Deník 1. rok s Aňou (duben 2004 - duben 2005)

datum narození:

18.4.2004

Na závěr tohoto deníčku ještě patří statistika uplynulého roku.

Andulka svou váhu od narození znásobila 2,6 x ( z 3.600 g na 9.400 g), já jsem svou váhu od jejího narození snížila o 25 kg. Vyrostla o 22 cm, což znamená, že je 1,43 x větší než při narození. Já jsem kupodivu nevyrostla J.

Oproti poslednímu měření před porodem mám v pase o 49 cm méně, přes boky o 18 cm, obvod stehen se zmenšil o 9 cm, obvod lýtka o 1 cm. Obvod hrudníku je rovněž menší – o 15 cm.

Pro srovnání se stavem předtěhu –  váha – mínus 9 kg, pas mínus 3 cm, boky mínus 10 cm, stehna mínus 6 cm, lýtko mínus 2 cm, obvod hrudníku mínus 3 cm, což je rovněž zapříčiněno asi i bohužel novým nižším umístěním prsou a jejich novým tvarem alá Miss Kokršpaněl J.

Revírem mám na mysli lední revue nebo-li Holiday On Ice. Vstupenku na tohle představení jsem si přála k narozkám už někdy v únoru J. Pro Andrejku je asi slovo revue natolik divné, že z toho byl revír J. Stejně tak minule v Kostelci tvrdila, že se chce podívat do Kostelce. Tak jí říkám, že už v něm jsme a ona myslela kostel J.

Lenka s Andrejkou přijely v pátek krátce po poledni a Andulka byla nadšená, že má a o zábavu postaráno. Andrejka prý nemohla vůbec dospat a od brzkého rána honila mámu, ať už jdou na autobus, aby jim to neujelo. J Odpoledne jsme byly na procházce a na hřišti, pak jsme jely koupit ještě něco na zub. Večer jsme trochu zapařili J

V sobotu jsme šly konečně na vytoužený „revír“ J Andrejka nás zase popoháněla, ať to stihneme a nezmeškáme! Sazka Aréna mně výrazně neohromila, nicméně jsme měly strategicky výhodná místa, takže to bylo všude blízko a ještě jsme pěkně viděly. Tématem revue byl Holywood a průřez světem filmu. Byly jsme naprosto nadšené, i když na Andrejce se chvílemi objevovala únava a byla trochu protivka. Ožila při dynamičtějších pasážích, ty romantické jí fakt nebavily J. Holky jsem po tom krásném kulturním zážitku odvezla na Skalku na autobus a cca v půl osmé jsem si říkala, že už jsou doma a že jdou pálit čarodějnice. Jenomže pak mi přišla sms, že bus měl poruchu, tak čekaly na náhradní a Andrejka plakala, že se domů nedostanou J. Byla fakt hoodně unavená.

Andulce jsme v sobotu dopoledne nafoukli její ohrádku a dali do ní míčky. Výborná zábava a obrovské nadšení J. Když jsem ohrádku nafoukla do půlky, hned mi tam začala lízt a tak se naučila přelejzat schod. Takže teď už umí vlézt sama i na balkón. Z toho mám kapánek strach, aby se nepřevážila nějak moc rychle a nespadla na ty dlaždice. Jinak balkón je zasklený, takže vypadnutí fakt nehrozí. S Andrejkou si tam chvíli hrály na dece.

Ještě jsem si vzpomněla na příhodičku v Sazka Aréně – byla tam hosteska a rozdávala nějaké letáčky k tomu HOI, tak jsem za ní poslala Andrejku, ať nám taky přinese. Andrejka pak přiběhla a povídá: Ona byla tak roztomilá, ptala se mně, kolik jich chci, tak jsem řekla, že 3 J.

Míry: 9.400 g, 73 cm, fontanela téměř srostlá.

Za tenhle poslední měsíc se toho Andulka naučila zase spoustu: Ví, co se dělá na nočníku a máme tak 80% úspěšnost, naučila se dělat mrk, mrk, jak dělá klokánek, haló, haló, umí krmit panenku z lahvičky, poprvé poslala pusinku, umí dělat prosím, prosím, sbírá drobné předměty a dává je na určené místo, na panence ukáže, kde má prsa.

