Deník 1. rok s Aňou (duben 2004 - duben 2005)

datum narození:

18.4.2004

Přípravy na nejdůležitější oslavu tohoto roku zdárně vrcholí J. Včera jsme byli nakoupit nějaké dobroty a dneska ještě jedeme do Tesca pro jeden dáreček naší oslavenkyni. Jsem pořád tak nějak na měkko, pořád se rozplývám, jaká nám doma vyrostla krásná  a šikovná holčička. Připadá mi to úplně neskutečné, že před rokem jsem do deníčku touhle dobou „rodila“ jednu spolubydlící za druhou… Na to se těžko zapomíná J.

V úterý jsme byly na obídku s Gabruškou a Andulka od ní dostala spoustu nádherných dárků. Gabruška je totiž tak trochu blázen J. Ale naprosto skvělý… J Pěkně jsme se nacpaly, pokecaly a Andulka byla tu hodinu a půl nesmírně hodná a společenská. Seděla v židličce a občas jsem jí dala něčeho ochutnat J. Nejvíc jí bavilo házet na zem ubrousky a knížky, které dostala a Gabča jí to trpělivě zase sbírala… V jednu chvíli se tam ale začala natolik vrtět, že sklouzla docela nízko a horem jsme jí prostě zpátky dostat nemohly, takže jsme milou holčičku protahovaly spodem židličky… No.. bylo to fakt legrační J. Ještěže jsem si fakt koupila domů tu polohovací židličku, která má nejen odendavací pultík, ale i popruhy.. Bez toho si to moc neumím představit. J

Z obídka jsme se jely podívat na golfáče – opět, ale nic mně nezaujalo, resp. co mně zaujalo bylo nehorázně drahé. Chuť jsme si tedy jely spravit k Uli a Terezce. Bylo krásně, takže jsme se plácaly u nich na zahradě. Holkám jsme daly na zem podprdelníky a Andulce se moc líbilo trhat travičku. Hlavně pořád lezla za Terezkou a dělala Ráda, ráda, až Terezku povalila J. Prohlížely jsme si všechny kytičky, co kvetly a pozorovaly rybičky, co mají v jezírku. Bylo to moooc příjemné. Pak už jsem si jen jely vyzvednout Peťu do práce.

Andulka má teď mazlící období a to přímo učůráváme blahem J. Peťa vždycky říkal, že se moc těší, až ho vezme kolem krku a bude se tulenit… A už je to tady a má nás, ta naše princezna, pěkně omotané kolem prstu… Navíc přestala kousat, tak je to mazlení hned příjemnější J

Teď spí už přes dvě hodiny na balkóně, takže jedním okem koukám na monitor a druhým šmíruju přes okno kočárek. Takže jakmile vyletí z kočárku žába, znamená to, že je naše juniorka vzhůru J.

Andulka se vzbudila po dvou a půl hodinách. Dala jsem jí na nočník a do ruky jí podala panenku, kterou má ještě po nás. Na panence trénujeme anatomii lidského těla -  co kde má a ona má, krom jiného, i zvýrazněná prsa… Povídám Andulce, tam má panenka prsa, má tam mlíčko??? A ona se na ní podívala, šáhla panence na prsa a pak rovnou šup do pusinky J. Chytrá holčička… Mám to vyfocené, snad to do deníčku proleze…

Sraz dubňáčků se konal tentokrát v ZOO. Moc jsem se těšila, až vyrazíme s Andulkou za zvířátky, i když jsem měla představu, že tam s námi poprvé půjde i Petr L. Nicméně Renda to evidentně „tam nahoře“ má dobré, takže jí objednávku počasí vyřídili k naprosté spokojenosti a my jsme si to vrchovatě užily.

