, barevný.. letěl nádherně!

V neděli dopoledne jsme vyrazili na rodinný výlet na kolech :-). Poprvé. Adélka v sedačce, Andulína na kole, poprvé v terénu. Bylo to moc fajn, jen nás to nějak zmohlo :-D. Po o už jsem jen zabalila a tradá zas zpátky domů.. do Prahy, do Čimic, do lékárny.. do p.. :-D

Pod tajnou zkratkou MGS V se skrývá pátý MeGaSraz dubňáčků. Stejně jako loni, kde jsme, bohužel, nebyli, sjeli se dubňáčci z celé republiky do rekreačního střediska Nad starým mlýnem http://www.rekreacecermak.cz/. V jednu chvíli nás tam bylo 15 rodin. A dětí jako smetí :-).

Už cesta tam byla nádherná, počasí přálo, kochali jsme se panoramaty a holčičky si na chvíli schruply. Na místo jsme dorazili před pátou, pan správce nám přidělil pokoj, Aňule hned nasedla na kolo, aby mohla drandit s ostatními. Podvečer jsme strávili venku a když už se nám konečně povedlo zahnat aspoň mladší sourozence, starší se vytratili do právě otevřevšího se baru :-). Slečna jim tam pustila samé vypalovačky, rozsvítila utlrafialová světla a mejdan mohl vypuknout :-). Chvíli trvalo než usnula i Andulka a když jsem konečně přišla do jídelny, holky už měly v podstatě skoro všechno vystříhané a přichystané na druhý den.

Přesunula jsem se tedy ke klukům do baru a večer pokračoval v načatém stylu a velmi velmi vesele :-). Však bylo Jirky a navíc Marcel měl narozeniny. Pak dorazily i holky a tak jsme tančili a zpívali a tak..

Po snídani jsem zalezla zpátky do postele a Petr šel statečně dělat stanoviště pro děti :-). Takže o dopoledním programu vím jen mlhavě, každopádně si Aňa přinesla vyplněnou kartičku a obě holčičky, za asistence tatínka, kreativně ztvárnily nová trička. Ještě před obědem se šli všichni vykoupat - bazén je sice venkovní, ale je v něm mořská voda o teplotě 35C, fakt kafíčko. Na fotkách je vidět, jak si to ti, kteří tuto zábavu mají v oblibě, užívali. :-)

Poledního klidu jsme se, bohužel, nedočkali, vyrazili jsme totiž hromadně na výlet do Skryjí, odkud se pokračovalo pěšky 2 km kozí stezkou podél Berounky na zříceninu. Ta cesta byla opravdu celkem nářez. Uzounká, kamenitá, z jedné strany krpál nahoru, z druhé sráz dolů, končící řekou. Nicméně se to zvládlo v pohodě a i na zříceninu jsme se nakonec doplazili. Odtud byl překrásný výhled na Berounku a okolní lesy. Andulína ve finále prohlásila, že tenhle výlet teda za to moc nestál. :-D

Po návratu se šli někteří zase koupat, Áčka už jsme nechtěli nechat, přece jen se nedávno plácaly obě ve viróze a přišlo mi, že už není ani takové teplo. Tak se aspoň navlékly do šatiček a byly princezny na bále :-). Na večeři přišly v kostýmech i ostatní a pak tam lítalo hafo princezen, indiánů, spidermanů a já nevím co všechno ještě :-). Navíc přijel pán s objednaným koníkem, takže dětičky se ještě projely okolo střediska. Aňa opět nezaváhala a byla u koně první. Měla jet i Adélka, ale už byla tak příšerně unavená, že jsem jí šla radši zahlušit. Vydělala na tom právě Andulína, protože jela 2x.

Sapinka připravila pro děti velké překvapení, upekla jim nádherný mašinkový dort. Nechyběl ani nezbytný přípitek šampáněm - na oslavu všech našich pětiletých dubňáčků. Já jsem mezitím vykoupala a uložila Adélku a vrátila jsem se ven, chystat poklad. V každém případku je den hoodně krátký, protože než jsme všechno nachystali, byla tma tmoucí a děti čekala stezka odvahy. Bylo to jen okolo baráku, měli jít po svíčkách a dokonce první, nejstatečnější skupinka, kde byla i Andulka a hlavně neohrožená Andělka, to zvládla bez asistence dospělých. Na konci je čekala teta Jaffi se svými nádhernými perníčky, které měly sloužit jako znamení pro skřítka, aby se, až dorazí i ostatní, mohli vydat společně k pokladu.

Poklad byl na hradě, osvícený svíčkami, takže s hledáním nebyl problém, naopak ho děti objevily okamžitě a byly nadšené. Netušily, co bedna ukrývá a Andulka se pak ptala, proč tam nebylo zlato a šperky.. :-D Po rozdělení pokladu už byly nachystané lampiony štěstí, které jsme postupně vypouštěli. Původně byl plán, vypustit je dohromady, ale technicky to prostě nebylo možné. Nicméně letěly nádherně a byla to opravdu hodně nevšední podívaná.. Program pro děti tímto skončil a bylo po 22.00 hodině..

