Deník 1. rok s Aňou (duben 2004 - duben 2005)

datum narození:

18.4.2004

Konečně jsem mohla o půlnoci odtajnit ceny do VNS a celý den jsem četla samou chválu, až se tu zase skoro vznáším u stropu :-). Tyhle ódy byly přerušované blahopřáním první dubňáčkovi, který se narodil v březnu a tudíž dnes se z něj oficiálně stal roček - Vlaďky Ondrášek.... zavzpomínaly jsme na taškosezení a na to, jak jsme to tenkrát prožívaly... Mně to tenkrát konečně nakoplo, abych si sbalila tašku a vyprala výbavičku :-)))

O víkendu jsme byli ve Skalici, ale ven jsme moc nešli, protože v sobotu jsme lehounce slavili Tomášův svátek a v neděli už zase sněžilo, tak nemělo cenu se někde brodit. Ale aspoň si Skálovi Andulku zas po dlouhé době užili. Byli překvapeni, jak vyrostla a co všechno už umí :-)

Dneska jí pro změnu hlídal nejdřív taťka a pak se vyměnil s mamkou, protože já jsem se byla zase vzdělávat. Tentokrát to byl kurz o fotografii jako takové :-) Dostali jsme domácí úkol - vybrat si tři fotografie od světoznámých fotografů a zkusit je nafotit stejně.. to je ale oříšek... asi se zítra půjdu zapsat do knihovny, protože doma nemáme žádnou vhodnou knížku... Andulka prý byla hrozně hodná, navíc taťkovi po celou dobu služby spala, tak se mu to hlídalo! Aspoň není zastrašen a za 14 dnů přijede prý hlídat znovu.. ještěže tu možnost mám a jsem za ní moc ráda... :- )

Tenhle příspěvek jsem dneska už několikrát uložila a pokaždé záhadně zmizel.

Dodělávám (a skoro bych řekla, že i v tom druhém slova smyslu) pravidla k VNS a zároveň musím trochu sklopit hlavu a přiznat, že jsem se zabrzdila u laťky VLS a asi nepřeskočím.. tedy ne bez pomoci sponzorů z řad dubňáčků.. Nějak mi nedošlo, že chrastítka, která byla ve VLS stála kolem 600,- Kč a ta autosedačka přes 5 tisíc, takže výsledná hodnota byla celkem vysoká… Ale nebudu smutnit, myslím, že i tak se nemám za co stydět a ceny jsou víc než krásné. Prostě se musím pochválit neb jak praví klasik – nikdo jiný to za mně neudělá J

V druhém slova smyslu „dodělávám“ je to pro to, že Andulce asi rostou stoličky či co a je neuvěřitelně protivná. Asi jí to moc bolí, chudinku, takže celý den jen ječí a ječí a je zticha jen když jí nosím anebo kojím. Odmítá totiž pozřít cokoliv co není v přírodním balení. Takže se po mně pořád sápe a chce nakojit…

Na druhou stranu, člověk se na ní ani nemůže zlobit, i když je to hoooodně únavné, ale aspoň vím,  že jinak je snad v pohodě a to je nejdůležitější. Uvědomuju si to tím spíš, že se včera po dlouhé době objevila jedna holčina z naší partičky dubňáčků a napsala nám, že její chlapeček umřel. Chtěla nás hlavně varovat, ať vyžadujeme po doktorech všechna vyšetření pokud dojde k úrazu a nenecháme se odbýt…Malý Merlinek spadl na hlavičku, když trénoval stoupání a bohužel doktoři nepoznali, že má prasklou lebku a vnitřní krvácení do mozku. O zbytku už se rozepisovat nechci, pořád jsem to ještě nezkousla… L

Pozorní čtenáři našeho deníčku si jistě všimli tajemného alba se stejným názvem. Zamčené je v tuto chvíli proto, že odtajnění proběhne příští pondělí 7.3.2005 a je to zatím všechno jedno velké překvapení :-). Vzhledem k tomu, že jdu zrovna to pondělí na jeden úžasný kurzík, nezvládla bych vložit všechny fotečky cen do deníčku dubňáčků, proto jsem vymyslela tohle náhradní řešení :-). No nejsem já genitální??? :-)))