OZP pořádá podvečerní pochody Prahou téměř každý čtvrtek a trasy jsou dlouhé 5-10 km. Je to docela příjemná procházka před večeří a hlavně se člověk podívá na místa, kam by asi sám nezašel, protože o nich prostě neví…

S mamkou a Andulkou jsem vyrazily na start k Vršovickému nádraží a odtud šly přes Kloboučnickou, Jezerku a Pankrác do Podolí. Údajně to mělo být 7 km, ale krokoměr nahlásil 7.500 kroků, což je spíš tak 6 km… Trošku komplikované to bylo přes schody, takže já nesla Andulínu, mamka vlekla kočár. Ale na Jezerce a na Pankráci jsou moc hezké parky a z Pankráce pak navíc nádherné pohledy na Prahu. Do cíle jsme dorazily za 1 hodinu a 20 minut a pak jsme ještě půl hoďky čekali na organizátory, abychom dostali do průkazky razítko. J Mezitím jsme posvačily, bylo krásně, tak nám to ani nevadilo.

Nějak se nám nechtělo do tramvaje, tak jsme nakonec přidaly dalších 5.000 kroků a došly pěšourem až k našim do Braníka, kde jsme byly ještě chvíli venku s Katkou a dětma a pak už si pro nás přijel Petr.

Příště půjdeme Od botanické zahrady k botanické zahradě – z Troji - Na Slupi, přes Pražský hrad. Hlavně, aby nepršelo!

Je to ale doveda, ta naše holčička! Dnešní středa byla nabitá událostmi J.  Začalo to hned ráno… Asi hodinu jí vydrželo u mě v posteli vstávat u čela postele a následně se pouštět. Aspoň jsem mohla ještě chvíli lenošit J.

Poté Andulka vytvářela hodnoty na nočníku a já si mezitím vyřizovala poštu.  A když jsem dopsala emila, kouknu na Andulku a ona hrála kuličky s hovínkama.. Tímto jsem jí rovnou přihlásila do KDZH nebo-li Klubu Dětí Zkoumajících Hovínka. Tak jsem pěkně umyla dítě i koberec… J

Kolem jedenácté si začala „vrnět“ očíčka (jak říká Andrejka), tak jsem jí šoupla na balkón. Mělo to ovšem naprosto opačný účinek. Andulka se probrala a hodinu jsme hrály hru Kdo z koho… Vždycky jsem k ní přišla, nandala jí čepičku, sebrala ze země žábu, řekla jsem jí, ať udělá hají, pohladila jsem jí. Jen za mnou zapadly dveře – frk, Andulína sedí, rve si z hlavy čepičku a žába letí z kočárku… Tak znova – nandat čepičku, podat žábu, dát správný pokyn (hají), odejít… Po té hodině jsem uznala svou porážku a vzala jí zase domů. Aspoň se vyvětrala J.

Nakonec jsem jí přeprala v půl třetí. Spala hodinu, ale probudila se neuvěřitelně protivná. Venku pořád průběžně pršelo, fakt paráda… Nakonec se počasí jakž takž umoudřilo a mohly jsme jít nakoupit. Sice jsme trochu zmokly, ale naštěstí ne moc. Zrovna jsme byly v obchodě, když se přehnal největší slejvák. Ale přemluvit robě, aby zůstalo pod pláštěnkou.. No.. škoda mluvit J

Než jsem vyrazily ven, objevila Andulka další úžasnou atrakci. Jak v pohodě stojí, tak zjistila, že bude ohromná zábava otvírat skleněná dvířka od hi-fi skříňky… Navíc jí fascinují různé čudlíky, takže vzápětí nám tu hrálo rádio a zase nehrálo a hrálo a nehrálo… Do toho zapnula televizi, přetáčela kazetu ve videu a aby se to nepletlo otočila knoflíkem volume zatraceně doprava, takže když rádio opět hrálo, tak hrál celý panelák J Kam se hrabe Matějská!!

Ale největší dovedností dnešního dne jsou první krůčky za židlí! Konečně přišla na to, že je potřeba nožičky střídat, aby se pohybovala směrem vpřed! Sice vypadá, že má ty nohy zasádrované od patiček ke kyčlím, ale jak praví klasik Malý krůček pro člověka, velký skok pro lidstvo, tak u nás je to tak nějak podobně J Myslím, že i tahle atrakce získá na oblibě, protože tu židli vydržela tlačit před sebou docela dlouho.

