Deník **Skaláci2009

Dnes ráno Adéla měla pořád prstík v nose a prej - Mám v nosíku kuličku.. Tak jsem si říkala, no jasně.. kuličku.. Ale nedalo mi to a koukla jí tam. Nic jsem neviděla a ona pořád sveřepě trvala na tom, že tam má kuličku. Vzala jsem tedy mobil a posvítila jí baterkou do nosánku a opravdu tam měla malý korálek. No málem to se mnou seklo! Vůbec netuším, kde ho vyšťourala a hlavně jí to nikdy nenapadlo, takovýhle kraviny! Na starý kolena začne dělat blbosti.

Naštěstí byl doma Skaly a ukázalo se, že umí opravit nejen věci, ale i neposlušný holčičky. Přehnul jí přes koleno a sice jí teda nenaplácal,což by si zasloužila, ale začal jí nutit hodně smrkat a pomalu se snažil pomoct tomu korálku ven až se to povedlo.. Tím spíš jsem ráda, že už tak mluví, vůbec si neumím představit, kdyby nekomunikovala... Ufff.. ale brčka se mi klepou ještě teď!

V úterý se v Husově knihovně na Praze 4 hooodně divili. Měla tam přednášku paní psycholožka na téma Sourozencké vztahy a Trolli nás vylákala přes celou Prahu :-). A nejen nás, v podstatě to byl takový sraz dubňáčků, respektive jejich maminek a mladších sourozenců. Jen dvě maminky byly "cizí" :-).

Paní psycholožka má 3 děti - 12,11 a 10 let.. Ufff.. Jen to vyslovila, byla jsem z toho celá opocená :-D. Takže evidentně má co říct k tématu.

Probíraly jsme postavení prvorozeného v rodině. Je to velmi těžká pozice, protože se na tyto děti dává příliš mnoho zodpovědnosti a příliš mnoho očekávání. I proto doporučila, abychom občas těmto dětem dopřáli pocit, že jsou vlastně také ještě malí a neměli by být podněcováni neustálým - Ty jsi ale šikula! To dítko má pak zafixováno, že vlastně se od něj očekává být šikulou za každé okolnosti a kapánek ho to zatěžuje. Ideální je, aby starší dítě chodilo i spát později, aby mělo nějakou výhodu z toho, že se narodilo první.

Každopádně naprosto normální je být jako rodiče nespravedliví. Život prostě už takový je. Pokud jsou nějaké námitky, musí děti vědět, že rozhodují rodiče a ne ony. Pokud se děti hádají či perou a nevíme, kdo si začal, je potřeba zvolit tzv. společného nepřítele a dětem vysvětlit, že to opravdu nebudeme řešit a následky ponesou oba. Už jen třeba to, že každé pošleme do jiné části pokoje, tzv. je rozesadíme.

Pokud je třeba jedno dítě znatelně horší v něčem než to druhé a je mezi nimi rivalita, rozhodně by neměly spolu v téhle oblasti soutěžit a třeba ani hrát na stejný hudební nástroj nebo dělat stejný sport. Nejhorší je srovnání, zvlášť, když zvrácení výsledků je v podstatě nemožné.

Stejně tak nás upozornila, že velmi často se stává, že dvojčata a děti narozené brzo po sobě se berou jako skupina a ne jako jednotlivé individuality. Dvojčátka by se tedy neměla oblékat stejně, protože má každé jinou povahu a měli bychom jejich odlišnost podporovat pro budoucí úspěšný vývoj.

Důležité je respektovat soukromí. Každé dítě by mělo mít možnost nějakého svého soukromého místečka, i kdyby to měl být třeba jen kufřík s poklady a to bysme mu měli pomoct chránit před vpádem sourozenců. Jinak doporučuje nechat děti společně do puberty v jednom pokoji a pak teprve, pokud to prostory dovolí, zvolit oddělené pokoje.

Rozhodně je důležité plnit svoje sliby - ať už ty pozitivní, tak ty negativní. Takže nevyhrožovat dětským domovem apod.