K organizaci VNS jsem se dostala jak slepý k houslím - prostě jsem si takhle jednou (hi hi hi "jednou" je opravdu výborný výraz, když mi to jede celý den) pustila naší dubňáčkovskou diskusi a zjistila jsem, že holky odhlasovaly, že to tentokrát budu pořádat já... No paráda..takhle pěkně za mými zády přímo z očí do očí :-))))

Byla to velká výzva, protože kdo viděl naše ceny z VLS (http://rodina.cz/dubnacci-04) tak chápe, že laťka byla nasazena hooodně vysoko... Ale jestli se mi povede dotáhnout do konce všechno, co mám již předdomluvené, tak jsem úspěšně přeskočila! :-) Sama z toho mám radost, protože ceny jsou opravdu krásné :-)

Tímto znovu děkuji našim sponzorům za vstřícnost! :-)

Čtvrtek jsme skoro celý strávily opět u Uli a Terezky a byl to velký rozdíl oproti srazíku. Za prvé se obě holčičky rozlezly, takže byly mobilnější a za druhé je nerozptylovalo tolik lidí a mohly se soustředit jedna na druhou. Je vidět, jak si začínají uvědomovat to svoje já. Nejvíc se "dohadovaly" o šroubek v dřevěném schodu. :-)

Byly jsme i na procházce a přišly jsme úplně orvané, protože drandit s kočárem hlubokým sněhem je poměrně náročná záležitost. Ale fakt jsme si to s nima pěkně užily.

V pátek se Andulčin předváděcí repertoár rozšířil o další kousek. Krom toho, že jediné slovo, které opravdu říká je nenene (je v tom opravdu dobrá), tak to dovedla k dokonalosti a už u toho i kroutí hlavičkou. Je to legrace, protože jak vehementně třese tou paličkou, mrská i celým tělíčkem.. to má asi jako trénink do Bulharska. :-)

Byly jsme také za Gabruškou, konečně popřát k narozkám, já jsem si rovnou obvolala pár potencionálních sponzorů do naší další soutěže, obešla jsem půl agentury a všude jsme sklízely chválu :-). Před čtvrtou nás tam vyzvedla mamka a jely jsme k našim. Tam dorazila i babička a posléze nás vyzvedl Petr. V sobotu ráno byl v plánu odjezd na běžky. K tomu ale nedošlo. Kolem jedné jsem slyšela Andulku divně zakašlat, Peťa se tam šel podívat a holčička byla poblitá od hlavy až k patě. Tak jsme převlékli jí, postýlku, dali zas spinkat a znovu. Nakonec se tahle šavlovaná zopakovala za noc 4x. Odjezd na běžky jsme tímpádem odpískali.

Evidentně jí ale nic jiného nebylo a asi to nebyla ani žádná viróza, jen se prostě u našich přetláskala a navíc jsem jí dala fakt čerstvý chleba a to byl asi ten kámen úrazu. Ona totiž i blinkala naprosto v pohodě, prostě otevřela pusinku a bylo to venku, nekonalo se žádné dávení, nic.

Včera měla tedy jakousi dietku a dneska už bude jíst v podstatě zase normálně, čili málo :-)

Tak to dopadlo výborně, aplaus ve stoje! :-) Andulka krásně spinkala a dokonce i v pohodě na zádíčkách ne jako obvykle zlomená na boku do luku, měla u sebe sluníčko a byla strašně roztomilá. Kdybych se nebála, že jí vzbudím, tak jsem jí chtěla vyfotit...

Probudila se kolem 3. hodiny, ale stačilo jí pohladit a spinkala zas dál až do 6. hod. Takže opravdu už máme doma velkou samostatnou holčičku...