Roční kontrola je velká událost! Andulka se na to pěkně nasnídala – chleba s máslem a čaj, pak si šla schrupnout, ale bohužel jí vzbudil telefon, takže byla po zbytek dne pěkně protivná. Taky mi předvedla u paní doktorky, že umí dělat scény J. Poměrně mně to překvapilo, nejsem na to zvyklá. Ale jak jsem jí posadila na váhu, spustila neuvěřitelný ryk, jakože se to strašně houpe a ona se strašně bojí J. Nakonec váha ukázala 9.400 g, což je o 7 dkg méně než na kontrole desetiměsíční. Vyrostla nám o 1 cm na celkových 73 cm. Fontanelu má téměř srostlou, což se hodně špatně posuzuje v těch jejích vláskách…

No jo vlásky… nakonec jsem vyměkla  a při dnešním ranním vysedávání na nočníku jsem jí ostříhala ofinku i ty její krásné boční licousky… Teď je mi to líto a nemůžu si zvyknout, že už máme holčičku bez culíčků… Snad to brzo doroste! A jak se s tím pořád tak nějak nemůžu vnitřně smířit, kupodivu jsem nezvala ani foťák, abych jí hned vyfotila…

Já jsem byla odpoledne taky na kontrole – tentokrát svého „podvozku“ J. „Technickou“ mám prodlouženou zase o rok, bylo to fakt rychlé. Prý se všechno po porodu zahojilo a je v takovém stavu, v jakém to má být.

Víkend strávila Andulka okupací Týnčiny houpačky. Týnka dostala houpačku, ale upřednostňuje ťapání a hlavně písek. Zato Andulka by se mohla houpat od rána do večera. Dokonce v houpačce posnídala i posvačila. J Od malička má ráda houpání, v létě byla naprosto v klidu, když jsme seděly na velké houpačce a houpaly a houpaly…

Na písku se jí taky celkem líbilo – vybírala kamínky, dávala je do bábovek, přesýpávala písek, ale za chviličku už vzala dráhu a namířila si to rovnou k houpčce. Sice nemluví, ale domluví se výborně J. Vždycky odlezla z písku o kus dál, klekla si a začala ukazovat na houpačku a pohupovat tělíčkem, abychom to pochopili co možná nejrychleji J.

Nejsrandovnější jsou stopy, které vedly z písku – dvě takové kolejničky od jejích kolínek. Říkala jsem tchánovi, že takové stopy asi v mysliveckých knížkách nenajde J.

V neděli hlídal Peťa a já jsem po dlouhé době zvelebovala zahrádku za důkladné asistence Andrejky. Nasázely jsme kytičky, tak snad už nepřijde žádný mráz a nezničí nám je. Jen to tělo, kdyby tak teď nebolelo J.

Lukajda byl ve čtvrtek na šachovém turnaji a dostal diplom za první místo! To je ale doveda! Šachy nějak nechápu J. V sobotu byl také poprvé hrát fotbal a nakonec měl večer horečku. Tak snad bude brzo fit.

V poledne jsme zas jely na plavčo s Peg a Anetkou a byly jsme tak vyráchané, že jsme po příjezdu vytuhly obě dvě na hodinu a půl J.

S Andulínou už je teď i mnohem lepší domluva – kromě nenene už umí i kývat hlavičkou, že jako ano, takže si určuje co a zda vůbec bude dělat, jíst a tak… Je to docela legrace a zase obrovský posun vpřed…

Včera se definitivně uzavřela kapitola s názvem golfky. Ufff. Tak snad jsou to ty pravé a nejlepčejší… Jely jsme se s Andulkou mrknout ještě do Depema na Lochkov a při té příležitosti také navštívit Cecelku s Ondráškem a pupíčkem. Ondrášek zase strašně vyrostl – byla jsem tam vlastně loni někdy v únoru nebo tak nějak a Andulce se moc líbil.

