Deník 1. rok s Aňou (duben 2004 - duben 2005)

datum narození:

18.4.2004

Andulka si dneska zaslouží obrovskou pochvalu! Spinkala cca od 19 hod do 7.. To už se hoooodně dlouho nestalo! Sice asi 2x zakníkla, ale pak spinkala dál.. Ráno se probudila výborně naladěná.. Teď tu opět vytrsává na rockovou muziku a za chvíli se jdeme podívat na kamarádku Emu a koupit nějakou Velikonoční výslužku pro dětičky :-)

Poslední plavčo vlastně nebylo poslední, protože máme nahrazovat 6 lekcí… Tak první si odbydeme hned v úterý po Velikonocích. Kupodivu jsme nedělaly opět nic nového a kupodivu opět netekla teplá voda.. Naštěstí jsem přijely brzo, takže jsme se sprchovaly ještě v teplé, ale Míša s Valentýnkou takové štěstí neměly a také voda v bazénu jim připadala dost ledová. Mně teda zas tak ne a ke konci lekce už byla fakt teplá… Takže evidentně je problém vždycky mezi tou 15 – 16 hodinou, kdy to nestačí ohřívat…

Při cestě zpátky jsem se stavila ve svém oblíbeném papírnictví, kde je moooc šikovná paní a vždycky mi ukáže něco úžasně jednoduchého a přitom hezkého! O tom, kolik jsem tam nechala, se radši nebudu rozšiřovat J. Ale mám další WC barvičku, pak nějaké akrylky, hedvábný papír, plástvový papír, nalepovací očička….Prostě plnou tašku věcí! J

Andulka usnula po dlouhé době u prsa, asi byla vorvaná z toho plavča. Přece jen v autě nespinkala. Dneska jsem jí ale natáčela na nočníku, smáli jsme se tu s Petrem, jak jí to na něm baví. Většinou si důležitě vezme knížku a čte (Petr tvrdí, že nezapře, že je to moje dcera) anebo trsá. Nejradši poslouchá Rádio Beat – to má zas po tatínkovi J. Do toho na nás dělá mrk mrk, což je hrozně srandovní a perfektně se u toho kření a taky začala napodobovat rybičku. Ona se vůbec ráda předvádí.. teda když má náladu…

Zrovna včera jí Peťa koupal a spíš pro sebe říká – teda.. ty už jsi tak veliká – a ona hned ruce nad hlavu, aby mu to předvedla pořádně J

První jarní den jsem strávila na vyhodnocovacím kurzu v IDIFu. Bylo to hooodně zajímavé a moc mně mrzí, že jsem nestihla udělat ten domácí úkol. Ale časem se k tomu snad dostanu… Dokonce tam vyplynula ve finále aktivitka, že nám lektorka rozešle zadání a my zkusíme přefotit nějaké zajímavé známé fotografie a prý by se z toho dala udělat výstava… J No nejsem si jistá, jestli zrovna moje fotka bude vybraná, ale na druhou stranu je to asi nejlepší metoda, jak se naučit fotit…

Andulku hlídal taťka, přestože je Petr doma. Ale ten má pořád horečku, takže většinu dne je naležato. O jedné přestávce mi zazvonil telefon a Peťa volal, kde má Andulka bodíčka a punčocháčky. Tak jsem se ptala, co se stalo a Andulka mužskejm zaplatila za hlídání naprosto dokonale J. Probudila se v kočárku na balkóně a byla pokaděná až za ušima a musela jít rovnou pod sprchu… J

Od včerejška už máme taky konečně dodělanou tu lodžii. Je to paráda. A je tam taky parádní vedro J.

Dnešek jsme strávily také víceméně venku. Měly jsme sraz s Míšou a Valentýnkou a couraly jsme Ďáblickým hájem. Pak jsme udělaly mezipřistání u nich doma a domů šly zase pěšky.

Nejprve dorazilo to astrologické, ale i venku to tak vypadalo. Sníh je definitivně pryč, sluníčko nádherně svítilo, jen byla celkem kosa. Hrozně mně mrzelo, že na Petra skočily viry (asi má nějaké staré AVG J) a má už druhý den 39 C. Byl by ideální den na plánovanou návštěvu ZOO. Nakonec jsem se dohodla s mamkou, že se mrkneme do krajiny našeho dětství – na Malvazinky. Mělo to i takový vedlejší důvod – dědeček by dneska slavil narozeniny…

Couraly jsme přes dvě hodiny a náramně si to užily. Andulka sledovala ptáčky, pejsky, veverky, dětičky i puberťáky. Vůbec nebyla protivka, naopak pořád lumpačila v kočárku a pořád se na nás chechtala. Pak na mně začala dělat mrk, mrk.. no prostě, holčička k sežrání!