Tahle noc je naprosto unikátní a premiérová. Poprvé budeme spát bez holčičky a ona sama ve svém novém dětském pokoji...Myslela jsem si, že prostě přesuneme postýlku, Andulku tam šoupneme a hotovo. V podstatě jsme to tak udělali, ale když jsem teď šla pro něco do ložnice, úplně jsem se zarazila, že tam není postýlka... Je to hrozně divné... po 10 měsících.. Ale holt už máme doma velkou slečnu... Jsem zvědavá, jak se jí tam bude spinkat a doufám, že se jí bude něco krásného zdát... Prdelce naší...

Usnula úplně bez problémů, čapla sluníčko, pošušňala ho, pověděla mu pohádku a bylo ticho.

Od pátku jsme totiž najeli na systém odvykání nočního buzení. Páteční noc byla trošku hektická. To vydržela ječet 45 minut a byla to opravdu otázka nervů - jít nebo nejít. Ale nakonec jsme to vydrželi, protože jsme zjistili, že vždycky přestane a poslouchá, jestli náhodou už nejdeme.. mrška malá...a hlavně to chvílema byl vztekací pláč a vůbec ne, že by jí něco bolelo, to pláče jinak. Pak se vzbudila znovu okolo druhé, zase jsme tam nešli (spali jsme v obýváku) a tentokrát ječela asi 10 minut. V pět už jsem šla nakojit a vstávali jsme v obvyklých cca 8 hodin. V sobotu o půlnoci plakala už "jen" 10 minut a znovu chvilinku okolo druhé, kojčo opět v pět. A z neděle na pondělí a vlastně do dneška už je to paráda. Sice se vzbudí okolo půlnoci, chvíli povykuje, tak tam Petr jde, aby jí pohladil, ale to ho vztekle vyhodila, tak si lehnul a v tu ránu ztichla a dneska jsme vstávali na ranní kojení až v 7! Paráda! O to víc jsem zvědavá na dnešní noc...

Určitě jí taky pomáhá, že večer se naučila na kaši. Sice jí to nepředpisově dávám do láhve, ale zase jí má řidší a celou tu láhev i vyžahne a dokonce se na ní těší! Pak ještě kojím, aby se neřeklo, zablbneme si a v klidu usne.

Jo a včera se vyklubala druhá horní dvojka!

Aňa si poprvé ráno vyzkoušela zemskou přitažlivost :-(. ... Teď jsem se teda projevila...jak klapu, jedním okem sleduju, kam se za vydala malá cestovatelka. Navíc přišla do obýváku Tamina, tak jsem zahučela: Andulko, běž na místo, kolikrát ti to budu říkat!... No... mám fakt vykojíno :-)

Zpátky k leteckému dni - ráno si beru Andulku k sobě do postele, abych měla čas na se probrat, ale asi jsem bohužel na chviličku vytuhla a vzbudila mně rána a pláč. Andulína slítla z postele.. Musela to být vteřinka, protože jsem jí ještě chviličku předtím lochtala na nožičkách... Naštěstí se nic vážného nestalo, dala se za chvíli uklidnit, ale má odřený nosík a trošku čelo....Bohužel budou asi takovéhle situace stále častější, ale co se dá dělat... Hlavně, když si nenamele nějak moc, takhle si dá snad příště trochu pozor...

A prý aby nebyla v tom lítání sama, tak se jí povedlo hodit na zem talíř, který se "kupodivu" rozbil :-)

Ještě k tomu jejímu zdrhání.. Než se otočím, je fuč, tak jdu pro ní a ona už křičí - Nenenene... :-)

VÚO jsou Velké Únorové Oslavy. Stejně jako loni, sešli jsme se u našich abysme oslavili narozeniny bráchy, ségry, tety, Andrejky a taťky a svátek Lenky a Lukajdovo vysvědčení. Je to docela legrace, jak se vytvářejí fronty gratulantů na konkrétního oslavence a následně se z oslavence stává gratulant a z gratulanta oslavenec :-). Andulka taky nepřišla zkrátka - dostala šatičky, resp. celý komplet, aby mohla honit vodu v Bulharsku... No s tím honěním vody jsem to asi přehnala... abych nepřivolala nějaké tsunami... :-o