My jsme si ogrilovali maso, lehounce zapařili, a protože začala být zima, přesunuli jsme se do jídelny, kluci do baru, odkud je ale o půlnoci pan správce vyhodil. Celkově tu asi nechtějí peníze, protože bar byl věčně zavřený a krom našeho pátečního mejdánku byla jen minimální šance si koupit pivo nebo něco jiného.

V neděli jsme museli pokoje opustit v 10:00 hodin, už totiž přijela další školka v přírodě, takže jsme balili a čenžovali si věci a peníze :-). Prostě klasika - Velký Bazar jako na každé společné akci. Zbytek dopoledne jsme se plácali okolo baráku a čekali na oběd, který jsme ještě měli zaplacený a stejně bylo krásně, tak proč toho nevyužít.  Adélka se stále dožadovala "moře" - chtěla zase do bazénu, ale foukalo studeně, takže smolík pacholík. Po o jsme udělali klasicky pá pá lá lá  a vyrazili ku Praze. Holčičky nezklamaly a po chvíli to obě zalomily. Byly naprosto hotové - spát chodily pozdě, Adél navíc nespala po o, měly spoustu zážitků, prostě velmi intenzivní víkend.

Každopádně to byla úchvatná akce, kterou jsme si všichni užili naprosto maximálně a ještě jednou moc děkuju všem, kteří se podíleli na přípravě.

Fotky jsou k vidění zde http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_24-26_MGS_V/ a doufám, že ještě nějaké pak přidám od ostatních.

Andulčiny oslavy pátých narozenin jsou opravdu velkolepé :-). O víkendu si užila dárečků ve Skalici - jeli jen s Petrem, protože Adél pořád pokašlávala a rýmovala, tak jsme zůstaly doma. Navíc jsem potřebovala udělat dort a připravit nás na oslavu s dětmi ze školky.

Andulína si tentokrát vybrala dort ve stylu Hello, Kitty a skoro mě to bavilo víc než tradiční panenky :-). V pondělí odpoledne přišlo 7 kamarádů a mejdan mohl začít. Děti, no.. vlastně nejen děti, se úžasně vyblbly, dožadovaly se otvírání dalších a dalších lahví šampáňa, k tomu stylově pojídaly jahody a zakusovaly tyčinky. Jednohubek jsem klidně mohla udělat desetinu :-). Taky vytáhly všechny naše kostýmy a různě se převlékaly a hrály si na všechno možné. Jak jsem pustila muziku, rovnou šly tancovat, prostě nádherný a bezprostřední věk.

Tomášek přišel s tím, že je oblečený do svatebního, Aňule totiž naplánovala, že se rovnou na oslavě vezmou. Nakonec k tomu nějak nedošlo, protože Toma začala prý bolet hlava z toho rachotu :-). A rachot tu byl pořádný! Dokonce jsme ani neslyšeli, že na nás někdo zvoní :-).

Když si děti chvíli pohrály, došlo na dort. Měly mít všechny pěkně zavřené oči a počkat, až Skaly přinese dort se zapálenými svíčkami a prskající fontánkou. Nadšení bylo veliké, což mě hodně potěšilo. Po dortu dostala Andulka spoustu dárečků a ve finále měla asi největší radost z obyčejného školního sešitu od Adélky P., že prý si ho nechá do školy a nosila ho jako svátost :-D. Takže se cení hlavně nápad, investice byla 4,- Kč. :-)

V šest si pro děti došly maminky - naštěstí se dozvonily, protože zrovna nám Tomášek s Aničkou Ch. předváděli kouzelnické představení a když všichni odešli, bylo to najednou ticho :-). Ještě jsme šli tedy na chvíli jezdit na kolo a večer mi Andulka říkala, že to byla moc hezká oslava.

Já jsem taky "oslavovala", respektive v pátek jsme měly sraz třídy po 20 letech od maturity. Bylo to moc fajn setkání a s holkama jsme zkonstatovaly, že vypadáme čím dál líp :-). Dorazila jen profesorka na techniku administrativy a ocenily jsme to o to víc, protože druhý den vdávala dceru. Třídní, bohužel, nedorazila. Poplkaly jsme, žasly nad tím, jak některé spolužačky mají dospělé děti a o půlnoci už jsem spořádaně seděla v autobuse směrem domů :-D.