Jediným drobným mráčkem bylo, že jsem se musela vracet domů přehodit kolečka, protože jsem asi píchla. Ještěže ty náhradní doma máme…

Do ZOO jsem šla pěšky a zpátky taky (fujtajbl ten šílenej kopec), takže teď tu hekám a nemůžu chodit J. Možná jsem se špatně vyjádřila.. já jsem zrovna moc nešla, já jsem to výrazně smažila, kam se hrabou Spojené brambůrkárny Skalické…

Stihly jsme projít sotva čtvrtinu ZOO, ale už mám koupenou permici, což je rozhodně dobrý důvod zase brzy vyrazit za zvířátky. Jen mi paní v pokladně asi nerozuměla, takže se mi tam skví nové jméno Klára.. Ale když můžu být Karel, tak proč vlastně ne JJJ

V Indonéské džungli byla Andulka tak nadšená z Makaků, že mi poskakovala úplně stejně na ruce, smála se na ně, ukazovala a pořád se na mně otáčela a natáčela makovičku, jestli se taky dívám a jestli je taky vidím J. Byla naprosto k sežrání!

K sežrání ale byla i ráno, kdy poprvé poslala tátovi pusinku, když odcházel do práce.. No opět málem neodešel.. Proto aspoň spěchal večer domů, aby si jí aspoň užil chvíli před spaním a pěkně tu řádili J. Nakonec se po dlouhé době ukojila ke spánku…

Doba si žádá změnu. Náš Copart je sice naprosto skvělý, Andulka má doteď uzavřenou korbu (pořád nějak nebylo zas tak teplo na sporťákovou úpravu) a pořád se tam vejde i s fusakem, nicméně na cestování po Praze je to kapánek nepraktické. Je prostě těžký. A lidi jsou bohužel neochotní. L Takže trávím spoustu času brouzdáním v bahně virtuálního světa internetu a hledám ty nejlepší a nejskvělejší golfky.

Už mám pocit, že místo očí mám kolečka (nejlépe s aretací), z uší mi lezou rukojeti (samozřejmě dostatečně dlouhé, abych nezakopávala o nápravu a také s otočnými konci, abych mohla kočárek řídit jednou rukou - tu druhou potřebuju na zmrzlinu, psaní smsek, přitahování vodítka atd.atd. atd.), moje ideální váha je cca 10x nižší než váha současné miss, ohebnost mám lepší než Harapes (takže sklopit lůžko do lehu a zvednout opěrku nohou také nebude problém), místo pokrývky hlavy nosím stříšku nejlépe s okýnkem a kvalitu podvozku snad raději už ani nekomentuji…

Mám v plánu objet ještě pár obchodů a pak zvolím systémem ententýky 8 koleček do elektriky…. Ach jo.. neexistuje ideální kočárek..na každém je „něco“ …

Víkend jsme strávili ve Skalici, takže jsem si na chvíli od kočárkového šílenství odpočinula. Vůbec se mi tam nechtělo, předpověď počasí byla hrozná a bohužel se i vyplnila. Zima, studený vítr a déšť. Jenomže paní Skálová měla narozky, tak jsme se jeli postavit do fronty gratulantů. Navíc Peťa byl pomáhat bráchovi pokládat koberce v jedné firmě, takže jsem ten víkend tak nějak zabila… Kdybych byla doma, udělala bych si spoustu práce.. Možná.. J… Možná bych zase sedla k výběru golfek… J

Andulka mně v pátek ohromně překvapila. Sundala si z poličky všechny svoje knížky, tak jí jen tak z legrace povídám: Ani – kde je beruška… Načež naše šikovná holčička začala hrabat mezi knížkama, až našla tu správnou nejen knihu, ale i stránku a berušku mi opravdu ukázala! Tak jsem z toho byla úplně vedle. Zkusila jsem, jestli najde i tygra zase v jiné knížce a opět bezchyby a nakonec jsem po ní chtěla knížku, kde je Vařila myška kašičku… Ona vždycky vezme knížku, mrkne do ní, co je tam za obrázky, odsune jí,  vezme další a tak to opakuje, dokud nenajde tu správnou a požadovanou.. Úplně mně tím vyrazila dech, že si takhle už dokáže spojit informace!