V Depemu nic moc neměli a hlavně to tam nemají zrovna nejlevnější a ještě ani neberou karty, takže po cestě domů jsme stihly ještě mezipřistát v Krtečkovi a tam jsem koupila Baby Dreams – Coneco Twister za nejnižší cenu co jsem našla na netu. J

Vyzkoušely jsme je dnes, když jsem frčela v rámci zdravotně-preventivního programu k zubaři. Vypadla mi totiž plomba a mamka mi hlídala Andulku u nich ve škole. Paní doktorka mi jukla na zoubek, zazáplatovala ho, zbavila mně prevíta zubního kamene a znovu připomněla, že mám ty dásně zanícené a že to tu parodontologii chce. Ale až přestanu kojit kvůli rentgenům.

Peťa po dlouhé době stihl Andulku nespící a přivezl nám oběma narcisky. Moc mně to potěšilo a následně i pobavilo. Zkracoval jim totiž stonky, aby je mohl dát do vázy. Za chvíli šel do kuchyně, vidí na prkýnku něco zeleného, tak se zaradoval a hned šup do pusy. (Aháááá…. tak teď mně trklo, po kom ta naše holčička je!!! J) vzápětí to letělo ven s obrovským prskáním, protože chtěl pozřít ty uřezané narciskové stonky J.

Zažádali jsme si o Výpis z účtu pojištěnce u OZP. Docela mně zajímalo, jak se cení práce doktorů… Celkově za mně OZP zaplatila za roky 2003 a 2004 36.507,22 Kč. Moje „prázdniny“ v Brandýse loni v dubnu stály 18.940,07 Kč a to nepočítám docela vysoké částky za laborky.. Jen pro zajímavost – propíchnutí plodového vaku stojí 94,78 Kč, vedení porodu vaginálně 1.420,51 Kč a sutura ruptury nebo-li nástřih je účtován ve výši 930,56 Kč… Docela mně překvapilo, že se jedná o tak nízké částky, když jde o životy dvou lidí.. no.. je fakt, že vlastně většinu práce udělá rodička a její partner, který si navíc za to ještě může zaplatit skoro ve smyslu nechci slevu zadarmo J.

Průměrné náklady na ženu ve věku 33 let jsou 9.631,- Kč, na muže ve věku 33 let jsou 5.805,- Kč a na „ženu“ ve věku 1 rok 9.053,- Kč dle tabulky OZP. J Andulka ten svůj průměr taky celkem přešvihla, stála pojišťovnu12.653,59 Kč… V jejím přehledu mně nejvíc dostala částka za návštěvu paní doktorky u nás po návratu z porodnice – paní doktorka musí být v balíku! Dostala za to celých 60,- Kč… Zato Peťa utratil naší pojišťovně jen cca 700,- Kč J.

Andulka se naučila velice rychle otvírat mojí kabelku. Je na zip a je to ohromná zábava. Viděla, že vždycky tak nějak tou rukou udělám pohyb sem a tam, takže to omrkla a už to umí… Hrozně jí baví přerovnávat mi v ní věci, zejména pak kontrolovat expiraci karet v peněžence J. Problém je, že nosívám místo žvýkaček bonbóny Winterfresh. Mají výbornou dusivou velikost a Andulku naprosto fascinují.

Z bezpečnostních důvodů jsem je proto vyndala z kabelky pryč, ale nevšimla jsem si, že jeden jediný zlobivý bonbónek opustil své bratry v krabičce a vykutálel se ven. A kdopak ho asi neomylně okamžitě našel??? No jasně.. naše úžasná průzkumnice. A hned šup do pusinky. Viděla jsem jen ten pohyb a bylo mi jasné, že má v puse něco zakázaného (nechce jí totiž na požádání otevřít J).

Po zkušenostech z minulého týdne, kdy jsem rovněž lovila z úst dítěte neznámý předmět s výsledkem absolutně tristním (matka – prokousnutý krvácející nehojící se prst, dítě – úspěšně poživší neznámý předmět), jsem zkusila holčičku přemluvit, ať pusinku otevře, ale ta se rozhodla, že TENHLE poklad rozhodně bez boje rovněž nevydá. No.. musím uznat porážku.. Vyhrála ona.. Celou dobu jsem jí pevně držela, aby se nehýbala a jen cucala a cucala a zároveň jsem vymýšlela katastrofické scénáře, kdyby jí ten blbej bonbón zaskočil…

Takhle nervní jsem při cucání bonbónů fakt ještě nebyla.. Nicméně juniorka bonbón naprosto vzorově vycucala, ani jednou se neošklíbla, neotřásla, prostě nepředvedla nic ze svého oblíbeného repertoáru „fuj, jídlo“. Jen se na mně v průběhu konzumace párkrát laškovně usmála a aby tomu nasadila korunu, vždycky ještě mrkla J. Musela jsem se smát i přes to nebezpečí zaskočení.. Je to prostě prťavka vyčůraná a evidentně jí záleží na svěžím dechu!