Ideální je vyšetřit si na každé dítě speciální čas na tzv. rande a dělat společně něco pěkného. Třeba jít společně na nákup a stavit se na zmrzku apod. Děti jsou nadšené, že nás mají jen pro sebe a nemusejí chvíli soutěžit se sourozenci o naší přízeň. Rozhodně se to vyplatí do budoucna - v pubertě jim pak nebude divné, když "trapní rodičové" budou s nimi chtít jít třeba na pizzu apod. a snáz se rozpovídají.

No probraly jsme toho hodně :-).

Odpoledne měla Andulka svoje první vystoupení s dramatickým kroužkem. Děti byly neuvěřitelně šikovné, předvedly nám toho docela spoustu a úroveň byla neskonale vyšší než při klasické vánoční besídce. Nejvíc závidíme paní učitelce kooperaci. Prý se na začátku s dětmi domluvila, že vše řekne jen jednou a kdo to nebude respektovat, bude z kroužku vyloučený, protože prostě nemají čas na dohady. Děti si dávají zatraceně bacha a jak někdo začne dělat kraviny, už ho ostatní usměrňují a okřikují a paní učitelka se na ně může v klidu jen usmívat :-). 99 % rodičů tiše záviděla.. :-D

Na vystoupení přijela i mamka s babičkou a pak ještě šly k nám na dortíček a kafíčko :-).

Adélka byla dnes očkovaná proti spalničkám a ostatním sajrajtům a jen doufám, že nebude mít reakci jako minule :-(. Odpoledne, než skončila Andulce angličtina, jsme ještě zašly k paní ředitdlce k zápisu, ale vzhledem k počtu hlásících se dětí to nevidím moc růžově. Stejně bych chtěla, aby začala chodit nejdřív od dubna příštího roku, nicméně to vypadá spíš na září. To říkala paní ředitelka, že Adél vezme určitě.. Tak snad jooo :-)

Před třemi lety jsme byli u Jaffíkovců na návštěvě a od té doby nám dohromady přibyly dvě děti a jeden domeček, který jsme jeli okouknout :-). Musím uznat, že to mají moc pěkně a účelně vyřešené.

V pátek jsem posílala Jaffi smsku, že u nich budeme asi za půl hodiny. Odpověď mi přišla vzápětí - "To stihneme ještě utéct". Docela mě to pobavilo, ovšem do té doby, kdy jsem zjistila, že se na ně nemůžeme dozvonit. Naštěstí jen nějak nezafungoval zvonek a Jaffi zdrhnout nestihla :-).

Večer jsme popařili s tím, že ráno zkusíme Andulku poprvé postavit na lyže. Pořád poletoval sníh, bylo asi mínus 4C, ale dalo se to v pohodě zvládnout. Přesunuli jsme se do Mladých buků, kde naštěstí v půjčovně měli pro Andulínu boty i lyže. Andulka se tedy dožadovala ještě těch "drátků" nebo-li hůlek :-D. A pak si myslela, že jí k lyžování stačí jen lyžáky :-D.

Na téhle sjezdovce je úžasné, že tu mají pro děti takový jezdící koberec - něco jako v supermarketu na vozíky. Akorát místo vozíku se tam postaví dítko a pěkně se nechá vyvézt nahoru. Ničeho se nemusí držet, nepadá, neklouže. Svah je mírný, jsou na něm různé postavičky na "salón", jak tvrdila Aňule :-). Je tu i tzv. provázek, ale to bylo na Andulínu hodně rychlé, takže se napoprvé vymlátila, protože netušila, jak vůbec se čapnout a vyvézt nahoru. Permice je pro děti k dispozici i jen na hodinu, tak to bylo akorát.

Peťa tam mezitím popocházel s Adélkou, tu bavilo padat do sněhu. Jaffi se věnovala Vojtíkovi, ale ten jezdí už naprosto bez problémů, fakt borec!