Fotky z oslavy http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_20_Oslava_Andulcinych_narozenin/

Na neděli jsme si naplánovali výlet do skanzenu v Kouřimi. http://www.kourim.info/muzeum-lidovych-staveb.php V podstatě se tam taky chystáme už zatraceně dlouho a teď tam byl i program. Do toho nádherné počasí, prostě ideální výlet. Podle zaplněnosti parkoviště a přilehlého okolí jsme předpokládali hlavu na hlavě. Ve finále to nebylo tak strašné. Hned po příjezdu si Áčka vyposlechla pohádku o Třech přadlenách a pak jsme se postupně podívali jak se dřív žilo. U kováře si naše parádnice vybraly keltské prstýnky, zkusily si stloukat máslo, Andulka konečně pochopila, jak se pracovalo s kolovrátkem a jak vypadalo vřetýnko, o které se píchla Růženka v jedné z variant této pohádky. Obdivovali jsme zdobení perníčků i kraslic, Andulína se projela na koni a stihli jsme i pohádku o čertech. Ochutnali jsme jablečný mošt a staročeskou specialitu Čertíka - klobáska v placce bohatě pomatlaná česnekem a tudíž i velmi pikantní :-).

Bonbónkem bylo zakoupení řehtaček a samozřejmě perníčků.

Z Kouřimi jsme se přesunuli do Kutné Hory. Andulína zásadně, z jakéhosi podivného důvodu, zpívá: Já jsem z Chutné hory, z Chutné hory, kouzelníkův syn.. :-) Nejeli jsme ani kouzlit ani koudelničit, ale cílem byla bobová dráha http://www.bobovadrahakutnahora.cz/. Původně jsme měli do KH jet na pouť, ale pak si Skaly vzpomněl, že jsem kdysi vygooglila tuto bobovku a Andulka navíc od babičky dostala prašule na tuhle atrakci, i když původně bylo zamýšleno na tu pražskou. Každopádně musím říct, že kam se hrabe pražská! Ta kutnohorská je teda fakt bombička a je složená ze dvou částí - první je jakási rekreační a druhá adrenalinová, takže se jede vlastně dvakrát.

Já jezdila s Andulkou, Petr s Adélkou. Obě holčičky řičely nadšením a dožadovaly se dalších jízd. Můj zadek kapánek protestoval, nějak to není koncipované na české ženy či co.. Tím, jak jsem měla Andulínu mezi nohama, naklepala jsem si kejtičky jak řízky o Vánocích. Ale stejně to stálo za to! :-). Takže momentálně nejčastější otázka, kterou dostáváme je, kdy zas pojedeme do Chutné hory na bobovku..

Hned vedle bobovky je i dráha pro buggyny, ale je to tak od sedmi let.. To si Andulka bude ještě muset chvilku počkat. Dost těžce to nesla, ale holt život je svině.. :-). Ještě na té bobovce se mě ptala, jestli, až jí bude 16, bude smět jezdit sama. Tak jsem jí potěšila, že sama bude smět jezdit už od 12. :-)

Když nevyšly buggyny, vyblbly se aspoň na přilehlém hřišti.

Po cestě domů jsme si vyslechli ještě pár neuvěřitelných rozhovorů dvou a pětileté slečny, mimo jiné monolog Adélky:

Aňo, ukidni se! Ukidni se! Jasný?!

A při cestě do KH, kdy jsem už z dálky viděla bobovku, Andulína úlevně prohodila - Díky Bohu, že máme tu Dží pí pesku! - tak to jsem pak ještě nutně musela doplnit, že GPS je sice fajn, ale musí k tomu být i geniální maminka, která ví, co tam naloudovat :-D.

Po návratu domů byly sice holčičky stále plné nejen zážitků, ale i energie, takže jsme ještě popadli kolo a motorku a zas se jeli projet k Chýši :-). Ve finále jsme tam zanechaly živitele samotného a zahlušit jsem je šla sama.

Na pondělí jsme neplánovali žádný mimopražský výlet, přece jen nás odstrašovalo dopravní zpravodajství. Andulka měla už dlouho slíbeno, že jí někdy vezmeme na Žižkovskou věž, abysme se podívali na miminka http://www.tower.cz/. Domluvili jsme se i s mamkou, aby se vyvětrala a sešli se na Jiřáku. Andulína velmi brzy odhadla, kam pojedeme na výlet. Vždycky jí to necháváme jako překvápko, ale ona je prostě chytrá jak opice a okamžitě si umí dát jedna a jedna dohromady :-).

Adélka nám v tramvaji na chvíli vytuhla, takže jí pak Petr nesl i po ulici a to už jí i vzbudilo :-). Celou dobu jsme pozorovali vrtulník, který lítal stále dokola a chvílema jakoby stál na místě. Ve finále jsme zjistili, že to byl policejní vrtulník, který monitoroval fanoušky Sparty a Slávie. My jsme si vyjeli výtahem do 93 m výšky věže a kochali se výhledem na Prahu. Andulína chtěla koukat i dalekohledem, ale přece jen přes ta skla nic moc.