Andulína byla opět neuvěřitelně hodná, měla okolo sebe spoustu lidí, tak byla ve svém živlu. Navíc jsem jí nechala "trochu" vyhladovět, aby baštila a taky že jo. Ládovala do sebe polívku jak nezavřená! :- ) To byl krásný pohled - dítě otvírající pusinku na jídlo! Bylo to tím, že byla hladová a asi i tím, že ten vývar byl malilinko slaný, takže měl konečně nějakou chuť... já to tvrdím pořád, že naše dítě začne jíst až svíčkovou s šesti... no to si teda ještě počká :-)

V pátek jí bylo již zmiňovaných 10 měsíců, což je podle odborníků dobrý čas na odnaučování nočního buzení, takže jsem opět horká kandidátka na titul Macecha roku a prostě večer dostane kašičku, nakojíme a pak už má smůlu až do rána... Necháváme jí vyřvat... Je to sice trochu brutální metoda, ale nechci to zakřiknout - po druhé noci bych řekla, že přinese kýžený výsledek... Z pátku na sobotu ječela 45 minut, což už bylo lehce o nervy a hoooodně jsem váhala, jestli nepodlehnu, ale dnešní noc byla už mnohme lepší! Sice taky brečela, ale zdaleka ne tak dlouho a už si asi pamatuje, že to stejně nemá cenu... Stejně brečí takovým tím stylem jako "já chudinka jsem tady v postýlce, koukejte se mnou něco dělat..." není to žádný bolestivý pláč, takže to přežije určitě bez úhony!

Je ale naprosto úžasné pozorovat, jak objevuje svět... stále se zlepšuje v lezení, takže už tolik nepřipomíná hračku na klíček, začíná se pomalu ale jistě přibližovat torpédu. Vždycky někam doleze a s očima dokořán si všechno hrozně prohlíží. Je to zvědavka! Taky jí vyhovuje, že když jí náhodou zmizím do kuchyně, klidně se za mnou vypraví a už nemusí jen bezmocně máchat ručičkama :-)

Andulce bude v pátek 10 měsíců... Nezbývá mi než tradičně napsat, jak jsem překvapená, jak to letí.. V dnešní poradně jí dr. naměřila 72 cm a navážila 9.470 g. Je vidět, že se začala hýbat a opravdu ten váhový přírůstek už není tak velký. Dostala pigárko - 3. žloutenku a už jsme dostaly i pozvánku na očkování proti obrně.

Byla opět pochválená a když jsem si postěžovala na nebaštění, vyvalila paní doktorka oči, že takhle rozhodně nevypadá dítě, které nejí :-). Máme prý cca 2 měsíce na to, aby se v tom jídle Andulína zlepšila, protože po roce už to jde opravdu ztuha... Hm.. tak nám to jde ztuha odzačátku a jsem teda hodně zvědavá, jak tenhle bojový úkol splníme.

Rozhodně ale nemám dávat Pribňáčky, ty až tak od 3 let a to ještě zřídka. Jsou to prý jen kalorické bomby a nic z toho. Ještěže Andulka vzala na milost bílý jogurt... Taky mám změnit systém stravování - k svačince dát jen ovoce nebo chleba s rostlinným máslem, ten jogurt je prý po ránu moc, když ještě v noci sosá. Pak by měla být vyhládlá na oběd o to víc, že mám zrušit kojení před poledním spaním... a navečer dát něco hutnějšího - kaši apod. a že by teoreticky měla v noci lépěji spát.. ha ha ha.. tak to jsem teda fakt zvědavá...

Venku je hromada sněhu a pořád sněží a sněží.. třeba se konečně dokopu k nějaké fotce do MZS nebo-li Malé Zimní Soutěži... Termín se krátí, myslím, že uzávěrka je v úterý...