Ve Skalici se zas naučila dělat haló, haló. Ona to moc nemá u koho okoukat, protože já hlavně smskuju a pokud telefonuju, tak přes pevnou, ale tam mám hlasitý příposlech, který výrazně využívám, takže opravdu sluchátko u ucha téměř nevidí… Nicméně jí to stačilo ukázat a už to začala dělat. Stejně tak si poprvé hrála s panenkou „jasatou“ (rozuměj panenka s vláskama). Tu dostala k Vánocům, stejnou jako Týnka. Panenka u sebe měla houpací přebalovací pult a hlavně lahvičku. Ukázala jsem Andulce, co s tou lahvičkou má dělat a odpoledne naše juniorka strávila tím, že cpala náně lahvičku do pusinky a krmila jí.. No střídavě se mnou a sebou. J

Dneska odpoledne mně ale pořádně vyděsila. Měla jsem jí na klíně, seděly jsme u stolu, ona se najednou vztyčila a stejně náhle se v pase zlomila a hlavičkou to napálila do stolu. Byla to neuvěřitelná řacha i kvůli tomu, že ten stůl je starý a rozhrkaný, ale mně se udělalo úplně špatně. Plakala, ale dala se utěšit docela rychle. Pořád jsem jí pozorovala, jestli dobře reaguje, jestli není  malátná atd. Naštěstí to vypadá, že bude mít jen šlinc na čele a asi modřinu… Fakt paráda, když se bude za týden fotit na oslavě svých prvních narozenin… Ale radši blbé fotky, než něco vážnějšího! Fuj.. ještě teď, když si na to vzpomenu…

Našemu státu se povedl pěkný kousek, zakoupil originál Dalimilovy kroniky ze 14. století (http://www.memoria.cz/special_cz/free_docs.asp) za 10 miliónů korun. Musím říct, že v tomhle případku mi vůbec nevadí, že jsem přispěla svou 1,- Kč a naopak jsem moc ráda, že je tohle dílko „doma“. Takové věci by stát rozhodně měl schraňovat a když si pomyslím, na jaké kraviny vynakládá peníze jindy…

Měly jsme sraz s Trolli a Rendou a byly jsme 3 alternativní matky J. Renda vezla Anetku v nových golfkách, Trolli nesla Andrejku v krosně a já měla Andulku v šátku. Budily jsme poměrně pozornost J. Před Klementinem byla dost fronta, ale pak jsme zjistily, že to tam pouštějí po skupinách cca 15-20 lidí, takže to není tak strašné. Bylo i hezké počasí, takže to naprosto nevadilo. Vstupné bylo zdarma, jak už jsem zmiňovala, každý občan na to vlastně už přispěl.

V Zrcadlovém sále jsem byla poprvé. Ostatně v Klementinu také. A Andulka měla oči navrch hlavičky z té výzdoby J. Nějaká paní to komentovala, že ty naše prťavky budou pěkně vzdělané, když už v útlém věku navštěvují takové akce J.

Kronika sama o sobě – co k tomu říct… Já jsem velký znalec umění a historických věcí J, takže kdyby tam daly omalovánky, asi bych jim to věřila. J. Je to opravdu malinká knížečka a kupodivu nesmírně zachovalá. Média to nazvala středověký komiks J. Vystaveny byly i ostatní exempláře Dalimilových kronik, ale celkově je ta expozice hrozně maličkatá. Jsou tam k dispozici židle a velké projekční plátno, na které se promítají zvětšené fotky z tohoto originálu. Prý je jedinečný tím, že byl napsaný v latině.

Takže Andulce můžu zapsat do deníčku Poprvé v Klementinu a hned viděla vzácný originál Dalimilovy kroniky J.

Robátka jsem nakrmily v Tramtárii, kde jsem byla poprvé. Pro děti – větší – je tam super velký dětský koutek se obrovskou prolejzačkou, ale jinak je tam draho a neskutečně pomalá obsluha.

Cestou domů nás v metru pustil sednou takovej chlapík – no trochu santusák, ale Andulína s ním hrozně koketovala, protože měl brýle a vousy. On jí pak ukázal, že se dá mlátit do tyče, které se držel a to naší juniorku nesmírně nadchlo. Takže až na Florenc vytrvale bušila do tyče a děsně se tomu chechtala. Po přestupu na C jsme zas seděly vedle kluka, který si četl časopis a Andulka chtěla za každou cenu číst s ním… On pro to nějak neměl pochopení.. sobeček.. J

V pondělí se chystáme s dubňáčkama do ZOO, tak trénujeme zvířátka a Andulka už umí předvést i klokánka – hop, hop, hop J.