Na oběd jsme se tedy vrátili domů - Andulka měla slíbené buchtičky se šodó a měla děsný boule za ušima. Prostě teta Jaffi si výrazně šplhla! Adélka šla spinkat a my jsme se tak povalovali a odpočívali, s Jaffi jsme se snažily zalehnout i ty naše dubňáčky, aby si taky odpočinuli, ale nepovedlo se.. Nakonec jsem vytuhla jen já a Jaffi se Skalym vzali děti (bez Adélky) na bobovačku ven. Pak už mě přišel můj drahoušek vzbudit, abychom mohly vyrazit na tradiční dámskou jízdu - večerní lyžkování.

Ftipná příhoda nastala asi kilometr od Jaffíkovic baráku - Jaffi vesele řídila a najednou jí došlo, že je bez brýlí.. Ale zvládla to na jedničku! Ke sjezdovce jsme přijely akorát, rolba zrovna dojížděla zpátky a na sjezdovce byl krásný manžestr, jak mě poučila pančelka. Zakoupily jsme permice a už jsem frčely kotvou nahoru. Srovnám-li to se zážitkem před třemi roky, kdy jsem stála na lyžích po 18 letech, tak se musím pochválit, že jsem se do toho vpravila mnohem rychleji. Styl mám asi i nadále moc pěkný, ale důležité je, dostat se bezpečně ze svahu dolů. :-) Pobavila mě i Jaffina maminka, která tam byla se známými. Zabředla se mnou fundovaný rozhovor na téma tvrdosti a měkkosti lyží (měla jsem její "staré"). No.. nepokecaly jsme na tohle téma :-D. Jezdilo se krásně, i když sněžilo. Využívaly jsme pro transport nahoru hlavně kotvu, navíc tam byl takový koloušek-vlekař, který prý moc pěkně voněl. Prý píšu proto, že jsem se k němu až tak blízko nedostala.. A já se pořád divila, proč mě ta Jaffi cpe na pravou stranu!

V jednu chvíli došlo na střídání stráží a místo koloucha tam byl už poměrně vyskákaný srnec a ten se s tím teda nepáral. Před námi nastupovali na vlek lachtani - rozuměj snowbordisti - a nastupovali tak šikovně, že to vypadalo zároveň i na velmi rychlé a nedobrovolné vystupování. Nakonec to ustáli, ale my jsme s Jaffi nějak zaváhaly a než jsem se stačila rozkoukat, měla jsem kotvu v zadku a frčela nahoru sama a stejně tak Jaffi za mnou!

Manžestr byl po chvilce narušený, rozhodly jsme se proto vyzkoušet i vedlejší sjezdovky. Trošku mě zaskočilo, že při průjezdu vedlejším vlekem je potřeba dávat nejen pozor na lidi vezoucí se nahoru, ale i na pomy vracející se dolů. Kupodivu se jim nahoře nehromadí jak u Járy Cimrmana, ale vracejí se zase zpátky a jedna mě málem sejmula. :-) Nicméně jsme se rozhodly využít sedačkovou lanovku. V té tmě se člověk až tak panoramatama sice nepokochá, ale zas je to další zážitek. A že těch zážitků nakonec bylo! :-D

V pohodě jsme nasedly na lanovku, načež Jaffi dostala záchvat smíchu - že prej proti gustu žádnej dišputát - no já pořád nechápala, co se jí nelíbí a pak mi vysvětlila, že sedačky jsou pro tři a já vlastně sedím mezi, proto mám mezi nohama tu tyč. Do toho se mi tam "kapánek" zamotala hůlka a ještě jsem nemohla pochopit, jak si vlastně mám dát nohy na "stojánek". Že vlastně stačí trošku zvednout v kolenou a položit je i s lyžema na inkriminované místo. No nakonec se zadařilo, cesta probíhala v poklidu, když se přiblížilo místo výstupu. A ejhle - nastal problém - Jaffi začala zvedat ten kus železa, co nás jistil, jenže já na něm měla pořád nohy s lyžema a do toho jsem byla zaháklá hůlkou. Jaffi měla záchvat smíchu, já se snažila vymotat, mezitím ona mi pořád rvala nohy výš a výš, aby mohla ze sedačky vyskočit a hulákala - VYSTUP! VYSTUP! No nebudu to prodlužovat, vystoupila jsem :-D. Ale zas by to byla čurina, jak říká Jaffi, kdybych si to sjela dolů, ne?