Ze Žižkova jsme došli k ségře "do kanceláře", jak říkala Andulína :-). Je to pizzerie hned vedle KFC Na poříčí a je to naprostá oáza klidu těsně u magistrály. Mají i zahrádku, takže pohodička. Holčičky měly slíbené poháry, které samozřejmě nesnědly, my si dali lambrusco a nějakou tu dobrůtku. Poseděli jsme, pokecali a pak už jsme ségře jen zamávali a mamka šla na jednu zastávku a my na druhou a jeli domů..

Tím skončily Velikonoce 2009, překvapivě velmi pěkné, ačkoliv netradičně strávené doma.

Fotky z výletu do Kouřimi a do KH http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_12_Vylet_Kourim%2CKutna_Hora/

Fotky z výletu na Žižkovskou věž http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_13_Vylet_na_Zizkovskou_vez/

Příští týden mám sraz třídy, i proto jsem přesunula Andulčinu oslavu narozenin na Bílou sobotu. Původně jsme to měli slavit pěkně venku, konečně poprvé i grilovat, navíc předpověď počasí byla stále úchvatná. Ale bacil skolil tentokrát i dědu. Ještěže jsem Skalyho poprosila, aby tam zavolal, jak na tom jsou. Tím bylo dáno, že zůstáváme na Velikonoce doma. Ani nevím po jak šílené době :-).

Ve školce navíc onemocněly učitelky, takže jsme byli požádáni, aby kdo může, vyzvedával děti minimálně po o. Ve finále jsem si Andulínu nechala doma ve čtvrtek i v pátek, bylo to pro mě jednodušší. Objely jsme Euronu, Ikeu a chodily trénovat kolo a motorku.

V pátek v noci jsem udělala dort a v sobotu byla jedna z prvních oslav - s babičkama a přijela i Lenka s Andrejkou. Andulce se dort moc líbil a i Adél z něj byla celá zkoprnělá :-). Zvlášť, když jsme, kromě svíček, zapálili i fontánku. Andulka zas dostala hafo krásných dárečků. Pak jsme šli všechny vyprovodit (Andulína samozřejmě na kole) a zasekli se u Chýše, kde mohla na takovém plácku Andulka jezdit na kole a Adél na motorce a my jsme si mohli dát pivko. Ve finále jsme domů dorazili později než Lenka s Andrejkou do Kostelce :-). U Chýše jsme se potkali i s Natálkou, takže jí Aňa pozvala na večerní vypouštění lampionu přání.

Vypouštět jsme šli cca ve 20:30, když už se konečně trochu setmělo. Zašli jsme zazvonit na Natálku a její rodiče a přesunulí se na loučku. Klasicky začalo šíleně foukat a klasicky mi málem hořel i manžel. Ale nakonec se to zadařilo a lampion směle odplul vstříc nebesům :-).

Fotky z oslavy http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_11_Oslava_Andulky_v_Praze/

Od paní doktorky jsme měly nařízený klidový režim, tzn. nechodit do školky. A samozřejmě se začalo dělat nádherně, takže postupně jsme přidávaly na procházkách až jsme v pátek, místo do Skalice, páč babičku skolil bacil, jely do ZOO. Jela s námi i Míša s Emádou a Jáchymkem a Andrea se Štěpánkem, kteří dorazili později.

V ZOO jsme strávili opravdu nádherný den a Adél ani oka nezahmouřila. Děti se vyblbly, vylítaly, projezdily na tramvaji, prolézaly na hřišti a dokonce jsme se přesunuli i do horní části, kterou většinou vynecháváme :-). To ale bylo osudne pro Adélku, protože u jednoho výběhu rovněž vyběhla a to tak rychle, že jí nožičky nestačily a než jsem po ní stačila drapnout, flákla sebou o zem.. Byla to šílená perda, hlavička jí jen nadskočila a jak to bylo z prudkého kopečka, znovu zaryla čumáčkem v zemi a sjela dolů po tvářičce. Krev, řev, slzy, nervy v kýblu (moje).. Tak bych asi charakterizovala momentální situaci. Naštěstí plakala dobu jen nezbytně nutnou, ale pohled na ní byl opravdu mizerný. Doma jsem jí to vyčistila Tea tree olejíčkem od Justu a pak poctivě mazala dalšími kouzelnými krémy a týden poté má na tvářičce už jen malou jizvu, která se snad brzo zacelí.

Ze ZOO jsme jely ještě pro fotoknihu s Lisabonem do DM, ale bohužel paní netušila jak odečíst slevu, na kterou jsem měla nárok, tudíž jsem měla přijet v sobotu. Ach jo.. to je tak, když se někdo na něco moc těší.