Na pondělí byl naplánován výlet mašinkou do Říčan. Děti totiž přijely z hor pozdě večer, tak je byli vyzvednout naši a nechali je v Praze přespat. Prý se jim to líbilo, i když Andrejka 3x plakala. Až jí pak Lukajda ukázal fotku jejich maminky, tak se uklidnila a druhý den už si našla kluka, tak byla v pohodě úplně J. Fakt čas neztrácí…

V Říčanech si je vyzvedla Lenka a pokračovali dál do Skalice. Andulce se mašinky moc líbily, jen se jí nelíbilo až tak samotné cestování. Ve vlaku byl totiž děsný pařák – venku nějakých 20C a oni kupodivu topili! Asi abychom cestou nenastydli…

Dnešní den zas byl ve znamení náhrady za plavčo. Byly jsme objednané na 9.30 hod., jenomže Andulína zase vstávala brzo ráno a pak byla děsná protivka. „Vrněla“ si očíčka, byla hrozně ospalá, ale usnout prostě nechtěla. Tak jsem jí frkla na balkón už v 7 hodin… A kupodivu za chviličku usnula a spala do 8.. Přesně tak, jak se spinkat má. Takže plavčo už absolvovala s výbornou náladičkou a skákala z kraje bazénu jak o život a stejně tak si užívala skluzavky. Z plavání jsme se jely podívat na nějaké golfky, ale zatím mi z toho jde jen hlava kolem…

Odpolko dorazila mamka, tak jsem měla „chvíli“ na vyřizování restů.

Ještě k dovednostem naší holčičky – jak se naučila vstávat, občas jí nechám po sobě vyšplhat na přebalováku a děláme Moje,moje.. to mně chytí kolem krku a mazlí se a chce mi dávat pusinky. Její pusinky jsou ale kapánek drsnějšího rázu… nejdřív mně samozřejmě oslintá a poté se mi zakousne do brady, do nosu, do tváře, prostě někam, co si patřičně nestihnu chránit. Asi mně chce opravdu láskou sežrat J

V pátek jsme jely vyprovodit Lukáška a Andrejku na jejich první výpravu bez rodičů. Jeli s partou dětí, s kterýma pak pojedou v létě na tábor. Aspoň si to vyzkoušeli tak trochu nanečisto a jsem moc zvědavá, jak se jim to líbilo. Nejhůř to nesla asi Lenka J.

Odjížděli v 16 hod. z Florence, tak jsme měli spicha v Mekáči. Děti dostaly balónky, z čehož byla Aňa samozřejmě nadšená a tak s tím pěkně mlátila okolo, až mi shodila celý shake. Stihla jsem si srknout nanejvýš 2x… Došla jsem tedy k pultu, jestli to můžou uklidit, že se moc omlouvám, a ta holka mi povídá a co jste to měla? A já že shake a ona jaký, tak čokoládový a jak velký, tak říkám, že střední. A za chvíli přišla s novým a platit jsem ho nemusela.. No aspoň tak J Andulíně se hlavně líbilo, že tam děti řádily v dětském koutku.

Mně jen vadí, že zrovna Mekáč je jedna z mála restaurací, kde se nehulí a kde děti nevadí L. Jinak z toho jejich „jídla“ se mi slušně zvedá kufr a jediné, co fakt můžu, je právě shake a zmrzlina. To mají fakt dobré…

Děti jsme tedy zdárně vypravily a protože dorazila i mamka a Lenka potřebovala na poštu, šly jsme pěšky do Karlína. Lenka se pak vrátila zpátky na metro a my chytily tramvaj do Kobylis. Využila jsem toho, že je mamka se mnou a šly jsme ještě omrknout nějaké golfky… Přece jen je ten náš kočárek kapánek těžší a Andulka se už taky slušně pronese… J

Pěšky jsme domů dorazily těsně před Večerníčkem.