Když jsme jely už asi potřetí, tak jsem se zkusila posadit správně, ale zas jsem se nějak zablokovala hůlkou, no fakt estráda! Jednou jsem sebou i sekla - samozřejmě v nejnevhodnější okamžik. Přesně pod tou lanovkou, kdy tam sedí lidi, kteří se nudí a nemají ve tmě na co koukat. Vůbec nechápu proč jsem tam spadla, bylo to nahoře na kopci, nicméně jsem si nějak blbě hnula s ramenem a zápěstím, že jsem se nemohla postavit. Dobrák Jaffi mi nabídla pomocnou hůlku a vzápětí hořce litovala. Jak jsem se za ní chytila, podjely mi lyže a já jsem v předklonu dojela až do jejího břicha. No musely jsme fakt vypadat komicky, protože jak jsem se začala tlemit, nemohla jsem se narovnat. Pančelka tvrdila, že jsem jí v Trauči zkazila pověst a že už nebude moct chodit učit :-D.

Lyžkovaly jsme asi dvě hodiny a vytlemené jsme dojely domů, pěkně na večeři a pivko. Děti ještě nespaly, ale v postelích už byly. My jsme opět poseděli a povyprávěly naše zážitky..

V neděli svítilo nádherně sluníčko, byl by hřích nevyrazit zas na lyže. Andulku to celkem bavilo, takže chtěla jet, jen jsem doufala, že budou ještě nějaké malé boty a lyže. V jedné půjčovně neměli, v té druhé naštěstí jo. A tentokrát Andulína jela už i sama, aniž by se musela držet tyčky. Na to, že měla lyže na nohou vlastně podruhé v životě a že to bylo vždy jen na hodinu, tak byla fakt šikovná. Dokonce to vypadá, že bysme mohli jet příští rok někam na hory. Jupíí!

Po návratu domů jsme se sbalili, jen Andulka byla špatná z toho, že neviděla tu Sněžku, co jsem jí slibovala od té doby, co koukala na Krkonošské pohádky v televizi. Dohodli jsme se, že přijedeme tedy někdy v létě a já prohodila, že bysme mohli jet lanovkou a s tetou Jaffi to málem seklo :-D. Po cestě se nás Aňule pořád ptala, jestli je všechno okolo Krakonošovo, tak jsme jí ujistili, že ano :-). A pak už taky usnula a probudily se s Adélkou kousek od domova. Cesta byla v pohodě, až na pár vypatlanců, kteří musejí předjíždět za každou cenu..

Byl to fakt super víkend a moc Jaffíkovejm děkujeme!

http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_02_13-15_Navsteva_u_Jaffiku_v_Krakonosich/

Andulína nakonec zůstala doma 14 dnů. Přece jen o nic nejde a je lepší, že měla čas se úplně vyhrabat z kašle i rýmy a snad bude i odolnější a hned ze školky nepřinese něco dalšího.

Já jsem si v pátek udělala výlet do Hradce Králové na poradu. Jela jsem vlakem, protože to bylo v hotelu Černigov, který je přímo u nadráží a tímpádem cestování pohodlíčko. Hotel se tváří děsně hogo-fogo, ale je to dost síla. Řekla bych, že od otevření tam toho moc neinovovali. Naprosto příšerné konferenční sály, smradlavé záchody, všechno takové otlučené a pamětnické. Třeba z toho pak chtějí udělat nějakou památkovou rezervaci, kdo ví :-). Ale úplně nejpříšernější byl personál. Byli jsme žízniví a hladoví a nebyla šance se dovolat nápravy. Všichni otrávení, že jsou v práci, no lahoda největší.