Domů jsme dorazily po šesté. Jely jsme tramvají na konečnou a zbytek došly pěšky. Mně se nějak nechtělo přestupovat ještě na autobus. Sice je tam kus cesty pěkně hnusnej podél frekventované silnice, ale pak už jsme zapadly mezi vilky a bylo v pohodě. Celou cestu se Andulka smála na Měsíc a když jsme zabočily, tak najednou koukala, kam zmizel. Ukázala jsem jí, že se musí víc rozhlédnout po obloze, takže pak už jí žádné zatáčení za rohy nezmátlo a Měsíc vždycky spolehlivě s velkým nadšením našla. J

Add akce nočník – zatím máme 100% úspěšnost. Sama má radost, že tam vždycky něco udělá a vysloveně si užívá vysedávání. J Pořád jí samozřejmě chválíme a tak kdykoliv jí tam posadíme, tak hned začne jakoby tlačit, aby nám udělala radost J.

A je to tady.. Poslední pidiny před oslavou naostro! Oslavili jsme to tak, že Andulka dostala nočník… Cvičně jsme jí na něj posadili, zatím oblečenou a z toho měla srandu… Až se probudí, bude tady na ní čekat už pěkně umytý a zkusíme to bez oblečení J

Za tenhle měsíc zas tak výrazné pokroky neudělala, ale zdokonaluje se v „mluvení“, nejlíp jí jde Nenene J. Tygra zvládá už naprosto s přehledem a teď jí zas začalo bavit Kutálí se ze dvora… Nejvíc ta pasáž…. „neviděla“… očíčka si přikrývá hned zkraje básničky J

Ty včerejší pidiny jsme oslavili návštěvami. Nejdřív dorazili dubňáčci Peg s Anetkou a Anna s Milánkem. Byla to sranda, jak za sebou lezli jak karavana, jen naše Andulka se ještě neumí, na rozdíl od Anetky a Milánka, postavit. Takže s nima nemohla hrát na honěnou okolo stolu J. U Milánka je zas hrozně vidět, že to je kluk a že má doma staršího bráchu. Andulku pořád mordoval a naše jinak poměrně splachovací holčička se už docela rozčílila a začala ječet J. Jo, holka… život není peříčko J.

Hned vzápětí, co holky odešly, přijela teta Lidunka, aby se s námi rozloučila před cestou za velkou louži. Jede si zase užít Tomáška a holčičku, která se teprve narodí J. To bude zase koukat, jak Tomášek vyrostl a co všechno umí… a pak, až se narodí ta maličká, to bude asi neuvěřitelný rozdíl… J

Andulce je dnes přesně 333 dnů... Jak řekla Andrejka, když jsme o Vánocích hráli na tichou poštu - 333 zlatých stříkaček :-))). Tenhle slavný den jsme oslavily návštěvou výstavy aktů Anny Feldekové, takže Andulce jsem zapsala další poprvé - první absolvovaná výstava :-). Je to na Václaváku v Gallery Art Factory a to prostředí je víc než zvláštní. Kdybych ale uměla fotit aspoň z půlky tak jako ona... hmmmmm.... :-)

Když už jsme byly na Václaváku, přepadly jsme mamku v práci. Andulka sice byla hrozně ospalá, ale jak měla publikum, okamžitě na to zapomněla. Spát šla tedy poměrně později.

Večer jsem jí krmila kašičkou a povídám: Tak a půjdeme se vykoupat, budeme dělat cáky, cáky a ona se hned začala v té židličce otáčet ke dveřím a povídá: Táta! Je prostě zvyklá, že jí koupe táta. S mámou není taková sranda a vysloveně jí to neba. Tomu se říká - nevděk světem vládne.... Ale tátu opět viděla jen chvilku ráno, protože zase něco dělá v práci a přijíždí domů, když už holčička spinká :-( Petrovi se pak ráno nechce odejít, protože by nejradši zůstal s ní a dělal kraviny.

Dnes večer při oblékání do pyžámka si najednou Andulka začala kontrolovat svoje špeky na bříšku. Musela jsem se smát, vypadalo to děsně srandovně a ona, když viděla, jak se chechtám, tak se chechtala taky. Naštěstí jsem měla po ruce foťák, takže se mi to povedlo i zvěčnit do deníčku a kupodivu i uložit :-))))).

Tak proto ona nejí!!! Hlídá si linii.. modelka... :-)))))

Celý den byla strašně hodná, výborně naladěná, jen večer už kničela a musela jsem jí pořád nosit. Nicméně po kašičce a nezbytné večerní proceduře dostala pusinku, popadla sluníčko a už spinká...

A ještě máme jednu novinku.. je to sice o ho... :-), ale Andulka dneska poprvé bobkovala. Ale dělá jí to, chudince problémy. A to se snažím, aby hodně pila, stejně pak někdy u tlačení pláče... je mi jí pak děsně líto, chudinky, a vůbec nevím, jak jí s tím pomoct... Dávám jablíčka, hrušky... Asi je to tou kaší, co baští večer...

V pátek jsme s Andulkou vyzvedávaly Petra v práci. Poslední cca 3 km nám trvaly přes 30 minut. Foukal hrozný vítr a cesta vede mezi poli, takže místo silnice bylo jen bílo, sněhové jazyky a nic nebylo vidět. Dokonce tam uvízlo nějaké auto, ale naštěstí vylezlo několik lidí z ostatních aut a vyprostili ho. Docela jsem si oddychla, když jsme konečně dorazily na místo.