Peťa jel pomáhat bráchovi na barák – bourali celý víkend starou zeď. Odvezlo se 9 kontejnerů, ale pořád ještě nejsou u konce.. Docela si mákli…

To my jsme byly domluvené na prochajdu s mamkou, takže tradiční sraz byl na Andělu a jely jsme zase na Malvazinky, tentokrát na druhou stranu. Mamka byla opět duchem v hluboké minulosti a nejvíc jí dostalo, že na náměstí, kam si jezdívala hrát s kámošema a kde bývalo dětské hřiště, postavili činžák. J

Nachodily jsme dalších 100 jarních kilometrů a výlet završily v Carrefouru v Big Foodu. Andulka byla naprosto unešená z dětského koutku, protože tam mají spoustu malých míčků. Nejvíc jí bavilo, když je házela ven a mamka běhala a sbírala J. Tomu se vysloveně chechtala nahlas. Vůbec má ráda různé ftípky. Třeba když jí půjčím klíče, tak dělá, že mi je jako vrací a pak ucukne… To jí taky moc baví a taky se tomu chechtá.

Evidentně Andulku i ty naše výlety moc baví, protože je většinou dobře naladěná. Navíc teď vypadá jak bonbónek, mamka jí totiž koupila krásnou bledě modrou jarní bundičku s růžovýma proužkama a k tomu růžovou čepičku. To se i lidi zastavují a koukají na ní, jak je hezká J. Teď ze mě pěkně promluvila pýcha J.

Momentálně nesvítí měsíček, takže na obloze hledáme letadla. Andulka mně na všechny spolehlivě upozorní. Ten její prstíček, kterým ukazuje, je k nepřehlédnutí… Už se těším, až nám půjde hlava kolem poté, co přidá otázku – Co to je? J

Počasí už dovoluje, respektive přímo vybízí, k hltání kilometrových rekordů. Škoda, že nemám kočárometr jako Pendulka, abych měla údaje i ověřené a podložené J

Vytáhla jsem Rendu a Peg s Anetkami na procházku našimi lesoparky. Strávily jsme venku celé odpoledne a teď jsem kapánek grogy.. Holky prý taky J. Jak psala Jaffi, asi jsme už hodně vysoko a máme tu řidší vzduch J. Prošly jsme celý Ďáblický háj i ten Čimický a malé holky pěkně koukaly po okolí a pejscích, případně spaly.

U nás dostaly dlabanec a vyrazily k domovu něco okolo půl sedmé.

Dopoledne jsem tedy kvůli návštěvě uklízela, protože Andulka se rozhodla, že posnídá hlínu z květináče. Když jsem se s ní zlobila, usmála se na mně.. pusinu celou od hlíny a udělala mrk… no nevydržela jsem a začala se smát J. Na fotce bohužel ta špinavá pusinka není zřetelná.

Vzala jsem vysavač, hlínu vysála a než jsem ho zase uklidila do komory (to už bylo lehce před obědem – teda ne že bych luxovala tak dlouho, ale mezitím jsem ještě uklízela jiné věci), tak měla opět hlínu vyházenou.. tentokrát pravděpodobně jako polední menu… A to už na mně preventivně naše holčička mrkala z dálky.. fakt legrace J

Šla jsem se dopoledne sprchovat, Andulka mi samozřejmě musela asistovat. V koupelně máme takový barevný závěs, aby ladil s obkladačkami, který se jí hrozně líbí. Vždycky se na něj chechtá a když jí máme na ruce, tak na něj šahá. Sprchuju se, průběžně kontroluju, co dělá holčička. Najednou se za závěsem objevila malá ručička, jak na mně asi chtěl sáhnout. Tak jsem jí začala chytat za ručičku a že prý – děsná legranda J. Chvíli jsme takhle blbly, když mi konečně došlo, že z kleku by tam takhle nedosáhla!!!

Vykouknu a Andulka stála! Měla z toho ohromnou bžundu a evidentně si to užívala. J Takže i poslední dubňačka se konečně postavila. Jede sice pomaleji než ostatní – resp. ostatní dubňáčci jsou rychlejší, my jsme tabulkoví, ale je to i tím, že je prostě těžší a kapánek lenoška po mamince J. Na druhou stranu je mnohem opatrnější, takže ani z toho stoje nespadla, ale krásně pomalu si zas kecla na prdku. Tak jsem zvědavá, kdy to zas předvede J.