Nicméně nejdůležitější byly nové výrobky, které nám pan ředitel představil, a z kterých jsem naprosto unešená. Tři nové vůně aviváží, mýdlo s vůní pro děti a hlavně sprej proti roztočům, pohotovostní sprej do kabelky proti skvrnám, tekutá žehlička a mýdlo pro muže na silně znečištěné ruce. Už mám poslanou objednávku a těším se, jak budu testovat :-). Jsem u Eurony rok a půl a stejně mě pořád baví :-).

V neděli jsme jeli do Kostelce - Andrejka bude mít 10. narozeniny, brácha měl 34. a Lenka bude mít svátek. Přijela i oslavenkyně Lidunka a tak nám z únorových oslavenců chyběla ségra a taťka..

Andrejka si přála dort panenku, měla na něm 10 svíček, ale sfoukávání jsem, bohužel, nezachytila, protože jsem zrovna měla telefon a jedna svíčka začala škvařit panence ruku :-).

Brácha nám vyprávěl o Kypru, jak byl za ségrou - docela ftipný bylo, že než odletěl, tak se ho Lenka pořád ptala, jestli má všechno zařízené a v pořádku a on pořád tvrdil, že jo. Ve čtvrtek večer se podíval znovu na letenky a zjistil, že se nevrací v neděli, jak si celou dobu myslel, ale už v sobotu :-D. No dost mě to pobavilo a "cosi" mi to připomnělo.. :-D Naštěstí si ve Student Agency mohl změnit rezervaci jízdenky z Vídně a hlavně by byla celkem legrace, kdyby v neděli přifrčel na letiště na Kypru a ejhle, ejhle.. :-D. Po cestě zpátky zas prý měli veselo, protože tam byl jakýsi ožralý chlápek, který všechny prudil a pak ho nenapadlo nic chytřejšího než si jít zapálit na WC.. Zahulil, odešel, po něm hned šel jakýsi starý pán a v tu chvíli začaly reagovat senzory, že hoří letadlo. Letušky prý letěly na WC, vyrazily dveře a vytáhly nic netušícího močícího dědu.. A ožrala byl najednou v naprosto hlubokém spánku.. :-D. Prý to pak s ním neřešili, když se uklidnil a zbytek cesty neprudil.

A Andulka má dnes ve školce maškarní a taky by snad měla dostat už na jedení příbor, protože umí pěkně držet lžíci.. Je na to hrdá a hodně se na tuto událost těšila, tak jsem zvědavá, s čím příjde :-)

http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_02_08_Oslava_unorcat/

Byla jedna matka-tygřice a tu zavřeli do klece i s dvěma malými tygřátky. Museli do karantény, protože tygřátka chytla kejchavici rýmovatou spolu s kašlandou urputnou. A jak už to tak bývá, matka trpí se svými dětmi. Jak už jsou společně zavření doma přes týden, je matka-tygřice někdy pěkně nervózní a v tajných snech přemýšlí o pěkné klícce o dvě ulice dál - v bohnickém areálu.

Tygřata navíc chvílemi mají protivnici nejpříšernější a to už je pak situace srovnatelná s letadlem letícím na Hirošimu. Dny se vlečou a vlečou, stejně tak se vleče a vleče i matka-tygřice. Nemá chuť dohánět resty, vymýšlet program, maximálně tak přemýšlí, kdy zas bude čtvrtek a zmizí z klece do volné přírody - do Chýše :-).

Matce-tygřici tedy nezbývá než mít stále na paměti - Vyděržáj, pijaněr..

Dostala jsem od kamaráda odkaz na on-line přenos z lesa odněkud z Estonska. http://tv.eenet.ee/siga  Od té doby se tím na Dubňáčcích velmi dobře bavíme. Jak se objeví zvířátka, už hlásíme echo ostatním :-). Chodí tam divočáci, jakýsi druh medvídků, lišky, spousta ptáků, srnky.. prostě jako kdybysme seděli na posedu v lese :-). Jo a taky tam chodí pán zakrmovat a dneska postavil sněhuláka :-D. Zvířátka jsou k vidění hlavně po setmění (prostor je osvětlený, takže přenos krásný).