Celý den jsem dneska vzpomínala na to, jak to bylo „tenkrát v Brandejse“… Ránem počínaje – odchycení doktorkou, holení, klystýr… dopolednem pokračovaje – propíchnutí plodovky, kontrakce, vana – až k tomu nádhernému finále ve 14:29 hod… Loni jsem čekala na překvapení, co se z toho mého obr břicha vyloupne a letos jsem v tu samou dobu krmila bříško Andulky jogurtíkem…

Andulka, jako by věděla, že je dneska výjimečný den, byla neuvěřitelně hodná a milá.. teda až na tradiční ráno a trošku protivkování večer. J

Slavily jsme v Lagoonu v Letňanech, kde jsme měli mít plavčo dubňáčků. Nakonec to dopadlo tak, že jsme sešly jen s Peg a Anetkou a v podstatě to vůbec nevadilo. Vzaly jsme to od nejstudenější vody ve velkém bazénu, přes „bazén na hry“, vířivku a skončily v nejteplejším brouzdališti. Mám pocit, že už je mi jasné, kde strávíme dovolenou v Bulharsku J.

Po plavání jsme vyrazily do IKEA pro narozeninový dárek. Je tam akce, že pokud dorazí malý oslavenec, dostane narozeninové tričko, malý dáreček, poukaz na zmrzku a ty jejich škudlíky, za které si pak může něco „koupit“… Andulka dostala jo-jo.. asi jim někdo prozradil, že její nejoblíbenější sousloví je ne-ne J.

Hlavní oslavy ale proběhly už o víkendu, kdy se na chatě na terase sešla skoro celá nejbližší rodina, což čítalo s oslavenkyní asi 17 lidí.. Ještěže se Andulka uměla tak krásně narodit a bylo celkem hezky – teda až na ten vítr.. nějak jsme nenašli ten správný čudlík, kde by se to dalo vypnout.. Ale pojedli jsme, popili.. Jen mamka měla depku, že jsem jí neřekla, že se k nám chystá i Skálovic větev, takže neměla umytá okna, vymalovaný sklep a rohlíky srovnané podle velikosti… Kupodivu to nikomu nevadilo J. Já jsem v podstatě ráda, že jsme si vlastně takhle „nerozuměly“, když jsme o oslavě mluvily, aspoň byla předtím víc v klidu.. Teda jestli vůbec to slovo mamka zná…

Ještě mi, moje nejšikovnější osobní vlasoupravovačka mamka, udělala melírek, abych byla na fotkách nejkrásnější… no.. z těch asi 200 jsem na celých 4… J Hlavně, že mám nafocenou naší juniorku…. Jen nemůžu dát nic do deníčku kvůli VNS J. Takže fotečky budou, ale až na konci května, až soutěž proběhne..…

Andulka dostala obrovskou hromadu nádherných dárečků – zebru Johna, hrocha jako máme ve VNS, žirafku od Lega, výbavu na písek, dřevěného pejska, zatloukací kolíčky, kostičky, míčky do bazénku, krokoměr, i když ještě nechodí J, penízky na kočárek, medvídka a spoustu oblečení… A to jsem určitě na něco zapomněla! Hlavně byla nadšená, že je okolo ní tolik lidí a něco se děje…

Dort z cukrárny nakonec nebyl zcela podle mých představ, ale vylepšili jsme to marcipánovýma figurkama a Andulce se evidentně líbil a hlavně jí chutnal J. Absolutně odmítla můj zdravý dort z piškot a zakysané smetany a chtěla baštit jen ten čokoládový… Nechali jsme jí, ať si s ním dělá, co chce.. tak nejdřív do něj sáhla prstíčkem poměrně opatrně a pak začala důkladně bagrovat a půlku dortu totálně rozebrala na atomy J

Jinak moc děkujeme za všechna přáníčka – jak písemná, tak ta elektronická – sms i mailíky J