Včera jsem úplně zapomněla napsat, že o víkendu jsme byli u mladých, Andulka si hrála s dětmi, vzala kostičku a postavila jí na jinou. Pak samozřejmě radši bourala, co jí Lukajda nebo Andrejka postavili, ale tohle byl zase krok vpřed. Tím větší, že doma klasické kostky nemáme…

Už je taky velká šikulka, pomáhá mi uklízet. Nedávno rozšroubovala fluor na zoubky a ty pidiprášečky se rozsypaly po koberci. Tak jsme je spolu sbíraly. Nejdřív se rozčilovala, že jí to zakazuju jíst, ale pak vždycky ten prášek sebrala a podala mi ho do ruky. V pondělí mi pro změnu pomáhala převlékat postele a tak jsem jí za odměnu půjčila takové ty bílé knoflíky. To jí naprosto nadchlo, hrála si s nima a zapomněla být protivka. Ani jednou je dokonce nestrčila do pusinky! Potom jsme je spolu dávaly do sáčku a už byla v trefování se velmi úspěšná! J

Ač byl Petr ještě trochu nemocen, odjeli jsme do Skalice už ve čtvrtek. V pátek jsem totiž hlídala děti, aby naši s mladýma mohli odjet do Kolína podepsat hypoteční smlouvu na nové bráchovo bydlení. Nakonec všechno dopadlo dobře a příští víkend už se chystají s Petrem, že budou bourat starou zeď, která tam je naprosto k ničemu.

Nakonec tedy budou bydlet v Kostelci, což je paráda. Dopravní spojení skvělé, škola určitě lepší než ve Skalici, víc možností kroužků a zábavy pro děti, víc obchodů, prostě už je to městečko. Tomu říkám dáreček k 9. výročí od svatby J. Je to vlastně maličký pozemek a na něm základová deska a obvodové zdi. Což je docela fajn, protože si to brácha může přetvořit ještě k obrazu svému a navíc už mohl dostat tu hypotéku. Jsem ráda, že si splnili sen, protože brácha tvrdil, že ke 30. narozkám nechce nic, jen barák… a vyšlo to J.

O Velikonočním pondělku byla Andulka s dětma koledovat a přinesla mi nějaké dobrůtky. To máme ale hodnou holčičku J. Navíc ve Skalici naprosto úžasně baštila, dokonce i polívčičku se zeleninou a masem. Byla jsem z toho naprosto v šoku! Naučila se dělat prosím, prosím a nutno poctivě přiznat, že kvůli čokoládě… Ale dostala jen opravdu pidikousek. Na to má dost času a jen doufám, že nebude takovej závislák jako já J.

Nicméně jsem vzpomínala na Velikonoce před rokem... To jsem dostala propustku z nemocnice a měla jsem týden před porodem... Ale Velikonoc byly později o 14 dnů :-).

A abych nezapomněla – Andrejce jsem vytrhla první zub! Takže už je to opravdu školačka J. On se jí kejval, tak jsem se zeptala, jestli můžu škubnout, škubla jsem, zůstal viset na vlásku a ona si ho jazykem pak utrhla J. Obešlo se to bez scény, na rozdíl od zoubku Lukajdy… Ale tenkrát jsem mu ten kejvací zoubek vyrazila foťákem J. Od té doby mám na krku, že jsem trapička dětí a rvu jim zuby na potkání J

S Andulkou jsme dopoledne nahrazovaly plavčo a bylo to naprosto super. Byla jiná plavčice a celá lekce měla spád a dělali jsme spoustu věcí. Fakt paráda. Takže jsme se objednaly hned na další týden… Andulína tam pak pěkně řádila, výskala, cákala nohama, rukama, prostě si to zas po dlouhé době úžasně užila. Zato doma, když jsme dorazily, měla hysterický záchvat. Byla poměrně hodně přetažená, takže nechtěla jíst ani spát, ale nakonec v kočárku na balkóně usnula, tak snad se uklidní J