V sobotu jsme původně chtěli vyrazit na Matějskou. Ale pak jsme Andulku přemluvili, že tam bude strašně lidí a že radši půjdeme do Mořského světa. Nakonec souhlasila a vyrazili jsme tedy na Výstaviště. Už z okna tramvaje jsme viděli ty příšerné fronty k pokladnám. V domnění, že se nás to netýká, obešli jsme toho dvousetmetrového hada a zamířili směle ke vchodu. Nekompromisní Kočkova ochranka nás dovnitř nevpustila dokud si nezakoupíme vstupenku á 25,- Kč.. No tak na to se jim fakt můžeme.. Zvlášť, když pak musíme ještě zaplatit dost vysoké vstupné do Mořského světa. Andulína sice protestovala, ale jela tramvaj zpátky a já už měla v hlavě náhradní plán.

Vyvezli jsme se opět na kopec a u Krakova byla zrovna taková mini-pouť a bylo tam minimum lidí. Já jsem si doběhla opět do DM a opět bezvýsledně a Skaly zatím s holčičkama zamířil podporovat světské. Adélka pak byla poprvé na velkém řetízáku - měla jsem jí na klíně a Andulínu před sebou. Skaly tyhle atrakce fakt nemusí :-D. A to já zas jooo! Taky jsme se vyblbli na autodromu a holčičky jezdili vláčkem, na klasickém malém kolotoči a skákaly na žirafě. Po návštěvě poutě jsme ještě vyplenili konto ve sportovním outletu, aby měla Andulína v čem jezdit na kole a Adél celkově vůbec v čem chodit :-)

Po o Petr odjel do Skalice, aby si konečně užil chytání ryb. Na neděli jsme si naplánovali s Dráčkovejma výlet do Ctěnic, do muzea kočárů. http://www.ctenice.cz/expozice_kocary.htm Okolo jsme jezdili docela často, navíc jsou všude v okolí cedule směřující k této pamětihodnosti. Počasí ale nebylo už tak teplé a naštěstí jsem holčičkám vzala víc vrstev i čepice :-).

Kočáry se dětem moc líbily, jen fotit se tu nesmí. Ale nejvíc holčičky zaujal zlatý kočár. Ten byl sice pro arcibiskupa, ale to holkám nevadilo a prostě to byl kočár pro Popelku. Je fakt, že je naprosto úžasný a detaily, kterých si tam člověk může všimnout, to je prostě bomba! Na konci expozice mají navíc koutek pro děti, kde si děti mohou sednout na maketu kočáru, zatáhnout za opratě a ozvou se zvuky, jako když kočár jede a kůň si tam pořehtává. To bylo něco pro holčičky. Aňa s Emou byly samozřejmě různě Popelky, princové a všechno dohromady a nemohli jsme je odtamtud dostat. Do toho stylově odbíjely hodiny, takže si mohly vyšvihnout i útěk z plesu apod. :-)

Po té, co se nám je konečně povedlo odlákat z kočáru, zamířili jsme do zámeckého parku. Až tak moc tam k vidění není, navíc byl prapodivný opar a šíleně ostré světlo, ale určitou atmošku to má :-). Děti to tam prozkoumávaly - Jáchymka to hodně táhlo k rybníčku :-) a trochu se i vyběhaly a pak už jsme zamířili domů.

Fotky ze ZOO jsou tady http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_03_ZOO/

Fotky z pouti jsou tady http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_04_Pout_v_Krakove/

Ctěnice jsou pro změnu tady http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_04_05_Ctenice/

Ve středu šla Andulka po o a vezla jsem je Petrovi do práce. Tam jsme si prohodili auta a on s nimi pokračoval do Skalice, protože my jsme ve čtvrtek odlétali do Lisabonu (to bude ale jiný deníček). Holčičky byly do soboty ve Skalici a tam si je pak vyzvedla mamka a měla je do našeho pondělního návratu.

Bohužel se nám ale vrátily nemocné. Nejdřív Andulka - tu kosily vysoké horečky a jen spala a spala a v úterý to od ní chytla i Adélka. Takže bylo opravdu veselo v chaloupce. Chvílema to vypadalo, že už to přejde a zas se to vrátilo. Navíc Andulce se večer a v noci spouštěla hrozně moc krev z nosu a Adél se zas dusila kašlem. Ve čtvrtek jsem tedy s nimi zaběhla k doktorce, která diagnostikovala virózy. Prý je mám držet v klidu a Andulína nemá jít ani následující týden do školky. Což o to, s Andulkou to bylo celkem v pohodě, v podstatě celý den prospala a Adél jsem udržela v klidu, jen když jsem jí měla celý den na klíně.

Vzhledem k tomu, jaké jsme měli prachbídné noci, zrušila jsem svůj dlouho plánovaný taneční víkend. Moc mě to mrzelo, ale nechat je tady na krku jen Petrovi jsem si netroufla ani já. Když jsem viděla, jak máme plné ruce práce oba, tak by to fakt nedělalo dobrotu, i když mi říkal, že to zvládne,což mu věřím. Navíc jsem měla pocit, že už jsem taky zavirovaná. Holt si to vyberu jindy :-).