V sobotu jsme byli pozváni na návštěvu k Milošovi a Květě a vzali jsme s sebou i Andrejku, takže děti se pořádně vyřádily. Jen cesta k nim zas nebyla zrovna procházkou růžovým sadem. Když jsme tam jeli před dvěma rokama, tak jsme uvízli na ledu a musel nás vyprošťovat traktor. Pravda - vybrala jsem tenkrát zkratku, která kupodivu nebyla úplně sjízdná :-). Dodneška to máme na talíři! :-) Tentokrát jsme jeli spořádaně, ale stejně jsme se museli vracet, protože na silnici bylo tolik sněhu, že ho právě postupně odstraňoval bagr. Zpátky jsme na chvíli přece jenom uvízli, ale naštěstí nás Petr vytlačil... Ale je fakt, že takovéhle situace člověk už bere kapánek jinak než když si vyrazí bez dětí... Hlídáme teď pořád nádrž, když někam jedeme, aby byla minimálně do poloviny plná, aby se případně nechal puštěný motor, kdyby náhodou...

Ještě před návštěvou jsme dělali pěkné divadýlko pro sousedy. Asi na nás taky působilo to množství sněhu, ale nenapadlo nás nic lepšího než na sebe začít házet sníh a pak mně Petr popadl a hodil do hromady sněhu. Samozřejmě se snažil mně tam ještě zahrabat. Já se vehemtně bránila a sníh mu nacpala taky do všech možných i nemožných míst a když si mně pak přehodil přes rameno a nesl do závěje na zahradě, stáhla jsem ho do sněhu taky. Byli jsme pěkně zráchaní a sousedi se nestačili divit. Ještěže Andulka se nemusela divit, cože to má za praštěné rodiče, protože spala! :-)

Petr pak na "místě činu", tedy tam, jak mně poprvé hodil do té hromady sněhu, vytvořil Shrecka. Bohužel jsme doma zapomněli čepici Fiony, tak fotečky nejsou úplně takové, jaké jsem si představovala :-). Nejlepší bylo, že ho chtěl natřít na zeleno, tak jsem mu poradila, že barví zelený krepák... Barví fakt dobře.. ještě dneska mám za manžela vodníka :-))))

Dneska zas měla Andulka velký den... respektive já... poprvé si vzala do ručičky rohlík a jedla ho. Sama! A JEDLA!!! :-)

Ráno absolvovala Andulka další očkování, tentokrát obrnu. Ale to byla paráda, protože jsem jí ani nemusela vyndat ze šátku, jen otevřela pusinku a šly jsme :-). Zapomněla jsem doma deštník a zase sněžilo... My se toho jara snad nedočkáme! Takového sněhu všude prý dlouho nikdo nepamatuje...

Odpolka jsme po pěti omluvených lekcích vyrazily na plavčo. Andulka byla nadšená, ale myslela jsem si, že za tu dobu, co jsme tam nebyly, udělaly ostatní velké pokroky a ono nic... je to pořád stejné.... To mně utvrdilo, že na další kurz už tam nebudeme chodit. Domlouváme s dubňačkama sólo plavčo v Lagoonu. OZP přispívá, takže by mně to stálo 30,- Kč...

Po plavání nás čekaly nákupy, doma bylo totálně vymetýno. To bylo něco pro Andulku! Je jediná z naší rodiny, koho baví nakupovat :-). Takže přestože spala asi 10 minut v autě, byla výborně naladěná. Měla taky pořádný hlad, protože snědla spoustu kašičky - kupodivu jedinou, kterou bere momentálně na milost je Pšeničná od Sunaru. :-) Pak jsem jí dala trošičku cucnout, udělala tátovi pá pá pá a dala jsem jí do postýlky. Tam popadla sluníčko, otočila se na bok a spala :-)

Andulčina řeč je velmi bohatá a rozvinutá, jen my jsme tak omezení, že jí moc nerozumíme... Přitom ona nám po troškách dávkuje pro nás srozumitelná slovíčka :-). Občas dělá tygra - teď teda nemyslím tím, že umí řvát jak na lesy, spíš tak jako začne chrčet. Taky umí syčet jako had a volat na kočku čiči. A občas, když nahoře štěká pes, tak začne taky dělat takové francouzské haf, tedy spíš af. :-)

Dneska jsem jí zase prudila, ať řekne máma, ona se na mně podívala a naprosto zřetelně to vyslovila! Byla jsem z toho naprosto odvařená, hrozně jsem jí chválila a naše holčička se na mně dívala s takovým lehkým pobavením, že tak vyvádím, když je to naprostá banalita :-). No.. samozřejmě, že to nezopakovala, potvůrka jedna! Ale fakt to bylo jasně zřetelné, žádné mamama, batata... opravdu máma jak vyšitá!