Ve čtvrtek jsem měla schůzku s Barčou a jejím Adámkem - březňáčkem. Vezla jsem jí Euronu, takže jsme si daly spicha v Kika v dětském koutku. Nikdy jsem tam nebyla, ale docela se mi to líbilo, i když koutek opravdu už není ani zánovní.. Nicméně Adélku naprosto nadchla obrovská prolézačka (pro menší děti tam jsou nákupní košíky, které slouží jako schůdky do vyššího patra). Je to celé zabezpečené sítí, takže dítko nemůže spadnout, nicméně ani rodič mu zvenku moc nepomůže a musí případně za ním. V jedné části je jakoby síť z popruhů - díry akorát tak na Adélčinu nožičku. Přemýšlela jsem, jak to zvládne přejít, je to ve výšce tak 1,80 - 1,90 cm.. já navíc venku.. Pořád jsem se jí snažila navést na to, aby šla jako kočička, ale naše opice se chytla boční sítě a v pohodě to přešla.. Já opocená až na vaječníkách, že kdyby jí ta nožička propadla, aby nezpanikařila, že než k ní prolezu, bude to přece jen chvilku trvat, ale naštěstí se moje obavy ukázaly býti bezpředmětnými. Jak to jednou vyzkoušela, chodila tam už poté jak po Václaváku. :-) Dolů se dá buď jen stejnou cestou anebo po skluzavce. No vylezla to opravdu x-krát a nechtěla odtamtud :-).

V sobotu jely holčičky k mamce, Petr do práce a já na sraz s holkama z Eurony. Bylo to takové pracovně-kecací odpoledne v jedné pizzerii. S námi tam měly sraz ještě z jiného serveru a jedna dáma slavila narozeniny. Bylo to velké, šampaňské bouchalo jak u carského regimentu a s oslavenkyní to pěkně zamávalo. Na cestu si vzala poslední láhev, pak se mírně ztratila v závěsu, co je u vchodu a rozhostilo se téměř ticho :-D.

My jsme chvíli na to také už dopíjely a že půjdeme, načež se tam objevila Míša, že přijela po večeři a vezme mě domů autem. No parádička! Zajásala jsem, šla zaplatit útratu a jdu si pro kabát a ejhle.. Můj nejluxusnější kousek šatníku nikde.. Nechávala jsem si ho šít ještě před mateřskou v jednom salónu.. Jak jsem tam pořád prohledávala ten věšák, dámy sedící hnedle vedle se ptaly, jestli náááhodou nehledám takový dlouhý tmavý kabát.. No já že jo.. Tak prej si ho ta ošampáňovaná dáma narvala do tašky a odešla... No fakt ftipná situace.. Pořád jsem si říkala, že to nebyl úplně cizí člověk, protože se známe zas s jednou z těch z její skupinky a že se na ní dopátráme. Riziko bylo, aby tu igelitku nenechala někde v socce. Předtím tam ale vyprávěla, že si odskočila na chvíli na shopping a utratila 12 litrů za pár věcí.. Tak jsem doufala, že i přes svůj stav si ty věci bude mít potřebu hlídat.. Tím spíš se mi hodilo,že tam byla ta Míša, že jsem domů nemusela jen ve svetříku..

V neděli dopoledne zazvonil telefon a zmíněná dáma se mi velmi omlouvala, že vůbec nechápe, proč ten kabát sbalila a že ho mám v pořádku u ní, jen ať se nezlobím, že není ve stavu, aby sedla do auta a přivezla mi ho. Tak se mi tam staví v pondělí Skaly :-). Zlatej internet!

Odpoledne jsme měli zamluvený bowling v hotelu Duo. Je tam spešl akce pro rodiny děti - zvýhodněná sazba 150,- Kč/hodinu - jinak to v neděli od 16:00 hod. stojí 380,- Kč.. Navíc tam mají zábradlíčko na kanálky, takže děti mají šanci kuželky srazit. Byla docela bitka kdo bude házet - chtěly všechny - ať Ema, Aňa nebo Jáchym či Adélka :-) Příště bych proto vzala pro každou rodinu sólo dráhu. Přece jen, jak děti házejí malou silou, trvá věčnost, než se koule dokulí a tak se to kapánek protahuje. Na nás dospěláky moc hodů nezbylo a stejně by nám děti ve finále pěkně natrhly trika. Sražení všech kuležek nebylo výjimkou.