Jak jsem to zrušila, tak se holčičkám samozřejmě udělalo mnohem lépěji a teď už jsou mnohem lepší, i když Adél stále při spaní pokašlává a má dost rýmu. A hlavně prudííííí :-D.

Adélka měla v neděli narozeniny. Druhé. No fakt to nechápu! Opravdu je to dva roky, co jsem jí vytancovala i s kolem pro Andulku?? :-D

Oslavu jsme naplánovali na sobotu, aby mohli všichni v klidu přijet. Bohužel všichni nepřijeli, někteří kvůli dost zvláštním výmluvám. Ani nezavolali. Adélka si to, naštěstí, ještě moc neuvědomuje, ale mě to mrzí opravdu hodně, tím spíš, že jsem po nich chtěla poprvé v životě, aby dorazili k nám. Asi jim za to vnučka nestojí, vždyť tam přece ve středu přijede..

Dort je tentokrát takový trochu jiný - určitě ne na výstavu, ale pro nás má úplně jiná měřítka. Pomáhaly mi s ním totiž vydatně obě Áčka. Sice to bylo chvílema o mé pocuchané nervy, ale když ono je to tááák bavilo! :-) Adélce se pak konečný výsledek moc líbil, všem to navíc chutnalo, tak není co řešit :-).

Mejdánek tu byl slušnej, Adélka dostala spoustu dárků a asi celá rodina jí závidíme Vladkovo křeslo z IKEA :-). Velmi dobře ví, že je její, takže jakmile si do něj bez dovolení vleze Andulína, už jí Adél vyhání. Kdybych se nebála, že to rupne, tak v něm budu naložená taky.

Oslavu jsme završili vypouštěním lampiónu pro štěstí. Pro děti to byl ohromný zážitek, přišla se podívat i Emička a Jáchymek. Akorát mi málem chytnul manžel. Foukal totiž velmi silný vítr a v jednu chvíli se to celé otočilo na něj. Vše se nakonec v dobré obrátilo a lampión odletěl přímo do přistávací dráhy letadel :-D. Adélka pak celou dobu vyprávěla, že LAMPION ULETĚLA! Dobrou zprávou je, že od příštího týdne by je snad měla mít za velmi slušnou cenu v nabídce Míša na www. dracek.cz.

Po odletu UFO jsme šli k autobusu naproti Lence, která přijela jako zástupkyně této části rodiny. Zbytek zůstal v Kostelci, vrátili se totiž akorát z hor a bylo potřeba vyzvednout psa, vyprat a zpacifikovat se. Lenka k nám jela i proto, že jsme byly domluvené na ubytovacích službách :-). V neděli jsem totiž šly na školení Justu, kam jsme se obě teď zaregistrovaly - Lenka kvůli masážím, já kvůli tomu, že ty výrobky mám ráda a nechce se mi za ně platit tak horentní sumy, i když dlouho vydrží a jsou i účinné. Ale celkově - zlatá Eurona! :-D I když na školení jsem vyhrála v tombole krém za 860,- Kč, tak se mi ta cesta tam vyplatila :-).

V pondělí pokračovaly oslavy Adélky - tentokrát s kamarády v Chýši. Standa to dětem zas nazdobil, takže je vysloveně potěšil :-), Zbyl nám i kus dortu, který jsem vzala s sebou, aby mohla Adélka sfouknout svíčky. Aňa s Emou pořád řešily, jestli se svíčky dají nebo nedají jíst, tak jsem jim pak dovolila, aby si kously.. No prý se to jíst nedá :-D.

Adélka dostala spoustu dárečků a celkově se děti zas vyřádily. Nejlepší ovšem bylo, že když jsem šla pro A+E do školky (Míša zas letěla na poštu), tak už byly děti v jedné třídě, v šatně pár maminek, paní učitelka mi je předávala a obě kráčmery spustily děsný řev - Hurááá!! Jdeme do hospody! Hurááá! No čekala jsem, kdy na nás zavolají sociálku :-D.