Ještě k sumářku co všechno se tenhle měsíc Andulka naučila a že toho bylo! Poprvé se sama posadila a začala lézt. Zkouší se přitahovat ručkama, zatím jen do "vysokého" kleku. Umí dělat paci paci a to tak, že už tleská dlaněmi a má z toho švandu. Pořád trvá oblíbená zábava Tááák je veliká. Už se jí nechce dělat tik-ťak na hodiny, ale krásně umí Vařila myška kašičku a tanyny... V knížkách najde sluníčko, berušku atd. A jednou se jí povedlo udělat Haf, haf, když nahoře začal štěkat ten čokl. Ale nevím, jestli to nebyla náhoda, protože už to od té doby nedělá. Občas mručí jako tygr :-). Ví moc dobře, co nesmí a přesto jí to láká a po očku sleduje, jestli se díváme... Když se s ní "zlobíme", tak se upřeně dívá do očí, jakože chápe a pak se tak jako nenápadně začne rozhlížet po okolí... Máme co dělat, abysme se nezačali chechtat :-) A vyrostl jí pátý zoubek :-)

Titulek nemá evokovat žádnou bitvu, ale spíš zapsat historicky důležitou událost! Andulka dneska pochopila, jak se posouvat kupředu. Takže řečeno pozměněnými slovy astronautů přeletivších na Měsíc - malý šoupanec pro Andulku, velký skok pro celou naší rodinu :-). Zatím to není regulerní lezení, ale zároveň se ani neplazí. Spíš že si dá dopředu ručičky a přišoupne se :-).

Během dne se zdokonalovala natolik, že mi pravděpodobně skončilo "klidné" období u PC a musím pořád koukat, co kde provádí za lumpárny. Moc dobře ví, co nesmí - např. jí láká stojan na CD, který patří do seznamu zakázaných věcí... Tak se k němu vždycky nenápadně přisune, posadí, kouká na něj, na mně a jakmile polevím v ostražitosti, už to lítá...

Další úžasnou věcí, kterou objevila, jsou květináče, které máme na zemi a pak taky skříňka se šuplíkama, co mi dělal Petr k PC stolu... Ty šuplíky jdou výborně vytahovat a navíc ukrývají spoustu báječných věcí... Problém nastal, když si tam holčička přivřela prstíky a šuplíky jí nechtěly pustit! Ještěže má po ruce tu maminku, která jí vysvobodila :-). Naštěstí nemáme výrazně ukňourané dítě v tom slova smyslu, že když se bouchne, tak si to podrbe a jde si pro další šťouchanec, když si přivřela ty prstíky, tak jí asi víc vadilo, že nemůže sem ani tam než že by jí to vysloveně bolelo. Pak jí taky baví vyfouknuté balónky, které neustále natahuje. Že už jí párkrát štípnul, to jí neva a vesele natahuje dál... Když už je to fakt řacha, tak ho prostě upustí a vezme si na chvíli něco jiného :-)

Prořízlým zoubkem navíc skončilo na chvíli protivkovací období a zas máme výborně naladěnou holčičku. Nerada bych to teda zakřikla, ale je to nebe a dudy oproti minulému týdnu.

Dnes se slavil sv. Valentýn. Peťa od nás dostal smradlavé esence do návnad na ryby a čokošku. Andulka jí v nestřeženém okamžiku prokousla roh a vypadalo to, že jsme vybraly dobře :-). Já jsem si zavzpomínala na Valentýna před rokem, jak jsem měla už pěkné bříško a chtěla udělat překvápko a nafukovala jsem balónky ve tvaru srdce a ten jeden mi praskl a Peťa tenkrát málem zkolaboval, protože se lekl, že se mi něco stalo :-).

Nedostala jsem nic, protože teď pořád maká, maká a maká a jezdí z práce až bůhvíkdy a ještě tam chodí i o víkendu... chjooo... ty prachy jsou takovej vopruz! To, že jsem nic nedostala mně ale kupodivu ani moc nemrzí, přece jen mi tenhle svátek zatím k srdci nijak zvlášť nepřirostl a o čokošku jsme se stejně podělili :-)