Fotky jsou k vidění tady http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_01_25_Bowling/

Konečně jsem vložila fotky na rajče z Princezen na ledě. Tímto moc děkuji Trolli za poslání většiny z nich.

http://skalaci.rajce.idnes.cz/2008_12_21_Princezny_na_lede/

Andulka je vysloveně slavící typ. Asi po prababičce :-). Vymyslela jsem jí proto na dnešek oslavu narozenin její panenky - Emičky. Minulý týden to totiž několikrát marně prosazovala. Andulka má štěstí, že má mlsnou maminku. A mlsná maminka dostala chuť na dortíček za zakysané smetany. Ideální varianta zní - namotivuj dítě a dortík bude hotov :-).

Vysvětlila jsem Andulíně co a jak a už jsem jen supervizovala - stejně jako Adélka, která zároveň poctivě dohlížela na kvalitu surovin. Není nad spravedlivou dělbu práce! Dokonce jsem vytáhla i svíčky a Andulka rozhodla,že Emičce budou dnes dva roky a dostane růžovou a žlutou svíčku. :-) Musela jsem i zhasnout, aby to bylo překvápko a Emička skutečně byla překvapením celá zkoprnělá.

Než nám dortík zatuhl, navštívily jsme kadeřnický salón "U AEG" a vytvořily si stejné společenské účesy. Andulka pak nafotila pár fotek a oslavenkyni jsme daly spát :-).

Fotky jsou k vidění zde http://skalaci.rajce.idnes.cz/2009_01_19_Jak_jsme_slavily_narozeniny_Emicky_-/

Dneska odjížděla ségra zpátky na Kypr. Už druhý den po příjezdu do Prahy se těšila zpátky :-). Každopádně tam mají podstatně tepleji než my tady. Nakonec jí na letiště do Vídně vezl brácha a přidala se k nim i mamka -jakože na výlet. To se mi líbí, prostě si zajedou na vídeňskou kávičku a Sachra.. Ba ne.. jedou fakt jen na otočku, protože brácha letí za ségrou na konci týdne a vzhledem k tomu, že, ač na rozdíl ode mne, má maturitu z angličtiny a neopomene to připomenout při každé příležitosti :-), kapánek nerozumí a bude pro něj lepší, když si to s předstihem obhlídne. Ségře tak aspoň nehrozí situace podobná té při jejím příjezdu - celou  noc nespala, protože letěla nad ránem, pak musela vlakem z letiště na Hlavní nádraží, odtud do Břeclavi a pak už rychlík frčel rovnou do Prahy. Mamce nahlásila, že dorazí v půl druhé na Hlavák. Naštěstí se mi o tom mamka zmínila, takže jsem jí mohla opravit (ten spoj jsem předtím našla já), protože Jana nemířila na Hlavák, ale na Holešovice :-D. To by bylo překvápko pro všechny..

Nicméně než vlak dorazil, volala mi mamka, že na tabuli není žádný z Vídně, tak kde vlastně ta Jana je. Jenže ona přestupovala v té Břeclavi, takže to vídeňák prostě nebyl :-). Mamka se uklidnila a pak znovu zpanikařila neb ani z tohoto břeclavského vlaku ségra nevystoupila. Až po nějaké době jí vyvedl nádražní personál - ségra, jak byla nevyspalá, tak totálně vytuhla a museli jí probudit. Byla absolutně mimo, něco jim blekotala, no předvedla se v plné výši své yntelygence :-D. Prostě tam bylo teplo a tak pěkně to houpalo.. Jejím štěstím byla hlavně konečná v Holešovicích.. taky jsme jí mohli nahánět v Berlíně :-D