Fotky z oslav jsou zde http://skalaci.rajce.idnes.cz/

Ve středu přijel Petr domů dřív, v úterý se totiž narodil kolegovi syn, tak ho kapánek zapíjeli a jaksi pak nebyli schopní se zapojit do pracovního procesu. Využila jsem tedy hlídání a vyrazila do Prahy s bráchovým foťákem do opravny. Vzala jsem si s sebou na rande Andulku s tím, že bysme si mohly spolu zajít do kina na Peklo s princeznou. Andulína byla nadšená a já vlastně taky :-).Teda až na to, že když chce člověk vyrazit do kina, aby pomalu prodal svoje akcie. Vstupné, k tomu popcorn, pak pohár.. no fakt síla, ale za ten zážitek to rozhodně stálo! Servis jsme taky vyřídily v pohodě a domů jsme přifrčely těsně na Večerníčka :-)

Na pátek jsme si  naplánovaly s Trolli a Pavlou návštěvu Muzea hlavního města Prahy. Našla jsem na webu zajímavý tip http://www.novinky.cz/cestovani/161955-muzeum-v-praze-otevrelo-stredoveky-dum-kde-si-muzete-hrat.html. Přišlo nám to tedy jako dobrý nápad, když počasí moc nepřeje vycházkám venku. Přidala se k nám ještě Jana s Aničkou a Andrea se Štěpánkem a Kryštofem. Muzeum je velmi velmi nebezbariérové, už jen vstup dovnitř nám dal dost zabrat. Zaplatily jsme každá kilčo vstupné plus pade za možnost focení.

Expozice středověkého domu je umístěna v suterénu. Čekala jsem poměrně velké prostory a ejhle.. nebylo to větší než náš obývák. Ne že by to nebylo zajímavé, ale naše představy byly na základě článku dost jiné. Děti asi nejvíc nadchl suchý záchod, kde byly i krysy :-D. Skládaly také jednotlivá řemesla a pohrály si s loutkami. Za chvíli je to už ale nebavilo a chtěly jít dál.

Přešli jsme tedy pro změnu až do nejvyšších pater, abychom si prohlédli LANGWEILŮV MODEL PRAHY z let 1826 – 1834. Tento model Prahy vytvořený před polovinou 19. století je jedinečným dokladem podoby Starého Města, Malé Strany a Pražského hradu před přestavbou Prahy na konci 19. a počátku 20. století. Ovládat si jej mohou návštěvníci sami pomocí počítače, takže lze simulovat denní doby, případně osvětlovat jen konkrétní historické stavby. Je to opravdu nádherná záležitost.

Naše další kroky vedly do expozice Praha v Pravěku http://www.muzeumprahy.cz/virtmuz/index-pravek.html. Ta už byla pro děti poměrně zajímavá, mohly jsme jim aspoň ukázat evoluci :-). Nejvíc je ale zaujalo pohřebiště. V expozici je kosterní pozůstatek včetně obětních misek. Děti to naprosto fascinovalo a dostala jsem otázky, které mi daly dost zabrat. Proč jsou tam jenom kosti, proč tam jsou ty misky, jestli dědečkové jsou teď taky takhle a co s nima vlastně je.. No fakt docela těžké téma. V této části muzea byla navíc moc příjemná paní hlídačka (na rozdíl od gestapaček ze zbytku muzea) a když jsem dětem vysvětlovala, že ti lidé byli dřív malincí, protože špatně jedli a tak byli často nemocní a nerostli, odešla o kus dál a pak mi říkala, že se musela smát, jak jsem využila situace a cpala do těch makoviček zásady dobré výživy :-). No jo no.. člověk musí využít každé příležitosti :-).

Každopádně musím všechny děti moc pochválit, protože se chovaly naprosto vzorně a i když chvilinkama byly hlučnější nebo popoběhly, měly o exponáty zájem a prostě to zvládly na jedničku! Za odměnu jsme je vzaly k Mekáči, aby v místním dětském koutku vybily přebytečnou energii :-).

V pátek nešel Petr do práce, potřeboval se nutně podívat na rybářskou výstavu :-). Moc ho nenadchla, nicméně během této výstavy mají rybářské prodejny většinou speciální nabídky, takže tento jeho výlet nás přišel na dva navijáky, které můj drahý rovněž naprosto nutně potřeboval :-). Zkrátka a dobře, už mu připadá, že je ta zima příliš dlouhá a táhne ho to k vodě. Pobalil tedy navijáky, červíky a Andulku a vyrazili do Skalice. Jen spolu, sami dva, na takové prodloužené rande.

U řeky se byli podívat, nicméně voda byla celkem divoká, jak všechno taje, tak se radši moc dlouho nezdrželi. A v sobotu si zašli  Na radnici na pohár, ráno se povalovali v posteli, prostě si to užili měrou vrchovatou.

Já zas měla víkendové rande s Adélkou :-). V sobotu si přijeli kupci pro jídelní židličku, kterou naše holčičky používaly už jen jako trenažér na horolezeckou stěnu. Posloužila nám výborně, tak snad bude sloužit dál i malému Románkovi. Nám aspoň ubyl doma jeden krám. A na neděli nás mamka pozvala na oběd, že se pak půjdeme podívat se ségrou a Vakisem po Praze. Původně jsem si chtěla s nima dát spicha až někde v centru, aby se Adéla vyspala, ale rodička zapojila smutné oči (to vím zprostředkovaně, páč mi to tlumočila ségra přes ICQ), tak jsem tedy podlehla. Půl cesty jsem si pak nadávala do družek Býka, protože přesně dle očekávání Adélka byla unavená a nemohla v kočárku zabrat. A ječela a ječela.. Samozřejmě klasicky chtěla hajat a nechtěla, chtěla hačat a nechtěla, chtěla napít a nechtěla.. Fakt se mi ten žvanec vyplatil.. jenže zapečené kotletky se šlehačkou byla hooodne silná návnada.. Ve finále jsem si v metru vyslechla přednášku od jedné nejchytřejší paní, že toho chlapečka týrám a že jsem děsná matka (Adélu jsem připoutala, protože mi schválně prolejzala z kočáru) a že ona tomu rozumí, protože vychovala tři děti.. Podotýkám, že Adél je naprosto typický chlapeček v červeném kočárku, s červeným dudlíkem, růžové čepičce a hnědorůžové bundičce.. Radila mi, že mu mám dát napít, najíst, vypustit z kočáru, no pindy největší! Fakt jsem byla strašně ráda, že mi někdo tak moudrý radí..

Jediné Adélčino štěstí bylo, že za chvíli opravdu usnula. Jinak mohla být svědkem nepříjemné scénky Jak maminka hrála hrnec pana Pappina..

Pak už to bylo celkem v poho, počkaly jsme, až se všichni vykoupou, načešou, namalujou, navoní a konečně jsme mohli vyrazit :-). (Adélka se nejdřív Vakise styděla, ale pak si vzali bublifuk a výborně se oba pobavili :-). Vůbec jim nevadila jazyková bariéra, prostě se domluvili na stejné úrovni. Ségra si dělala srandu, že by mohli dabovat kreslené filmy.)

Vakis se chopil kočárku a v podstatě mi ho nechtěl ani dát. Přece jen mají ti Kypeřani jiný vztah k dětem než je tady běžným standardem. Jako cíl jsme vybrali Petřín s tím, že pojedeme lanovkou. Lanovka byla celkem našláplá, ale dalo se to zvládnout. Přešli jsme k rozhledně, mamka že pohlídá Adélku dole a my si to vyšlápneme nahoru. 299 schodů. Vakis to komentoval, že je to poprvé, co platí peníze za to, aby mohl jít pěšky po schodech :-). Nahoře ho děsně nadchl stroj na výrobu památečních plíšků. Vhodí se tam dvacka a žeton a zatočí kolem a vypadne plíšek, na kterém je nějaký motiv. Tady byly k dispozici motivy 4. Takže jsme hrabali po kapsách a hledali dvacky, aby měl komplet sbírku na památku :-D. Doporučovala jsem mu, ať si zaběhne dolů rozměnit, ale nějak se mu nechtělo :-). Z vyhlídky jsme mu se ségrou ukázaly pár pamětihodnosti a i když výhled nebyl nic moc kvůli počasí, byl to i tak dobrý zážitek.

Po rozhledně jsme se přesunuli do bludiště, tam s námi šla už i Adélka a mamka. Adél se to děsně líbilo a u těch křivých zrcadel se výborně pobavila. No my teda taky. Dokonce jsme tam byli chvíli i sami, bez cizích lidí, takže jsme se vyblbli do sytosti. A i tady byl úžasný automat - tentokrát za 80,- Kč vypadla medaile s vyobrazením bludiště. Pokud člověk chtěl nasbírat medailí víc, byl zde i plánek, kde všude jsou k dostání další kousky ze série :-). I tuhle medailičku musel Vakis mít :-). Trošku nás dostalo, když za ty prachy vypadla krabička od sirek. Naštěstí v ní byl kýžený suvenýr.

Nakonec jsme se svezli lanovkou zas zpátky, protože den se nachýlil a my s Adél už musely pomýšlet na návrat domů. Ještě jsme to vzali pěšky přes Karlův most - v Mostecké zas svorně jásala Adélka i Vakis nad všemi těmi přenádhernými suvenýry ve výlohách :-D. Oni prý na Kypru nic takového nemají, navíc nemají ani žádná obchodní centra, tak z toho byl totálně u vytržení. Miluje totiž nákupy, hadry apod. :-)

Na druhé straně řeky jsme se rozdělili - my s Adél jely domů (opět za příšerného řevu, jak jinak) a mamka, Jana a Vakis šli ještě někam na kávičku.

V pondělí nešla Andulka do školky - slíbila jsem jí, že až zas pojedeme na srazík do Kika, tak jí vezmu s sebou. Setkali jsme se tam tedy s Barčou a Adámkem a děti se pěkně vyblbly. A v úterý byl zas sraz s dubňáčkama v pizzošce na Palmovce, ale to už Andulka ve školce byla a my šly jen s Adélkou.